Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

4. 6. 2012, Praha - Black Pes

Svátek všech příznivců doom metalu, i takto by se dal nazvat pondělní večer, ve kterém jako hlavní hvězda figurovala anglická legenda doom metalu ESOTERIC. Esoteric momentálně brázdí Evropu v rámci svého turné, a jako předkapely vozí sebou německé žánrově spřízněné uskupení AHAB a OPHIS. Sestava pro klánovický koncert byla navíc doplněna o pořádající našince ET MORIEMUR, tím pádem bylo zaděláno na pořádnou tryznu. (Coornelus)

Ten, kdo jel do klánovického klubu Black Pes autem jako já poprvé, mi dá jistě za pravdu, že najít tento music bar je slušný rébus, nemá cenu to dál rozvádět... aspoň už konečně vím, jak vypadá konec světa. (úsměv) Zatímco venku lilo jako z konve, sakra vracejte je na to místo!, a pofukovalo, v klubu na samotě u lesa se zastavil čas, a na všechno ho najednou bylo hromada. Tou dobou již pódium okupovala jedna z mála doom metalových kapel, co v našich končinách existuje a stojí za pozornost. ET MORIEMUR jsou poměrně chváleni za svůj přístup k tomuto žánru, přičemž druhá strana mince je, že není vlastně s kým srovnávat. Ano, plzeňská odnož cosi kutí, ale v mých očích kvalit Et Moriemur prostě nedosahuje, a při spánku Dissolving of Prodigy přebírají pomyslné žezlo v české doommetalové hrobce právě EM. Jejich vystoupení jsem stihl zhruba půlku, ale to, co jsem viděl, mě bavilo, a nebyl jsem v tom sám. Kapele to hrálo přesvědčivě i po personálních rošádách, bohužel samply jely pouze z notebooku, ale na přesvědčivosti to pranic neubralo. A tak když při závěrečné, povedené Deliverance, zpěvák Zdeněk klečel a následně i ležel na zemi, a procítěně kvílel do mikrofónu, nepůsobilo to jako laciná póza, naopak vše bylo uvěřitelné a přesvědčivé, stejně tak jako jejich set. (Coornelus)

Po příjezdu do klánovického Black Psa jsem se procházel po klubu s rozporuplnými pocity - domluva s vedením nebyla zrovna jednoduchá a ne vše se dařilo, byl jsem ale rád, že jsem znovu na tom samém místě, kde jsem měl tu čest slyšet Mournful Congregation při jejich prvním turné a nyní přivítat kapely, které chovám v lásce podobné. Tourbus měl sice trochu problém vjet ke klubu a ještě navíc byl odměněn pochvalným troubením řidičů MHD na místní točně, po výskoku celého ansámblu bylo ale vidět, že nálada všech kapel je výborná. Celé turné prý probíhalo dobře a došlo i na vyprodané koncerty, takže jsem se těšil, že to podobně dopadne i u nás (satirický smích). Po odehrání našeho setu jsem byl povolán ke vstupu, takže OPHIS jsem slyšel jen zpovzdálí. Bavili mne ale i tak, zahráli mi oblíbenou Beneath Sardonic Skies a Halls of Sorrow, zamrzela mne jen absence mého oblíbeného eposu Suffering is a Virtue. Ophis nikdy nepřijdou s ničím novým, desky mají zvuk, jako by se nahrávaly o deset let dříve, což mnohým po chuti není, mne však tato filozofie naprosto vyhovuje. (Aleš)

První exkurzi do Německa obstarali OPHIS. Pro mě do této doby neznámé uskupení, ale jejich podání doom metalu dopadlo na úrodnou půdu. Po nezbytném intru vyluzovali ze svých nástrojů deathmetalovou řež, aby po chvíli začali týrat publikum desetiminutovou klasicky vystavěnou funerální věcí. Jejich pojetí doom metalu ale nezklouzlo pouze k pomalým pasážím, a tak výjimkou nebyly ani „svižnější“, téměř až deathmetalová tempa, kde zpěvákovu murmuru vypomáhal v závěru i bubeník. Každopádně 40 minut ve společnosti těchto pánů z Hamburku bylo příjemně stráveným časem. (Coornelus)

To známější AHAB, ač se zdánlivě podobají svým kolegům z Ophis, zakomponovali do svého výrazu jiné ingredience. V táhlých metalových tempech podpořených zpěvákovým growlem jistou podobnost odkazovali, jenže zatímco druzí si odskakovali do vod deathmetalových, u Ahab lezlo na povrch ovlivnění starou doommetalovou vlnou vyznavačů Sabathu, která byla umocněna čistým hlasem zpěváka. Kapela je známá používáním námořnické tématiky v textech, a tak nepřekvapila intra v podobě šumění moře či zpěvu ptáků. Vtipně působil kytarista, navlečený v triku Nasum, s kytarou ve tvaru odkazující na thrash metal, který procítěně se zavřenýma očima prožíval táhlé smutné melodie. (úsměv) (Coornelus)

