Jsou kapely, jejichž tvorbu popsat srozumitelným způsobem zas až tak lehce nejde. V případě amerických HORSEBACK je tomu přesně tak. Jakékoliv stylové přirovnání pokulhává, protože oni jsou kapitola sama pro sebe.
Za hlavičkou HORSEBACK stojí člověk slyšící na jméno Jenks Miller. Desky si natáčí sám, pouze za pomoci studiového bubeníka, ale nevyhýbá se ani koncertování, kde mu jsou nápomocni obyčejní smrtelníci.
HORSEBACK je kapela dvou tváří a výsledný efekt z poslechu Half Blood se ve finále jeví rozporuplně. To, co mě na nich baví a hned od prvních tónů to kapela demonstruje, je jejich hudební složka „tradičního“ vnímání. I když v jejich případě se jedná o dost nekonvenční hybrid. Máme tu totiž co do činění s rockovou hudbou, zřetelně ovlivněnou sedmdesátými léty s přídavkem psychedelického nádechu. Skladby jsou vedeny v klidném, rozvláčném tempu, a ta Amerika z nich vyloženě čiší. Monotónní rytmus, kytara vyluzuje neustále stejný motiv, retro klávesy. Jenže je tu ještě zakomponovaná jedna obzvlášť podivná součást, díky které se v souvislosti s HORSEBACK zmiňuje black metal. Onu zvlášnost představuje vokál, který je skutečně black metalový. Blackový skřehot je ještě lehce prohnán přes efekt, a spíš než jako dominantní složka chrčí jakoby z povzdálí, zastřeně. Kombinace psychedelického rocku s blackovým vokálem působí minimálně zvláštně, ale v případě HORSEBACK funguje výborně. Skladby vyznívají nenuceně a přirozeně, oplývají silným vnitřním nábojem, zároveň ve vzduchu neustále visí domněnka, že ne vše je v pořádku. Jakoby Jenks říkal, žádný stres, nesnažte se to pochopit, tomuhle stejně na kloub nepřijdete.
Potud je vše ok, a ta nevšední kombinace mě baví poslouchat. Jenže já mluvil o kapele dvou tváří, a tvrdil, že efekt je rozporuplný, a prozatím, jsem ukázal jen tu jednu. Ta druhá tvář má bohužel převahu. Poprvé se objeví ve třetí Inheritance (The Changeling), kde jsou ke slyšení sedm minut noise zvuky, abstraktní klávesy, ale klasický formát hudby nikde. Po prvním poslechu jsem si říkal, „klid, kluci jen tak blbnou, jedeme dál, jednu takovou nepovedenou vsuvku skousnu“. Na neštěstí se na albu takovéto „vsuvky“ objeví ještě tři, což se při celkovém poměru tří regulérních skladeb na čtyři experimentální záležitosti stává problémem. Navíc poslední část Hallucigenia III: The Emerald Tablet má nekonečných dvanáct minut.
Nemůžu vyloženě tvrdit, že by ony ambientní/noise skladby byly vyloženě špatné. Osobně ale na této „hudbě“ moc zajímavého v takovéto obrovské míře neshledávám, ale jednou za rok, v určitém duševním rozpoložení, se to dá zvládnout. Přesto nejsem plně schopen ocenit, zda-li je jejich poselství, v rámci žánru, nadstandardní či nikoliv.
Četl jsem několik reakcí na tuto nahrávku, a ve výsledku se pohybují ve třech úhlech pohledu. Od nekritického přijímání obou dvou stylů, na Half Blood prezentovaných, až pro mě nepochopitelné hlasy, že ta hudba nestojí za nic, ale ambientní části jsou skvělé. Nakonec nechybí ani názory shodující se s mým pohledem na věc. Potom si vyberte.
Half Blood je rozporuplná deska a škoda jí. Těch čtrnáct minut regulérní hudby je na můj vkus zatraceně málo, naopak jednou tolik časový prostor dostávající experiment, příznačně pojmenovaný Hallucigenia, se jeví jako zbytečně velkorysý.
