ŠAŠCI V MANÉŽI – Naštěkaný f bódě

Kapela s podivným, zajímavým, komediálním názvem ŠAŠCI V MANÉŽI pochází z moravských Bučovic (mimochodem s krásným zámkem). Svůj vznik kapela uvádí v roce 2009 a v tomtéž roce vydává svoji prvotinu Kocór f tróbě, kterou pořídila ve studiu Davos ve Vyškově. Letos se ŠAŠCI zavřeli opět do studia, a sice o kousek dál v Lipově a ve studiu Šopa pořídili album opět s vtipným názvem Naštěkaný f bódě. Podle ukázek na portálu Bandzone mě hudba docela nadchla, tak s chutí do CD...

Album otevírá instrumentální skladba - intro Overture, a musím podotknout, že skladba je jednou z nejpovedenějších. Respektive, na albu je deset písniček a všechny jsou plus mínus dobré, ale nejzdařilejší, nejpropracovanější jsou dle mého vkusu instrumentální skladby, které vyčuhují nad ostatní písně. A kdyby mělo zůstat jen u těchto skladeb, tak okamžitě bez rozmyšlení dávám plný počet. Na albu jsou ještě dvě takové "výjimečné" skladby, a to 7/8 válec a Bloody Heart. Zvláště u poslední jmenované bych smekl poklonu, ale o tom později.

První píseň, která už podle názvu není plnohodnotnou skladbou, příjemně nadchne a naladí na blížící se poslech bez deseti minut hodinového alba. Silná předehra, která neustále zůstává v hlavě, je pouze předzvěst vulkanického Krakatau. Následný výbuch pověstné sopky je rychlou rockovou až metalovou skladbou, které zdařile vévodí dobrá práce mladého bubeníka Davida Klementa. A vůbec bicí na albu jsou vskutku dobře propracované a po celou dobu něčím překvapují. Nakonec vlastně překvapují všichni muzikanti, protože si na celém albu nastavili velmi vysokou laťku. Instrumentace všech hudebníků je velmi zdařilá. Mistrně se jim povedla skloubit hudba šedesátých let (Matadors, Blue Effect, Progres 2), jejichž atmosféra na mě neuvěřitelně dýchá a s různými pasážemi psychedelického rocku se mísí s čistým hardrockem nebo potažmo s českým tancovačkovým bigbítem, které přecházejí místy až do heavy metalové tvorby. A to vše oblečené do modernějšího hávu. Jak se tomu dnes říká? Progrese? Budiž, ať je to třeba progresivní rock.

Rytmika a melodie různých kytarových výpadů a kudrlinek jsou protkány klávesou něžnou nití, která skladbu příjemně uhladí. Tak to slyšíme v nejrychlejší Krakatau. V následné skladbě Prokletí stínů zpomalíme, ale hudební motiv skladby "zůstává stejný" a ke konci se přidává do rychlejších obrátek. Nejvíc pozoruhodné jsou ve střední částí klávesy - další zajímavé momenty vpravené do skladby. Co třeba takový Marián Varga a Collegium Musicum. Moc pěkné a na CD se s takovýma pasážemi ještě setkáme. Ke konci opět pohladí kytara a příjemný zpěv.

7/8 válec je rocková progresivní vypalovačka. Jak jsem se zmínil, nejsilnějšími skladbami jsou právě ty instrumentální. Ve skladbě do popředí vystupuje basa a vše dokreslují klávesy, samozřejmě za výborné podpory bicích. Ne, nezapomínám na kytaru. Samozřejmě, že je nepřeslechnutelná a skladbě výtečné vévodí. Pár písní teď přeskočím, protože kytara mě nejvíc zaujala až v poslední instrumentální Bloody Heart, kde je nejvíc čitelná a nejvýraznější. A tato skladba je balzám pro moje uši... nebo duši? Oboje. Umírám blahem. Ptám se: "Kdo, že vynalezl elektrickou kytaru?" Nechávám se unášet velmi silnou melodickou linkou. Vybavuje se mi v pomalejších pasážích um pana Hladíka a jeho Čajovna. Čímž tuto skladbu považuji za vrchol už tak zajímavého alba.

Příjemná melodická a zpěvná píseň je Sluncerváč. Dobré bicí v popředí, kytara plná kudrlinek a sól a vše do pohody házejí klávesy. A já se vlastně opakuji. Opět pomalejší píseň je prostřídaná rychlejší skladbou. Zamykej je skladba, která mi nejméně sedla. Myslím, že z konceptu tohoto alba se trochu vymyká. Nesedí mi tam, taková obyčejná bez nápadu, trochu textově pokulhává... už jen ten refrén...

Poslední čtyři písně jsou přede mnou. V této čtveřici je právě zmiňovaná skladba Bloody Heart. A tak jak je tato skladba nejsilnější, tak i tyto poslední kousky považují za nejvýraznější z alba. New Wave je zpívaná anglicky a po předchozí skladbě je o třídu lepší. I když refrén je také stále dokola opakující se, tak kupodivu mi tady nevadí. A napadá mě další srovnání, ovšem myšleno v dobrém. Klaus Meine se v refrénu snad musel postavit za mikrofon (úsměv). Mr. Jan se rozjíždí basovým vstupem a následným zajímavým klávesovým motivem. Basa v průběhu písně vystupuje neustále ladně na povrch. Je to jedna z rychlých údernějších písní. Poslední The End of Snow se pozvolna rozjíždí. Kytara, postupně se přidají bicí, vypravěčský hlas a až se skladba rozjede do dravé rychlosti. Ale je obohacena i o pomalejší pasáže, kde s lehkostí bytí proklouznou klávesy. Zpěv, který je zde také v angličtině, je výborný a hrubší výraz, který přechází občas do výšek a zpět mi výtečně sedí.

Kapela si mohla dát trochu víc práce s bookletem, který vlastně není (nebo možná je, ale ke mně nedoputoval - jen promo verze - ?). Skládá se pouze z jednoho listu, na přední straně je vyobrazen pes vedle oprýskané zdi a uvnitř pouze foto s pár informacemi o kapele a děkovačkou. Naštěkaný f bódě až na jednu skladbu (pouze můj osobní dojem) nemělo slabší kusy. A já se jen divím, proč taková hudba se nehraje v radiích. Na přední pozice bych umístil tyto skladby: Overture, Krakatau, Sluncerváč, Bloody Heart a The End of Snow. Kdo má rád obyčejný rock, kombinací sólující kytary s klávesami, různé tváře a změny melodických linek..., tak tomu vřele toto album doporučuji.

Seznam skladeb:

1. Overture
2. Krakatau
3. Prokletí stínů
4. 7/8 válec
5. Sluncerváč
6. Zamykej (Mr. Bahno Remix)
7. New Wave
8. Mr. Jan
9. Bloody Heart
10. The End of Show

Čas: 50:06

Sestava:

• Milan "Guliver" Holzer - zpěv
• David Šebesta - kytara, klávesy
• Miroslav Bílek - basa
• David Klement - bicí
• hosté: Ludvík Čihánek - klávesy
• Lubomír Klement - zpěv
• Zdislav Šebesta - klávesy

http://bandzone.cz/sascivmanezi