TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

Přírodní Amfiteátr Lochotín, 8. – 10.6. 2012 - neděle

Italské FLESHGOD APOCALYPSE jsem již slyšel na AFODu, což bylo pro mne tenkrát nejlepší vystoupení celého ročníku. Hrají technický death metal proložený symfonickými vložkami se stylovou visáží dirigentů protažených komínem. Zde vyfasovala kapela hrozný zvuk kytar, slévaly se do sebe a nedaly tak vyniknout jejich snažení, veliká škoda. Nejvíce tím utrpěly skvělé melodie v mé oblíbené Honour of Reason z první desky Oracles. A klávesák se s absencí skutečného piana vyrovnal se ctí – statečně schoval svůj instrument v pianu falešném. (Aleš)

Vstávám s pocitem, že všechno je z hrušek. I guláš chutná po hruškách. Pomalu, jak dvě starý lemry, se suneme opět do amfiteátru. Několik prvních fotek se mi klepou ruce. A to chodíme spát domů a máme veškerý možný komfort. Zdravím se se spoustou lidí, co se od včerejška známe. Já si některý nepamatuju. Asi to bylo tou tmou a že jsem neměl brejle. (úsměv) (Asphyx)

Hrozně mi bodne, že na začátek se nehraje nářez. Dáváme se trošku dohromady. Kapela SEVEN mě docela baví. Velice slušnej heavík. Vše je tak, jak má být. Zaujal mě zpěvák. Moc hezká barva hlasu. Rád jsem je viděl. (Asphyx)

Kapelu SEVEN v českých metalových periodikách vydávaných na stáncích člověk nemůže přehlédnout. Při mém prvním setkání s nimi, hlavně tedy se zpěvákem, mne ale vidina příjemného zážitku přešla. Hecování typu „a trochu se rozcvičíme, zaházíme hlavou, atd“ raději nebudu komentovat. O umu jejich hvězdného kytaristy nemůže být pochyb, nicméně jeho sebepropagace při začátku instrumentální skladby mi zrovna nesedla. Byla to spíše přehlídka efektů, když ale kapela vygradovala na refrén, pak už vše šlapalo, jak mělo. Na pivo jsem tedy odcházel s rozpačitými pocity... (Aleš)

Náladu mi spravili až HATE. Nekompromisní death/black se skvěle strukturovanými songy, výborným zvukem a žalostně krátkým setem. Z nějakého záhadného důvodu jsem se této kapele vyhýbal a až zde zjistil, jak neodpustitelně jsem selhal a patrně tím i rozesmutnil Satana. (Aleš)

Na HATE jsem se moc těšil. V jejich muzice je sice chvílemi slyšet vlivy Behemoth i Vader, ale jejich poslední deska se mi moc líbila. Její provedení naživo se mi taky moc líbilo. (úsměv) Narvali to do nás pod tlakem. Měli skvělýho maníka za mikrofonem. A mě se konečně ustálily ruce pro focení. (úsměv) Death black mě prostě baví. Moc pěknej set. (Asphyx)

Holandský kluci. Jak jsem již několikrát uvedl, tyto kapely jdou mimo mě. S dovolením se nebudu k vystoupení HEIDEVOLK vyjadřovat. Jediné, co mohu s jistotou říci je, že to byl folk metal, že měli dva zpěváky, kterým to občas ujelo. Ono je to asi těžký dát to dvojhlasně naživo. (Asphyx)

STEELWING – heavík ve stylu Judas Priest. Chvílemi jsem měl problém se zpěvákem. Jakmile ječel, tak ječel hrozně vysoko. A to mě normálně bolely uši. Muziku bych tedy zkousl. Zpěváka ne. Jo, a zase měli elasťáky. (smích) (Asphyx)

Mám tyhle kluky rád. Jedna z mých nejoblíbenějších thrashových kapel. Obrovská porce energie. Zatím mě DEATH ANGEL nikdy nezklamali. A nezklamali ani letos v Plzni. Od začátku do konce pravověrný thrashing. Vůbec mi nevadilo, že leje. Na celý vystoupení jsem sebral poslední zbytky sil a šel do toho. Strhlo mě to. Měli mě na lopatě. Dávali jednu pecku za druhou. Mark je neskutečnej bourák. Pro mě vrchol dne. Come on! (Asphyx)

