Ahoj Jirko, v první řadě bych chtěl ARAKAINU popřát – k 30. narozeninám a taky k turné, které podle mě skončilo velkým úspěchem, protože všechny koncerty byly vyprodané (a možná i "přesprodané"), což je v dnešní době, kdy zájem o kulturu (za kterou se musí platit) ochabuje, a spousta akcí se potýká s malou návštěvností. Když jste turné plánovali, mysleli jste si, že to dopadne takhle skvěle?
Samozřejmě, že takovou věc, jakou je přízeň fanoušků nejde naplánovat! Na to neexistuje návod. Turné jsme ale připravovali dlouhodobě, hodně jsme zkoušeli, vyráběli scénu, ladili techniku, projekce, pečlivě vybírali místa, kde zahrát. Bylo by pak opravdu smutný, kdyby to nezabralo, když se lidem podá zážitek, který běžně na českých pódiích nevidí. Mám samozřejmě na mysli rámec našeho žánru, protože Kabáti nebo Team jsou přeci jen někde jinde, o Michalovi Davidovi nemluvě. My jako muzikanti těžko odhadneme vkus posluchačů, my jsme schopný napsat písničku tak, jak se líbí nám, ale snaha nemusí dopadnout na úrodnou půdu. Tím chci říct, že vyprodané turné bylo pro všechny milým překvapením a zároveň velkou satisfakcí za to, co děláme.
Jak složité bylo "získání" Lucie Bílé? Jistě, je to vaše dlouholetá kamarádka, ale její cílové publikum je jinde a program má asi naplněný na delší dobu dopředu. A najednou bác – turné s ARAKAINEM, které zabralo řadu víkendů. Jak dlouho předem jste museli mít ve všem jasno?
Na „získání“ Lucky není nic složitýho – ona s námi doposud absolvovala všechna výročí, protože si ráda připomene „hříchy mládí“. Nikdy ale v takovém rozsahu jako tomu bylo letos. Pochopitelně, že zájmu o koncerty přispěli i fanoušci Lucie, kteří ji s námi dlouho neviděli anebo taky možná nikdy. Doladit turné termínově byl v podstatě největší oříšek, který musely oba managementy řešit, zvláště v momentě, kdy bylo definováno, že Lucie pojede všechny koncerty. Ona má opravdu třeba na rok a půl plný kalendář…Proto se některé koncerty ještě dva měsíce před výjezdem přehazovaly na termín, který jí bude vyhovovat.
Původně se říkalo, že Lucie odzpívá jen vybrané štace a pak došlo ke změně a bylo oznámeno, že bude zpívat všude. Co nebo kdo rozhodl, že to bude takhle?
Lucie.
Tříhodinové koncerty nejsou zrovna běžné - z čí hlavy vzešla dramaturgie se třemi odlišnými sety a se změnami vašich vizáží?
My o většině věcí rozhodujeme v kapele dohromady, včetně našeho manažera Petra Kubáně. Především daná byla stopáž koncertu – dle výroční „třicítky“ – tedy „TROJKY“ – tři hodiny hraní, tři bloky a třicet songů v playlistu. Vizáž byl myslím šťastný i vtipný nápad, a aby se mohl naplnit, byly přestávky nutné! Vždyť kdy jindy se převlíct že? (úsměv) Nakonec to dobře sedlo i rozdělením pěveckých úloh obou zpěváků a lidem myslím pomohlo zvládnout tak dlouhý program.
Kdo vybíral skladby, hlavně do první části, ve které si samozřejmě každý fanoušek přál úplně něco jiného...
Skladby byly vybírány tak, jak je u nás zvykem, velmi pečlivě formou hlasování. Především bylo jasné, že to bude Best of turné a že musí zaznít největší hity té které doby z každé desky. Jelikož máme tuším patnáct řadovek, bylo jasné, že to bude oříšek a že to nevyjde ani na dvě z každé desky! My dáváme na našich stránkách leckdy prostor fanouškům k tomu, aby mohli zasahovat do playlistů, ale tohle byla výjimečná záležitost, kterou jsme nechtěli podcenit a opravdu postihnout to nejlepší, co jsme na deskách vydali. To znamená, že se jednalo většinou o singly nebo klipovky. Těm by předrevoluční skladby nemohly konkurovat a těžko je lze z dnešního pohledu považovat za stěžejní hity. Ale i takové v playlistu nechyběly, vždyť Satanica, Cornouto, Ztráty a nálezy nebo Zimní královna jsou reprezentanty té doby. Zkrátka náš záměr byl, aby každý odcházel z koncertu s pocitem, že slyšel to nejlepší a drtivou většinu toho znal. To myslím ocení i náročný znalec kapely. Těžko bychom se zavděčili tak širokému spektru publika nějakými raritami z dřevní doby.
