Vaše kapela nepůsobí na domácí scéně příliš dlouho, tudíž jistě bude pro spoustu fanoušků relativně novým, neznámým pojmem. Myslím tedy, že určitě nebude vadit, když se na úvod našim čtenářům, kteří dosud neměli možnost se s vámi seznámit, trochu podrobněji představíte.
Kapelu založili v listopadu 2010 bráchové Jarda a Petr Kučerovi, s nimi hrál v té době i kytarista Lukáš Petřek. Po krátké chvíli se připojil bubeník Jimmi a zanedlouho i zpěvák Jiří Vinklárek. Celkově tedy pomalu začínáme třetí rok na scéně.
Jak sami uvádíte, ve vaší tvorbě kombinujete prvky heavy metalu a hard rocku. Co vás přimělo vydat se právě tímto hudebním směrem?
Všichni máme rádi klasiku tohoto žánru, protože jako malí jsme na této muzice začínali, takže nám přirostla k srdci. Když děláme nějaký nový materiál nebo jamujeme na zkoušce, vždy z toho nakonec vznikne právě něco v tomto stylu. Asi nikdo z nás si nedovede představit hrát jinou hudbu…tohle nás naplňuje maximálně a u toho zatím zůstáváme.
Mohli bychom třeba jmenovat i nějaké konkrétní kapely, které vás ve vašem hudebním zaměření nejvíce ovlivnily?
Tak to bude asi jednoduché, protože milujeme podobné kapely. Určitě jsou to Judas Priest, Accept, Manowar, Primal Fear, Gamma Ray, Kissin Dynamite nebo dřívější Helloween. Ano, zapomněl jsem na kapelu, ke které jsme přirovnávaní jako nějaká kopie – ano, máme rádi i Iron Maiden, ale kdo nemá (smích).
Vzhledem k mládí většiny členů skupiny, je to možná i trochu překvapivá věc, jelikož uvedené styly dosahovaly vrcholu popularity v době, kdy jste možná ještě ani nebyli na světě a spoustou lidí jsou v dnešní době zatracované. Většina z nastupující generace muzikantů chce hrát povětšinou metalcore nebo black metal.
Asi jsme všechno zdědili po našich otcích, kteří na této hudbě určitě vyrůstali a v té době žili, takže se to nějak přeneslo na nás. Na druhou stranu, jak říkáš, většina kapel asi opravdu hraje uváděné styly. Jsme tak nějak rádi, že můžeme nějakým způsobem vybočovat z řady. Chceme hrát to, co nás baví, k čemu máme vztah a to je asi nejdůležitější. Každá hudba si svého fanouška vždy najde a jejich dosavadní ohlasy nás ženou stále dál právě v tomto stylu.
Jak bylo těžké, dát ve vašem bydlišti dohromady partu ve stylu hard 'n' heavy a máte za sebou nějaké dřívější zkušenosti nebo jsou Iron Army vaším debutem na scéně?
Je to složité. Sehnat někoho právě pro tento hudební žánr, kdy opravdu každý druhý se přizpůsobí moderní době a její hudbě. Ale když se setká dobrá parta, která ví, co chce a hlavně je muzika baví, je to potom všechno jednodušší.
Přestože, jak už jsme nastínili v úvodu článku, IA fungují teprve od konce roku 2010, tak se dá rozhodně říct, že co se týče studiových nahrávek, jste velice aktivní smečkou. Vlastně už po necelém roce činnosti jste posluchačům představili svůj debut nazvaný „Wheels On The Fire“. Rád bych se teď zeptal na nějaké podrobnosti týkající se tohoto počinu.
