Vůbec jsem neměl náladu o téhle desce něco psát. Jenže řekněte ve slabé chvilce Johanovi, že jste si tu desku koupili. Vzápětí přichází rozkaz „napíšeš to!“(smích). Důvod, proč se mi do toho nechtělo, je jasný, neustálé srovnávání DORDEDUH vs. NEGURA BUNGET, což už mě nudí. Ač člověk dělá, co dělá, nezmínit druhou jmenovanou kapelu v souvislosti s tou první prostě nejde. A ať je to jak chce, DORDEDUH se zmínce ohledně NEGURY BUNGET nezbaví zřejmě nikdy. Nebaví mě ale rozebírat a vysvětlovat kdo, kde, kdy, proč. Stejně to každý ví. Nejdůležitější na celé kauze „Negura“ je, že ji opustili dva hlavní skladatelé muziky Hupogrammos a Sol Faur. Ti naštěstí na hudbu nezanevřeli a stvořili DORDEDUH.
Asi jen absolutní blázen by čekal, že ve své nové kapele budou tvořit něco úplně jiného, než to co dělali spoustu let předtím, a že jim to šlo. Tudíž nepřekvapí mix black metalu s rumunským folklórem, což stejně nevystihuje úplně vše, co si pro nás na svém debutu DORDEDUH připravili.
Jako předkrm před vydáním debutu byl servírován videoklip k poslednímu songu na desce, Dojana. Nevím jak vy, ale já z něj moc moudrosti nepobral a když tak nad tím přemýšlím, bylo to zřejmě i záměrem. Ve finále se kapele povedlo čekání na desku vyšponovat ještě víc. Proč? Protože v Dojaně je ke slyšení pouze čistý vokál, nejsou použity kytary, a vůbec s metalem jako takovým nemá skladba nic společného. Jedná se čistě o folklórní záležitost, která nezněla špatně, naznačila, že folklórní složka ve větší míře chybět nebude, ale svou pravou tvář neukázala.
Jenže škatulka v případě DORDEDUH je přece daná – mystický black metal, se silným folklórním nádechem. Ono pojmenovat to, co se na Dar De Duh odehrává, black metalem, je ale silně zjednodušené. Pravda je, že náklonost k black metalu zůstává, dokonce dojde i na pár vichřic, ryze stylových, ale jenom o nich to není, a popravdě, ony black metalové sypačky mi přijdou na desce podružné a vůči zbytku méně zajímavé a dá se říct, že si spíš vychutnávám ty pomalejší pasáže. To nejlepší se totiž odehrává ve středních a pomalých tempech, kde vyjde na odiv ta pravá krása DORDEDUH. Kompozičně pestře vystavěné skladby jsou plné napětí, tajuplné atmosféry a netypických postupů. Často v nich Hupogrammos, na desce uveden pouze jako Edmond, využívá čistého vokálu, který umě kombinuje s blackovým skřehotem, stejně tak i s murmurem, a celkový výraz tím dostává větší rozsah.
Nejsem žádným fanouškem všech těch folklórních nástrojů, co jsou teď u všech těch pagan spolků populární, popravdě mi spíš lezou na nervy. Tyto hopsa bandy mám tendenci automaticky přehlížet, a úspěšně se toho držím. Jenže v případě DORDEDUH je to celé postavené jinak. Jestli někomu jejich používání věřím, tak jsou to právě oni. Využití nástrojů spjatých s jejich národním folklórem, nepůsobí nuceně a dobře zní. Především mám na mysli nástroj toaca, což je ten dřevěný nástroj zavěšený na rámu, do kterého se vytlouká rytmus dřevěnými kladívky. Různé druhy flétny, rumunský „cimbál“ hammered dulcimer, efektně potom působí tulnice, téměř dvoumetrový dechový nástroj... kdo viděl DORDEDUH naživo, ví o čem mluvím.