Čas: 43:40
Seznam skladeb:
Za hlavičkou HORSEBACK stojí člověk slyšící na jméno Jenks Miller. Desky si natáčí sám, pouze za pomoci studiového bubeníka, ale nevyhýbá se ani koncertování, kde mu jsou nápomocni obyčejní smrtelníci.
HORSEBACK je kapela dvou tváří a výsledný efekt z poslechu Half Blood se ve finále jeví rozporuplně. To, co mě na nich baví a hned od prvních tónů to kapela demonstruje, je jejich hudební složka „tradičního“ vnímání. I když v jejich případě se jedná o dost nekonvenční hybrid. Máme tu totiž co do činění s rockovou hudbou, zřetelně ovlivněnou sedmdesátými léty s přídavkem psychedelického nádechu. Skladby jsou vedeny v klidném, rozvláčném tempu, a ta Amerika z nich vyloženě čiší. Monotónní rytmus, kytara vyluzuje neustále stejný motiv, retro klávesy. Jenže je tu ještě zakomponovaná jedna obzvlášť podivná součást, díky které se v souvislosti s HORSEBACK zmiňuje black metal. Onu zvlášnost představuje vokál, který je skutečně black metalový. Blackový skřehot je ještě lehce prohnán přes efekt, a spíš než jako dominantní složka chrčí jakoby z povzdálí, zastřeně. Kombinace psychedelického rocku s blackovým vokálem působí minimálně zvláštně, ale v případě HORSEBACK funguje výborně. Skladby vyznívají nenuceně a přirozeně, oplývají silným vnitřním nábojem, zároveň ve vzduchu neustále visí domněnka, že ne vše je v pořádku. Jakoby Jenks říkal, žádný stres, nesnažte se to pochopit, tomuhle stejně na kloub nepřijdete.
Potud je vše ok, a ta nevšední kombinace mě baví poslouchat. Jenže já mluvil o kapele dvou tváří, a tvrdil, že efekt je rozporuplný, a prozatím, jsem ukázal jen tu jednu. Ta druhá tvář má bohužel převahu. Poprvé se objeví ve třetí Inheritance (The Changeling), kde jsou ke slyšení sedm minut noise zvuky, abstraktní klávesy, ale klasický formát hudby nikde. Po prvním poslechu jsem si říkal, „klid, kluci jen tak blbnou, jedeme dál, jednu takovou nepovedenou vsuvku skousnu“. Na neštěstí se na albu takovéto „vsuvky“ objeví ještě tři, což se při celkovém poměru tří regulérních skladeb na čtyři experimentální záležitosti stává problémem. Navíc poslední část Hallucigenia III: The Emerald Tablet má nekonečných dvanáct minut.
Nemůžu vyloženě tvrdit, že by ony ambientní/noise skladby byly vyloženě špatné. Osobně ale na této „hudbě“ moc zajímavého v takovéto obrovské míře neshledávám, ale jednou za rok, v určitém duševním rozpoložení, se to dá zvládnout. Přesto nejsem plně schopen ocenit, zda-li je jejich poselství, v rámci žánru, nadstandardní či nikoliv.
Četl jsem několik reakcí na tuto nahrávku, a ve výsledku se pohybují ve třech úhlech pohledu. Od nekritického přijímání obou dvou stylů, na Half Blood prezentovaných, až pro mě nepochopitelné hlasy, že ta hudba nestojí za nic, ale ambientní části jsou skvělé. Nakonec nechybí ani názory shodující se s mým pohledem na věc. Potom si vyberte.
Half Blood je rozporuplná deska a škoda jí. Těch čtrnáct minut regulérní hudby je na můj vkus zatraceně málo, naopak jednou tolik časový prostor dostávající experiment, příznačně pojmenovaný Hallucigenia, se jeví jako zbytečně velkorysý.
Čas: 43:40
Seznam skladeb:
- Mithras
- Ahriman
- Inheritance (The Changeling)
- Arjuna
- Hallucigenia I: Hermetic Gifts
- Hallucigenia II: Spiritual Junk
- Hallucigenia III: The Emerald Tablet
