CULT OF ERINYES / ZIFIR – Split

Teprve nedávno jsem poznal kouzlo hudby belgické smečky CULT OF ERINYES, když mi bylo doporučeno album „A Place to Call My Unknown“. Toto dva roky staré dílo mne naprosto uchvátilo, absolutně mrazivé kompozice v kombinaci s řádně temnou produkcí, to vše zabalené v misantropickém lyrickém hávu. Proto jsem ani na chvíli neváhal, když právě CULT OF ERINYES na svém Facebooku nabízeli své nové splitko s tureckými ZIFIR na recenze. Po rychlé domluvě s Corvusem (zpěv, kytara, klávesy) mi splitko přistálo v mailu a já se mohl oddávat dalším temným rituálům.

První mají na tomto splitku prostor právě Belgičané se svými třemi skladbami, následují čtyři skladby ZIFIR a dohromady je pro nás přichystáno 30 minut produkce. Nejedná se o žádné live-skladby, dříve vydané skladby s novým zvukem a podobně, obě kapely na split umístily zbrusu nové kompozice. Obě formace nám také přináší naprosto jiný pohled na black metal. Hudba CULT OF ERINYES klade velký důraz na atmosféru, zahalena do temného hávu a velice masivního zvuku, zatímco ZIFIR přináší sice také atmosferickou, ale o dosti syrovější podobu černého kovu.

Hned s první skladbou splitka z dílny Belgičanů se vyjeví několik aspektů. Tím asi nejdůležitějším je, že se nijak zvláště neodklonili od stylu, který nastolili na své debutové fošně. Ten masivní a kytarový zvuk byl ještě o něco prohlouben, riffy posluchače opravdu pohlcují. Bicí také prošly menší změnou, virbl, jehož zvuk jsem na debutovce miloval, teď zní o něco plechověji, ale celková atmosféra zůstává zachována. Zpěvák Mastema využívá i další polohy svého vokálu, hlavně se častěji pouští do deathovějšího murmuru, než na „A Place to Call my Unknown“.

První dvě skladby Teutoburger Wald a The Eschatologist nedají příliš času na oddych, neustále se cítím držen ve spárech hutných kytar a rituálních melodií, z nichž některé vyplují na povrch až po opravdu pozorném poslechu. The Eschatologist obsahuje pro mě nejlepší pasáž celého splitka, a to po nastoupení blast beatu do úvodního riffu. To je peklo! Třetí Hermitry má pomalý rozjezd, ale brzy se CULT OF ERINYES vrací do svých klasických sfér, závěr je spíše v pomalém tempu, o to více však strhující.

Před námi je druhá polovina splitka s tureckými ZIFIR, na něž jsem byl zvědav a nevěděl jsem, co mohu očekávat. Oproti COE přichází změna o 180°, zvuk se z těžké tonáže mění na syrovost a kompozičně je také všechno jinak. A bohužel, v následujících třinácti minutách se „nebavím“ ani zdaleka tolik jako předtím. Nejedná se o raw black metal klasického střihu se sypačkami atd., ZIFIR přichází s depresivněji laděným materiálem, kterému však chybí nějaký záchytný bod, nějaká pasáž, která by mě vtáhla a hrála si se mnou, jako se to daří CULT OF ERINYES. Turecká dvojice nám předkládá materiál spíše v pomalém či středním tempu, ve kterém je kladen důraz na táhlé melodie s použitím občasných disharmonických vyhrávek. Za další negativum považuji, že ZIFIR dvě ze čtyř skladeb umístěných na split pojali jako jakési intermezza (v případě poslední Shroud spíše tedy jako outro). Přeci jen, prostoru příliš nemají a možná by se vyplatilo přidat alespoň jednu plnohodnotnou skladbu.

Vyhlášení vítěze je tedy naprosto jasné – jsou jimi CULT OF ERINYES. Nechci ZIFIR jen hanit, rozhodně se nejedná o vyloženě špatnou nahrávku, ale v porovnání s jejich labelovými souputníky značně zaostávají. Příznivci syrového pomalejšího blacku však můžou mít jiný názor. CULT OF ERINYES i ZIFIR přicházejí s velice atmosférickým materiálem (což u black metalu není příliš výjimečné), první jmenovaní kladou důraz hlavně na hutný zvuk a kytarové hradby, u druhých zase depresivní ovzduší dotváří žalostný vokál.