V tom obrovském množství vycházejících alb si člověk velice často všímá a vybírá muziku k poslechu podle pěkných obalů. Finští death metalisté KRYPTS pojali cover svého alba opravdu krásně old school metalově. Mám rád takové potemnělé a zajímavé motivy. Očekával jsem hodně. Někde na internetu jsem si totiž pro informaci sehnal předchozí EP s názvem Krypts (2011) a to se mi moc líbilo. Vkládám cd do přehrávače a ihned se na mě vyhrne typický death/doom z dalekého severu. Bohužel, songy mi chvílemi splývají v jeden a atmosféra smutku a zmaru není navozena. Pohybujeme se v samých death metalových klišé. Vyloženě špatným dojmem na mě působí zpěvák, alespoň občas jiná poloha hlasu by neškodila.
Album vychází i na LP u Me Saco Un Ojo Records. Je k dostání jak bílý, tak černý vinyl. Nahrávalo se a mixovalo v Kryptomb by Otso. Tady bych měl jednu připomínku. Opět se totiž setkávám s další finskou kapelou, která zní víceméně stejně. Pořád marně čekám, až se zvedne vlna beznaděje, pohltí mě špína nebo rozseká nějaký riff. Bohužel marně. Nechápejte mě špatně, samozřejmě v kontextu v současnosti vydávaných alb si nevedou KRYPTS zase tolik špatně. Pořád se jedná o nadprůměrné album. Jen se nedostavuje u mé osoby ta správná chemie. U některých pasáží sice občas zbystřím pozornost v očekávání něčeho zajímavějšího, ale mé nadšení bývá vždy sraženo do obyčejné šedi.
Nějak moc nevím, co si s deskou Unending Degradation počít. Na jednu stranu se pořád jedná o album, které stojí za povšimnutí. Člověk musí ale mít „zadoomanou“ náladu a pouštět si ho spíše jako kulisu k nějaké jiné činnosti. Koneckonců, jedná se také o první dlouhohrající počin kapely a tak by se daly některé věci odpustit. Nastává u mě opět problém, který mívám s do doomu hozenými kapelami. Málokterá je schopná udržet moji pozornost. A i ten old school death metal, ke kterému se kapela hrdě hlásí, není moc překvapivý. Desce hodně uškodila zbytečně čistá produkce a nedostatek nápadů na celé plnohodnotné CD. Chtělo to ještě chvíli času k dozrání jak muzikantů, tak celé nahrávky.
KRYPTS nám letos předložili desku, která bohužel v širším kontextu neobstojí. Jejich finští kolegové Maveth mě přesvědčili o hodně více a dokonce i pro mě letos ne tolik zajímaví Desolate Shrine nahráli lepší album. Možná někomu bude to pomalé převalování riffů vyhovovat. Mě ani po více posleších KRYPTS nepřesvědčili natolik, abych protáčel jejich nové cd příliš často. Pořád se sice jedná o nadprůměrnou desku, ale je to z mé strany hodně na hraně. Máme tedy co do činění s vcelku solidní, ale ničím nepřekvapivým zásekem na death/doomové scéně. Doporučuji, aby si každý udělal obrázek raději sám. Přeci jen, dnes jsou možnosti k náslechům před koupí cd velké. Třeba někoho z vás muzika KRYPTS zaujme víc než mě. Škoda, z počátku to vypadalo nadějně. Bohužel, po delší době se do poslechu vkrádá to nejhorší, co může desku potkat. Nuda.
Seznam skladeb:
- Introeon: Perpetual Beyond
- Blessed Entwinement
- Open the Crypt
- Dormancy of the Ancients
- Inhale…
- The Black Smoke
- Day of Reckoning
- Beneath the Archaic
Čas: 38:39
Sestava:
- Otso Ukkonen – bicí
- Ville Snicker – kytara
- Antti Kotiranta – zpěv, basa
