Povstali z popela černých myšlenek. Vrátili se v čase a přinesli s sebou odkaz morových ran, středověkého utrpení poddaných, temných rituálů a nákazy zvané víra. Poslové dávných časů si dali jméno UNSPOKEN. Pocházejí z Norska a k dalšímu infernu přenesenému na hudební nosič se odhodlali po dlouhých sedmi letech. A opět přinášejí nihilistický pohled na svět. Přiznávám, že bývám při poslechu obestřen smutkem. Již při úvodním intru mě mrazí v zádech. Pláč dítěte, atmosféra beznaděje. Jedná se přesně o ten starý death metal, u kterého chvílemi cítíte až řezavou bolest. UNSPOKEN obohatili svoje eposy smrti o černočerný metal, který umí jen v Norsku, a dočkáte se i „krásného“ smutnění v podobě přemýšlivého doom metalu.
Celou dobu se pohybujeme v nejhlubším undergroundu. Muzika, která mě dovede vytrhnout z pavučiny stereotypů všedního dne. Esence smrti, beznaděje a radosti z death metalu. Drásavé riffy, bouřící bicí a nad vším kraluje vynikající Kentův hlas. Z Requiem Aeternam Deo přímo prýští pradávná energie. Jako byste vylouhovali veškeré utrpení věků a zhudebnili ho na jednom cd. Když si přidávám volume na svém přehrávači, cítím k této desce až posvátnou úctu. To už není obyčejný death metal. To je obřad. Mám rád takovéto atmosférické rouhání. Není to totiž jen bohapustá „rubanice“. Veškeré songy mají jasnou melodii, skladby jsou postaveny na smysluplných riffech. Jednou se tak dočkáte nářku a bědování, pak vás vytáhne nad vodu smrtící melodie a nakonec zažijete i všeobjímající smutnění.
Digipack jsem si objednal přímo od vydavatelské firmy a opět zažívám krásné chvíle při prohlížení úžasného bookletu. Nevím, jestli takové věci ještě dneska někoho zajímají, ale ten pocit při rozbalování, prvního setkání s coverem, podivný zápach čerstvého papíru a pročítání textů patřilo a patří k mé generaci stejně jako touha po fyzickém vlastnictví muziky. Obal je do červena laděný a jeho zkoumáním jsem strávil nejednu krásnou chvíli. Zvuk je smutně mrazivý, krásně plný a má úžasnou dynamiku. Mám co dělat, abych již v těchto prvních měsících neprohlašoval album za „jedno z nejlepších“ v letošním top ten. Každopádně do pomyslného žebříčku určitě na konci roku promluví. Splňuje totiž absolutně vše, co od hudby žádám. Ty pocity prožívané s UNSPOKEN jsou jedním slovem nádherné a neopakovatelné. Nedokážu je popisovat jinak, než v superlativech.
Znáte to, když jdete se sluchátky na uších a najednou vám začne hrát vaše oblíbená skladba? Mimoděk přidáte do kroku, do žil se vám vlije blahodárná energie a na tváři rozhostí výraz, který znají jen skalní fanoušci. Requiem Aeternam Deo je přesně tím albem, u kterého jsem schopen urychlit svoji ranní cestu do práce o několik minut. Dokonce jsem se přistihl, že vyhledávám návětrné strany ulic a rád si nechávám do tváří pouštět prozatím chladný vítr v podobě death metalové muziky s obrovským emocionálním nábojem. Ty stíny, které zbyly v zákoutích špinavých uliček po temné noci, tiše šeptají. Cítíte omšelé pohledy starých lidí, kteří nemohou již ráno spát. Pomíjivost a drsná severská muzika. Spojeno v jedno ve mně dokáže vzbudit klubko propletených, zároveň protichůdných nálad. A o čem jiném je vlastně muzika než o náladách? Syrové, drsné a zároveň chladivé jsou tóny na desce Requiem Aeternam Deo. Jsem opět ztracen. Nádherná deska.
Seznam skladeb:
- Baptised at the Altar of Rats
- Redemption Scars
- Death of a Dynasty
- Among the Carnage
- Dawn of Maggots
- Leviathan Rise
- The Culprit
- Void of Eden pt I
- Void of Eden pt II
- Oppression, Pawns and Poisonous Tongues
Čas: 47:37
Sestava:
- Julian Ofsdal Berg – basa
- Jostein Lien – bicí
- Tron Jansson – kytara
- Jonas Leidland – kytara
- Kent Are Sommerseth – zpěv
https://www.facebook.com/unspokennorway
http://www.reverbnation.com/unspokennorway
http://www.deathrune-records.com/
