SECRET OF DARKNESS – (In)humanity

Jsou to celé čtyři roky, co jsem psal recenzi na první EP SECRET OF DARKNESS „…and the Dark Begins“. Kapela se tehdy pohybovala ve vodách black metalu a melancholických doomových nálad. Poté však přišlo několik personálních obměn a kapela se oprostila od kláves. V loňském roce se SECRET OF DARKNESS představili debutovou plnohodnotnou deskou „(In)humanity“. Kromě zmiňované nástrojové redukci pánové také podepsali smlouvu na vydání desky s tuzemským labelem MetalGate a hlavně, co je nejdůležitější, poměrně razantně změnili styl.

Ale vezměme to po pořádku. O grafickou podobu debutovky se postaral sám kytarista David Polák a ačkoliv je přední obal trochu kýčovitý, digipackové provedení se mi líbí. V bookletu nalezneme klasickou náplň – texty, foto kapely, závěrečné informace. Hlavním skladatelem hudební složky „(In)humanity“ byl také David, ale podíleli se na ní všichni kromě bicmana Ondry. Lyriku si vzal na svá bedra výhradně zpěvák Vojta. Texty jsou v angličtině, občas mi přijde, že si Vojta zažitá slova malinko upravoval, co se týče výslovnosti, aby „to vyšlo“ do rýmu.

Produkčně se SECRET OF DARKNESS od svého EP posunuli o řádný krok kupředu. Pětice nahrávala ve studiu Šopa na Moravě, kde svá alba točily bandy jako Six Degrees of Separation, Master, Gride nebo Silent Stream of Godless Elegy. Sound desky tedy byl pod drobnohledem profíků a byla mu věnována velká péče. Jediná věc, která mně osobně při poslechu zvukově nesedí, jsou bicí, přesněji virbl. V blastovějších pasážích je takový rozsypaný, líbí se mi, když je rytmičák pořádně ostrý při každém úderu, a to na „(In)humanity“ schází. Jinak však produkci není příliš co vytknout.

Několik vět k hudební náplni. Jak jsem již v úvodu naznačil, SECRET OF DARKNESS prodělali poměrně dramatickou žánrovou změnu a z black/doomové melancholičnosti se na novince přesunuli k melodickému pojetí death metalu s občasnou příměsí černého kovu. A když říkám melodickému, myslím tím opravdu SILNĚ melodickému pojetí – kytarovými melodiemi je album naprosto protknuto. Některé z nich jsou však až moc vlezlé a zároveň některé často připomínají kapely jako Amon Amarth, občas zase jako bych zaslechl Cradle of Filth. Té vlastní invence na „(In)humanity“ příliš k nalezení není. Jsou zde tak kusy, které jsou na můj vkus až příliš inspirované a přemelodizované, zároveň se na „(In)humanity“ najde několik věcí, které si mé zalíbení dokázaly najít. Jedná se například o dvojici Destroyed Illusions a Voices of „Truth“, což je hitovka s velmi působivým refrénem, ve kterém se mi líbí práce bubeníka Ondry a chvilkové blastové výlety ve spojení s melodickou malbou kytar. Sedmička No Night, No Day je také velice vydařenou věcí plnou vytříbených riffů. Co se týče vokálu Vojty, vyznačuje se převážně dvěma rozdílnými polohami, od deathového growlu po takový chraplavější blackový ryk.
 
SECRET OF DARKNESS tedy na své debutovce přináší něco přes pětatřicet minut melodického metalu, často inspirováno slavnějšími zahraničními kapelami, ale s několika světlými záblesky výborných vlastních idejí. Zahrané je vše na jedničku, o tom žádná, chybí mi však nějaká větší inovace, originalita. Uvidíme, čeho se dočkáme na další řadovce, zda se bude pětice držet těchto žánrových otěží, nebo znovu popustí uzdu fantazii o kousek dál.