Mám problém. A dost velký. Cesta domů z práce mně obvykle trvá patnáct, kdybych jel autem jako šnek, tak maximálně 20 - 30 minut. Těžko se vysvětluje, že jsem přijel domů až po padesáti minutách, a to kvůli Gerdě. Dřív se nedalo, prostě to nešlo. Tak samozřejmě, že to je vtip. Ale na každém šprochu, pravdy trochu.
CD Numbers jsem poslouchal v autě a velmi příjemně se mi jelo. Gerda Blank dala mojí jízdě pořádný drive, vůbec nenudila a hudba se příjemně poslouchala. Hudba pánů Rhyse Braddocka a Stuarta Millse je surový groove rock. Hodně jsou znatelné bicí a perkuse, které jsou podporované silnou basovou linkou. Kytara a syntetizátory tomu dodávají psychedelický nádech. Z Numbers jde cítit silný garážový zvuk se spoustou různých motivů, ale vše povýšené někam do vyššího levelu. Na albu je slyšet mnoho rockových prvků a vlivů. Třeba můžete objevit dřevní rockový Seattle zvuk s punkovou příchutí anebo obyčejný street rock anglického střihu... Anebo jinak; převedeno do českého prostředí: Drsnost a špinavost The Pooh s čistotou a uhlazenosti Sunshine. Ať si každý vybere podle libosti. Ale myslím, že vybírat a dávat tomu nějakou podobnost nemá cenu, protože hudba kapely, respektive dvojice Gerda Blank, je tak šikovně smontovaná do osobitého jednotného celku harmonie a melodie, až přechází zrak (uši).
Taktéž nemá cenu vybírat z alba nějakou píseň, berte Numbers jako celek a takto to i vnímejte. Pár slov Gerdy Blank: "Je to rocková deska, kterou není vždy snadné poslouchat, ale která nabízí dostatek melodií k prozpěvování." S první větou si dovolím nesouhlasit, možná pánové byli skromní a poopravím větu na: "Snadno poslouchatelná rocková deska, která nabízí..."
Začátek alba se nese v rychlejším rockovějším tempu, které je postupně zvolňováno až k pomalejším skladbám na konci. Písně se nesou na "klidné" hladině oceánu a vy jen doufáte, že to tak bude po celou dobu plavby. Doufáte, že vás do bouřícího oceánu, který tu a tam ukazuje svoji mocnou sílu, nesmete nějaká mohutná vlna. Doplujete v pohodě, v klidu a po celou dobu plavby máte čas meditovat a necháváte se unášet úžasnou melodii až k zdárnému zakotvení u mola v přístavu v Aucklandu. Anebo v Brně!?. Ano v Brně, protože se nám rozšířily obzory, které sahají až k nám. Ano, taková hudba se tvoří u nás a s dobrou šancí se prosadit i venku. Nakonec i vlastně to tak je.
Že recenze nemá hlavu a patu? Trochu teda zkráceně vysvětlím. Rhys z Nového Zélandu a Stuart z Velké Británie se potkali v Aucklandu (NZ). Vzniká projekt Gerda Blank (jméno ženy zastřelené při pokusu o útěk přes Berlínskou zeď) a první album O (2007). V červenci 2008 se vydali na evropské turné, až nakonec zakotvili v Brně. A proč v Brně? Nevím a jak sami říkají - neznají na to odpověď také. Na počátku tohoto roku vzniklo album Numbers.
Prvním číslem na Numbers je Taut. Je to surová kytarová skladba a hned v plné rychlosti ukazuje, co je Gerda Blank zač. Zkreslená kytara, zároveň melodická linka a snadno chytlavý refrén v Take My Body. Další skladba Half-life je opět silně melodická a zároveň poslední bouřící vlna se silnou gradací na konci. S hitovou čtyřkou The Living Light budeme už do konce alba plout v "klidnějších" vodách. I když my to stejně nakonec můžete vyvrátit, protože zas taková pravda to nebude. A hitovek je tady taky víc. Můžou to být všechny první čtyři písně a pro mě to může být i další a další následující (6, 7, 10). Každá skladba je jiná, ale zároveň je vždy něco z předchozí přeneseno do té následující. Z jedničky do dvojky hutnost a surové kytary. Z dvojky do trojky melodický zpěv a perkuse. V trojce slyším volnější pasáže právě jako z grunge rocku, které se naplno rozjedou ve čtyřce. The Living Light je taková mírně psychedelická skladba. A vlastně můžu sáhnout ještě hlouběji k The Doors nebo The Stooges.
