Původně říčanská punkrocková parta zakázanÝovoce (dále jen ZO), působí na domácí scéně již od roku 2005. Za uvedenou dobu stihla nahrát už čtyři plnohodnotná CD, z nichž zatím to poslední, pojmenované „Život se Tě neptá“, vydané v loňském roce u Alfedus Music, bude předmětem mé následující úvahy (úsměv).
Už na první pohled jistě každého zaujme krásně zpracovaný rozkládací digipack, ve kterém se mimo té hlavní a nejdůležitější věci, tedy samotného CD, ukrývá i složený plakátek kapely (v podstatě se u digipacku jedná o jednu z částí bookletu), na jehož druhé straně najdeme kompletní textovou složku alba. Dále jsou zde fotografie jednotlivých členů v celkem úsměvných pózách a veškeré informace, týkající se samotného vzniku nahrávky. Autory grafiky jsou Tomáš Müller a Štěpán Soukup, zmíněné fotky obstarali Jirka Šujanský a Aleš Mikeš.
Takže, když už jsme se dostatečně probrali obalem, můžeme se vrhnout i na tu nejpodstatnější část, tedy hudební složku. Jelikož jsem doposud měl možnost vyslechnout z tvorby ZO pouze krátké fragmenty, tak jsem byl celkem v očekávání, co že kapela, která je vlastně v průběhu celé své spolupráce s firmou Alfedus, hojně prezentovaná v médiích, předvede zajímavého.
Deska přináší dohromady celkem 12 songů, které se povětšinu svého času nesou v úvodu zmíněném punkrockovém rytmu, s důrazem na hutnější spodek a řízné kytarové party. Pochopitelně, že i zde však můžeme nalézt vlivy jiných stylů, sama kapela uvádí například ovlivnění hard rockem nebo rokenrolem, muzika nepostrádá výrazné melodie a místy až popové prvky. Na první poslech mi právě vyřčená kombinace docela sedla, při opakovaných přehráních mě ale jednotlivé skladby začaly postupně splývat v jeden celek. První tři věci jedou v dosti podobném, takovém alkeholovsko – hárlejovském duchu, odehrávají se v ostřejším tempu, sem tam se pro osvěžení dostaví nějaké chvilkové zpomalení. Trochu rozmanitější je z mého pohledu až píseň číslo čtyři „Groupie“ (obsah textu asi vysvětlovat nemusím /smích/), kde bych vyzdvihl především práci bubeníka. Pětka „Poletím“ má pomalejší valivý úvod, později se rozjíždí v rychlejším, melodickém tempu, dle mého asi jedna z nejlepších skladeb na albu. Dále přichází na řadu osvěžující a zajímavá balada (opět v harlejovském duchu) „Nech mě odejít“, ve které mají hlavní slovo akustická kytara s violoncellem. Po kratičkém oddechu zařazuje kapela opět vyšší rychlost prostřednictvím songu „Čas“. Mezi mé favority na této desce rozhodně řadím devítku „Zas ráno“, kterou charakterizuje především snadno zapamatovatelný chytlavý refrén, podpořený údernými bicími, prakticky totožné atributy pak provázejí i následující vál „Co když“. Předposlední „Pavilon 31“ začíná opět trošku pomaleji, následně se střídají hutnější části s pohodovými, zklidňujícími. Celé CD je ukončeno hymnou „Za zdí“, jenž po textové stránce navazuje na předchozí „Pavilon 31“.
O opravdu velmi kvalitní zvukovou podobu nahrávky se zasloužil mistr svého oboru Ecson Waldes ve svém Biotech studiu, o produkci se společně s ním postaral Hynek Toman (Support Lesbiens).
Na závěr bych asi uvedl, že ZO prostřednictvím své muziky nepřinášejí nic, co by na naší scéně v různých podobách už dávno nebylo předvedeno, podobným stylem muziky se v domácích končinách prezentuje poměrně dost kapel, na druhou stranu to dělají docela zajímavě a kvalitně a především mi to nepřijde tak prvoplánově laciné, jako u některých jiných kapel příbuzného hudebního ražení. Já se domnívám, že určitě stojí za to, si tuhle placku poslechnout.
