INFER – Euphory of Killing

Pokud mi dáte otázku „Jmenuj první metalovou kapelu ze Slovenska, která tě napadne“, má odpověď bude vždy INFER. Poprvé mne hudba těchto Košičanů uštkla s druhou studiovkou „Anti-Human“ a od té doby se mne již nepustila. Zatímco debut „In Cold Being“ byl spíše blackovým počinem, „Anti-Human“ už se pohybovalo na pomezí černého a smrtelného kovu. Předloni INFER vydali album „Sede Vacante Aeternum“, na kterém již kapela pomaličku dávala black metalu valé. Tato po všech stránkách precizní deska (ať už mluvíme o artworku, produkci či skladbách samotných) je následována zbrusu novým EP s názvem „Euphory of Killing“.

Tomu však předcházela personální změna na postu kytaristy, INFER opustil Marcel a nahradil jej Pepo, jehož můžou znalci slovenského undergroundu pamatovat z již zaniklých brutal deathových Erytrosy či Contempt (ti by měli naopak být stále aktivní a za bicími zde působí bubeník INFER – Robo). Pepo se tedy studiově poprvé představuje právě v celkově třech písních na „Euphory of Killing“…

... a ty tři písně zatraceně stojí za to. INFER nám znovu dokazují, že death metal je řemeslo, pro nějž byli stvořeni. S úvodní Euphory of Killing téměř okamžitě rozjíždí kola na plné otáčky, Robovy blast beaty na sebe nenechají dlouho čekat a začíná kolotoč neposedných riffů ve spojení s brutálním Peterovým vokálem (ten je vážně nahrávku od nahrávky vytříbenější). Možná se mnou čtveřice nebude souhlasit, ale v jedné pasáži slyším inspiraci v Immolation (což je vzhledem k mé lásce k této americké smečce jedině plusem). Dalo by se říci, že Euphory of Killing je takovou „nejsyrovější“ skladbou na EP valící se stále kupředu.

Že INFER umí zahrát i na pomalejší (tím však atmosferičtější) notu, dokázali již na svém předchozím počinu ve skladbách jako Sede Vacante Aeternum nebo The One Who Believes in Nothingness. I na „Euphory of Killing“ dostává prostor taková skladba, je jí dvojka When the Light of Lord Jesus Fades… Skladba se od začátku valí v pomalém tempu a ve slokách je vokál podbarvován naprosto hypnotickým kytarovým riffem. Atmosféra nesmírně ponurá a vyniknout dostává znovu pomalu frázovaný brutální ryk. Ani WTLOLJF však není jen do doomu laděnou kompozicí a občasný rychlejší úlet si kapela neodpustí. Skladbu nejlépe popisuje slovo „epic“ a její závěrečná pasáž je jedním z nejlepších momentů celého počinu. Světlo Ježíšovo vybledlo do ztracena.

Posledním zářezem je naopak od začátku velmi svižná pomsta - Vengeance. Nemůžeme ale od INFER čekat jen bezduchý nářez, nechybí samozřejmě nečekané zvraty a změny. Narážím hlavně na pasáž ve prostředku skladby, kdy čtveřice dává vzpomenout na blackové časy a tento úsek mi okamžitě připomněl norské Immortal někde na albech „Damned in Black“ či „Sons of Northern Darkness“ – při poslechu jistě hned poznáte, jakou pasáž mám na mysli. Chybět samozřejmě nemůže ani kytarové sólo, které je takřka vždy kořením skladeb INFER a krátce poté již naše čtrnáctiminutová pouť končí.

Produkce alba je jedním slovem špičková a chválu za ni zaslouží hlavně sám kytarista/zpěvák Peter, na jehož bedra takřka kompletně padá. Je zde znát znovu velký posun oproti předchozím počinům a hlavně kytary spolu s vokálem se zařezávají do kůže. Zvuk „Euphory of Killing“ snese to nejtvrdší měřítko.

INFER tedy představili svého nového kytaristu počinem velice povedeným, i přes krátkou stopáž rozmanitým a tak nějak posluchači dokazují, že našli cestu svou. Nejen již zmíněnou produkcí, ale i hudebně se může EP rovnat se špičkami deathového žánru, a to bez nadsázky. Již teď se těším na čtvrtou dlouhohrající desku, zkrátit čekání nám může nedávno vyšlý „Tribute to Emperor: In Honour of Icon E“, na kterém se INFER podíleli cover verzí skladby Ye Entrancemperium.

Na závěr je hodna informace, že celé EP „Euphory of Killing“ můžete zdarma poslouchat na bandzone INFER!