Egyptská kniha mrtvých byla opět otevřena. Vyprávěny jsou příběhy z dob, kdy byl Egypt jednou z největších mocností světa. Mrtví promlouvají řečí, které již nikdo nerozumí. Jako prostředek pro přednesení příběhů si vzali NILE opět technický death metal okořeněný egyptskými motivy. Již po sedmé ožívají staré mumie, otevírá se cesta do země mrtvých, otroci naříkají nad bezvýchodnosti své situace. Na starém papyru čtete příběhy o nemrtvých. Na novince At the Gate of Sethu je vše co od NILE očekáváte. Kapela nepředkládá nic převratného, nic co by zbořilo svět. Hraje se ale poctivě a album je plné svěžích nápadů a atmosférou vás zcela pohltí.
Co mě od začátku překvapilo, je surový brutální zvuk. Chvílemi jsem měl pocit, že mi repráky vyskočí do pokoje. Karl Sanders má hlas ještě zralejší a plnější. Z kytarových melodií pocítíte tíhu života ve starém Egyptě. Hrobka je otevřena a vydává dávná svědectví. Muzika na nové desce mi přijde masívní a plná. Jen je nutné ji rozkrýt vícero poslechy. Pak objevíte nové zajímavé prvky. Nebudete se nudit ani chvilku. Oproti minulému albu mě baví i typické „egyptské“ mezihry. Z počátku mě trošinku zarazil zvuk alba, chvílemi mi přijdou kytary trošku upozaděné, někdy zase hlas. Asi to tak ale má být. Dodává to celému albu autentičnosti.
Obal i celkové provedení cdčka je vyvedeno pečlivě a krásně dokresluje muziku. Jen mě trošku zarazily fotky muzikantů, přeci jen se tady hraje death metal a čekal bych větší underground. To je ale jen můj subjektivní pocit. Album mě jinak zcela pohltilo. Tu starodávnou atmosféru cítím všemi póry celého těla. Možná namítnete, že NILE mají lepší alba. To je samozřejmě pravda. Doba objevování něčeho nového je pryč. Která takhle dlouho (od roku 1993) hrající kapela má tolik nápadů? Zase tolik jich není. NILE na novém albu nežijí jen ze svého jména. Dodali porci opravdového brutálního death metalu. Riffy se přes vás převalí a rozdrtí vaší dutinu lebeční. Večer sami ulehnete do sarkofágu. Vytvoříte si doma malou modlitebnu. Po probuzení uvidíte stěny pokoje pomalovány hieroglyfy. Pod postelí najdete mrtvého skarabea.
Album působí jako celek. Jednotlivé písně jsou poskládány tak, že muzika postupně graduje. Rychlé i techničtější pasáže jsou v písních s citem, takže nestačí nudit. Se zpěvem vypomáhá Dallas Toler-Wade a skvěle Karla Sanderse doplňuje. Dodává tím desce ještě větší pestrost. George Kollias se na bicí a občas v mezihrách použité perkuse vyřádil také do sytosti. Některé riffy jsou dokonalé. Ihned je uložíte do paměti a večer při předkládání oběti božstvům vám opět vyvstanou. Časté změny temp ve vás evokují otrockou práci pro panovníka. Úplně chvílemi slyším ten nářek lidí, kteří byli jen nástroji pro egyptské stavby. Pyramidy stojí dodnes a ukrývají ještě spoustu tajemství. Pojďte je s NILE rozkrýt.
Zavřete knihu mrtvých. Při její četbě se můžete přehoupnout na druhou stranu. Staří Egypťané říkávali, že ti, kdož ji dočetli do konce, již nikdo nespatřil. NILE ji četli již po sedmé. A vrátili se. To, co viděli na druhé straně Nilu, zhudebnili. Nenechte se zaskočit počátečním váháním. Po více posleších propadnete zase jejich kouzlu. Jako já.
Seznam skladeb:
- Enduring the Eternal Molestation of Flame
- The Friends Who Come to Steal the Magick of the Deceased
- The Inevitable Degradation of Flesh
- When My Wrath is Done
- Slaves of Xul
- The Gods Who LIght Up the Sky at the Gate of Sethu
- Natural Liberation of Fear Through the Ritual Deception of Death
- Ethno – Musicological Cannibalisms
- Supreme Humanism of Megalomania
- The Chaining of the Iniquitous
Čas: 47:45
Sestava:
- Karl Sanders – kytara, basa, varhany, zpěv
- Dallas Toler-Wade – kytara, basa, zpěv
- George Kollias – bicí, perkuse
