Skutečnost, že Norsko je líhní black metalu, nemusím žádnému fanouškovi metalové hudby připomínat. Ve stínu legend jako MAYHEM, DIMMU BORGIR nebo SATYRICON vznikají zajímavé formace, které by si nějaké ty úspěchy na výslunní také zasloužily. Jednou z nich je i kapela SVARTTJERN z Osla, která má na svém kontě (kromě třech demo nahrávek) už dvě dlouhohrající alba. Debut „Misanthropic Path of Madness“ z roku 2009 nechme být, a pojďme si přiblížit poslední desku „Towards the Ultimate“ z roku 2011.
První deska byla přijata poměrně dobře, a SVARTTJERN se tak objevil nůž na krku s očekáváním podobně úspěšné nahrávky. První píseň „Breathing Soil“ nás uvítá tajemným šepotem, po kterém se strhne pravá black metalová smršť v čele s vyřvaným, chraplavým vokálem zpěváka HansFyrsta. Toho doplňují nepříliš výrazné bicí, které se povětšinou schovávají v pozadí a nechávají vyniknout kytarové linky. Na můj vkus poměrně solidní otvírák, po kterém mně svévolně naběhla husí kůže.
Pokud vás první kousek zaujme, měli byste si album (potažmo kapelu) oblíbit. SVARTTJERN sice do black metalu nepřinášejí prakticky žádné originální prvky, ale svoji vyšlapanou pěšinku si velmi dobře osvojili. Jejich neinvenční black metal nepostrádá vůbec nic podstatného a kvalitativně se bezesporu vyrovná zavedeným normám. Kapela se evidentně drží svých vyzkoušených skladatelských postupů, což je patrné na celém albu. Může to znít jako negativum, ale (když to řeknu nešikovně) nic vás při poslechu nepřekvapí. Žádné nežádoucí experimenty nebo radikální odbočky od black metalových zvyklostí.
SVARTTJERN kladou důraz na melodičnost, která hraje hlavní roli. Nechci nijak snižovat kvality bubeníka Grimmduna a jeho stop, nicméně bicí party jsou asi nejméně zajímavé na celé hudbě této norské skupiny. Samozřejmě že se najdou i světlejší pasáže, kdy Grimmdun svými paličkami neomylně hrne celou mašinérii kupředu, ať už v sypačkách nebo melodičtějších částech skladeb. Řekl bych ale, že posluchačovo soustředění si pro sebe uzmou kytary Fjellnorda a HaaNa. Jednoduché, leč povedené melodie, které se do hlavy dostanou snadněji než nosní sprej, nabízí např. pecky „Helling Jord“ nebo „Desolate Predictions“ . Je tam kus zajímavého materiálu, i když nijak přespříliš pozoruhodného. Pro obecnější porovnání bych použil výše zmíněné SATYRICON, nebo třeba švédské DARK FUNERAL. Byla by chyba nezmínit song „I Am the Path, Pt. 2“, kde dostaly prostor i thrashové riffy. Nyní se dostáváme k vokálu HansFyrsta, který už jsem malinko nakousnul. Přestože je jeho hlas skutečně zajímavě středově položený a pro black metal se vlastně poměrně dobře hodí, velmi rychle jsem si na něj zvykl a ještě rychleji se mi přestal líbit. V některých pasážích zkrátka jeho zvučný a syrový chraplák nedělá dobrotu. S velkou dávkou nadsázky bych ho označil za hlasové nádobíčko Pepy Vojtka z tuzemských KABÁTů. Když jsem ho slyšel poprvé, říkal jsem si: „Ty jo, to je nářez“, ale po několika desítkách posleších jejich alb mě začal lézt na nervy. Toto berte samozřejmě s rezervou (smích).
SVARTTJERN se prezentují jako poměrně dobré skladatelské těleso, které stojí na zajímavých melodických pasážích v jejich pojetí black metalu, ale nabízejí i potřebnou dávku agrese a rychlosti, což je pro tento žánr charakteristický. „Towards the Ultimate“ není jen o jedné dobře poskládané písni, nalezneme zde více skladeb, které nemůžu zařadit mezi hudební vatu. Kupříkladu poslední dvojice „Throught Madness and Sanity I Am“ nebo „For What Blooms Without Lust“ opět oplývají zajímavými kytarovými vyhrávkami. Co je možná trochu na škodu, je extrémně čistý zvuk. Nástroje jsou nahrány se stoprocentní přesností, která někdy může píseň svázat a navodit nepřirozený umělý pocit. Každopádně fanoušci moderního black metalu a pravděpodobně i jedinci, kteří tomuto žánru teprve přicházejí na chuť, by měli být spokojeni. Jinými slovy, tato deska rozhodně nezanechá žádné výrazné šrámy na reputaci norského black metalu. Nápady, kompilace a obecně materiál na „Towards the Ultimate“ byl sice recyklován mnohokrát, ale často hůře, než v podání SVARTTJERN. Na závěr použiji poměrně otřepanou větu - jedná se o solidní materiál, ale není to nic, co bychom už desetkrát neslyšeli dříve.
