Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

Pondělí 30.4.2012 - Praha, Tipsport Aréna

Hmm, tak jsem jí zase jednou viděl - tu skupinu, která... vlastně ne, počkat - TU skupinu, která mně před lety pootevřela kvílející a temnou rzí prožraná vrata do ocelových lesů; kopců a roklin, zvrásněných cestičkami s popelavým popraškem, olemovaných kůly s nabodnutými lebkami - a s obzorem, zaplněným vyvřelými kostmi země, pokrytých sněhovými čepičkami... ale no tak, tenhle žánr přeci je o trošce kýčovitosti, ne?

A tak tedy povyprávění o tom, kterak do Prahy dorazil kočovný cirkus a v řetězech přitáhl krom bestie také smyčcový kvartet - ten ovšem nikoliv spoutaný.

Kdo pamatuje koncert Nightwish před 4 lety, jistě mi dá za pravdu, že tentokrát byla holešovická hala mnoha jmen k tělesným potřebám návštěvníků přeci jen přívětivější - v kotli sice vřelo, ale šlo hlavně o bouři emocí, zatímco teplotní šok se dostavil až ke konci vystoupení, kdy vydýchanost a teplota vzduchu překročily únosnou hranici. V kombinaci s tím, že se kuřáci pro jednou z drtivé většiny zdrželi své kratochvíle (a své udělalo patrně i rozdělení na sektory), šlo vlastně o jeden z mála koncertů, kde se dalo bez problému pobývat většinu doby. Pomyslný bod dolů strhávám pořadatelům za načasování vystoupení EKLIPSE, které začalo o půl hodiny dříve, než bylo avizováno. Tuhle německou skupinu tvoří čtveřice sympatických zástupkyň něžného pohlaví, hrajících ve složení klasického smyčcového kvarteta. V koncepci jejich vystoupení se dost dobře nedá nevidět nitky spojitosti s Apocalypticou - narozdíl od od Finů jdou Eklipse ve stopách popových předělávek, rozdíl je samozřejmě také v nástrojovém obsazení. Čtveřice vyhrávala pod "plynovým" osvětlením, oděna v lehce gothický šat a vystoupení samotné se odehrávalo takřka v duchu minimalismu; skupina prezentovala svůj letošní debut "A Night In Strings", ze kterého zazněla mj. klipová "Cry Me a River" od Justina Timberlakea a v závěru vystoupení se dostalo na kultovní "Clocks" od Coldplay. V kontrastu o názorech na popovou produkci - poněkud nešťastně rozšířených metalovou komunitou - sklidila největší ovace "Paparazzi" od Lady Gaga. Nu, a pak že jsme jen zaslepení "tím naším"...

Souputníky na evropském turné dělali Nightwish spolukrajané BATTLE BEAST, krom jiného také vítězové "Wacken Open Air 2010 Metal Battle Contest" (takže si kromě šňůry s ikonou žánru také zajuchali na pódiu rockové Mekky). Budiž jim přičteno k dobru, že v dnešním labyrintu podžánrů se orientují do zlatého období žánru se všemi příslušnými proprietami počínaje a hlasovými dispozicemi vokalistky konče. Dobře, zbytek kapely odehrál skvělé vystoupení, kytaristé sólovali a občas přiložili hlasivky k dílu k podpoře ořetězené divy; jenže když vám po pódiu běhá zpěvačka, jejíž ječák v sobě v určitých polohách mísí Uda Dirkschneidera a Ronnieho Dia, zacílíte zkrátka svou pozornost mimo kytarové kejkle. Ne, jejich hudba, texty a ani pódiová prezentace nevnesou do žánru nic nového, naopak jde o kýč největšího kalibru - jenže k čemu všechny ty progresivní postupy, když jim to šlape a dovedou si získat lidi?

