A FOREST OF STARS – A Shadowplay For Yesterdays

Je příjemným zjištěním, že v té záplavě muziky, kterou do nás celosvětově muzikanti denně valí, se sem tam objeví někdo, kdo má svou vlastní vizi, kterou dokáže smysluplně naplnit a při tom působí originálně. A FOREST OF STARS jsou tím zářným příkladem. Angličané libující si ve své historii, přichází se svou třetí deskou, která nabízí netradiční pohled na metal, který je nejčastěji zahalen do blackového hávu, ale zároveň do sebe absorbuje plejádu jiných vlivů, nejčastěji doom metalových, a nebojí se využít širokého spektra nástrojů jako jsou klávesy, housle, flétna, akordeon atd.

Jak sami členové kapely s oblibou tvrdí, jejich srdce pulsují ve viktoriánské éře a svou kapelu nazývají klubem gentlemanů. Tomu odpovídá i jejich prezentace na fotkách a promo materiálech. Díky tomu všemu potom zcela lehce a přirozeně nasimulují tu správnou atmosféru a vtáhnou posluchače do hry. Člověk nemusí být nijak znalý prostředí Anglie onoho období, ale ta doba jako by na něj skrz hudbu A FOREST OF STARS dýchla. 

A Shadowplay For Yesterdays nabízí nepřebernou paletu nálad a pocitů. A FOREST OF STARS jsou kompozičně na vysoké úrovni a nešetří skvělými nápady, tudíž ani nepřekvapí fakt, že většina skladeb přesahuje délku šesti minut. Když přeskočím úvodní Directionless Resurrectionist, což je v podstatě delší intro, tak hned první regulérní song Prey Tell of the Church Fate odkryje to, co se bude odehrávat ve zbylé části. Blackové sypačky, do kterých jsou úžasně vloženy housle, se střídají s pomalejšími výrazně melodickými polohami, které jsou naprosto uhrančivé. Nad tím vším se vznáší lehce teatrálně laděný blackový skřehot vokalisty Curseho.

I přes svojí stopáž, více jak hodinovou, má deska spád a její poslech, mi vždy rychle uteče. Album nestojí na jedné skladbě, skvěle funguje jako celek. Všechny věci na něm mají co nabídnout, a i když je to vůči zbytku skladeb tak trochu nefér, přesto bych za vrcholy označil osmiminutovou Gatherer of the Pure, na kterou vznikl i animovaný klip, výborně se hodící k její strašidelné atmosféře. Druhou věcí, která mě naprosto pohltila, je čtvrtá The Blight of God´s Acre, kde v nejrychlejší pasáži zazní excelentní houslové party. Patrně jediná věc na albu, která se nepatrně vymezuje vůči zbytku je závěrečná Dead Love, ostatně je také vedena jako bonus track. Dead Love se nese v pomalém tempu, ale hlavně je kompletně nazpívaná  jedinou ženou ve spolku Katheryne; skladba je to příjemná, dýchající téměř barovou náladou, a dokonale funguje jako něžná tečka na konec.

Album A Shadowplay for Yesterdays vyšlo u německé agilní stáje Prophecy, pod jejíž křídla spadají takové kapely jako ALCEST, DORDEDUH či LIFELOVER. Stejně jako u jmenovaných kolegů a jak je u Prophecy dobrým zvykem, je deska ve formě 2LP nádherně zpracovaná. Tady platí otřepané, ale pravdivé, že fanoušek kapely by měl mít tuhle desku fyzicky doma, je radost ji držet v ruce, tento pocit žádný stažený soubor v počítači nevynahradí.

A FOREST OF STARS přišli s unikátním materiálem, který se může pyšnit úžasnou atmosférou. I když se pohybují v temně laděných vodách a nejčastěji se dotýkají black metalu, nestojí jejich projev na vzývání satana nebo jiných zažitých klišé. Díky povedenému zvuku a užití netradičních nástrojů (ne že by housle, akordeon nebo flétna nebyly v black metalu používány, ale zde se rozhodně nejedná o partu zmatených pagan metalist navozují nálady, které dýchají dobou staré Anglie. Poslouchat hudbu A FOREST OF STARS je jako číst starý román bez ilustrací, kdy autor vypráví příběh, a vaše fantazie pracuje na plno. A FOREST OF STARS jsou skvělými průvodci koncem 19. století, své příběhy zahalují do tajemné až mystické nálady. Dokáží být agresivní, strašidelní, ale nabízí i přívětivou tvář v podobě krásných melodií a čistého vokálu Katheryne.

Časová smyčka na závěr. Nenechte se mýlit rokem vydání A Shadowplay for Yesterdays v záhlaví recenze, toto úchvatné album vzniklo již v roce 1892.