Skladby vznikaly docela rychle, šlo nám to hezky od ruky, ale to nám jde si myslím stále a už to asi jinak nebude (smích). Jsme do skládání nadšení a jak dáme dohromady nový materiál pro nějakou aktuální desku, už nás napadají zase další věci, postupně to začneme dávat dohromady a už to jede zase od začátku. Takže to přijde tak nějak samo automaticky. ,,Wheels On The Fire“ obsahuje 10 skladeb, nahrávali jsme ve studiu SHAARK, v Bzenci. Bylo to naše debutové album, takže jsme byli šťastní a hrdí na náš první počin. Člověk to potom poslouchá pořád dokola, až z toho pomalu zblbne, protože se tam vidí, cítí tam svou práci, nějaký podíl na každém tónu, takže asi je to takhle správné. Ohlasy byly vesměs pozitivní, podle reakcí asi nejoblíbenější skladba je právě otvírák „Wheels On The Fire“.
Prakticky ani ne po roce, jste letos v létě předložili fanouškům a odborné kritice k posouzení další studiový materiál, tentokráte ve formě šestiskladbového proma „Silent Hunter“.
Tady jsme asi trošku přitvrdili, ale stále si chceme zanechat vlastní melodičnost a hlavně se odpoutat od té přisuzované podobnosti s Iron Maiden, jak od někoho často slyšíme. Ale hrajeme to, co máme rádi a nikomu se podobat nechceme, to by nebylo originální. Myslíme si, že na tomto albu byly prvky i jiných kapel, ale nejsme hudební kritikové, takže tomu samozřejmě nemůžeme rozumět.
Přece jenom jste s novým zářezem přišli hodně, možná bych řekl až neočekávaně, brzy. Co vás vedlo k tomuto kroku? Jaký smysl pro vás vlastně promo má a s jakým cílem jej vydáváte?
A už chystáme opět nový materiál, takže je možné, že brzy spatří světlo světa nová deska, ale to už předbíháme. Asi jsme se všichni tak sešli, nevydržíme bez nových nápadů, potom jich máme tolik, že je nestačíme ani dávat dohromady a vznikne z toho jen jedna nová deska (smích). Muzika nás moc baví, to je asi ten důvod, proč jsme přišli se ,,Silent Hunter“ tak brzy. Promo je stylově trochu tvrdší, takže jsme chtěli znát názor na nový materiál, proto jsme se jej rozhodli vydat a přečíst si nějaké recenze, ať opravdu známe názor odborníků. Chtěli bychom se ubírat nějakým směrem a potřebujeme vědět, jak jej přijmou ostatní. A myslíme, že jsme dostali zelenou, takže nás to nakoplo zase o krok dál.
Nahrávka má velice kvalitní zvuk, který pochází ze známého bzeneckého studia Shaark. Zde ale povětšinou nahrávají soubory poměrně tvrdšího ražení. Proč vy jste zvolili právě tuhle adresu a počítáte se vzájemnou spoluprácí i do budoucna?
Měli jsme skvělé reference, hlavně od našeho manažera ,,Daffyho“ a když jsme přijeli poprvé do tohoto studia, byli jsme vyjukaní, protože jsme vůbec nevěděli, jak to chodí, co nás čeká, takže záchod byl plně obsazený celou noc… a nebylo to jen díky popíjení v místním baru.
Spousta kapel v dnešní době dělá to, že když už něco ve studiu natočí, nenamáhá se skladby vydat alespoň třeba prostřednictvím kvalitně udělaného páleného CD, jako je tomu například ve vašem případě, ale pouze pověsí výsledný materiál na internet. Jak se na tuto skutečnost díváte vy, jako zástupci nastupující generace hudebníků a jak vůbec vidíte budoucnost fyzických nosičů? Předpokládám, že když jste vaše obě dosavadní nahrávky vydali na CD, jste přesvědčeni, že to asi nějaký smysl má nebo se mýlím?