Jak se stát předkapelou na turné ARAKAINU? Já viděl jen MENHIR, ale podobně nelichotivá slova, jaká jsem na MENHIR směřoval já, bylo možné číst i na druhou předkapelu... Nebylo by nakonec lepší jet sólo? Je ve vašem případě předkapela nutná?
Je to naprosto běžný zvyk. Ani nevím, zda jsem viděl někdy velký koncert bez „rozjížděče“ akce? Tento princip předkapely držíme po celou svoji éru, kdy jsme začali být hodni role headlinera. Vždy jsme někomu pomáhali dostat se mezi lidi a nevím, proč by se na tom mělo cokoliv měnit? Že to má předskokan těžké je nasnadě…My sami jsme roli předskokana absolvovali např. před pražským koncertem Judas Priest před deseti roky a možná jsme taky někoho zdržovali od zážitku, na který přišel, ale určitě nikoho nenapadlo, že by Judas začali rovnou.
Pojďme k trochu nepříjemnějším věcem, které ale fanoušky hodně zajímají, alespoň podle příspěvků v diskusích pod reporty, které jsme na Fobii přinesli. Takže proč jste na živo nehráli žádné "předalbové" songy – v podstatě jste vynechali nějakých osm let existence kapely...
Jo a pak byste se zase ptali, proč jsme nějaké album úplně vynechali včetně mnoha hitů? Myslím, že jsem odpověděl v otázce viz výše…do tří hodin toho prostě víc nedostaneš! Čtyři hodiny budeme hrát až na čtyřicítce! (smích)
Další často skloňovanou osobou je Aleš Brichta. Staromilci pořád dělí ARAKAIN na "ARAKAIN s Brichtou" a "ARAKAIN po Brichtovi". Spousta jich chtěla Aleše na výročních koncertech vidět – dumali jste nad tím, nebo jsou vazby definitivně přetrhány?
Hmmm… tak asi nejste tak úplně informováni jako naši fanoušci, protože s touto otázkou jsme se již prakticky vůbec nesetkali. Samozřejmě, že Aleš Brichta patří neoddiskutovatelně a nesmazatelně do historie kapely a jako takový by jistě mohl mít své čestné místo na každé výroční akci. Jenže on se krátce po koncertu se symfonickým orchestrem k pětadvacátému výročí v Edenu tohoto práva zřekl a opakovaně veřejně oznámil, že považuje naší spolupráci za uzavřenou a tím to je vyřešeno. Psal jsem to již mnohokrát, že na toto téma jsem s ním hovořil ještě loni na podzim, ale dal mi najevo, že není ochoten se jakkoliv podílet. Že připravuje „vlastní Arakain turné“... (úsměv)
Co říkáš na Alešovu akci, na které si bere název ARAKAIN "za svůj" a turné nazval "Vzpomínka na ARAKAIN"?
Dovol nám, abychom toto ponechali bez komentáře…
Proč jste nepozvali další bývalé spoluhráče? Byl by problém vše sladit dohromady – přece jen dát dohromady program třeba deseti lidí je složitější než synchronizovat program lidí šesti...
Jelikož se playlist koncertu odvíjel dle chronologie desek, jak šly za sebou, byli jsme v kontaktu pouze s hráči, kteří desky nahrávali. Někteří oslovení se ale věnují svým projektům jako např. Kolář, Žežulka, Smetáček… Kolář potvrdil pouze účast na pražském podzimním koncertu. A když se hlavním letošním souputníkem se stala Lucie Bílá, na této spolupráci byl scénář postaven především a pak už jsme na něm nehodlali nic měnit. Příprava scénáře koncertu, sestavení playlistu, videoprojekcí, to vše bylo natolik svázané dohromady, že jsme chtěli mít vše bezpečně pod kontrolou technicky i hráčsky a nechtěli experimentovat. Věříme, že to starší bývalí členové pochopí a že nám prominou?