Seznam skladeb:
Čas: 41:15
Sestava:
První deska byla přijata poměrně dobře, a SVARTTJERN se tak objevil nůž na krku s očekáváním podobně úspěšné nahrávky. První píseň „Breathing Soil“ nás uvítá tajemným šepotem, po kterém se strhne pravá black metalová smršť v čele s vyřvaným, chraplavým vokálem zpěváka HansFyrsta. Toho doplňují nepříliš výrazné bicí, které se povětšinou schovávají v pozadí a nechávají vyniknout kytarové linky. Na můj vkus poměrně solidní otvírák, po kterém mně svévolně naběhla husí kůže.
Pokud vás první kousek zaujme, měli byste si album (potažmo kapelu) oblíbit. SVARTTJERN sice do black metalu nepřinášejí prakticky žádné originální prvky, ale svoji vyšlapanou pěšinku si velmi dobře osvojili. Jejich neinvenční black metal nepostrádá vůbec nic podstatného a kvalitativně se bezesporu vyrovná zavedeným normám. Kapela se evidentně drží svých vyzkoušených skladatelských postupů, což je patrné na celém albu. Může to znít jako negativum, ale (když to řeknu nešikovně) nic vás při poslechu nepřekvapí. Žádné nežádoucí experimenty nebo radikální odbočky od black metalových zvyklostí.
SVARTTJERN kladou důraz na melodičnost, která hraje hlavní roli. Nechci nijak snižovat kvality bubeníka Grimmduna a jeho stop, nicméně bicí party jsou asi nejméně zajímavé na celé hudbě této norské skupiny. Samozřejmě že se najdou i světlejší pasáže, kdy Grimmdun svými paličkami neomylně hrne celou mašinérii kupředu, ať už v sypačkách nebo melodičtějších částech skladeb. Řekl bych ale, že posluchačovo soustředění si pro sebe uzmou kytary Fjellnorda a HaaNa. Jednoduché, leč povedené melodie, které se do hlavy dostanou snadněji než nosní sprej, nabízí např. pecky „Helling Jord“ nebo „Desolate Predictions“ . Je tam kus zajímavého materiálu, i když nijak přespříliš pozoruhodného. Pro obecnější porovnání bych použil výše zmíněné SATYRICON, nebo třeba švédské DARK FUNERAL. Byla by chyba nezmínit song „I Am the Path, Pt. 2“, kde dostaly prostor i thrashové riffy. Nyní se dostáváme k vokálu HansFyrsta, který už jsem malinko nakousnul. Přestože je jeho hlas skutečně zajímavě středově položený a pro black metal se vlastně poměrně dobře hodí, velmi rychle jsem si na něj zvykl a ještě rychleji se mi přestal líbit. V některých pasážích zkrátka jeho zvučný a syrový chraplák nedělá dobrotu. S velkou dávkou nadsázky bych ho označil za hlasové nádobíčko Pepy Vojtka z tuzemských KABÁTů. Když jsem ho slyšel poprvé, říkal jsem si: „Ty jo, to je nářez“, ale po několika desítkách posleších jejich alb mě začal lézt na nervy. Toto berte samozřejmě s rezervou (smích).
SVARTTJERN se prezentují jako poměrně dobré skladatelské těleso, které stojí na zajímavých melodických pasážích v jejich pojetí black metalu, ale nabízejí i potřebnou dávku agrese a rychlosti, což je pro tento žánr charakteristický. „Towards the Ultimate“ není jen o jedné dobře poskládané písni, nalezneme zde více skladeb, které nemůžu zařadit mezi hudební vatu. Kupříkladu poslední dvojice „Throught Madness and Sanity I Am“ nebo „For What Blooms Without Lust“ opět oplývají zajímavými kytarovými vyhrávkami. Co je možná trochu na škodu, je extrémně čistý zvuk. Nástroje jsou nahrány se stoprocentní přesností, která někdy může píseň svázat a navodit nepřirozený umělý pocit. Každopádně fanoušci moderního black metalu a pravděpodobně i jedinci, kteří tomuto žánru teprve přicházejí na chuť, by měli být spokojeni. Jinými slovy, tato deska rozhodně nezanechá žádné výrazné šrámy na reputaci norského black metalu. Nápady, kompilace a obecně materiál na „Towards the Ultimate“ byl sice recyklován mnohokrát, ale často hůře, než v podání SVARTTJERN. Na závěr použiji poměrně otřepanou větu - jedná se o solidní materiál, ale není to nic, co bychom už desetkrát neslyšeli dříve.
Seznam skladeb:
- Breathing Soil
- Hellig Jord
- Superior Growth
- Aroused Self-Extinction
- I Am the Path, Pt. 2
- Desolate Predictions
- Unmasked Violation of Life
- Through Madness and Sanity I Am
- For What Blooms Without Lust
Čas: 41:15
Sestava:
- HansFyrste – zpěv
- HaaN – kytara
- Fjellnord – kytara
- Grimmdun – bicí
- Terror – baskytara
https://www.facebook.com/svarttjern
http://www.metal-archives.com/bands/Svarttjern/96784
www.myspace.com/svarttjern
