██████ – Demo

Plzeňští ██████, v hovorové mluvě NIC, toho za svou krátkou dobu existence stihli relativně dost. Kapela vznikla na sklonku roku 2011, aby začala být koncertně akční v roce loňském. První velký úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, jak jinak hodnotit fakt, že hned svůj druhý koncert v historii si zahráli po boku RUSSIAN CIRCLES, v létě pak nechyběli na soupisce prestižního Fluff Festu. To vše ani ne po roce existence. Letos v lednu ██████ představili svojí první nahrávku, kterou vystavili volně k poslechu na internetu. Zřejmě díky správnému dopingu v podobě nadšených reakcí ze strany fans se podařilo záznam převést nejprve na kazetu, ale poté i na hlavní předmět mého zájmu, tedy na vinyl.

Viselo to dlouho ve vzduchu, a bylo už jen otázkou času, kdy se i v našich končinách podobně hrající kapela vylíhne a chytne to za ten správný konec. Pravda je, že už před ██████ se do podobného stylu pustila kapela MARNOST, stojící na členech pocházejících z HC/punk komunity. A to je právě to, o co i v případě zde recenzované kapely jde. ██████  totiž koketují s black metalem, ale jeho nedílnou součástí je  post hardcore, který je cítit i v těch nejrychlejších pasážích. Když to celé zjednoduším, lze říct, že i když se kapela pustí do blackových hrátek - výplachů, neustále budete mít pocit, že tady něco nehraje, že je něco jinak, než se od klasicky pojatého black metalu očekává. Proto si troufám tvrdit, že běžného vyznavače černého kovu, který za vrchol v daném žánru považuje MARDUK (nic proti nim), ██████ pravděpodobně neosloví. Jak je tomu opačně a do jaké míry HC komunitu přitahuje black metal, těžko posoudím. Vlastně je mi to i úplně jedno. Sám plavu v obou vodách a skloubení hardcoru/screama s rychlejšími pasážemi a havraním skřehotem mému uchu lahodí. Hudební mix, který se tu předkládá, se pro mě stává vítanou alternativou. Tudíž nemám problém ocenit obě složky, s kterými kapela pracuje a nakládá.

„Demo“ je deska krátká, na jednu stranu je to škoda, na druhou to lze považovat za plus. Těch necelých 25 minut totiž působí semknutě a všechny čtyři věci (pojmenované římskými číslicemi) obsahují zajímavé momenty, a je co oceňovat. „I“ otevírá kytara podpořená ruchy v pozadí, když se přidají bicí, ocitáme se v emo/hardcoreových vodách, plných příjemně znějících, ale zároveň teskných melodií. V druhé polovině se skladba láme a spustí se bicí kanonáda. Kytary nad ní lehce lítají ve vzduchu a nemám z nich pocit, že by byly metalově nabroušené - zlé, neustále totiž vyluzují podmanivé tóny. Větší utrpení a rachot, v dobrém slova smyslu, přináší „II“. Od začátku v ní vládnou blackmetalové otěže, kytary jsou mnohem víc agresivnější a evokují zaoceánskou blackovou scénu kapel typu ASH BORER a FELL VOICES. Pomalejší tempo na začátek, typické „post“ chytlavé kytary, otevírají „III“. Pocit klidu narušuje svým skřehotem pouze zpěvák Michal. A opět nastává zlom, kdy se zrychlí na vražedné tempo, přičemž kytary jsou z počátku „atmo“, aby se ke konci lehce ztrácely a spíš než hrály melodii, vztekle vrčí. První tři věci stojí na kontrastu klidnějších momentů střídajících se s agresivními ataky. Což tak úplně neplatí u konce alba. To pravé vyvrcholení celého „Dema“, totiž přichází v poslední „IV“. Skladbě vládne uhrančivá kytarová vyhrávka, která je bez debat prvoligová. Společně s kytarou v ní hrají prim naprosto skvěle a účelně pojaté bicí Palmy. Dodávají skladbě tu pravou atmosféru, kdy takové detaily jako hra na činely, nebo vhodně použitý kopák, dodávají skladbě další dimenzi. Tady platí to nejlepší na konec.

V rozhovoru s kytaristou Petrem jsem zmiňoval nepříliš povedený zvuk „Dema“. Působil na mě jako na koleně dělaný (ve skutečnosti tak dělaný byl, natáčelo se u bicmena Palmy na chatě). Tou dobou jsem ho hodnotil, pouze na základě poslechu z internetu, jiná verze tenkrát dostupná nebyla. Deska, když jí teď poslouchám na gramofonu, hraje o poznání lépe, i když je v celkovém soundu neustále cítit neučesaný underground. Ve finále mi výsledný zvukový kabát k nahrávce sedí, a ani by se mi jakkoliv moderně vytuněný, čistý křišťál nezdál pro desku tím pravým. Určitá špinavost nahrávce svědčí. Obzvlášť pro tento typ hudby, která vyloženě nelpí na technických parametrech, nebo přehnané muzikantské zručnosti. Tady je důležitý pocit a navození správné atmosféry, a to jsou atributy, s kterými ██████, ačkoliv nováčci na scéně, disponují, a podařilo se jim je vměstnat s přehledem na drážky tohoto skromného vinylu. Skromný vinyl nepíšu naschvál. Jeho zpracování je to jediné, co mi kalí radost a výsledný dojem sráží dolů. Ekonomicky zabalená deska ve slídovém obalu velkou parádu ve sbírce nenadělá. Toť jedna výraznější černá kaňka na jinak povedené nahrávce, jejíž titulní artwork tvoří kaňek několik set, ale ty už jsou pochopitelně v naprostém pořádku.