Šok je dle lékařské definice akutní stresová situace. Tu jsem prožíval již při prvním poslechu italských drtičů PROFANAL. Zdánlivě nenápadné cd mě rozsekalo na malé kousíčky. Spolu se španělskými Graveyard, českými Brutally Deceased a kolegy z jejich země Undead Creep mají v současnosti asi nejlepší švédský zvuk (rozumí se samozřejmě nové kapely). Dalším obrovským překvapením pro mě bylo to, že za mikrofonem stojí pěkná a něžně vypadající dívka, kterou byste si spíše dovedli představit v nějakém symfonickém metalu. Tady ale zastává velice dobrou práci, a pokud si nedohledáte sami, kdo vlastně v kapele hraje, ani to nepoznáte. Moje soukromá poučka, že ženská a varhany do metalu nepatří, vzala tentokrát za své. Ne, že bych měl něco proti něžnému pohlaví, ba naopak, ale ženské hlasy se mi jednoduše nelíbí. Rosy z PROFANAL nejenže vypadá velice dobře, ale ještě vládne growlem jako málokterý chlap.
Všech devět fláků se odehrává v rytmu starých Entombed a Nihilist. Celá tahle švédská škola je nastudována s úzkostlivou pečlivostí a navíc je přidáno to správné mladické nadšení a pořádná porce povinné špíny. Máme tady desku, za kterou by se nemusela stydět žádná kapela, kterou si PROFANAL vybrali za svůj vzor. Tady se opět pohybujeme v nejhlubším italském undergroundu. Deska Black Chaos splňuje veškerá přísná pravidla špinavého podsvětí. Určitě by mohla zaujmout dnes již jemně prošedivělé pamětníky nebo přivést ke švédské víře mladší neznalejší posluchače. PROFANAL se mohou v klidu zařadit mezi špičku současné „nové“ vlny mladých kapel, které se rozhodly mlátit do toho postaru.
Určitě se tady nedočkáte něčeho nového. Musím vám ale říct jednu věc. Ta nahrávka neskutečně odsýpá a ducha devadesátých let se povedlo přenést na výbornou. Nejedná se tedy opět o nic převratného a neocení asi posluchači, kteří mají v oblibě krásně vyčištěný zvuk. Tady do toho jednoduše řežou hlava nehlava a spíše se snaží na vás přenést energii plnou temnoty a nicoty. Mimo intra a závěrečné „instrumentálky“ se také žádného oddychu nedočkáte. Jedním slovem masakr. A z tohoto rychle ujíždějícího vlaku vždy náhle vyvstane jako Fénix z popela mrazivá melodie, která se vám zaryje hluboko do mozku. Kosti chřestí, lebky pukají a prašivé pavučiny jsou napnuté k prasknutí. Nic pro slabé povahy. Po takovéto muzice mají být hlavně pořádně pročištěny sluchovody.
Black Chaos poslouchám s přestávkami již nějakou dobu a proniká mi do krve čím dál tím víc. Nenašel jsem nic, co by stálo za nějakou výraznější kritiku. Jen k desce nemůžete přistupovat jako ke kopii starých nahrávek. Beru PROFANAL jako takové velice dobré pokračovatele zavedených tradic. O tom, že se drží svého kopyta poctivě a se ctí, nemůže být pochyb. Ta pradávná fascinace hřbitovy, nahnutými náhrobky, trouchnivějícími kříži a plstí plnou lehce zapáchajícího listí se zeminou prolezlou červy, je zhudebněna velice dobře. A protože moje srdeční chlopně jsou již dávno prolezlé rzí švédského death metalu, nezbývá mi nic jiného než smeknout pomyslný klobouk a vyseknout PROFANAL hlubokou poklonu. Mise na sever byla splněna na výbornou.
Seznam skladeb:
- Intro
- Walls of Agony
- Into the Abyss of Grief
- Black Chaos Horde
- Torment of Saturn
- Submission of the Beast
- Conquering Cemeteries
- Workship the Skull
- The Bright Light of Death (outro - intrumental)
Čas: 33:15
Sestava:
- Burchi – kytara
- Kristian – kytara
- Rosy – zpěv
- Daniele – basa
- Nicco – bicí
http://www.myspace.com/profanal
http://www.facebook.com/pages/Profanal-Old-School-Death-Metal/160801260619725
http://www.irontyrant.net/
