ABBEY OV THELEMA – A Fragment ov the Great Work

V roce 2009 zpěvák a klávesista atmosférického tělesa NEVALOTH Delgrast založil dark ambientní projekt pod názvem ABBEY OV THELEMA. Dvě dema (eponymní z roku 2009 a „Major Arcana“ vydané o rok později) byly ryze ambientní instrumentální záležitostí. Rok 2010 přinesl zásadní změny – Delgrast k sobě přibral kytaristu Vilozofa z jeho domovské kapely a dvojice změnila styl na avantgardně pojatý black metal. Vilozof si na svá bedra vzal i část vokálů a programování.

Výsledkem spolupráce těchto dvou hudebníků je první dlouhohrající deska „A Fragment ov the Great Work“. O její vydání a šíření do spektra metalového se postaral slovenský label Sonic Temple Records, jenž má pod svými křídly i již jmenované NEVALOTH. Obal debutovky je dílem anglického malíře Williama Blakea, jedná se o krásný obraz „Jacob’s Ladder“ (Jakubův žebřík), který upoutá pozornost ještě před vložením kotoučku do mechaniky. Jediné, co bych celému bookletu, o který se postaral bubeník NEVALOTH Svjatogor, vytkl, je miniaturní velikost písma u textů. Texty jsou pro cizojazyčného laika poměrně náročné, Delgrast používá starou angličtinu a v posledních skladbách jsou použity citace z díla Liber Al vel Legis (Kniha zákona) Aleistera Crowleyho.

Album otevírá dvouminutové intro The Left-Hand Path, chtělo by se říci orchestrální, jde však pouze o klávesové samply. Následující skladba The One Who Walks the Left-Hand Path patří k vrcholům celého „fragmentu“. Dvojice nám v ní ukazuje důležité aspekty celého díla – ABBEY OV THELEMA si umí precizně pohrát s náladami, když z rychlých partů plynule přechází k uklidňujícím kolíbavým melodiím (ne vždy to však tak plynulé jest, tudíž některé kompozice zní trochu kostrbatě). Klávesy v hudbě ABBEY OV THELEMA nejsou jen tak pro okrasu, jak tomu občas bývá – zde hrají důležitou roli, v některých skladbách dokonce naprosto podstatnou. Od počátku je však znatelný také největší nedostatek alba – produkce. O zvukovou stránku placky se staral sám Vilozof, tudíž je logicky sound takový, jaký jej AOV chtěli. Leč ani po mnoha posleších jsem tento faktor úplně nepřekonal – zvuk je, hlavně v pasážích, kdy klávesy zastávají hlavní roli a kytary jsou odloženy, plochý a nepříliš záživný. Přitom co se programovaných bicích týče, nemám s jejich poslechem sebemenší problém a do atmosféry alba mi zapadají.

Zmínil jsem se o ústřední roli kláves a samplů – trojka Unearthly Theophagia ov a Nonexistent Deity je například celá postavená na těchto dvou prvcích, bicích a rozmanitých vokálech. Zajímavostí jest inspirace v norských DIMMU BORGIR a jejich skladbě Allegiance, jejíž jedna část je naprosto totožná s počátkem jmenované skladby. Skladbu však ubíjí hlavně prostřední část, která mi přijde jen jako taková výplň. Takový pocit mám bohužel u několika skladeb, které bych si dokázal představit s kratší stopáží a ucelenější. Jsou zde však i kompozice, ve kterých mi právě to zvolnění uprostřed skladby sedí – například čtvrtá Black Absinth Drunk While Analyzing the Writings ov Nietzsche je okořeněná o úryvek klavírního díla právě tohoto německého filozofa. Kontrast s blackovým nášupem následujícím je i přes stylovou absolutní nerovnost přirozený.

Druhým vrcholem alba je pro mne asi nejzběsilejší skladba The Hidden Wisdom & Clandestine Legacy ov the Black Arts, kde se střídá jeden komplikovaný riff za druhým. Závěr pak obstarává trojice skladeb věnovaná Aleisteru Crowleymu. Překvapivá je pak hlavně druhá část trilogie 9th April 1904 – The Day ov Hadit, kdy se ABBEY OV THELEMA z avant-gardně blackových vod přesouvají do sfér melancholického rocku umocněného příjemnými klávesovými melodiemi. Závěrečná nekytarovka 10th April 1904 – The Day ov Ra-Hoor-Khuit žel znovu doplácí na ten plochý zvuk.

Delgrast a Vilozof zplodili dílo, jež jest nezaměnitelné a v našich končinách jistě originální. Nápadů má dvojice plnou nůši, jejich propojení však občas vázne. Deska obsahuje jak skladby plné perfektních melodií a riffů, tak kompozice, které zní občas až překombinovaně a nesourodě, na druhou stranu i takové, které mají tendenci nudit. I tak mají však tito zvolenští rodáci našlápnuto dobře a pokud své myšlenky podpoří kvalitnější produkcí, ještě nás můžou všechny mile překvapit.