Existuje spousta lidí, kteří dění kolem NEGURY BUNGET a následně DORDEDUH po rozkolu přestali sledovat, a v podstatě zavrhli obě kapely, s tím, že už to stejně nebude ono. Také jsem byl skeptik a nečekal od DORDEDUH nic zásadního. O to je pro mě příjemnějším překvapením, jak celé album ve finále funguje. Tato deska totiž dýchá nevšední atmosférou a má své vnitřní kouzlo. Nemá smysl vypisovat nebo vypichovat jednotlivé skladby, protože by to bylo k ničemu. Dar De Duh nefunguje tak, že by si člověk oblíbil jednu, dvě věci a následně se k nim vracel. Všech osm kompozic funguje jako jeden celek a tak i celé album vnímám. Máš náladu pustit si desku DORDEDUH? Fajn, ale udělej si na poslech přes hodinu času a vychutnávej ji, od začátku do konce. Potom je úplně jedno, že desku otvírá song Jind De Tronuri, který má šestnáct minut, nebo na závěr dojde na zmiňovanou Dojanu, kdy mi absolutně nezáleží na tom, jestli je to metalová nebo folklórní záležitost. Kdyby celé album mělo jednu stopu, bylo by to ve finále úplně jedno. Nechci tady plácat slovy jako mystické, spirituální atd., ale faktem je, že při pozorném poslechu, nejlépe potmě, fantazie pracuje na plné obrátky, a z člověka se stává turista po Karpatech, který má ale dost naspěch, aby opustil hustý les, ve kterém se zrovna nachází a je pln obav otočit se za sebe.
Nahrávka má hlubší rozměr, a to nejen v hudebním pojetí, ale i v textovém, kterému bohužel nerozumím, protože je použita rumunština, a texty úplně chybí. Textová složka je údajně koncepční a prozkoumává číslo sedm a jeho symboliku, především v podmínkách sedmi úrovní duchovního vývoje a staré rumunské tradice personifikace sedm dní v týdnu a jejich vztažení k sedmi planetám klasické astrologie.
Pozadu nezůstává ani grafické zpracování. Krásně zpracovaný vinyl ve formě gatefold 2LP je vyveden v podzimních tónech, oba vinyly vložené do barevných kapes, ladícími barevně k obalu, ale to mě už ani nemohlo překvapit.
Jaký je závěr? Zřejmě většina fans bude tvrdit, že OM od NEGURY BUNGET je nejvíc, a v podstatě je to i pravda. Druhá strana mince je zas taková, že DORDEDUH si se svým debutem Dar De Duh vyhráli, což je samozřejmé, a předkládají nám vyzrálý materiál, na který se jim podařilo dostat nevšední atmosféru, s kterou už jsme měli tu čest se v minulosti seznámit. Přesto i v tomto případě funguje až nečekaně dobře.
Seznam skladeb:
Asi jen absolutní blázen by čekal, že ve své nové kapele budou tvořit něco úplně jiného, než to co dělali spoustu let předtím, a že jim to šlo. Tudíž nepřekvapí mix black metalu s rumunským folklórem, což stejně nevystihuje úplně vše, co si pro nás na svém debutu DORDEDUH připravili.
Jako předkrm před vydáním debutu byl servírován videoklip k poslednímu songu na desce, Dojana. Nevím jak vy, ale já z něj moc moudrosti nepobral a když tak nad tím přemýšlím, bylo to zřejmě i záměrem. Ve finále se kapele povedlo čekání na desku vyšponovat ještě víc. Proč? Protože v Dojaně je ke slyšení pouze čistý vokál, nejsou použity kytary, a vůbec s metalem jako takovým nemá skladba nic společného. Jedná se čistě o folklórní záležitost, která nezněla špatně, naznačila, že folklórní složka ve větší míře chybět nebude, ale svou pravou tvář neukázala.
Jenže škatulka v případě DORDEDUH je přece daná – mystický black metal, se silným folklórním nádechem. Ono pojmenovat to, co se na Dar De Duh odehrává, black metalem, je ale silně zjednodušené. Pravda je, že náklonost k black metalu zůstává, dokonce dojde i na pár vichřic, ryze stylových, ale jenom o nich to není, a popravdě, ony black metalové sypačky mi přijdou na desce podružné a vůči zbytku méně zajímavé a dá se říct, že si spíš vychutnávám ty pomalejší pasáže. To nejlepší se totiž odehrává ve středních a pomalých tempech, kde vyjde na odiv ta pravá krása DORDEDUH. Kompozičně pestře vystavěné skladby jsou plné napětí, tajuplné atmosféry a netypických postupů. Často v nich Hupogrammos, na desce uveden pouze jako Edmond, využívá čistého vokálu, který umě kombinuje s blackovým skřehotem, stejně tak i s murmurem, a celkový výraz tím dostává větší rozsah.
