Po toulkách podzemním světem jsem narazil na tuto, pro mě dosud neznámou a pozoruhodnou, kapelu, jejíž loňská deska No Youth je ukázkou toho, že fantazii se meze nekladou. Stačí mít nápad, chuť a trochu toho nadání... to se hodí vždy. Z Los Angeles pocházející duo maníků Felix a Ignat chytlo svůj koncept za správný konec a evidentně mají jasno v tom, co svou hudbou chtějí říct.
Jednoduše, pouze pár slovy, popsat hudbu WRECK AND REFERENCE, je docela problém. Základ jejich muzicírování je postaven na využití přístroje Korg Pad Kontrol, který je napěchovaný zvuky, a jak jsem byl poučen, je hlavně oblíben u DJ´S produkujících hip hop. Jak vidno, lze ho i využít i v metalu... i když to je otázka. Je slovo metal to pravé, které správně vystihuje podstatu toho, co WRECK AND REFERENCE tvoří? Metalová složka je jistojistě zastoupena, ale není tím hlavním hnacím motorem. Tím je elektronika, přeměněná v nespočet ambientních ploch a noise vrstev, s kterými je nakládáno citlivě, ne samoúčelově; a co mě hlavně potěšilo, nejsou rušivé.
Dát tomu celému dění lidštější formu, mají za úkol živé bicí. Ano ,jedna polovina kapely je tvořena živým bubeníkem. Je to zvláštní, v této hudbě bych očekával kde co, ale to, že bicí budou ovládány člověkem z masa a kostí, mě překvapilo, stejně tak jako absence kytary.
Dílo zkázy dovršují vokály. Díky nim si WRECK AND REFERENCE umě pohrávají s lidskou psychikou a dostanou posluchače tam, kam chtějí. Když se ozve blackmetalový skřehot, zjišťuji, že mám pocit, jako bych poslouchal skutečnou blackmetalovou kapelu, ale je tomu skutečně tak? Black metal bez kytary, simulace pomocí elektronických zvuků se stává dokonalou. To samé nastává při použití civilního vokálu, najednou se dostavuje představa toho, že poslouchám zlou odnož starých NINE INCH NAILS.
Podle těch všech zmatených výjevů o pár řádek výš nebude žádným překvapením, když budu tvrdit, že hudba WRECK AND REFERENCE je nástrojem, který dokáže lehce zabrnkat na nervovou soustavu. Rozhodně mě při poslechu nenapadají sebevražedné tendence, jako je tomu u chlapíka na titulu. Otázka zní, má však front cover nutně znamenat, že se ten muž na obalu chystá svépomocí opustit tento svět? Co pak je pořezaný, už se utopil? A zase je to tady, WRECK AND REFERENCE tahají za nitky, po grafické stránce stejně tak jako po hudební. Má být jejich hudba soundtrackem k apokalypse, udělat z normálního člověka blázna, nebo jsou blázni Felix s Ignatem, jenž takovéhle psycho tvoří? Toť otázka. Každopádně hudba WRECK AND REFERENCE není příjemná, ale zažívám z ní pocity, podobné tomu, když jsem se v mládí díval na horor, bál jsem se, dával si ruce před oči, ale neustále kontroloval dění mezi prsty. Hudba je to nervní, temná, ale poslouchám jí doma pořád. Riskovat večerní procházku městem se sluchátky na uších (a v nich mít puštěnou hudbu WRECK AND REFERENCE) ale radši nebudu.
Z podstaty mého hudebního vnímání se mi líbí převážně skladby, kde jsou ve větší míře obsaženy bicí, které tepou rytmem, a jednotlivé songy mají strukturu písničky, jistě, v tomto případě notně pokroucenou. Nemůžu, ale ani nechci, této pozoruhodné dvojici upřít smysl pro sdělení, ani v těch partech, které jsou mi většinou vzdálené. To jest ambientní a hlukové stěny, v nichž dokazují, že lze i tady tvořit a nejen rušit, a následně to vydávat za umění.
