Rok a kousek zpět jsem, ve své vůbec první "profesionální" recenzi (Symfonia - In Paradisum) u Matose suchopárně konstatoval, že tahle ikona brazilské powermetalové scény v žádné ze skupin, ukterých byla členem, nevydržela déle, jak po tři standardní studiovky. Nevím, jak to bere sám Andre, ale na jeho místě bych asi dávno vyhledal profesionály, pracující v ranku mimo obecně přijímanou představu časoprostoru (čti zaklínače, čarodějnice a podobnou chásku). Zřejmě pro většinu čtenářů nebude následující zpráva novinkou - pohnutá mysl Tima Tolkkiho shlédla stav hudebního průmyslu, uznala ho neuspokojivým a v reakci na to vyhlásila konec Symfonie. Timo zároveň vypustil zprávu o svém odchodu z hudebního byznysu, kterou následně dementoval započatou prací na svém dalším sólokapru. Tu utnul pár týdnů před vydáním - že prý dostal ještě lepší nabídku odkudsi... odněkud. Byl bych zlý a nekompetentní, kdybych napsal cosi o podbízivých hlasech v hlavě.
Bez dalších závazků na krku, jal se světoběžný zpěvák pracovat na třetí desce své sólové kariéry. Internet je na Matosovu osobu poměrně skoupý a pokud něco vypustí, jsou informace vedené povětšinou jazykem slunné portugalštiny. První digitální holubové mi proto zprávu o novém albu přinesli jen pár dní před jeho vydáním. "The Turns of the Light" navazuje nejen na obě předchozí díla, ale i na trend, který lze v Andreho kariéře vypozorovat. První díla bývají zlehka obestřena symfonickými plochami, další práce jsou pak k zemi přikutány železnými kruhy. Trojici nakonec doplňuje práce s progresivními postupy - právě ty lze nalézt i na "The Turn of the Lights". Sólové desky bývají brány ne nepodstatnou částí kritiky jako odbytiště hudebních ideí, které nebyly s to zapadnout rámců tvorby domovské kapely - a ono na každém šprochu pravdy trochu (zvukomalebnost českého jazyka je vskutku okouzlující)...
Personální situace prošla během tříleté pauzy menšími fluktuacemi - Andre se rozloučil s dlouholetým souputníkem - ještě z časů Angry - basákem Luisem Mariuttim, následně ho opustil i Eloy Casagrande, naskočivší na uvolněný bubenický post v Sepultuře. Škatulata pak završil Fabio Ribeiro, hostující klávesák, podílející se především na živé produkci; neb se ale ve skladatelské sféře angažuje krom Matose především kytarový tandem, neměly tyto změny výraznější dopad na výslednou podobu nové desky.
"The Turn of the Lights" je patrně Andreho nejvyrovnanějším sólovým albem. Zatímco "Time to Be Free" stavělo na osvědčených postupech a experimentálnější "Mentalize" se svými postupy chápalo příliš mnoha různorodých stébel, novinka je po všech směrech vyzrálou prací hudebníka; člověka, který se po všech těch eskápádách doopravdy postavil na vlastní nohy. Ano, stále jde o power metal, tentokrát ovšem s výraznou progresivní složkou; nejvýraznější změnou je upozadění syntezátorových rejstříků v kontrastu kytarovým soundem, který dosáhl obrovské diverzity a vpravdě jde o Matosovu nejkytarovější desku, na které patrně kdy účinkoval.
Ostatně - tohle vše je posluchači jasné po několik minutách poslechu. V rytmech "Liberty" lze při pozornějším poslechu nalézt progresivní přístup v bicích partech, ostatně Silveira prokazuje své hráčské kvality i v podobně variabilních "On Your Own" nebo "Oversoule" (kde si v poslední části střihne vesměs čistokrevnou latinu). "Course of Nature" je z té čitelnější poloviny - jde o singl - a jako jeden z mála na desce má potenciál stadionového chorálu; až je člověku líto, že tak vynikající zpěvák dosahuje mimo hranice své rodné země řádově menší popularity. S ubíhajícími sekundami a minutami vyluzuje novinka novodobé pojetí konceptu Matosových předešlých působišť - nejvýrazněji v "On Your Own", připomínající Angru v období "Holy Land", mezi tóny o sobě dává tušit i Shaaman. Zpěv je vynikající, možná jen s postupujícími léty ubírá Andre na plynu a své výškařství dávkuje spíše jako dochucovadlo i jinak výtečného materiálu. Jedno z klišé recenzenta tvrdé hudby je apel na posluchače, ať dají desce více času na poslech - jenže ono to opravdu jinak nejde. "The Turn of the Lights" je jedním z vrcholů veškerého materiálu, ke kterému se kdy tenhle Brazilec nachomýtnul, jenže... kousek po kousku ho dával dohromady 3 roky. Naberte do plic trochu více dechu, ponořte se hlouběji...
