Doba se od roku 1990, kdy byla kapela založena, samozřejmě hodně změnila, ale přijde mi, že pokud jste si chtěli užít klasický, velmi dobře stravitelný doom metal, dostali jste vždy to, co jste očekávali. Trošku jsem se obával, co na novém albu uslyším. Přeci jen předchozí počin s názvem Evinta (2011) šel úplně mimo mě. Nepamatuji si po roce z toho alba jedinou notu a jediné, co mi zůstalo v hlavě za pocit je, že jsem cdčko tenkrát odkládal přímo s odporem a ihned si musel spravit chuť předchozí deskou For Lies I Sire, která ve mně naopak zanechala jen ty nejlepší vzpomínky.
Doom metal je a byl vždy zvláštní styl. Člověk (nebo aspoň já) na něj musí mít tu správnou náladu, musí se poslouchat v klidu a musí se mu dát čas. Přeci jen pomalu se převalující, někdy až deset minut atakující songy, nejsou v dnešní uspěchané době tím, co by oslovilo úplně každého. Nejlepším obdobím bývá zajisté podzim (v Čechách obvykle i sychravá zima), kdy nás přepadají všelijaké myšlenky a stejně jako se příroda zpomalí ve svém běhu, stejně tak i my se rádi necháváme unášet melancholickými a temnými tóny doom metalu.
A Map of All Our Failures je albem, za které se určitě nemusí MY DYING BRIDE vůbec stydět. A pokud nedoufáte v to, že tito pochmurní Angličané přijdou s něčím novým, mohlo by se vám smutnit velice dobře. Na nahrávce jsou veškeré možné i nemožné propriety, které máme u této kapely všichni rádi. Fanoušci můžou bez váhání ihned vyrazit do obchodů, dostanou přesně to, co chtějí. Jestli ale čekáte u muziky něco navíc, mohli byste být trošku zklamáni. Pokud budeme srovnávat s alby z poslední dekády, patří deska určitě k tomu lepšímu, co k nám z britských ostrovů přišlo. Za sebe musím říci, že používám rád cdčko k uklidnění po náročném pracovním týdnu. Rád se nechávám unášet do pomalých zatěžkaných snů.
Mám trošku problém s tím, že snad jediná skladba, která trošku vyčnívá z „masy“ pohřebních riffů je má oblíbená Like a Perpetual Funeral. Zbytek mi splývá do jednoho celku. Což sice nevadí, když poslouchám desku jako kulisu k jiné činnosti, ale pokud se snažím soustředit na jednotlivé songy, nedokážu udržet pozornost po celou dobu. Přitom je A Map of All Our Failures (v rámci nahrávek MY DYING BRIDE) vcelku pestré. Zvuk i produkce je samozřejmě perfektní. Obal je také „klasický.“ No, nebudu už tak dlouhou recenzi zbytečně prodlužovat. Album se mi líbí, ale určitě si ho nebudu točit v přehrávači každý druhý den (spíše si ho odložím pro případ, že na mě přijde „smutek“). Drží krásně pohromadě v jednom smutném celku a pokud jste vyznavači těchto pohřebních pěvců, mohlo by se vám líbit. A koneckonců, cíl byl opět dosažen, nevěsta zase zemřela!
Seznam skladeb:
- Kneel Till Doomsday
- The Poorest Waltz
- A Tapestry Scorned
- Like a Perpetual Funeral
- A Map of All Our Failures
- Hail Odysseus
- Within the Presence of Absence
- Abandoned as Christ
Čas: 01:03:44
Sestava:
- Andrew Craighan – kytara
- Aaron Stainthorpe – zpěv
- Hamish Hamilton Glencross – kytara
- Lena Abé – basa
- Shaun Macgowan – varhany, viola
- Shaun Taylor – Steels – bicí, perkuse