Jaká byla během turné atmosféra v kapele? Poseděli jste třeba po vystoupení i s Lucií a probírali odehranou akci, nebo už jste "starci" a chodíte způsobně spinkat? (úsměv)
Jaká jiná může být atmosféra na vyprodaném turné než skvělá! Samozřejmě, že když se další den nehrálo, došlo i na zábavu! Za starce se určitě nepovažujeme! (smích)
Po koncertu ve Strakonicích musela Lucie do nemocnice – do konce turné chyběly dva koncerty – jaké alternativy vás napadaly? Co kdyby to bylo vážnější? A byli jste se za Lucií v nemocnici podívat?
Nás nenapadaly alternativy. Čekali jsme s napětím na lékařské zprávy a průběh následné rekonvalescence. To je věc vyšší moci, kterou nikdo nedokáže ovlivnit. Věřili jsme, že se najde řešení, ať již v brzké době nebo později, protože koncerty byly vyprodané. Naštěstí je Lucka srdcař a šla do toho statečně, přestože riskovala zdravotní komplikace! Do nemocnice jsme za ní nejeli, nebyli bysme tam nic platní. Byli jsme s ní od prvního dne v kontaktu a věděli, že jí nic nechybí a že je o ní dobře postaráno.
Jak byla s turné spokojena Lucie (když si odmyslíš tu nešťastnou nemocnici)? Bavilo ji to, prožívala "to" s vámi?
Tak to je otázka především na Lucku samotnou, ale my víme nejvíc, jak si celé turné nesmírně užívala, jak prožívala každý koncert, psali jsme si a volali, hecovali a podporovali se navzájem. Ti, kdo navštívili nějaký z koncertů, pamatují, jak intenzivně nasávala atmosféru rockového koncertu, souzvuk s kapelou, naladění na stejné vlně a tomu odpovídal i její pěvecký výkon. Odměnou ji byl bouřlivý aplaus publika, jistě živelnější než který zažívá na svých koncertech, které jsou většinou „pro sedící“… (úsměv)
Všimli jste si, že po setu s Lucií se obecenstvo změnilo, omládlo? Starší generace odcházela s tím, že koncert skončil... Ale na třetí část se objevila spousta mladých – což je asi signálem, že máte i mladší publikum...
My vidíme většinou tak maximálně do prvních řad, tam jsou mladí vždycky. No, je možné, že pár starších po Lucce odešlo v domnění, že to byl vrchol koncertu. Ale taky je možné, že byli především fanoušky Lucie Bílé a tříhodinový nářez prostě není jejich gusto! (úsměv)
Ano, naše publikum už postihuje opravdu víc generací. Je to logické, vzhledem k době, jakou tady bavíme lidi. Důležité pro kapelu našeho věku je vědomí, že získává stále nové fanoušky, ať už prostřednictvím jejich staršího okolí nebo jen tak z médií.
A taky je to signálem toho, že část vašich fanoušků je tak trochu zábavového ražení... Ani nejsou schopni si na internetu přečíst, že budou tři sety... Prostě hrajete i pro publikum, které podle mě zajímají z vaší tvorby jen hity a refrény a není schopno se ponořit hlouběji. Nezajímá je zvuk, z textů pochytí jen chytlavé rýmy. Na druhou stranu si ale kupují CD a mp3 je pro ně španělská vesnice (trochu to připomíná vtip o fanoušcích kapely, která prodává hodně CD, protože její fanoušci si je neumí vypálit – úsměv). Určitě mi řekneš, že jste rádi za každého fanouška a hrajete pro všechny a všude, kde vás chtějí vidět... Ale jako muzikanta Tě musí trochu mrzet, že neocení Tvé "neviditelné" nápady, aranže...
Já bych fanouška tolik nepodceňoval! Řekl bych, že zrovna Arakain má hlubší posluchače, kteří vědí, proč nás poslouchají. Že nejsou asi všichni hudebními teoretiky nemůžeme nikomu zazlívat! Myslím, že ti opravdu jednodušší by se dali vyhledat na úplně jiných akcích a koncertech úplně jiných interpretů! (smích) Nakonec ale hudba a zvláště na koncertě je především zábava a tak má sloužit k relaxaci a odreagování, v případě heavymetalu i vybouření adrenalinu. Myslím, že poskytujeme všeho dosti.