Bez dalších závazků na krku, jal se světoběžný zpěvák pracovat na třetí desce své sólové kariéry. Internet je na Matosovu osobu poměrně skoupý a pokud něco vypustí, jsou informace vedené povětšinou jazykem slunné portugalštiny. První digitální holubové mi proto zprávu o novém albu přinesli jen pár dní před jeho vydáním. "The Turns of the Light" navazuje nejen na obě předchozí díla, ale i na trend, který lze v Andreho kariéře vypozorovat. První díla bývají zlehka obestřena symfonickými plochami, další práce jsou pak k zemi přikutány železnými kruhy. Trojici nakonec doplňuje práce s progresivními postupy - právě ty lze nalézt i na "The Turn of the Lights". Sólové desky bývají brány ne nepodstatnou částí kritiky jako odbytiště hudebních ideí, které nebyly s to zapadnout rámců tvorby domovské kapely - a ono na každém šprochu pravdy trochu (zvukomalebnost českého jazyka je vskutku okouzlující)...
Personální situace prošla během tříleté pauzy menšími fluktuacemi - Andre se rozloučil s dlouholetým souputníkem - ještě z časů Angry - basákem Luisem Mariuttim, následně ho opustil i Eloy Casagrande, naskočivší na uvolněný bubenický post v Sepultuře. Škatulata pak završil Fabio Ribeiro, hostující klávesák, podílející se především na živé produkci; neb se ale ve skladatelské sféře angažuje krom Matose především kytarový tandem, neměly tyto změny výraznější dopad na výslednou podobu nové desky.
"The Turn of the Lights" je patrně Andreho nejvyrovnanějším sólovým albem. Zatímco "Time to Be Free" stavělo na osvědčených postupech a experimentálnější "Mentalize" se svými postupy chápalo příliš mnoha různorodých stébel, novinka je po všech směrech vyzrálou prací hudebníka; člověka, který se po všech těch eskápádách doopravdy postavil na vlastní nohy. Ano, stále jde o power metal, tentokrát ovšem s výraznou progresivní složkou; nejvýraznější změnou je upozadění syntezátorových rejstříků v kontrastu kytarovým soundem, který dosáhl obrovské diverzity a vpravdě jde o Matosovu nejkytarovější desku, na které patrně kdy účinkoval.
Ostatně - tohle vše je posluchači jasné po několik minutách poslechu. V rytmech "Liberty" lze při pozornějším poslechu nalézt progresivní přístup v bicích partech, ostatně Silveira prokazuje své hráčské kvality i v podobně variabilních "On Your Own" nebo "Oversoule" (kde si v poslední části střihne vesměs čistokrevnou latinu). "Course of Nature" je z té čitelnější poloviny - jde o singl - a jako jeden z mála na desce má potenciál stadionového chorálu; až je člověku líto, že tak vynikající zpěvák dosahuje mimo hranice své rodné země řádově menší popularity. S ubíhajícími sekundami a minutami vyluzuje novinka novodobé pojetí konceptu Matosových předešlých působišť - nejvýrazněji v "On Your Own", připomínající Angru v období "Holy Land", mezi tóny o sobě dává tušit i Shaaman. Zpěv je vynikající, možná jen s postupujícími léty ubírá Andre na plynu a své výškařství dávkuje spíše jako dochucovadlo i jinak výtečného materiálu. Jedno z klišé recenzenta tvrdé hudby je apel na posluchače, ať dají desce více času na poslech - jenže ono to opravdu jinak nejde. "The Turn of the Lights" je jedním z vrcholů veškerého materiálu, ke kterému se kdy tenhle Brazilec nachomýtnul, jenže... kousek po kousku ho dával dohromady 3 roky. Naberte do plic trochu více dechu, ponořte se hlouběji...
Seznam skladeb:
- Liberty
- Course of Life
- The Turn of the Lights
- Gaza
- Stop!
- On Your Own
- Unreplaceable
- Oversoul
- White Summit
- Light-Years
- Sometimes
- Wings of Reality (Angra cover)*
* bonus japonského vydání
Čas: 52:28
Sestava:
- Zpěv, klávesy - Andre Matos
- Kytara - Hugo Mariutti
- Kytara - Andre Hernandes
- Baskytara - Bruno Ladislau
- Bicí - Rodrigo Silveira