Hlavně se snažíme stále dostat do podvědomí co nejvíce potenciálních fanoušků a posluchačů, takže děláme vše proto, aby se to povedlo. CD jsme udělali hlavně pro propagaci. Něco jiného je, když člověk poslouchá nějaké skladby na internetu a něco jiného, když opravdu dostane originální CD do ruky, dá jej do přehrávače, poslouchá a u toho třeba omrkává obal kapely. Pokud se chceme například zúčastnit nějaké soutěže nebo většího koncertu, bez CD to nejde. Stejně tak je to i s recenzemi. Internet je ale nejmocnější médium, takže základem je podle nás zveřejňovat skladby právě zde. Samozřejmě asi do budoucna bude pro kapely těžší a těžší vydávat CD, ale určitě bude mnohem jednodušší pro každého fanouška, aby si skladby stáhnul na internetu za nějakou finanční částku (což funguje i dnes). Nad tímto ale ještě neuvažujeme. Přejeme si, aby se naše hudba co nejvíce líbila, děláme jí ze srdce a to je pro nás to nejdůležitější.
Pojďme dál. Co koncerty, jak jste na tom v tomhle směru a jak vůbec vypadá metalová scéna ve vašem okolí?
Nějaké koncerty máme, úplně prázdný kalendář nemáme. Dělali jsme například předkapelu Kiss revival Praha, místní oblíbené a známé kapele Traktor nebo jsme hráli po boku kapely Kryštof. Účastnili jsme se také několika soutěží, kde jsme se dostali do finálových kol a své umění jsme museli předvést i na pódiu při živém vystoupení. Dnes je ale těžké někam se dostat. Posíláme emaily, stále někoho ,,bombardujeme“, ale dnes je to více o známosti než o kapele. Napíšeš někomu email a nestojíš mu ani za odpověď, ale to se dnes asi stává, aby se člověk mohl naštvat a řekl si, že bude v tomhle ohledu ještě dotěrnější. Něco zlé je pro něco dobré. Ale kapela musí bojovat, stále věříme, že když se tvrdě pracuje, odměna musí dříve nebo později prostě přijít. Důležité je bavit se hudbou, to je u nás na prvním místě, což jde vidět například i z našich koncertů. Hrajeme dva roky, hlavně musíme vydržet a hrát si to svoje…
Zaregistroval jsem, že na Youtube máte pověšená nějaká vaše live videa. Neuvažujete třeba o natočení nějakého oficiálního klipu?
Nad tímto uvažujeme už od samotného vzniku kapely, takže vidíš, jak na tom jsme…, na kontě žádný videoklip (smích). Ale v roce 2013 na to chceme určitě vletět a natočit jej k nějaké skladbě z nového materiálu. Jestli se k tomu nedokopeme, tak někdo vezme foťák, ve zkušebně si stoupne do kouta a natočí, jak tam blbneme…, to je samozřejmě sranda. Příští rok musíme mít na 100% pořádný rockový videoklip.
Ohledně propagace kapely jste své síly spojili se známou postavou domácí scény – Patrikem Nejedlým alias Daffym. Co si od společné práce slibujete a jak jste zatím s jejím průběhem spokojeni?
Bez Daffyho by hodně věcí nebylo, ať už se jedná o koncerty, propagaci, kapelu jako celek nebo studio. Je to člověk, který nám hodně pomáhá a bez kterého by bylo vše o hodně složitější a proto bychom mu touto cestou chtěli poděkovat za vše, co pro nás udělal a stále dělá. On to ví, protože těch litrů piva jsme taky nepropili nejméně, takže si to všechno při těchto příležitostech vysvětlujeme (smích).
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Spokojíte se se statutem úspěšné lokální party nebo máte nějaké vyšší cíle?
Asi bychom lhali, kdybychom řekli, že naším snem jsou koncerty v místě bydliště a do 30 km na každou stranu od něj. Byl by krásný pocit zahrát si jednou (i vícekrát) na nějakém pořádném festivalu, ale to je sen každé kapely a kdo říká, že ne, ten kecá. (smích). Na druhou stranu víme, jaká je realita a že tohle je běh na dlouhou trať a ani se to nemusí nikdy splnit. Jediné co víme na 100% je, že nás náš hard n‘ heavy styl nikdy neomrzí a to je pro nás jako kapelu to nejdůležitější.