Asi se Tě na to ptá kde kdo, ale přesto... Když se vrátíš do roku 1982 a zavzpomínáš na začátky ARAKAINU, a srovnáš tehdejší ambice s dnešní skutečností – nakolik se to liší? Dovedl sis tehdy představit, že v padesáti letech budeš nosit dlouhé vlasy a stát na pódiu s kytarou v ruce?
Nedíval jsem se natolik dopředu, abych si to dokázal představit, ale jistě jsem si to přál! Byla jiná doba, jiné podmínky, jiné životní hodnoty…
Nedávno jsem četl rozhovor s Petrem Jandou a ten říkal, že i v sedmdesáti ho pořád muzika baví a neumí si představit, že by s ní skončil. Dovedeš si představit, že bys táhl ARAKAIN taky padesát let jako Janda OLYMPIC?
Tak především Petr Janda Olympic padesát let opravdu táhne sám, ten to má horší, ale tak to vždycky chtěl. My jsme vyrovnanou partou špičkových hudebníků a skladatelů, můžeme se opřít jeden o druhého. A až to tak bude nutné i fyzicky, tak bude nejvyšší čas „jít do důchodu“. Dokud se na nás budou lidi usmívat a ne se nám smát, nemusíme myslet na odchod. Byl jsem nedávno na Metallice, chlapíci v mém věku a vůbec mi to nepřišlo. Mladí staří, všichni si to užívali, protože dostali tu zábavu, o které to je.
Jsme na konci, takže k budoucnosti o něco bližší... Kdy, kde, jak a s kým vyvrcholí oslavy třiceti let ARAKAINU na hudební scéně?
26. října 2012 na Výstavišti PVA EXPO Letňany v Praze se uskuteční opravdové završení letošní slavnostní sezóny velkým Megakoncertem s Lucií Bílou a Petrem Kolářem jako speciálním hostem, včetně dalších překvapení. Těšíme se opět na „souboj“ těchto dvou velkých hlasů, tak jak tomu bylo na jaře 2005, kdy si předávali žezlo u mikrofonu Arakainu!
Myslím, že mohou přijet opravdu všichni z blízkého i dalekého okolí, protože areál je v blízkosti stanice Metra Letňany a před halou je obří parkoviště s kapacitou dvaapůl tisíce vozů! Věřím, že si vrchol sezóny společně užijeme!
www.arakain.eu
www.bandzone.cz/arakain
Samozřejmě, že takovou věc, jakou je přízeň fanoušků nejde naplánovat! Na to neexistuje návod. Turné jsme ale připravovali dlouhodobě, hodně jsme zkoušeli, vyráběli scénu, ladili techniku, projekce, pečlivě vybírali místa, kde zahrát. Bylo by pak opravdu smutný, kdyby to nezabralo, když se lidem podá zážitek, který běžně na českých pódiích nevidí. Mám samozřejmě na mysli rámec našeho žánru, protože Kabáti nebo Team jsou přeci jen někde jinde, o Michalovi Davidovi nemluvě. My jako muzikanti těžko odhadneme vkus posluchačů, my jsme schopný napsat písničku tak, jak se líbí nám, ale snaha nemusí dopadnout na úrodnou půdu. Tím chci říct, že vyprodané turné bylo pro všechny milým překvapením a zároveň velkou satisfakcí za to, co děláme.
Jak složité bylo "získání" Lucie Bílé? Jistě, je to vaše dlouholetá kamarádka, ale její cílové publikum je jinde a program má asi naplněný na delší dobu dopředu. A najednou bác – turné s ARAKAINEM, které zabralo řadu víkendů. Jak dlouho předem jste museli mít ve všem jasno?
Na „získání“ Lucky není nic složitýho – ona s námi doposud absolvovala všechna výročí, protože si ráda připomene „hříchy mládí“. Nikdy ale v takovém rozsahu jako tomu bylo letos. Pochopitelně, že zájmu o koncerty přispěli i fanoušci Lucie, kteří ji s námi dlouho neviděli anebo taky možná nikdy. Doladit turné termínově byl v podstatě největší oříšek, který musely oba managementy řešit, zvláště v momentě, kdy bylo definováno, že Lucie pojede všechny koncerty. Ona má opravdu třeba na rok a půl plný kalendář…Proto se některé koncerty ještě dva měsíce před výjezdem přehazovaly na termín, který jí bude vyhovovat.
