Světlo na konci tunelu již dávno pohaslo. Ta malá naděje, že existuje ještě něco po životě, se rozplynula jako sen. Ten návrat mezi neživé není příliš příjemný. Je to podivný stav. Chlad a smutek. Radost a teplo. Kdo ví, co nás čeká v mezičase mezi tímto světem a říší zbloudilých duší? OCTOBER TIDE sice na tyto otázky nedávají odpověď, ale snaží se hudebně znázornit pocity „prožívané“ na poslední cestě člověka. Jejich doom metal je příjemně táhlý, přirozeně smutný a deska i přes svoji délku nenudí. Jestli se rádi brouzdáte po svém nitru, mohla by se vám jejich nová deska s příznačným názvem Tunnel of No Light líbit.
Tito švédští truchlící nihilisti hrají od roku 1994 (činnost přerušili 1999-2009), vydali zatím tři alba a letos se opět představují se svým doom metalem lehce přecházejícím v některých momentech do death metalu. Zvuk je křišťálově čistý, obal jednoduchý a plně korespondující s muzikou obsaženou na cd. Tunnel of No Light nedovedu poslouchat příliš často. Nerad dlouho truchlím a do svého nitra se ponořuji raději jen občas. Samozřejmě to na mě někdy také padne a to potom dovedu ocenit tento kvalitní doom metal a rád si pak všímám věcí jako paprsků pronikajících přes mrazivé kresby na zimním okně. Dlouhé procházky o samotě za zvuku OCTOBER TIDE mě donutí se na chvilku zastavit a přemýšlet.
Letos byla dlouhá zima. Nechtěla nás pustit ze svých pařátů. Byli jsme nuceni se dlouho zahalovat do teplého oblečení a namáhavě se ráno ploužit ponurým městem. Přesně pro tyto a další podobně pochmurné činnosti je deska Tunnel of No Light určena. Ano, já vím. Takových doomových desek je nespočet. Ani nevím, proč mě zaujali zrovna OCTOBER TIDE. Možná je to jejich schopností mě přesvědčit, že smutek může být také svým způsobem užitečný. Možná bych snesl více té staré metalové špíny. Deska je na mě až příliš „přístupná“. A přiznávám, že při některých chvílích mé myšlenky těkají daleko od Tunnel of No Light. Jenže takhle by se asi měla i poslouchat, ne? Jde spíše o navození atmosféry. Ponoření se do vnitřní meditace.
Vše objímající melancholie, smutek, pomalé bloudění po vlnách času. Nečekejte víc. V rámci doom metalu se jedná o klasickou desku, která je díky svému zvuku i celkovému vyznění vhodná pro širokou posluchačskou základnu. Některé melodie jsou opravdu povedené, některé méně a některé bych s chutí přeskočil. Jako celek ale drží deska hezky pohromadě. Jako kulisa ke dnům, kdy na vás přijde splín, se hodí velice dobře. Pokud jste ale zrovna optimisticky naladěni, mohla by vás i nudit. I já se pravděpodobně budu vracet jen občas. Tuláky po doomových stezkách by mohlo cd určitě oslovit. Představuje totiž přesně to, co od tohoto truchlivého stylu očekávám. Pomalé, táhlé, přesvědčivé a chladné. Déšť pomalu odkapává z mraků beznaděje. Přeji příjemné smutnění!
Seznam skladeb:
- Of Wounds to Come
- Our Constellation
- Emptiness Fulfilled
- Caught in Silence
- The Day I Dissolved
- Watching the Drowners
- In Hopeless Pursuit
- Adoring Ashes
Čas: 51:43
Sestava:
Fredrik „North“ Norrman – kytara
Alexander Hogbom – zpěv
Mattias “Kryptan“ Norrman – basa
Emil Alstermark – kytara
Robin Bergh – bicí
https://www.facebook.com/octobertideband
http://www.reverbnation.com/octobertide
http://www.pulverised.net/