Díky za rozhovor.
RECENZE
www.bandzone.cz/ironarmyheavymetal
Kapelu založili v listopadu 2010 bráchové Jarda a Petr Kučerovi, s nimi hrál v té době i kytarista Lukáš Petřek. Po krátké chvíli se připojil bubeník Jimmi a zanedlouho i zpěvák Jiří Vinklárek. Celkově tedy pomalu začínáme třetí rok na scéně.
Jak sami uvádíte, ve vaší tvorbě kombinujete prvky heavy metalu a hard rocku. Co vás přimělo vydat se právě tímto hudebním směrem?
Všichni máme rádi klasiku tohoto žánru, protože jako malí jsme na této muzice začínali, takže nám přirostla k srdci. Když děláme nějaký nový materiál nebo jamujeme na zkoušce, vždy z toho nakonec vznikne právě něco v tomto stylu. Asi nikdo z nás si nedovede představit hrát jinou hudbu…tohle nás naplňuje maximálně a u toho zatím zůstáváme.
Mohli bychom třeba jmenovat i nějaké konkrétní kapely, které vás ve vašem hudebním zaměření nejvíce ovlivnily?
Tak to bude asi jednoduché, protože milujeme podobné kapely. Určitě jsou to Judas Priest, Accept, Manowar, Primal Fear, Gamma Ray, Kissin Dynamite nebo dřívější Helloween. Ano, zapomněl jsem na kapelu, ke které jsme přirovnávaní jako nějaká kopie – ano, máme rádi i Iron Maiden, ale kdo nemá (smích).
Vzhledem k mládí většiny členů skupiny, je to možná i trochu překvapivá věc, jelikož uvedené styly dosahovaly vrcholu popularity v době, kdy jste možná ještě ani nebyli na světě a spoustou lidí jsou v dnešní době zatracované. Většina z nastupující generace muzikantů chce hrát povětšinou metalcore nebo black metal.
Asi jsme všechno zdědili po našich otcích, kteří na této hudbě určitě vyrůstali a v té době žili, takže se to nějak přeneslo na nás. Na druhou stranu, jak říkáš, většina kapel asi opravdu hraje uváděné styly. Jsme tak nějak rádi, že můžeme nějakým způsobem vybočovat z řady. Chceme hrát to, co nás baví, k čemu máme vztah a to je asi nejdůležitější. Každá hudba si svého fanouška vždy najde a jejich dosavadní ohlasy nás ženou stále dál právě v tomto stylu.
Jak bylo těžké, dát ve vašem bydlišti dohromady partu ve stylu hard 'n' heavy a máte za sebou nějaké dřívější zkušenosti nebo jsou Iron Army vaším debutem na scéně?
Je to složité. Sehnat někoho právě pro tento hudební žánr, kdy opravdu každý druhý se přizpůsobí moderní době a její hudbě. Ale když se setká dobrá parta, která ví, co chce a hlavně je muzika baví, je to potom všechno jednodušší.
Přestože, jak už jsme nastínili v úvodu článku, IA fungují teprve od konce roku 2010, tak se dá rozhodně říct, že co se týče studiových nahrávek, jste velice aktivní smečkou. Vlastně už po necelém roce činnosti jste posluchačům představili svůj debut nazvaný „Wheels On The Fire“. Rád bych se teď zeptal na nějaké podrobnosti týkající se tohoto počinu.
Skladby vznikaly docela rychle, šlo nám to hezky od ruky, ale to nám jde si myslím stále a už to asi jinak nebude (smích). Jsme do skládání nadšení a jak dáme dohromady nový materiál pro nějakou aktuální desku, už nás napadají zase další věci, postupně to začneme dávat dohromady a už to jede zase od začátku. Takže to přijde tak nějak samo automaticky. ,,Wheels On The Fire“ obsahuje 10 skladeb, nahrávali jsme ve studiu SHAARK, v Bzenci. Bylo to naše debutové album, takže jsme byli šťastní a hrdí na náš první počin. Člověk to potom poslouchá pořád dokola, až z toho pomalu zblbne, protože se tam vidí, cítí tam svou práci, nějaký podíl na každém tónu, takže asi je to takhle správné. Ohlasy byly vesměs pozitivní, podle reakcí asi nejoblíbenější skladba je právě otvírák „Wheels On The Fire“.
Prakticky ani ne po roce, jste letos v létě předložili fanouškům a odborné kritice k posouzení další studiový materiál, tentokráte ve formě šestiskladbového proma „Silent Hunter“.
Tady jsme asi trošku přitvrdili, ale stále si chceme zanechat vlastní melodičnost a hlavně se odpoutat od té přisuzované podobnosti s Iron Maiden, jak od někoho často slyšíme. Ale hrajeme to, co máme rádi a nikomu se podobat nechceme, to by nebylo originální. Myslíme si, že na tomto albu byly prvky i jiných kapel, ale nejsme hudební kritikové, takže tomu samozřejmě nemůžeme rozumět.
Přece jenom jste s novým zářezem přišli hodně, možná bych řekl až neočekávaně, brzy. Co vás vedlo k tomuto kroku? Jaký smysl pro vás vlastně promo má a s jakým cílem jej vydáváte?
A už chystáme opět nový materiál, takže je možné, že brzy spatří světlo světa nová deska, ale to už předbíháme. Asi jsme se všichni tak sešli, nevydržíme bez nových nápadů, potom jich máme tolik, že je nestačíme ani dávat dohromady a vznikne z toho jen jedna nová deska (smích). Muzika nás moc baví, to je asi ten důvod, proč jsme přišli se ,,Silent Hunter“ tak brzy. Promo je stylově trochu tvrdší, takže jsme chtěli znát názor na nový materiál, proto jsme se jej rozhodli vydat a přečíst si nějaké recenze, ať opravdu známe názor odborníků. Chtěli bychom se ubírat nějakým směrem a potřebujeme vědět, jak jej přijmou ostatní. A myslíme, že jsme dostali zelenou, takže nás to nakoplo zase o krok dál.
Nahrávka má velice kvalitní zvuk, který pochází ze známého bzeneckého studia Shaark. Zde ale povětšinou nahrávají soubory poměrně tvrdšího ražení. Proč vy jste zvolili právě tuhle adresu a počítáte se vzájemnou spoluprácí i do budoucna?
Měli jsme skvělé reference, hlavně od našeho manažera ,,Daffyho“ a když jsme přijeli poprvé do tohoto studia, byli jsme vyjukaní, protože jsme vůbec nevěděli, jak to chodí, co nás čeká, takže záchod byl plně obsazený celou noc… a nebylo to jen díky popíjení v místním baru.
Spousta kapel v dnešní době dělá to, že když už něco ve studiu natočí, nenamáhá se skladby vydat alespoň třeba prostřednictvím kvalitně udělaného páleného CD, jako je tomu například ve vašem případě, ale pouze pověsí výsledný materiál na internet. Jak se na tuto skutečnost díváte vy, jako zástupci nastupující generace hudebníků a jak vůbec vidíte budoucnost fyzických nosičů? Předpokládám, že když jste vaše obě dosavadní nahrávky vydali na CD, jste přesvědčeni, že to asi nějaký smysl má nebo se mýlím?