Původně se říkalo, že Lucie odzpívá jen vybrané štace a pak došlo ke změně a bylo oznámeno, že bude zpívat všude. Co nebo kdo rozhodl, že to bude takhle?
Lucie.
Tříhodinové koncerty nejsou zrovna běžné - z čí hlavy vzešla dramaturgie se třemi odlišnými sety a se změnami vašich vizáží?
My o většině věcí rozhodujeme v kapele dohromady, včetně našeho manažera Petra Kubáně. Především daná byla stopáž koncertu – dle výroční „třicítky“ – tedy „TROJKY“ – tři hodiny hraní, tři bloky a třicet songů v playlistu. Vizáž byl myslím šťastný i vtipný nápad, a aby se mohl naplnit, byly přestávky nutné! Vždyť kdy jindy se převlíct že? (úsměv) Nakonec to dobře sedlo i rozdělením pěveckých úloh obou zpěváků a lidem myslím pomohlo zvládnout tak dlouhý program.
Kdo vybíral skladby, hlavně do první části, ve které si samozřejmě každý fanoušek přál úplně něco jiného...
Skladby byly vybírány tak, jak je u nás zvykem, velmi pečlivě formou hlasování. Především bylo jasné, že to bude Best of turné a že musí zaznít největší hity té které doby z každé desky. Jelikož máme tuším patnáct řadovek, bylo jasné, že to bude oříšek a že to nevyjde ani na dvě z každé desky! My dáváme na našich stránkách leckdy prostor fanouškům k tomu, aby mohli zasahovat do playlistů, ale tohle byla výjimečná záležitost, kterou jsme nechtěli podcenit a opravdu postihnout to nejlepší, co jsme na deskách vydali. To znamená, že se jednalo většinou o singly nebo klipovky. Těm by předrevoluční skladby nemohly konkurovat a těžko je lze z dnešního pohledu považovat za stěžejní hity. Ale i takové v playlistu nechyběly, vždyť Satanica, Cornouto, Ztráty a nálezy nebo Zimní královna jsou reprezentanty té doby. Zkrátka náš záměr byl, aby každý odcházel z koncertu s pocitem, že slyšel to nejlepší a drtivou většinu toho znal. To myslím ocení i náročný znalec kapely. Těžko bychom se zavděčili tak širokému spektru publika nějakými raritami z dřevní doby.
Jak se stát předkapelou na turné ARAKAINU? Já viděl jen MENHIR, ale podobně nelichotivá slova, jaká jsem na MENHIR směřoval já, bylo možné číst i na druhou předkapelu... Nebylo by nakonec lepší jet sólo? Je ve vašem případě předkapela nutná?
Je to naprosto běžný zvyk. Ani nevím, zda jsem viděl někdy velký koncert bez „rozjížděče“ akce? Tento princip předkapely držíme po celou svoji éru, kdy jsme začali být hodni role headlinera. Vždy jsme někomu pomáhali dostat se mezi lidi a nevím, proč by se na tom mělo cokoliv měnit? Že to má předskokan těžké je nasnadě…My sami jsme roli předskokana absolvovali např. před pražským koncertem Judas Priest před deseti roky a možná jsme taky někoho zdržovali od zážitku, na který přišel, ale určitě nikoho nenapadlo, že by Judas začali rovnou.
Pojďme k trochu nepříjemnějším věcem, které ale fanoušky hodně zajímají, alespoň podle příspěvků v diskusích pod reporty, které jsme na Fobii přinesli. Takže proč jste na živo nehráli žádné "předalbové" songy – v podstatě jste vynechali nějakých osm let existence kapely...
Jo a pak byste se zase ptali, proč jsme nějaké album úplně vynechali včetně mnoha hitů? Myslím, že jsem odpověděl v otázce viz výše…do tří hodin toho prostě víc nedostaneš! Čtyři hodiny budeme hrát až na čtyřicítce! (smích)
Další často skloňovanou osobou je Aleš Brichta. Staromilci pořád dělí ARAKAIN na "ARAKAIN s Brichtou" a "ARAKAIN po Brichtovi". Spousta jich chtěla Aleše na výročních koncertech vidět – dumali jste nad tím, nebo jsou vazby definitivně přetrhány?