DEATH ANGEL se pochlubili svižným thrash metalem amerického střihu. Další moment, kdy se ozvala thrashová minulost. Kapele nebylo vlastně co vytknout. Někoho mohl dráždit výše posazený zpěv, někoho až velká archaičnost, nicméně, kdo jednou propadl thrash metalu, tyhle drobnosti snadno odbourá. (IFA)

Příjemný zpěv. Power metal. Už jsem je viděl jednou před dvěma lety. Letos mě ale BRAINSTORM bavili víc. Měli všechny propriety, co má správná powerová kapela mít. Jsou u nás v ČR poměrně často. Mají u nás poměrně velkou fanouškovskou základnu. A bylo to na nich znát. (Asphyx)

Eponymní album finských ENSIFERUM mám opravdu rád. S odchodem zpívajícího kytaristy Jariho se kapela samozřejmě posunula, a to směrem, který mi není příliš po chuti. A tak to bylo i s celým koncertem. Kapela sice tahala esa z rukávu a publikum si je dozajista užívalo, mne však nepřesvědčili ani s osvědčenou Iron, či One More Magic Potion. (Aleš)

Další z mnohých viking folk metalových kapel. Tentokrát z Finska. ENSIFERUM zpívají ve svém rodném jazyce. Když to srovnám s ostatníma kapelama podobného ražení, tak Heidevolk patří do té lepší sorty. Ale já tomu nerozumím, tak jsem si dal pivo. Podle ohlasu lidí to ale bylo asi dobrý. (Asphyx)

V neděli, deset minut před osmou večerní se z repráků ozvalo intro z nové desky Enslaved a na pódium vtrhla nová sestava SOULFLY se svým frontmanem Maxem Cavalerou. Z předchozí sestavy vlastně zbyl vedle Maxe už jenom vynikající Marc Rizzo. Na pozici basy byl Bobby Burns nahrazen novým basákem Tony Camposem (Static-X, Ministry) a bicmen Joe Nunez aktuálním Davidem Kinkadem (Borknagar). Intro pomalu přešlo do nejnovějšího singlu World Scum. Skladba slušná, ale byla by lepší, kdyby byly slyšet vokály Tonyho Campose, kterýmu technici zapomenuli zapnout mikrofon. Ač se snažil sebevíc, slyšet nebyl... Přišlo mi to jako dost trapas na jednoho z headlinerů letošního Metalfestu. Zvuk nebyl vůbec špatnej a Max se snažil dost. Jen by mu měli zakázat nosit ten velikej přívěšek na krku v podobě kytary s jednou strunou, na kterou průběžně drnkal. Bylo to velmi úsměvné (hořký smích). Skvělý bylo, jak pěkně skladby navazovaly a ani výběr nebyl zlej - Blood Fire War Hate, nesmrtelná sepultuří Refuse/Resist, Prophecy (ale s nasamplovaným intrem, což mi přišlo poněkud trapný), Seek´n´Strike, Intervention úryvek z Iron Mana (Black Sabbath), Porrada a pak přišlo bubenický sólo, který bylo vyloženě nadbytečný až zbytečný, raději bych slyšel něco třeba od Cavalera Conspiracy nebo Nailbomb, nežli tohle (smích), něco od Sepultury, co se mi nějak nepodařilo identifikovat, Zumbi, Tribe, Gladiator, Rise of the Fallen, Pain - to je má nejoblíbenější skladba od Soulfly a spolu s Maxem jí přišli zapět Igor Cavalera junior (ale nebyl slyšet, páč si vzal Tonyho hluchej mikrofon) a nejstarší Maxovo syn Richie, kterej pěkně vyřval prostřední úsek skladby a pak se rozběhnul a hupnul do kotle, tak rychle, že to ani ochranka nezmerčila a ta ho pak vůbec nechtěla pustit zpět na pódium. Vtipná vložka nastala během chvíle, kdy si pro něj přiběhl prostorově jinak řešenej technik a vrátil ho zpět (smích). Konec se nezadržitelně blížil, tak už zahráli jen nesmrtelnou Roots Bloody Roots, úryvek z něčeho od Slayer (opět jsem to nedokázal identifikovat) a vrcholem pak byla skladba Eye For an Eye. Soulfly jsem viděl poprvé, jsem jejich skalní fanda, a potěšili. Nicméně mne mrzí, že jsem je nezastihnul někde kolem alba Primitive. Ale jo, šlo to (smích) (Kubrt)