K pravému doommetalovému počasí se po chvíli přidalo i šumění moře, řev racků a připluli mnou očekávání a milovaní Ahab. Začalo se skvělou The Divinity of Oceans ze stejnojmenného alba a v tu chvíli jsem byl AHAB naprosto pohlcen. Čisté kytary s krásným zvukem, podle kterých není problém kapelu poznat, byly sice trochu utopené, celkový zvuk byl ale i tak výborný. Druhá skladba představovala novou desku The Giant, která kapelu přeci jen zase posunula o trochu dál. Sice jsem si při jejich živém poslechu uvědomil, že skladby jsou trochu šablonovité, to mi ale kapelu nijak nesráží, Ahab jsou pro mne stále originálním tělesem ve funeral doomových vodách. V půlce setu se dostalo i na skvělou první desku a mojí srdcovku Old Thunder, která mne dostala už na loňském Brutalu a po další nové skladbě skončil slovutný lov velryb výbornou The Hunt. (Aleš)

Britské šílence ESOTERIC jsem měl již tu čest slyšet a jsem i dobře seznámen s jejich tvorbou, jakožto i se skvělou novou deskou Paragon of Dissonance. Psychopatické peklo se spustilo s úvodní Abandonment a mezi šestašedesáti účastníky to začalo vřít, bylo zřejmé, že většina příchozích čekala právě na tento okamžik. Esoteric mne nadchli hlavně mojí oblíbenou Circle z předchozí desky, po hypnotickém začátku se strhla jejich typická esoterická bouřka, libozvučné kakofonie, změny temp a zkrátka všechno to, co dělá tuhle kapelu naprosto jedinečnou. Nakonec ani zásah shůry, který se snažil výpadkem proudu učinit přítrž tomu šílenství Esoteric nezastavil a sic o poznání pochmurněji, přesto ale se stejným nasazením koncert dohráli. Ocenili tak tu hrstku zbylých, která neutekla na poslední vlak. (Aleš)

Ještě že je pódium v Black Psu tak velké, jinak nevím, jak by se tam ESOTERIC poskládali. S hostujícím klávesákem jich bylo na pódiu šest. Největší pozornost však na sebe strhával díky svému punk zjevu zpěvák a kytarista Greg Chandler, který do svého bezdrátového mikrofonu hřměl jak lev. V průběhu celého setu, jestli mě paměť neklame, zaznělo pouhých pět skladeb. I když pouhých... zaznít od Esoteric deset věcí, tak se v Klánovicích zdržíme do rána, většina skladeb totiž atakuje čtvrthodinovou stopáž. Stejně jako je tomu u poslední desky Paragon of Dissonance, kterou otevírá song Abandonment, tak i koncert odstartoval tuto pouť, kde si rychlejší úder bubeníka do bicí soupravy musí člověk zasloužit. Jenže Esoteric mají dar vtáhnout posluchače do svých spirál melodií a emocí, a nechávají proudit fantazii, stačí jen chtít. To, co tvoří, dělají jednoznačně dobře, a tak ani publikum nenechávali klidným, a i v těch pomalých tempech sebou nejeden jedinec šil a mlátil řepou. Malé narušení plynulosti obstaral na konci krátký výpadek proudu, který mi připomněl, že stojím pevnýma nohama na zemi a ať se urychleně z toho meziplanetárního cestování vrátím zpět. Jako bych slyšel hlas, který mi našeptával: ten koncert byl geniální (úsměv). (Coornelus)

Pro mne byl celý koncert opravdovým zážitkem, jsem rád, že tohle skvělé turné doputovalo i do Čech a budu doufat, že i další funerální spolky nebudou na naši malou republiku zapomínat. (Aleš)

A tak skončil večer, z kterého jsem měl před začátkem tak trochu strach. Mé obavy se týkaly návštěvnosti, která naštěstí mile překvapila; na to, že koncert začínal v pondělí v šest hodin, a na místě kde dávají lišky dobrou noc, byla prostě dobrá. Slušně zaplněný klub, a lidé, co věděli, na jakou hudbu jdou, navodili příjemnou atmosféru, přičemž ani jedna kapela nezklamala. Což byla má druhá obava, která plynula z faktu, jak vydržím poslouchat celý večer ponuré doommetalové obřady. Tyto chmury se naštěstí rozplynuly a každá kapela, i když vychází z podobného principu, dodala do své tvorby prvky něčeho svého, čímž se od druhých mírně odlišovala. Perfektní akce. (Coornelus)

Fotky: Coornelus

Fotoreport na Photomusic:
http://www.photomusic.cz/report/963-doomwards-let-us-row-tour-2012.html




Zveřejněno: 11. 06. 2012
Přečteno:
3309 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář