Důkazem toho, že domácí metalová scéna rozhodně neskomírá a přináší k uším posluchačů neustále nové a nové zajímavé tváře, jsou i hraničtí chasníci, říkající si IRON ARMY. Tahle kapela se sice dala dohromady teprve koncem roku 2010, ale už o rok později předložila fanouškům své debutové CD s názvem „Wheels On The Fire“. Svou neutuchající aktivitu kluci dokumentují i letos, kdy v poměrně krátkém časovém sledu přichází s další nahrávkou, tentokráte označenou jako EP a pojmenovanou „Silent Hunter“. No a právě o ní teď bude řeč.
Samotný úvod CD obstarává siréna, ne nepodobná těm, jenž za války varovaly před útokem nepřátelských letadel a v pozdějších dobách pak například upozorňovaly na živelné katastrofy. V případě tvorby IRON ARMY bych spíše než k té katastrofě použil přirovnání k docela silnému, tentokráte však hudebnímu, náletu. Prostřednictvím šesti kompozic v souhrnné délce o něco málo přesahující 20 minut, nám kapela představuje skladby obsahující v drtivé většině prvky dvou, dá se říci, klasických stylů, konkrétně poctivého zvučného heavy metalu, kombinovaného s hard rockem. Po cca 30 vteřinách již zmíněná siréna utichá a v zápětí se rozjíždí úvodní a zároveň titulní song „Silent Hutner“, což je výborný hutný otvírák, razantní vál jedoucí ve středním tempu a pro mě osobně zároveň i vrchol celého EP. Následující věc „Running Wild“ je spíše taková ostřejší, přímočařejší, možná by se dalo přímo říci, že se jedná o klasický heavymetalový song. Trojka „Lost And Never Founded“ jede zhruba v podobném rytmu, jako první skladba, na rozdíl od ní však dle mého nemá takový drive, což je určitě škoda, ale i tak si tato píseň zachovává svou kvalitu. Dostáváme se do druhé poloviny CD, kterou načíná čtyřka „Call For The Rain“, což je zase trošku svižnější věc s velmi příjemnou kytarovou vyhrávkou. Předposlední „Liar To The Fire“ je rychlejší, řížný song s pěknými melodickými linkami, které mi ještě dlouho po poslechu zůstaly v paměti. Celou nahrávku, které vévodí naprosto bezchybný výkon vokalisty Jirky Vinklárka, pak uzavírá píseň nazvaná „Metal Stands Tall“, která vyjma výrazného stadionového refrénu opět zaujme i výbornou kytarovou prací.
Přesto, že spoustě lidí zase určitě přijde spojení hard 'n' heavy jako klišovité a poskytující docela omezený prostor pro seberealizaci, tak musím říct, že kluci se s tím popasovali naprosto báječně, jednotlivé skladby jsou nápadité a absolutně nenudí. Velkou devizou skupiny jsou rozhodně velmi jisté instrumentální výkony všech jejích členů, zajímavé dvojhlasy a chytlavé melodické refrény. Samozřejmě, že v muzice Iron Army je cítit znatelné ovlivnění například Iron Maiden (zvláště tu Harrisovskou basu si zde opravdu vychutnáte) a vůbec celou NWOBHM, ale z mého pohledu tohle není absolutně na škodu a jsem moc rád, že v dnešní době, kdy chce každý druhý dělat pouze hudbu, která je momentálně trendy, se někdo takto znamenitě hlásí k odkazu těchto klasiků.
Jistě se ještě sluší dodat, že všech 6 skladeb bylo natočeno za pouhé 2 dny (vzhledem k výsledné spičkové kvalitě soundu je to skoro až neuvěřitelné) v osvědčeném bzeneckém studiu Shaark pod dohledem Pavla Hlavicy, produkce se ujal ostřílený mazák a zároveň manager kapely Patrik „Daffy“ Nejedlý.
Jelikož jsme zde až doposud vlastně jen chválil (a myslím, že zaslouženě), tak na závěr si dovolím i pár kritických slov, která se sice netýkají hlavní náplně článku, tedy hudby samotné, ale obalu, který je též nedílnou součástí CD. Vím, že se jedná jen o promo, tudíž obal není zas až tak důležitý, přesto si myslím, že příště by to chtělo trochu více kvality a tvůrčí invence, protože tohle je docela bída, jejímž vrcholem je logo neuměle kopírující styl Iron Maiden, zdobící (či spíše prznící) titulní stranu bookletu. A pakliže přeložený dvojlist nepřináší prakticky žádné informace vyjma kontaktů na kapelu a výčtu skladeb, to vše navíc zbytečně roztaženým velkým písmem, mohla kapela klidně ušetřit za papír a tisk.
