Samota je stav duše. Jsou lidé, kteří si v tomto rozpoložení libují. Rádi se opakovaně noří do své mysli a hledají v ní nová zákoutí. Potkáváte je na ulicích, mívají nepřítomné výrazy ve tvářích a jejich příbuzní o nich občas hovoří šeptem. Milují lesy, osamělé hřbitovy a chladné procházky po opuštěných cestách. Velmi často jim bývá společníkem doom metal. Ruský muzikant s přezdívkou Sculpto je jedním z nich. Při poslechu jeho letošní desky ho úplně vidím, jak stojí uprostřed zamrzlé řeky. A že v Rusku bývají zimy velmi kruté. Otevírám okno, abych načerpal taky trošku té atmosféry.
SCULPTOR je projekt o jednom člověku, který zvládá všechny nástroje a sám si vše i zpívá. Jedná se o vznešený death/doom metal s ledovou atmosférou. Není to nic pro veselé povahy. Tady se truchlí o sto šest. Žádné příkrasy v podobě umělých varhan, smyčců a podobných propriet. Muzika ohlodaná až na kost. Sedíte na lavičce v parku a to, že nikde není ani živáčka, vám dělá velmi dobře. Člověk mívá období, kdy potřebuje uklidnit svoji mysl, zvednout hlavu a na chvíli se vznášet na vlnách pomalých melodií. Pak přijde pasáž s klavírem a ponurým odříkáváním textu. Svět se na chvíli zpomalí v rytmu depresivního doom metalu a vy jste jej schopni pochopit jen pokud máte mysl naladěnou na smutek. Deska je propracovaná, pečlivě poskládána ze střípků Sculptových nálad a pocitů.
Nevím, k jaké tvorbě slavnější kapely SCULPTOR přirovnat. Možná ani nechci. Nehledám za každou cenu shodu s jinou deskou. Spíše se snažím ten pomalu se linoucí tok deptajících songů vychutnávat. Do hlavy se mi vkrádají fantasmagorické představy. Říkám si, že pokud by recenzovanou desku poslouchal někdo s diagnózou deprese, mohl by se jeho stav notně prohloubit. Mám trošku chvílemi problém s délkou songů. Nejdou mi vstřebat ty dokola se opakující motivy. Někdy je to na mě až příliš dlouhé a monotónní. Možná na to jen nemám trpělivost nebo nejsem dostatečně naladěn. Co se týče zvuku, jsem spokojen. Mrazí z něj a tím pádem splnil svůj účel, uvrhnout vás do vnitřního trápení. Občas mi přijdou bicí party až příliš jednoduché, ale asi to tak má být. Krásně melancholický je obal od Stigmatheist.
Pact with the Doomed je příjemně mrazivou deskou. Doom metal je podáván velmi vkusně a s kusy smrtícího kovu. Je to přesně jedna z těch nahrávek, na které musíte mít vyloženě náladu. Nedoporučuji ji odsoudit jen proto, že nemáte třeba doom metal příliš v lásce. Já také radši vyhledávám kapely hrající s větší rychlostí. Jenže SCULPTOR mě zaujal svým přístupem, stavbou skladeb a hlavně schopností přenést na mě smutek. Poslech hudby má být osobní (až intimní) záležitostí. A přesně tyto požadavky jsou splněny. Rád se budu k desce vracet. Až zase jednou budu mít všeho kolem plné zuby a dostanu chuť být sám. Album plné pohřebních melodií. Doom metal s ruskou duší.
Seznam skladeb:
- Into the Deceitful Twilight of Bliss
- The Grief is Dumb
- The Spleen
- To the Lamenting Ones
- Expanse of Devastation
- Pact with the Doomed
- In the Call of the Walls
Čas: 01:19:19
Sestava:
- Sculpto – všechny nástroje
http://sculptor.bandcamp.com/
http://www.myspace.com/sculptordoom
http://www.darknagar.ru/
