Mám pocit, že někdo stojí za mnou. Stíny se prodlužují. Slyším svůj tep. Někde tady musí být. Můj vrah. Nechci být oběť. Proč zrovna já? Co se tomu bastardovi honí hlavou? Tohle není žádný televizní horor s křupkami a pivem. Tohle je realita. Sedím sám v pokojí. Kolem mě samé bílé pláště. Jmenuji se Mason Hamilton. Myslí si, že si vymýšlím. Že to, co jsem zažil, nebylo. Ale já vím. Začalo to jako vždy nevinně. Poslechněte si můj příběh. Sice na to nerad vzpomínám, ale musím se někomu svěřit.
The Madness. Šílenství se plouží pomalu a kytarista Rogga Johansson nezapře svůj rukopis. Jako ve svých asi 50 kapelách opět ukazuje, že je obrovským talentem. Spoluhráči ho skvěle doplňují, jako kdyby spolu hráli od prvních krůčků ve švédské školce. Chvílemi nevím, co je realita a co fikce. Všude je krev. Moje krev. A Terryfying Testament. Začínám vyprávět hrůzostrašné svědectví, které se přihodilo. Muzika utíká ve zlatých 90. létech. Švédsko vládne. Příběh začíná. Parádní duet. Jako kdyby si Allan Edgar Poe vzal pro své vyprávění na pomoc kavalérii starých protřelých death metalistů. Krásná pocta období, kdy jste si pro muziku ještě museli chodit do obchodů. Musíme být ale na pozoru. Beware They Who Burrow Beneath. Napětí. Na tento ostrov bych si nechtěl zaplatil dovolenou s polopenzí. Měl bych strach už na letišti. Manson tohle nevěděl. Gaze of Ghatanathoa (I Had a Nightmare), horor začíná. Noční můra se blíží pomalu, krásnej nosnej riff. Tohle prostě Rogga umí. Amongst Black Slime and Mushroom People od začátku do vás nasype švédskou nálož pod tlakem. Příběh pokračuje. Ještě není všemu konec. The Chtullhu Prophecy. Slyším hlasy. Šeptají mi. Pomalu jim začínám věřit. Krásná, až mazlivá kytara. Pak jsem uzřel pána tohoto ostrova. Tsatthogua - The Black God of N'Kai. Můj obličej se znetvořil v šílené křeči. Tohle není možné. Jeho obličej znám odjakživa. Moje noční můra. Můj bůh a můj vrah. Entrapped Within Atlach-Nasha's Web. Teď následuje nářez. Zmatek. Chaos. Album graduje. Celá koncepce dochází k vrcholu. Psychopompos Lamentations for a Dying World. Viděl jsem konec světa. The Grotesquery to do nás naloží jako kapely Dismember a Grave v dobách své největší slávy. Bůh není. Je jenom zlo. Čisté zlo. Dreams of Terrors in Darkness & Horrors out of Shadows. Jediné, co mi po tomto zážitku zůstalo, jsou sny. Divné, plouživé sny.
Co se honí vrahovi hlavou těsně před vraždou? Co vlastně hrdina celého příběhu a celé desky Mason Hamilton zažil? Kdo ví? Jediné, co s jistotou můžeme říci je, že to nebylo vůbec nic pěkného. V jeho vyprávění se spojilo to nejlepší ze švédského death metalu a hororů, které by jste asi nedokoukali. Rogga Johansson je absolutní profesionál. Obal desky vás zaujme na první pohled. Možná i trošku vyděsí. Zvuk je jedním slovem vynikající. Master K. Lee sice nezpívá moc často hluboko, ale jeho hlas desku posouvá zase o kousek výše. O rytmické sekci nemusím ani mluvit. Krásná práce, kterou musí mít doma každý fanoušek švédského death metalu.
Jaká je hranice mezi rozumem a šílenstvím? Je vůbec normální poslouchat death metal? Vždyť se hraje už tolik let a nemůže přece přinést nic nového, ne? Proč nás to tedy pořád tak baví? Jedním z důvodů by mohla být nová deska The Grotesquery. Rogga Johansson je jedním ze šílenců, kteří umí vzít muziku za správný konec. Loňský nový Paganizer, Ribspreader i předloňský Revolting jsem dlouho nevyndával z přehrávače. Pořád to baví.
Sedím na pokoji sám. Nikoho ke mě nechtějí pustit. Prý mívám šílené sny. Budím ostatní ze spaní. Smějí se mi, že prý jen sedím a koukám do zdi. Jenže, co mám dělat, když se mi všechno vrací? Jsem unavený. Přitom jsem mohl prožít tak krásný život.
K této desce se budete vracet. Příběh Masona Hamiltona budete chtít slyšet znovu.