Hlavně se snažíme stále dostat do podvědomí co nejvíce potenciálních fanoušků a posluchačů, takže děláme vše proto, aby se to povedlo. CD jsme udělali hlavně pro propagaci. Něco jiného je, když člověk poslouchá nějaké skladby na internetu a něco jiného, když opravdu dostane originální CD do ruky, dá jej do přehrávače, poslouchá a u toho třeba omrkává obal kapely. Pokud se chceme například zúčastnit nějaké soutěže nebo většího koncertu, bez CD to nejde. Stejně tak je to i s recenzemi. Internet je ale nejmocnější médium, takže základem je podle nás zveřejňovat skladby právě zde. Samozřejmě asi do budoucna bude pro kapely těžší a těžší vydávat CD, ale určitě bude mnohem jednodušší pro každého fanouška, aby si skladby stáhnul na internetu za nějakou finanční částku (což funguje i dnes). Nad tímto ale ještě neuvažujeme. Přejeme si, aby se naše hudba co nejvíce líbila, děláme jí ze srdce a to je pro nás to nejdůležitější.
Pojďme dál. Co koncerty, jak jste na tom v tomhle směru a jak vůbec vypadá metalová scéna ve vašem okolí?
Nějaké koncerty máme, úplně prázdný kalendář nemáme. Dělali jsme například předkapelu Kiss revival Praha, místní oblíbené a známé kapele Traktor nebo jsme hráli po boku kapely Kryštof. Účastnili jsme se také několika soutěží, kde jsme se dostali do finálových kol a své umění jsme museli předvést i na pódiu při živém vystoupení. Dnes je ale těžké někam se dostat. Posíláme emaily, stále někoho ,,bombardujeme“, ale dnes je to více o známosti než o kapele. Napíšeš někomu email a nestojíš mu ani za odpověď, ale to se dnes asi stává, aby se člověk mohl naštvat a řekl si, že bude v tomhle ohledu ještě dotěrnější. Něco zlé je pro něco dobré. Ale kapela musí bojovat, stále věříme, že když se tvrdě pracuje, odměna musí dříve nebo později prostě přijít. Důležité je bavit se hudbou, to je u nás na prvním místě, což jde vidět například i z našich koncertů. Hrajeme dva roky, hlavně musíme vydržet a hrát si to svoje…
Zaregistroval jsem, že na Youtube máte pověšená nějaká vaše live videa. Neuvažujete třeba o natočení nějakého oficiálního klipu?
Nad tímto uvažujeme už od samotného vzniku kapely, takže vidíš, jak na tom jsme…, na kontě žádný videoklip (smích). Ale v roce 2013 na to chceme určitě vletět a natočit jej k nějaké skladbě z nového materiálu. Jestli se k tomu nedokopeme, tak někdo vezme foťák, ve zkušebně si stoupne do kouta a natočí, jak tam blbneme…, to je samozřejmě sranda. Příští rok musíme mít na 100% pořádný rockový videoklip.
Ohledně propagace kapely jste své síly spojili se známou postavou domácí scény – Patrikem Nejedlým alias Daffym. Co si od společné práce slibujete a jak jste zatím s jejím průběhem spokojeni?
Bez Daffyho by hodně věcí nebylo, ať už se jedná o koncerty, propagaci, kapelu jako celek nebo studio. Je to člověk, který nám hodně pomáhá a bez kterého by bylo vše o hodně složitější a proto bychom mu touto cestou chtěli poděkovat za vše, co pro nás udělal a stále dělá. On to ví, protože těch litrů piva jsme taky nepropili nejméně, takže si to všechno při těchto příležitostech vysvětlujeme (smích).
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Spokojíte se se statutem úspěšné lokální party nebo máte nějaké vyšší cíle?
Asi bychom lhali, kdybychom řekli, že naším snem jsou koncerty v místě bydliště a do 30 km na každou stranu od něj. Byl by krásný pocit zahrát si jednou (i vícekrát) na nějakém pořádném festivalu, ale to je sen každé kapely a kdo říká, že ne, ten kecá. (smích). Na druhou stranu víme, jaká je realita a že tohle je běh na dlouhou trať a ani se to nemusí nikdy splnit. Jediné co víme na 100% je, že nás náš hard n‘ heavy styl nikdy neomrzí a to je pro nás jako kapelu to nejdůležitější.
Díky za rozhovor.
RECENZE
www.bandzone.cz/ironarmyheavymetal