Tak nám přijel do Plzně strejda Max. Rozdělil bych vystoupení na dvě části. V jedné hráli SOULFLY staré písně z doby, kdy jsem jim každou desku zobal z ruky. V té druhé hráli z nových desek, které neznám. Tam to bylo horší. Celkově to vystoupení bylo ale dobré. Chtělo to ale trošku víc energie. Něco na mě zabíralo a rozsekávalo mě, něco mě uondávalo. (Asphyx)

Začalo se stmívat a nastoupili SOULFLY s výraznou osobností ve středu Maxem Cavalerou. Osobnost je jedna věc, hráčská zručnost věc druhá. Ruku na srdce, Max toho příliš nepředvedl. Hlasově byl jaksi mimo a kytaru tam šmudlal nejčastěji na prázdnou strunu. Vše tak museli zachraňovat zbývající  členové. Hlavně kytarák Marc Rizzo se postaral o slušný zvukový zážitek. Celkově jsem byl ze Soulfly takový rozpačitý a nakonec jsem měl radost ze songů, které jsou více známé pod hlavičkou Sepultura. (IFA)

A pak přišel čas SOULFLY. Areál sice nebyl tak zalidněný jako v případě Megadeth, kotel ale i tak čítal spoustu skokuchtivého lidu. Ač mně jako většině vadilo Maxovo pózování s kytarou, nemůžu mu (a hlavně jeho kapele) upřít neskutečně energické show. Hudba, kterou předvádí, zkrátka a jednoduše šlape, ať už zní skladby Soulfly, či songy z minulosti. A ty nová Sepultura podle mne zkrátka neumí podat tak jako Maxovo parta. A co víc – zahráli mi i Sabbatího Iron Mana, čímž byly všechny Maxovy hříchy zapomenuty. (Aleš)

BLIND GUARDIAN  jsem viděl naživo poprvé. Asi jsem už byl ale unaven a po pár písních jsem šel domů. I já potřebuji spánek. To, co jsem ale slyšel mě docela bavilo. Nemám je ani moc naposlouchané, ale dalo se to. (Asphyx)

BLIND GUARDIAN  jsou jednou z mála kapel podobného ražení, kterou poslouchám a se kterou jsem ještě neměl možnost se setkat na koncertním pódiu. Takže jejich letošní vystoupení bylo ideálním řešením, jak to napravit. Během setu se dostalo na průřez diskografií od úplných počátků v podobě Majesty z debutu Battalions of Fear až k poslední studiovce At the Edge of Time (Ride into Obsession, Sacred Worlds). Co skladba, to léty prověřená hitovka, takže peckám  jako Time Stands Still, Valhalla, The Last Candle, Bright Eyes, Imaginations from the other Side, Mirror Mirror, nebo Nightfall se dostalo patřičné odezvy. A fanoušky odzpívaná The Bard´s  Song (In the Forest) byla očekávanou povinností. Moje první setkání s Blind Guardian dopadlo úspěšně a poslední kapela letošního ročníku  bavila a udělala důstojnou tečku. (Goro)

Ty tři dny utekly jako voda. V sobotu jsem si už zvykl i na zálohované kelímky. Asi to bude velký námět k diskuzi. Mě to nevadilo. Letošní ročník jsem si užil. Sice bych ocenil více kapel z mého soudku, ale na ty by zase přišlo jen pár lidí. Už by to ale chtělo přivést jiné kapely, některé jsem viděl již poněkolikáté. Berte moje krátké vsuvky s nadhledem. Je to jen pohled někoho, kdo stál vpravo v kotli a užíval si fesťák s pivkem v ruce a s úsměvem na rtu. Hallelujah!! (Asphyx)

Fotky: Asphyx
Celá fotogalerie

Zveřejněno: 16. 06. 2012
Přečteno:
2808 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

17. 06. 2012 09:57 napsal/a Opat
...
Přesně tak :-)
16. 06. 2012 10:06 napsal/a skipi
soulfly
od sepu urcite hrali Arise,a cast od slayer - nebyl o angel of death?