HATRIOT – Heroes of Origin

Už jste někdy přemýšleli nad tím, co máte rádi na thrashových kapelách? Já to zrovna teď někdy probíral s kamarádem v hospodě a po několika mnoha pivech jsme se shodli jen na jediném. Správná thrashová deska musí ŘEZAT! Nesmíte ani na chvilku vydechnout. Rychlost, technika, drive! Já osobně miluju ty pasáže, při kterých jste donuceni mlátit hlavou o podlahu. A je mi úplně jedno, jestli se jedná o starý špinavý thrash německých spolků nebo učesanější americké kapely. Když se ke mně nedávno dostala informace, že starej pes Souza z Exodus, Testament, Tenet, Dublin Death Patrol a Legacy chystá svoji další kapelu, byl jsem zvědav. Je pravda, že jeho hlas byl a je vždy nezaměnitelný a tábor fanoušků je rozdělen na dvě skupiny. Jedna ho bezmezně zbožňuje a druhá zavrhuje.

V HATRIOT se Souza obklopil samými mladými muzikanty (ano, sáhl i do své rodiny). Spojení jeho zkušeností s mladou nespoutanou krví dává dohromady neskutečnou nálož řezavých riffů. Pro mě po dlouhé době thrashové album, které mě chytlo ihned za pačesy. Nehrají tady žádní „umírnění“ starci, kteří už to neudýchají a taky už je ta řežba tolik nebaví, jako zamlada. Tady se hrají osmdesátá léta jako vyšitá. Chvílemi je slyšet to nadšení dnešních nových kapel, které drtí starý thrash (Warbringer, Havok, Suicidal Angels). K tomu si připočtěte Souzův skřehovatý hlas a máte zaděláno na parádní zásek. Zpěv vůbec celé desce hodně vévodí. Jednou se ocitnete až někde u Bona Scotta (AC/DC), pak vás zase v některých polohách zabolí uši jako od Uda Dirkschneidera nebo Boby Blitze. Steve neponechal zkrátka vůbec nic náhodě. Vzteklí psi jsou vypuštěni, Wall of Death je postavena, mosh-pit zaručen!

Nějak se nemůžu na recenzi Heroes of Origin moc soustředit. Neustále mi totiž u počítače podupávají nohy, pořád přidávám na věži volume a je čím dál tím těžší při mávání hlavou psát. Ono taky nejde mít na jedné ruce paroháče a druhou něco datlovat do klávesnice, že jo? (smích) Ten zvuk! To je rebelie. Nespoutanost, energie, nátlak na vaše hlavy. Moje duše starého thrashera je opět probuzena a při sólech se kroutím jako zamlada (smích). Jednotlivé songy jsou propracovány tak, aby jejich nálada postupně gradovala. Poslech se tak stává velmi náročným, protože pokud jako já vnímáte muziku spíše přes emoce, než přes počty krkolomně zahraných riffů, garantuji vám, že nezůstanete v klidu.

Musím cd na chvilku vypnout, abych mohl napsat také něco negativního. Jediné, co se mi nelíbí, je obal desky. Přijde mi příliš kyčovitý a prvoplánový. Tak a to je všechno. Nic dalšího špatného jsem na desce nenašel. Opět dávám na přehrávači play a přidávám volume. Masakr opět začíná. Do mozku mi pronikají ostré žiletky v podobě sekavých riffů. Ocitnete se v Oaklandu, rok 1980, thrash metal se teprve pomalu dere na povrch. Vůbec není poznat, že Zetro bude mít za dva roky padesátku na krku. V tom hrdle je dynamit, nenávist. Právě spuštěná cirkulárka. Tohle je návrat v plné síle. Jestli jste měli rádi Souzu v Exodus, můžete si desku bez přemýšlení objednat. Ostatním doporučuji si nejdříve něco naposlouchat, jinak byste mohli být smeteni bez přípravy. Thrashový comeback roku! Jo a nemůžu si to odpustit. ŘEŽE TO JAKO PRASE!

Seznam skladeb:

1. Suicide Run
2. Weapons of Class Destruction
3. Murder American Style
4. Blood Stained Wings
5. The Violent Time of My Dark Passenger
6. Globicidal
7. And Your Children to be Damned
8. The Mechanics of Annihilation
9. Shadows of the Buried
10. Heroes of Origin

Čas: 43:36

Sestava:

• Steve „Zetro“ Souza – zpěv
• Kosta Varvatakis – kytara
• Miquel Esparza – kytara
• Cody Souza – basa
• Nick Souza – bicí

https://www.facebook.com/hatriot
http://www.hatriotmetal.com/
http://www.myspace.com/hatriot_metal