Pak tu byla samozřejmě ještě ona čtveřice Finů, Švédka a Angličan, na které ona tisícihlavá saň dorazila. Vlastně šlo o celkem ošemetnou situaci, vzhledem k poslednímu vystoupení na půdě našeho státu - kauza "Nightwish a Masters of Rock 2009" se stala jednou z událostí rockového léta 3 roky zpět, bohužel vesměs jen negativní. Dodnes mám v živé paměti, kterak čekám od začátku vystoupení Rage v kotli vizovické kotliny; pamatuji si dodnes ono nesnesitelné dusno, jaké snad pod širým, večerním nebem ani nastat nemůže. Čas běží, obloha temní, likérkou se rozezní tóny otvíráku "7 Days to the Wolves", na pódium vbíhá Anette... a zpívá. Zpívá a něco je špatně; po rozsáhlém turné, v kombinaci s nachlazením (a alergickou reakcí, jak běželo diskuzemi) je hlas nové tváře Nightwish zdeformován do "šmoulí" polohy; jinak se to bohužel nazvat nedá. Po takovém výkonu lze ovšem reputaci už jen napravovat... přiznám se, že koncertní setlist evropského turné a podání jednotlivých písní jsem měl nastudováno dlouho dopředu, takže pro mě byla návštěva Holešovic ochuzena o očekávaná překvapení. Namísto toho jsem se těšil na propracovanou audiovizuální show a výborný zpěv - ano, Olzon své hlasové dispozice skutečně vypilovala a podání starších kousků se oproti minulému turné otočilo o 180 stupňů. Ty tam jsou časy, kdy vysokými polohami trápila své hlasivky a uši posluchačů. Posuďte letošní záznam takové "Dead to the World" s tím, jak byla tahle píseň podána v začátcích jejího angažmá.

Playlist vystoupení NIGHTWISH byl z 90% tvořen skladbami z posledních tří alb, přičemž jen samotná novinka si pro sebe zabrala dobrou polovinu vystoupení. Krom několika mála kousků byla přehrána celá deska, vrcholem bylo výtečné podání "Scaretale", které zní v živém podání ještě o stupeň teatrálněji, než na desce. Úvod koncertu obstaralo "Taikatalvi", odezpívaná Marcem za roztřepenenou látkovou oponou (ve fanouškovských kruzích nazývána pracovně "toaleťákem") a první singl z Imaginaera, "Storytime". Čas příběhů nám mj. odhalil i obrovskou obrazovku, na které byly promítány videosekvence, vztahující se k právě hraným písním. Aby toho nebylo mála, přibalila produkce do zavazadel také pyrotechnické efekty, takže míst, kam zacílit zrak, bylo nepřeberně. Britem, kterého jsem vzpomenul na začátku odstavce, byl Troy Donockley, hráč na lidové nástroje, který se blýsknul především v rámci akustického setu ("The Islander" s tisícem a jedním zábleskem z publika nebo třeba akustické provedení "Nema"). Třešničkou vystoupení pak byla jeho účast při "Over the Hills and Far Away" a "Come Cover Me", kterým byly naroubovány dudácké party. Kapela oprášila i archivnější záležitosti, na světlo se tak po 7 letech dostala i "(Pl)Anet(t) Hell" z přelomového Once, se sólem citujícím "Gethsemane" a "Stargazers" ze druhé řadovky. A ano, frontwoman i před touto výzvou obstála - o tom vás už ale snad nemusím přesvědčovat? Téměř dvouhodinová show nabrala na cílové rovince poslední zbytky sil a vyplivla davům "Song of Myself" (s utnutou chvilkou nedělní poezie) a "Last Ride of the Day"; kde je konec andělům...

Znáte to sami - některé věci popsat prostě nejde, musí se zažít. Můžu popsat stohy listů, detailně rozebrat každý zahraný takt, reakce v sále a plameny, zápasící o poslední zbytky vydýchaného vzduchu; jenže stejně půjde jen o hrubý nástin, o slabý odvar prožitého. Vidět Woodstock a zemřít?

Autorem všech fotografií je Jakub Bárta, kterému děkuji za jejich poskytnutí.

Zveřejněno: 05. 06. 2012
Přečteno:
3395 x
Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

06. 06. 2012 21:32 napsal/a immortal
No, ...
mne asi bude muset současná frontwomanka stále přesvědčovat, že jí staré fláky jdou z plna hrdla resp. asi mne nepřesvědčí, ale ten zážitek ti věřím.