Nad shnilou mršinou krouží hejno ukřičených krkavců. Je chladno a vítr neklidně olizuje pahýly ztrouchnivělých zbytků stromů. Slunce mívá v tomto období největší sílu. Není snadné říci, kdo nebo co je ten zbytek těla dole pod nedočkavými a hladovými ptáky. Spálená země okolo jen jemně připomíná, co bylo asi příčinou smrti. Jindy životadárné světlo se náhle stalo průvodcem na poslední cestě. Zastavte se. Čekejte a naslouchejte. Do šelestu křídel hladových poslů smrti se ozve jasná, až křišťálová kytara. Ten nástup je monstrózní. Začínáte se pomalu houpat do rytmu a do hry vstupuje hlas krkavce nejpovolanějšího. Celou desku mu visím na jeho uhnilém zobáku a chytám každé slovo, každý skřek, který vypustí mezi nás, obyčejné smrtelníky.
Každého z vás asi bude zajímat, jestli zůstali polští bojovníci HATE věrni stylu podobnému na desce Erebos. Mohu vás uklidnit. Zůstali. Solarflesh rozvíjí po hudební stránce nastavený směr. Pokračuje v něm a doplňuje ho o nové prvky. Jedná se ale o posun pozvolný, nijak nenarušující posluchačovo těšení se na novou desku. Neodehrává se tak nějaká velká změna. Je jen doplněno drobné koření v podobě např. ženských zpěvů (nebojte, jsou to opravdu jen velmi jemné a osvěžující přísady) nebo krásný, do Španělska hozený motiv v úvodní písni. Jednotlivé songy tak ani nejsou obyčejnými skladbami, ale spíše opusy s jasnou a většinou gradující atmosférou. Jednou se ocitnete v skrumáži riffů (Endless Purity) a budete chtít rozmlátit nebližší odraz svého obličeje v zrcadle. Jindy se zklidníte (Solarflesh) a budete čekat s napětím, co přijde. Vše je vybroušené jako černý křišťál.
A právě práce s atmosférou a pasáže ve středním tempu jsou opět nejsilnější stránkou celé desky. Nejedná se o žádné prvoplánové a obyčejně líbivé motivy. Naopak, spíše budete jako houba pomalinku a polehounku nasávat každičký riff, očekávat další úder do bicích a basa vám rozerve vaše poslední nitky spjaté s realitou. Neumím jen tak obyčejně a stroze popsat, co se na Solarflesh odehrává. Zkoušel jsem desku poslouchat i s delším odstupem a marně si vtloukal do hlavy, abych se choval jako „profesionální kritik.“ Nejde to. HATE totiž naplnili vše, co mě na muzice láká. Deska je jednou dynamická, jednou se sklouzne do melancholie, hrají si s melodiemi jako hyeny s dobře uleželou kořistí. Vše obestírá blackové tajemno. Jednou do vás zaseknou dráp plný hnisu, pak vás opijí líbivou melodií a nakonec uhranou. A samozřejmě (to by to jinak nebyli Hate) vše je dohnáno k dokonalosti. Po vzoru bratrů z Behemoth není nic ponecháno náhodě. Obal, zvuk i produkce je samozřejmě na špičkové evropské úrovni. Pro fanoušky jen to nejlepší. Koneckonců, na to jsme u HATE byli vždy zvyklí a jsem rád, že i tentokrát si veškeří sběratelé přijdou na své.
HATE velice zručně začleňují do death metalu svoje riffy s blackovou atmosférou a letos navíc přidávají spoustu úžasných temných melodií. Nevím, s čím přijdou jejich kolegové Behemoth, ke kterým bývávají často přirovnáváni, ale budou se muset hodně snažit, aby své spolubojovníky ve zbrani překonali. Jedinou výtkou, kterou bych k téměř dokonalé desce měl, je, že mi přijde v některých momentech díky lpění na „dokonalosti“ až trošku umělá. Může to být ale jen můj pocit, který časem zmizí. Co si pamatuji, podobný dojem jsem měl z minulých záseků také. Svět se asi bude točit dál, když budete mít jiný a rozdílný názor než já, ale osobně jsem již dlouho neslyšel v „moderním“ death metalu tak pestrou, propracovanou a našlapanou deskou. Polští krkavci odvedli skvělou práci.
Seznam skladeb:
- Watchful Eye of Doom
- Eternal Might
- Alchemy of Blood
- Timeless Kingdom
- Festival of Slaves
- Sadness Will Laast Forever
- Solarflesh
- Endless Purity
- Hatehammer (bonus)
- Venom (bonus)
- Fall of All Icons (bonus)
Čas: 1:06:12
Sestava:
- Adam „ATF Sinner“ Buszko – kytara, zpěv
- Stanislaw „Hexen“ Malanowicz – bicí
- Konrad „Destroyer“ Ramotowski – kytara
- Slawomir „Mortifer“ Kusterka – basa
http://www.hate-metal.com/
https://www.facebook.com/HATEOFFICIAL
http://www.myspace.com/hatepoland
http://www.napalmrecords.com/