Seznam skladeb:
Čas: 48:12
Sestava:
http://www.myspace.com/thegrotesquery
The Madness. Šílenství se plouží pomalu a kytarista Rogga Johansson nezapře svůj rukopis. Jako ve svých asi 50 kapelách opět ukazuje, že je obrovským talentem. Spoluhráči ho skvěle doplňují, jako kdyby spolu hráli od prvních krůčků ve švédské školce. Chvílemi nevím, co je realita a co fikce. Všude je krev. Moje krev. A Terryfying Testament. Začínám vyprávět hrůzostrašné svědectví, které se přihodilo. Muzika utíká ve zlatých 90. létech. Švédsko vládne. Příběh začíná. Parádní duet. Jako kdyby si Allan Edgar Poe vzal pro své vyprávění na pomoc kavalérii starých protřelých death metalistů. Krásná pocta období, kdy jste si pro muziku ještě museli chodit do obchodů. Musíme být ale na pozoru. Beware They Who Burrow Beneath. Napětí. Na tento ostrov bych si nechtěl zaplatil dovolenou s polopenzí. Měl bych strach už na letišti. Manson tohle nevěděl. Gaze of Ghatanathoa (I Had a Nightmare), horor začíná. Noční můra se blíží pomalu, krásnej nosnej riff. Tohle prostě Rogga umí. Amongst Black Slime and Mushroom People od začátku do vás nasype švédskou nálož pod tlakem. Příběh pokračuje. Ještě není všemu konec. The Chtullhu Prophecy. Slyším hlasy. Šeptají mi. Pomalu jim začínám věřit. Krásná, až mazlivá kytara. Pak jsem uzřel pána tohoto ostrova. Tsatthogua - The Black God of N'Kai. Můj obličej se znetvořil v šílené křeči. Tohle není možné. Jeho obličej znám odjakživa. Moje noční můra. Můj bůh a můj vrah. Entrapped Within Atlach-Nasha's Web. Teď následuje nářez. Zmatek. Chaos. Album graduje. Celá koncepce dochází k vrcholu. Psychopompos Lamentations for a Dying World. Viděl jsem konec světa. The Grotesquery to do nás naloží jako kapely Dismember a Grave v dobách své největší slávy. Bůh není. Je jenom zlo. Čisté zlo. Dreams of Terrors in Darkness & Horrors out of Shadows. Jediné, co mi po tomto zážitku zůstalo, jsou sny. Divné, plouživé sny.
Co se honí vrahovi hlavou těsně před vraždou? Co vlastně hrdina celého příběhu a celé desky Mason Hamilton zažil? Kdo ví? Jediné, co s jistotou můžeme říci je, že to nebylo vůbec nic pěkného. V jeho vyprávění se spojilo to nejlepší ze švédského death metalu a hororů, které by jste asi nedokoukali. Rogga Johansson je absolutní profesionál. Obal desky vás zaujme na první pohled. Možná i trošku vyděsí. Zvuk je jedním slovem vynikající. Master K. Lee sice nezpívá moc často hluboko, ale jeho hlas desku posouvá zase o kousek výše. O rytmické sekci nemusím ani mluvit. Krásná práce, kterou musí mít doma každý fanoušek švédského death metalu.
Jaká je hranice mezi rozumem a šílenstvím? Je vůbec normální poslouchat death metal? Vždyť se hraje už tolik let a nemůže přece přinést nic nového, ne? Proč nás to tedy pořád tak baví? Jedním z důvodů by mohla být nová deska The Grotesquery. Rogga Johansson je jedním ze šílenců, kteří umí vzít muziku za správný konec. Loňský nový Paganizer, Ribspreader i předloňský Revolting jsem dlouho nevyndával z přehrávače. Pořád to baví.
Sedím na pokoji sám. Nikoho ke mě nechtějí pustit. Prý mívám šílené sny. Budím ostatní ze spaní. Smějí se mi, že prý jen sedím a koukám do zdi. Jenže, co mám dělat, když se mi všechno vrací? Jsem unavený. Přitom jsem mohl prožít tak krásný život.
K této desce se budete vracet. Příběh Masona Hamiltona budete chtít slyšet znovu.
Seznam skladeb:
- The Madness (of Mason Hamilton)
- A Terrifying Testament: The Things That Lie Below Mount Voormithadreth
- Arrival: Tomb of Toads
- Beware They Who Burrow Beneath
- Gaze of Ghatanathea (I Had a Nightmare)
- Amongs Black Slime and Mushroom People
- The Chtullhu Prophecy
- Tsatthogua – The Black God of N´Kai
- Entrapped Within Atlqach-Natashaś Web
- Psychopompos Lamentations for a Dying World
- Dreams of Terrors in Darkness and Horror sout of Shadows
Čas: 48:12
Sestava:
- Grand Master J. Berlund - basa
- Notorious B. Helgetun - bicí
- Herr R. Johansson - kytara
- Master K. Lee - zpěv
http://www.myspace.com/thegrotesquery