V žádném případě se však ale nenechte předchozím odstavcem od poslechu CD „Silent Hunter“ odradit, byla by to totiž velká škoda a chyba! Hodnocení 7 a půl.
Seznam skladeb:
Samotný úvod CD obstarává siréna, ne nepodobná těm, jenž za války varovaly před útokem nepřátelských letadel a v pozdějších dobách pak například upozorňovaly na živelné katastrofy. V případě tvorby IRON ARMY bych spíše než k té katastrofě použil přirovnání k docela silnému, tentokráte však hudebnímu, náletu. Prostřednictvím šesti kompozic v souhrnné délce o něco málo přesahující 20 minut, nám kapela představuje skladby obsahující v drtivé většině prvky dvou, dá se říci, klasických stylů, konkrétně poctivého zvučného heavy metalu, kombinovaného s hard rockem. Po cca 30 vteřinách již zmíněná siréna utichá a v zápětí se rozjíždí úvodní a zároveň titulní song „Silent Hutner“, což je výborný hutný otvírák, razantní vál jedoucí ve středním tempu a pro mě osobně zároveň i vrchol celého EP. Následující věc „Running Wild“ je spíše taková ostřejší, přímočařejší, možná by se dalo přímo říci, že se jedná o klasický heavymetalový song. Trojka „Lost And Never Founded“ jede zhruba v podobném rytmu, jako první skladba, na rozdíl od ní však dle mého nemá takový drive, což je určitě škoda, ale i tak si tato píseň zachovává svou kvalitu. Dostáváme se do druhé poloviny CD, kterou načíná čtyřka „Call For The Rain“, což je zase trošku svižnější věc s velmi příjemnou kytarovou vyhrávkou. Předposlední „Liar To The Fire“ je rychlejší, řížný song s pěknými melodickými linkami, které mi ještě dlouho po poslechu zůstaly v paměti. Celou nahrávku, které vévodí naprosto bezchybný výkon vokalisty Jirky Vinklárka, pak uzavírá píseň nazvaná „Metal Stands Tall“, která vyjma výrazného stadionového refrénu opět zaujme i výbornou kytarovou prací.
Přesto, že spoustě lidí zase určitě přijde spojení hard 'n' heavy jako klišovité a poskytující docela omezený prostor pro seberealizaci, tak musím říct, že kluci se s tím popasovali naprosto báječně, jednotlivé skladby jsou nápadité a absolutně nenudí. Velkou devizou skupiny jsou rozhodně velmi jisté instrumentální výkony všech jejích členů, zajímavé dvojhlasy a chytlavé melodické refrény. Samozřejmě, že v muzice Iron Army je cítit znatelné ovlivnění například Iron Maiden (zvláště tu Harrisovskou basu si zde opravdu vychutnáte) a vůbec celou NWOBHM, ale z mého pohledu tohle není absolutně na škodu a jsem moc rád, že v dnešní době, kdy chce každý druhý dělat pouze hudbu, která je momentálně trendy, se někdo takto znamenitě hlásí k odkazu těchto klasiků.
Jistě se ještě sluší dodat, že všech 6 skladeb bylo natočeno za pouhé 2 dny (vzhledem k výsledné spičkové kvalitě soundu je to skoro až neuvěřitelné) v osvědčeném bzeneckém studiu Shaark pod dohledem Pavla Hlavicy, produkce se ujal ostřílený mazák a zároveň manager kapely Patrik „Daffy“ Nejedlý.
Jelikož jsme zde až doposud vlastně jen chválil (a myslím, že zaslouženě), tak na závěr si dovolím i pár kritických slov, která se sice netýkají hlavní náplně článku, tedy hudby samotné, ale obalu, který je též nedílnou součástí CD. Vím, že se jedná jen o promo, tudíž obal není zas až tak důležitý, přesto si myslím, že příště by to chtělo trochu více kvality a tvůrčí invence, protože tohle je docela bída, jejímž vrcholem je logo neuměle kopírující styl Iron Maiden, zdobící (či spíše prznící) titulní stranu bookletu. A pakliže přeložený dvojlist nepřináší prakticky žádné informace vyjma kontaktů na kapelu a výčtu skladeb, to vše navíc zbytečně roztaženým velkým písmem, mohla kapela klidně ušetřit za papír a tisk.
V žádném případě se však ale nenechte předchozím odstavcem od poslechu CD „Silent Hunter“ odradit, byla by to totiž velká škoda a chyba! Hodnocení 7 a půl.
Seznam skladeb:
- Silent Hunter
- Running Wild
- Lost And Never Founded
- Call For The Rain
- Liar To The Fire
- Metal Stands Tall