Hmmm… tak asi nejste tak úplně informováni jako naši fanoušci, protože s touto otázkou jsme se již prakticky vůbec nesetkali. Samozřejmě, že Aleš Brichta patří neoddiskutovatelně a nesmazatelně do historie kapely a jako takový by jistě mohl mít své čestné místo na každé výroční akci. Jenže on se krátce po koncertu se symfonickým orchestrem k pětadvacátému výročí v Edenu tohoto práva zřekl a opakovaně veřejně oznámil, že považuje naší spolupráci za uzavřenou a tím to je vyřešeno. Psal jsem to již mnohokrát, že na toto téma jsem s ním hovořil ještě loni na podzim, ale dal mi najevo, že není ochoten se jakkoliv podílet. Že připravuje „vlastní Arakain turné“... (úsměv)
Co říkáš na Alešovu akci, na které si bere název ARAKAIN "za svůj" a turné nazval "Vzpomínka na ARAKAIN"?
Dovol nám, abychom toto ponechali bez komentáře…
Proč jste nepozvali další bývalé spoluhráče? Byl by problém vše sladit dohromady – přece jen dát dohromady program třeba deseti lidí je složitější než synchronizovat program lidí šesti...
Jelikož se playlist koncertu odvíjel dle chronologie desek, jak šly za sebou, byli jsme v kontaktu pouze s hráči, kteří desky nahrávali. Někteří oslovení se ale věnují svým projektům jako např. Kolář, Žežulka, Smetáček… Kolář potvrdil pouze účast na pražském podzimním koncertu. A když se hlavním letošním souputníkem se stala Lucie Bílá, na této spolupráci byl scénář postaven především a pak už jsme na něm nehodlali nic měnit. Příprava scénáře koncertu, sestavení playlistu, videoprojekcí, to vše bylo natolik svázané dohromady, že jsme chtěli mít vše bezpečně pod kontrolou technicky i hráčsky a nechtěli experimentovat. Věříme, že to starší bývalí členové pochopí a že nám prominou?
Jaká byla během turné atmosféra v kapele? Poseděli jste třeba po vystoupení i s Lucií a probírali odehranou akci, nebo už jste "starci" a chodíte způsobně spinkat? (úsměv)
Jaká jiná může být atmosféra na vyprodaném turné než skvělá! Samozřejmě, že když se další den nehrálo, došlo i na zábavu! Za starce se určitě nepovažujeme! (smích)
Po koncertu ve Strakonicích musela Lucie do nemocnice – do konce turné chyběly dva koncerty – jaké alternativy vás napadaly? Co kdyby to bylo vážnější? A byli jste se za Lucií v nemocnici podívat?
Nás nenapadaly alternativy. Čekali jsme s napětím na lékařské zprávy a průběh následné rekonvalescence. To je věc vyšší moci, kterou nikdo nedokáže ovlivnit. Věřili jsme, že se najde řešení, ať již v brzké době nebo později, protože koncerty byly vyprodané. Naštěstí je Lucka srdcař a šla do toho statečně, přestože riskovala zdravotní komplikace! Do nemocnice jsme za ní nejeli, nebyli bysme tam nic platní. Byli jsme s ní od prvního dne v kontaktu a věděli, že jí nic nechybí a že je o ní dobře postaráno.
Jak byla s turné spokojena Lucie (když si odmyslíš tu nešťastnou nemocnici)? Bavilo ji to, prožívala "to" s vámi?
Tak to je otázka především na Lucku samotnou, ale my víme nejvíc, jak si celé turné nesmírně užívala, jak prožívala každý koncert, psali jsme si a volali, hecovali a podporovali se navzájem. Ti, kdo navštívili nějaký z koncertů, pamatují, jak intenzivně nasávala atmosféru rockového koncertu, souzvuk s kapelou, naladění na stejné vlně a tomu odpovídal i její pěvecký výkon. Odměnou ji byl bouřlivý aplaus publika, jistě živelnější než který zažívá na svých koncertech, které jsou většinou „pro sedící“… (úsměv)
Všimli jste si, že po setu s Lucií se obecenstvo změnilo, omládlo? Starší generace odcházela s tím, že koncert skončil... Ale na třetí část se objevila spousta mladých – což je asi signálem, že máte i mladší publikum...