Nejsem žádným fanouškem všech těch folklórních nástrojů, co jsou teď u všech těch pagan spolků populární, popravdě mi spíš lezou na nervy. Tyto hopsa bandy mám tendenci automaticky přehlížet, a úspěšně se toho držím. Jenže v případě DORDEDUH je to celé postavené jinak. Jestli někomu jejich používání věřím, tak jsou to právě oni. Využití nástrojů spjatých s jejich národním folklórem, nepůsobí nuceně a dobře zní. Především mám na mysli nástroj toaca, což je ten dřevěný nástroj zavěšený na rámu, do kterého se vytlouká rytmus dřevěnými kladívky. Různé druhy flétny, rumunský „cimbál“ hammered dulcimer, efektně potom působí tulnice, téměř dvoumetrový dechový nástroj... kdo viděl DORDEDUH naživo, ví o čem mluvím.
Existuje spousta lidí, kteří dění kolem NEGURY BUNGET a následně DORDEDUH po rozkolu přestali sledovat, a v podstatě zavrhli obě kapely, s tím, že už to stejně nebude ono. Také jsem byl skeptik a nečekal od DORDEDUH nic zásadního. O to je pro mě příjemnějším překvapením, jak celé album ve finále funguje. Tato deska totiž dýchá nevšední atmosférou a má své vnitřní kouzlo. Nemá smysl vypisovat nebo vypichovat jednotlivé skladby, protože by to bylo k ničemu. Dar De Duh nefunguje tak, že by si člověk oblíbil jednu, dvě věci a následně se k nim vracel. Všech osm kompozic funguje jako jeden celek a tak i celé album vnímám. Máš náladu pustit si desku DORDEDUH? Fajn, ale udělej si na poslech přes hodinu času a vychutnávej ji, od začátku do konce. Potom je úplně jedno, že desku otvírá song Jind De Tronuri, který má šestnáct minut, nebo na závěr dojde na zmiňovanou Dojanu, kdy mi absolutně nezáleží na tom, jestli je to metalová nebo folklórní záležitost. Kdyby celé album mělo jednu stopu, bylo by to ve finále úplně jedno. Nechci tady plácat slovy jako mystické, spirituální atd., ale faktem je, že při pozorném poslechu, nejlépe potmě, fantazie pracuje na plné obrátky, a z člověka se stává turista po Karpatech, který má ale dost naspěch, aby opustil hustý les, ve kterém se zrovna nachází a je pln obav otočit se za sebe.
Nahrávka má hlubší rozměr, a to nejen v hudebním pojetí, ale i v textovém, kterému bohužel nerozumím, protože je použita rumunština, a texty úplně chybí. Textová složka je údajně koncepční a prozkoumává číslo sedm a jeho symboliku, především v podmínkách sedmi úrovní duchovního vývoje a staré rumunské tradice personifikace sedm dní v týdnu a jejich vztažení k sedmi planetám klasické astrologie.
Pozadu nezůstává ani grafické zpracování. Krásně zpracovaný vinyl ve formě gatefold 2LP je vyveden v podzimních tónech, oba vinyly vložené do barevných kapes, ladícími barevně k obalu, ale to mě už ani nemohlo překvapit.
Jaký je závěr? Zřejmě většina fans bude tvrdit, že OM od NEGURY BUNGET je nejvíc, a v podstatě je to i pravda. Druhá strana mince je zas taková, že DORDEDUH si se svým debutem Dar De Duh vyhráli, což je samozřejmé, a předkládají nám vyzrálý materiál, na který se jim podařilo dostat nevšední atmosféru, s kterou už jsme měli tu čest se v minulosti seznámit. Přesto i v tomto případě funguje až nečekaně dobře.
Seznam skladeb:
- Jind De Tronuri
- Flacararii
- E-an-na
- Calea Rotilor De Foc
- Pandarul
- Zuh
- Cumpat
- Dojana
