Sníh roztál, vpitý rozblácenými trávníky a litinovými poklopy od městského podhoubí. Hladiny rybníků, jezer se osvobodily od ledové krusty... a ač po něm vlastně není už ani památky, pouštím se na tenký led. I když by totiž povědomí o kultovních Strážcích sedmi klíčů mělo patřit k elementárním znalostem každého odchovance metalu, vybavím si z těchto desek dva, možná tři kousky. Nenesu v sobě vuči prvním deskám HELLOWEEN pražádnou zášť, to jen mi zkrátka do ucha sedla spíše jejich dnešní produkce. Ač mám tedy pečlivě naposlouchané jen desky "Gambling With the Devil", "7 Sinners" a "Straight Out of Hell", doufám, že bude srdce zarytého dýňofila při čtení mého hodnocení shovívavé...
"Straight Out of Hell" je třetím zásekem v řadě, zastřešeným tématikou infernálních zákoutí a, jak už patrno z titulu, jde o nejoptimističtější studiovku z celé trilogie. Po temnotou prostoupených sedmi hříšnících se HELLOWEEN podařilo svůj zasmušilý výraz překopat do veselejších harmonií. Přestože se tedy z takové "Nabatea" prohání člověku po kůži chvílemi hejno hus, neupadne jeho mysl do chmurných poloh písně "Where the Sinners Go" z předchozí studiovky. Úvod desky našel svou úlohu (v osekané podobě) i v politice singlových vyslanců a je nejdelším kouskem novinky - Andiho výškaření je sice chvílemi na hraně únosnosti, jde ale o tažnou hymnickou skladbu, která ve své rozmanitosti mimochodem prezentuje rozsáhlý makrokosmos celé nahrávky. První půle desky je - tak, jak zákon káže - naplněna hitovými kousky. "World of War", ventilující Gerstnerovu zlobu nad mašinérií války, zaujme kontrastem úvodního melodického riffu a následných thrashových trhanců; pro zmatení mysli je následující záležitost pojmenována "Live Now!". Žij, dokud můžeš, dokud tě pásy tanků a kulky nesemelou na prach? "Burning Sun" je nejen dalším z řady podařených písní, je i předlohou experimentální vivisekce v podobě zavedení Hammondových varhan na pozici rytmické kytarové linky; tímto (pro Helloween) netradičním počinem vzdávají dýně hold zesnulému Jonu Lordovi. Po pravdě se mi verze s klávesovou linkou zamlouvá mnohem více, hlavně "purplovský" bridge shledávám geniálním.
V inspirační šíři celé desky najdeme jak Queen (krátká "Wanna Be God"), chvílemi i železnou pannu (sólování ve "Far From the Star"). "Straight Out of Hell" zásobuje dobrými kousky i ve druhé polovině hracího času (záchvěv osmdesátek v "Years"), což nebývá u HELLOWEEN pravidlem. Celá deska tak působí z poslední trojice studiovek nejvíce dojmem vyrovnanosti, změnami nálad a poloh udržuje posluchače ve střehu a nutí ho vracet se ke skladbám znovu a ještě jednou. Samozřejmě, mezi digitálními drážkami vězí nějaké mouchy; Derisovo mluvené frázování ve "Waiting For the Thunder" nemohu vystát, text "Asshole" na mě působí nedůstojnou snahou šokovat něčím, co je dobré dvě dekády za zenitem. Skupina samotná svého zenitu kdysi dosáhla též, s posledními studiovkami si místo na výsluní krůček po krůčku zaslouženě uzurpuje zpět. Pochybujete o jejich právu?
"Straight Out of Hell" je třetím zásekem v řadě, zastřešeným tématikou infernálních zákoutí a, jak už patrno z titulu, jde o nejoptimističtější studiovku z celé trilogie. Po temnotou prostoupených sedmi hříšnících se HELLOWEEN podařilo svůj zasmušilý výraz překopat do veselejších harmonií. Přestože se tedy z takové "Nabatea" prohání člověku po kůži chvílemi hejno hus, neupadne jeho mysl do chmurných poloh písně "Where the Sinners Go" z předchozí studiovky. Úvod desky našel svou úlohu (v osekané podobě) i v politice singlových vyslanců a je nejdelším kouskem novinky - Andiho výškaření je sice chvílemi na hraně únosnosti, jde ale o tažnou hymnickou skladbu, která ve své rozmanitosti mimochodem prezentuje rozsáhlý makrokosmos celé nahrávky. První půle desky je - tak, jak zákon káže - naplněna hitovými kousky. "World of War", ventilující Gerstnerovu zlobu nad mašinérií války, zaujme kontrastem úvodního melodického riffu a následných thrashových trhanců; pro zmatení mysli je následující záležitost pojmenována "Live Now!". Žij, dokud můžeš, dokud tě pásy tanků a kulky nesemelou na prach? "Burning Sun" je nejen dalším z řady podařených písní, je i předlohou experimentální vivisekce v podobě zavedení Hammondových varhan na pozici rytmické kytarové linky; tímto (pro Helloween) netradičním počinem vzdávají dýně hold zesnulému Jonu Lordovi. Po pravdě se mi verze s klávesovou linkou zamlouvá mnohem více, hlavně "purplovský" bridge shledávám geniálním.
V inspirační šíři celé desky najdeme jak Queen (krátká "Wanna Be God"), chvílemi i železnou pannu (sólování ve "Far From the Star"). "Straight Out of Hell" zásobuje dobrými kousky i ve druhé polovině hracího času (záchvěv osmdesátek v "Years"), což nebývá u HELLOWEEN pravidlem. Celá deska tak působí z poslední trojice studiovek nejvíce dojmem vyrovnanosti, změnami nálad a poloh udržuje posluchače ve střehu a nutí ho vracet se ke skladbám znovu a ještě jednou. Samozřejmě, mezi digitálními drážkami vězí nějaké mouchy; Derisovo mluvené frázování ve "Waiting For the Thunder" nemohu vystát, text "Asshole" na mě působí nedůstojnou snahou šokovat něčím, co je dobré dvě dekády za zenitem. Skupina samotná svého zenitu kdysi dosáhla též, s posledními studiovkami si místo na výsluní krůček po krůčku zaslouženě uzurpuje zpět. Pochybujete o jejich právu?
Seznam skladeb:
- Nabataea
- World of War
- Live Now!
- Far from the Stars
- Burning Sun
- Waiting for the Thunder
- Hold Me in Your Arms
- Wanna Be God
- Straight Out of Hell
- Asshole
- Years
- Make Fire Catch the Fly
- Church Breaks Down
- Another Shot of Life*
- Burning Sun (Hammond version)*
- No Eternity*
*bonusové skladby limitovaných edic, popř. japonské verze vydání
Čas: 01:00:00
Sestava:
- Zpěv - Andi Deris
- Kytara - Sascha Gerstner
- Kytara - Michael Weikath
- Baskytara - Markus Grosskopf
- Bicí - Dani Löble
Oficiální stránky kapely
Oficiální stránky vydavatele