My vidíme většinou tak maximálně do prvních řad, tam jsou mladí vždycky. No, je možné, že pár starších po Lucce odešlo v domnění, že to byl vrchol koncertu. Ale taky je možné, že byli především fanoušky Lucie Bílé a tříhodinový nářez prostě není jejich gusto! (úsměv)
Ano, naše publikum už postihuje opravdu víc generací. Je to logické, vzhledem k době, jakou tady bavíme lidi. Důležité pro kapelu našeho věku je vědomí, že získává stále nové fanoušky, ať už prostřednictvím jejich staršího okolí nebo jen tak z médií.
A taky je to signálem toho, že část vašich fanoušků je tak trochu zábavového ražení... Ani nejsou schopni si na internetu přečíst, že budou tři sety... Prostě hrajete i pro publikum, které podle mě zajímají z vaší tvorby jen hity a refrény a není schopno se ponořit hlouběji. Nezajímá je zvuk, z textů pochytí jen chytlavé rýmy. Na druhou stranu si ale kupují CD a mp3 je pro ně španělská vesnice (trochu to připomíná vtip o fanoušcích kapely, která prodává hodně CD, protože její fanoušci si je neumí vypálit – úsměv). Určitě mi řekneš, že jste rádi za každého fanouška a hrajete pro všechny a všude, kde vás chtějí vidět... Ale jako muzikanta Tě musí trochu mrzet, že neocení Tvé "neviditelné" nápady, aranže...
Já bych fanouška tolik nepodceňoval! Řekl bych, že zrovna Arakain má hlubší posluchače, kteří vědí, proč nás poslouchají. Že nejsou asi všichni hudebními teoretiky nemůžeme nikomu zazlívat! Myslím, že ti opravdu jednodušší by se dali vyhledat na úplně jiných akcích a koncertech úplně jiných interpretů! (smích) Nakonec ale hudba a zvláště na koncertě je především zábava a tak má sloužit k relaxaci a odreagování, v případě heavymetalu i vybouření adrenalinu. Myslím, že poskytujeme všeho dosti.
Asi se Tě na to ptá kde kdo, ale přesto... Když se vrátíš do roku 1982 a zavzpomínáš na začátky ARAKAINU, a srovnáš tehdejší ambice s dnešní skutečností – nakolik se to liší? Dovedl sis tehdy představit, že v padesáti letech budeš nosit dlouhé vlasy a stát na pódiu s kytarou v ruce?
Nedíval jsem se natolik dopředu, abych si to dokázal představit, ale jistě jsem si to přál! Byla jiná doba, jiné podmínky, jiné životní hodnoty…
Nedávno jsem četl rozhovor s Petrem Jandou a ten říkal, že i v sedmdesáti ho pořád muzika baví a neumí si představit, že by s ní skončil. Dovedeš si představit, že bys táhl ARAKAIN taky padesát let jako Janda OLYMPIC?
Tak především Petr Janda Olympic padesát let opravdu táhne sám, ten to má horší, ale tak to vždycky chtěl. My jsme vyrovnanou partou špičkových hudebníků a skladatelů, můžeme se opřít jeden o druhého. A až to tak bude nutné i fyzicky, tak bude nejvyšší čas „jít do důchodu“. Dokud se na nás budou lidi usmívat a ne se nám smát, nemusíme myslet na odchod. Byl jsem nedávno na Metallice, chlapíci v mém věku a vůbec mi to nepřišlo. Mladí staří, všichni si to užívali, protože dostali tu zábavu, o které to je.
Jsme na konci, takže k budoucnosti o něco bližší... Kdy, kde, jak a s kým vyvrcholí oslavy třiceti let ARAKAINU na hudební scéně?
26. října 2012 na Výstavišti PVA EXPO Letňany v Praze se uskuteční opravdové završení letošní slavnostní sezóny velkým Megakoncertem s Lucií Bílou a Petrem Kolářem jako speciálním hostem, včetně dalších překvapení. Těšíme se opět na „souboj“ těchto dvou velkých hlasů, tak jak tomu bylo na jaře 2005, kdy si předávali žezlo u mikrofonu Arakainu!
Myslím, že mohou přijet opravdu všichni z blízkého i dalekého okolí, protože areál je v blízkosti stanice Metra Letňany a před halou je obří parkoviště s kapacitou dvaapůl tisíce vozů! Věřím, že si vrchol sezóny společně užijeme!
www.arakain.eu
www.bandzone.cz/arakain