Skladba 100 Channels, které předchází intro v podobě samostatné skladby 05, vyčnívá nad ostatní svojí délkou. Po celou dobu něčím překvapuje, vlastně jako "sto kanálů s různými nesmyslnými programy či reklamami...“ Je to psychedelická agónie nástrojů v jednotné souhře a se zajímavým zabarveným zpěvem, který potkáváme i v jiných písních. Titulní Numbers je opět zdařilá kytarová hra, s kterou už lehce, ale svižně plyneme po hladině nevyzpytatelného oceánu. Dobrá skladba s ještě zdařilejším koncem, který graduje do nepříčetností, ale nakonec překvapí tím, že pozvolně uvolní všechny nahromaděné emoce. Black is the New Black je rocková pohodička (další možný hit), opět s vlastním intrem 08. Pohodová jen na oko, protože se slušně rozjede a má něco opět z psychedelie či zpěvnosti prvních skladeb. Doplutí do našeho přístavu není až tak jednoduché jak se zdá a nad tím vším vyčnívá Blizzard. Hlučná noise rocková vichřice, která vás donutí pokyvovat hlavou do rytmu, anebo ve střední části opět blouzníte. Zdárně bouří proplujete už doopravdy do klidnějších vod. Dry Bones je úplný protipól Blizzardu a vůbec všech skladeb. Náznaky všeho, co jsme doposud měli možnost slyšet, tam jsou, dokonce v polovině skladby dojde i k zrychlení, ale vše nakonec opět zvolní do bluesové polohy. Poslední skladba je jen "chaotický nesoulad" nástrojů. Ale proč by ne, když jsme už v přístavu, teď už můžeme dělat jakékoliv experimenty. Je to takové zvolání do prázdna, třeba nevyřešené problémy tohoto světa (viz níže obal alba).
Dostalo se mi do ruky pouze CD s propagačním materiálem, tak ani nevím, co obsahuje obálka, zda jsou uvnitř texty, foto... V každém případě texty jsou o deziluzích, zklamání, znechucení, odcizení, apatii nad tím, co se teď děje ve světě. "Na celém světě ovládnutém krizí lidé zpochybňují systém, do něhož byli zrozeni, aby mu věřili. A vše končí u čísel. Peněz." A Gerda Blank ještě dodává: "Okoralá rocková hudba, která má ve svém srdci svědomí." Cover je strohý, jednoduchý, na kterém je jen blok (pilíř) mířící do nekončící výše modrého nebe. Pilíř, který možná nabádá k útěku z reality, ale žel přes ten růžový pohled to nejde...
Nahrávalo se ve studiu Faust v Praze a Indies v Brně. Gerda Blank si k mixáži přizvala zkušeného zvukaře Alexe Limburga (Support Lesbiens, Dan Bárta...). O finální podobu alba se postaral Moimir Papalescu z elektronických The Nihilist, což také o něčem svědčí.
Jednu menší výtku bych měl, a to, že nemusel být vokál hnán až tak často přes "krabičky". Ale nic to nemění na tom, že kotouček určitě někde nezapadne a bude častěji okupovat přehrávač. Tak ještě jednou: Numbers jsou basa, perkuse a zajímavý barevný zpěv. Prostě máte o čem přemýšlet. Ale nemyslím nějaký obyčejný tok myšlenek, jako co udělat, kam zajít, co vyřídit atd., protože Gerda Blank vám to neumožní, přemýšlíte jen a jen o hudbě a o tom, co slyšíte. Anebo taky vůbec, úplně vypnete a na nic nemyslíte. A nenechte se rušit...
Seznam skladeb:
- Taut
- Take My Body
- Half-life
- The Living Light
- 05
- 100 Channels
- Numbers
- 08
- Black is the New Black
- Blizzard
- Dry Bones
- Blokk
Čas: 51:09
Sestava:
- Rhys Braddock - zpěv, kytara, bicí, perkuse, klávesy, syntetizatory...
- Stuart Mills - bicí, perkuse, zpěv
http://bandzone.cz/gerdablank
http://www.myspace.com/gerdablank1