Seznam skladeb:
Už na první pohled jistě každého zaujme krásně zpracovaný rozkládací digipack, ve kterém se mimo té hlavní a nejdůležitější věci, tedy samotného CD, ukrývá i složený plakátek kapely (v podstatě se u digipacku jedná o jednu z částí bookletu), na jehož druhé straně najdeme kompletní textovou složku alba. Dále jsou zde fotografie jednotlivých členů v celkem úsměvných pózách a veškeré informace, týkající se samotného vzniku nahrávky. Autory grafiky jsou Tomáš Müller a Štěpán Soukup, zmíněné fotky obstarali Jirka Šujanský a Aleš Mikeš.
Takže, když už jsme se dostatečně probrali obalem, můžeme se vrhnout i na tu nejpodstatnější část, tedy hudební složku. Jelikož jsem doposud měl možnost vyslechnout z tvorby ZO pouze krátké fragmenty, tak jsem byl celkem v očekávání, co že kapela, která je vlastně v průběhu celé své spolupráce s firmou Alfedus, hojně prezentovaná v médiích, předvede zajímavého.
Deska přináší dohromady celkem 12 songů, které se povětšinu svého času nesou v úvodu zmíněném punkrockovém rytmu, s důrazem na hutnější spodek a řízné kytarové party. Pochopitelně, že i zde však můžeme nalézt vlivy jiných stylů, sama kapela uvádí například ovlivnění hard rockem nebo rokenrolem, muzika nepostrádá výrazné melodie a místy až popové prvky. Na první poslech mi právě vyřčená kombinace docela sedla, při opakovaných přehráních mě ale jednotlivé skladby začaly postupně splývat v jeden celek. První tři věci jedou v dosti podobném, takovém alkeholovsko – hárlejovském duchu, odehrávají se v ostřejším tempu, sem tam se pro osvěžení dostaví nějaké chvilkové zpomalení. Trochu rozmanitější je z mého pohledu až píseň číslo čtyři „Groupie“ (obsah textu asi vysvětlovat nemusím /smích/), kde bych vyzdvihl především práci bubeníka. Pětka „Poletím“ má pomalejší valivý úvod, později se rozjíždí v rychlejším, melodickém tempu, dle mého asi jedna z nejlepších skladeb na albu. Dále přichází na řadu osvěžující a zajímavá balada (opět v harlejovském duchu) „Nech mě odejít“, ve které mají hlavní slovo akustická kytara s violoncellem. Po kratičkém oddechu zařazuje kapela opět vyšší rychlost prostřednictvím songu „Čas“. Mezi mé favority na této desce rozhodně řadím devítku „Zas ráno“, kterou charakterizuje především snadno zapamatovatelný chytlavý refrén, podpořený údernými bicími, prakticky totožné atributy pak provázejí i následující vál „Co když“. Předposlední „Pavilon 31“ začíná opět trošku pomaleji, následně se střídají hutnější části s pohodovými, zklidňujícími. Celé CD je ukončeno hymnou „Za zdí“, jenž po textové stránce navazuje na předchozí „Pavilon 31“.
O opravdu velmi kvalitní zvukovou podobu nahrávky se zasloužil mistr svého oboru Ecson Waldes ve svém Biotech studiu, o produkci se společně s ním postaral Hynek Toman (Support Lesbiens).
Na závěr bych asi uvedl, že ZO prostřednictvím své muziky nepřinášejí nic, co by na naší scéně v různých podobách už dávno nebylo předvedeno, podobným stylem muziky se v domácích končinách prezentuje poměrně dost kapel, na druhou stranu to dělají docela zajímavě a kvalitně a především mi to nepřijde tak prvoplánově laciné, jako u některých jiných kapel příbuzného hudebního ražení. Já se domnívám, že určitě stojí za to, si tuhle placku poslechnout.
Seznam skladeb:
- Vem si mě
- No problem
- One man show
- Groupie
- Poletím
- Nech mě odejít
- Čas
- The twenty seven club
- Zas ráno
- Co když
- Pavilon 31
- Za zdí
