SIX FEET UNDER – Unborn

A je to opět tady! A to po necelém roce. A zase s novými členy v sestavě. A dokonce se skoro stejným obalem. Ano, nezmar a dredatý neznaboh Chris Barnes vám opět přináší další desku. Pokud jste ještě nevstřebali tu předchozí, nevadí, jede se neustále ve stejné linii groovu, deathu a death´n´rollu. Minulý počin Undead mě skoro vůbec neoslovil, tak se mi do novinky vůbec nechtělo. Opět byla slyšet Chrisova silná prohlášení o tom, jak nás deska rozseká a podobně, je to pořád stejné a nikdo to dnes už nebere vážně. Vždyť tu jeho nevymáchanou hubu znáte sami. Rob Arnold se stáhl do pozice studiového hráče a kapelu doplnil na kytaru Ola Englund (Feared, Scarpoint) a basák Jeff Hughell (Reciprocial, Osmium). Ale na neustálé personální změny jsme si už také zvykli, ne?

Musím říci, že tentokrát jsem se do recenze musel opravdu nutit. Jednak SIX FEET UNDER již mnoho let a alb nemusím a hlavně začínám být na Chrise vyloženě alergický. Jenže když vám někdo nabídne, že vám cd půjčí a můžete si ho nechat nějaký ten pátek (tentokrát to nebyl kamarád zmiňovaný v minulé recenzi na Undead), tak to se pak nedá nic dělat (smích). Všichni asi moc dobře vědí, co dnes od SIX FEET UNDER čekat. Každý alespoň trošku zasvěcený posluchač se s touto v USA pořád velmi populární kapelou už někdy setkal. Nečekal jsem od poslechu opravdu nic. Mylně jsem dopředu desku rovnou odsoudil. Myslel jsem si, že půjde jen o nějaké paběrkování po Undead. O nějaký další sterilní produkt.

Jenže SIX FEET UNDER šli nějak do sebe. Konečně je na Unborn více death metalu než groovu, což mi velmi vyhovuje. Některý záseky opět pořádně řežou, a když si k tomu přimyslím Chrisův vokál, jsem jednoduše spokojen. Sice neskáču radostí ke stropu, ale jsem schopen album v pohodě poslouchat a postupně vstřebávat. Nejedná se sice o bůhvíjaký stylový převrat (rozuměj návrat ke kořenům), pořád to jsou SIX FEET UNDER, ale alespoň mi to netrhá uši. Death´n´rollová poloha SIX FEET UNDER mi vždy vyhovovala nejvíce. Jedná se sice o jednoduché valivé riffy, ale ty jsou tentokrát úderné, drtivé a dokážou upoutat moji pozornost. Je slyšet jasná snaha o to natočit pestrou a rozmanitou desku. Nikdo se asi neubráníme srovnání obou posledních desek. U mě jednoznačně vítězí Unborn.

Oceňuji u SIX FEET UNDER snahu neustrnout. Trošku mi začíná Chris připomínat Ozzyho Osbournea, který se také již mnoho let obklopuje různými muzikanty a výsledná deska je pak vždy dobrá nebo špatná podle toho, jak moc se do jeho muziky promítne rukopis jednotlivých hráčů. Hodně se mi líbí hra Kevina Talleyho za bicími. Dokonce i některé riffy mě dokážou zaujmout. Pro mě osobně se sice nejedná o desku, ze které bych byl nějak unešený, ale znamená pro mě jasnou informaci, že SIX FEET UNDER nejsou ještě ztraceni někde v komerčních vodách. Pořád jsou ještě schopni vytvořit poslouchatelnou a „příjemnou“ desku. Sice nenáročnou a „primitivní“ (což je dobře), ale o tom původně SIX FEET UNDER byli. Jsem moc rád, že se nesklouzává k prznění hard rocku, ale drží se toho, co jim jde nejlépe. Death metalu. Velice milé překvapení, které jsem vůbec nečekal. 

Seznam skladeb:

1. Neuro Osmosis
2. Prophecy
3. Zombie Blood Curse
4. Decapitate
5. Incision
6. Fragment
7. Alive to Kill You
8. The Sinister Craving
9. Inferno
10. Psychosis
11. The Curse of Ancients

Čas: 36:01

Sestava:

• Chris Barnes – zpěv
• Ola Englund – kytara
• Jeff Hughell – basa
• Kevin Talley – bicí
• Steve Swanson – kytara

http://www.sfu420.com/
http://www.facebook.com/sixfeetunder
http://www.metalblade.com/us/