Seznam skladeb:
Jednoduše, pouze pár slovy, popsat hudbu WRECK AND REFERENCE, je docela problém. Základ jejich muzicírování je postaven na využití přístroje Korg Pad Kontrol, který je napěchovaný zvuky, a jak jsem byl poučen, je hlavně oblíben u DJ´S produkujících hip hop. Jak vidno, lze ho i využít i v metalu... i když to je otázka. Je slovo metal to pravé, které správně vystihuje podstatu toho, co WRECK AND REFERENCE tvoří? Metalová složka je jistojistě zastoupena, ale není tím hlavním hnacím motorem. Tím je elektronika, přeměněná v nespočet ambientních ploch a noise vrstev, s kterými je nakládáno citlivě, ne samoúčelově; a co mě hlavně potěšilo, nejsou rušivé.
Dát tomu celému dění lidštější formu, mají za úkol živé bicí. Ano ,jedna polovina kapely je tvořena živým bubeníkem. Je to zvláštní, v této hudbě bych očekával kde co, ale to, že bicí budou ovládány člověkem z masa a kostí, mě překvapilo, stejně tak jako absence kytary.
Dílo zkázy dovršují vokály. Díky nim si WRECK AND REFERENCE umě pohrávají s lidskou psychikou a dostanou posluchače tam, kam chtějí. Když se ozve blackmetalový skřehot, zjišťuji, že mám pocit, jako bych poslouchal skutečnou blackmetalovou kapelu, ale je tomu skutečně tak? Black metal bez kytary, simulace pomocí elektronických zvuků se stává dokonalou. To samé nastává při použití civilního vokálu, najednou se dostavuje představa toho, že poslouchám zlou odnož starých NINE INCH NAILS.
Podle těch všech zmatených výjevů o pár řádek výš nebude žádným překvapením, když budu tvrdit, že hudba WRECK AND REFERENCE je nástrojem, který dokáže lehce zabrnkat na nervovou soustavu. Rozhodně mě při poslechu nenapadají sebevražedné tendence, jako je tomu u chlapíka na titulu. Otázka zní, má však front cover nutně znamenat, že se ten muž na obalu chystá svépomocí opustit tento svět? Co pak je pořezaný, už se utopil? A zase je to tady, WRECK AND REFERENCE tahají za nitky, po grafické stránce stejně tak jako po hudební. Má být jejich hudba soundtrackem k apokalypse, udělat z normálního člověka blázna, nebo jsou blázni Felix s Ignatem, jenž takovéhle psycho tvoří? Toť otázka. Každopádně hudba WRECK AND REFERENCE není příjemná, ale zažívám z ní pocity, podobné tomu, když jsem se v mládí díval na horor, bál jsem se, dával si ruce před oči, ale neustále kontroloval dění mezi prsty. Hudba je to nervní, temná, ale poslouchám jí doma pořád. Riskovat večerní procházku městem se sluchátky na uších (a v nich mít puštěnou hudbu WRECK AND REFERENCE) ale radši nebudu.
Z podstaty mého hudebního vnímání se mi líbí převážně skladby, kde jsou ve větší míře obsaženy bicí, které tepou rytmem, a jednotlivé songy mají strukturu písničky, jistě, v tomto případě notně pokroucenou. Nemůžu, ale ani nechci, této pozoruhodné dvojici upřít smysl pro sdělení, ani v těch partech, které jsou mi většinou vzdálené. To jest ambientní a hlukové stěny, v nichž dokazují, že lze i tady tvořit a nejen rušit, a následně to vydávat za umění.
Seznam skladeb:
- Spectrum
- Nausea
- The Solstitial
- Inverted Soul
- Cannot
- I Am A Sieve
- Obedience
- Winter
- Stage Collapse
- Edifice Of Silt
