PETER KRESTA – Damaged Passion

Mnichovského muzikanta Petera Krestu jsme vám v nedávné době na Fobii představili už prostřednictvím dvou článků, konkrétně se pak jednalo o recenzi jeho druhého a stále aktuálního alba „Delibarate Offence“ (2010) a lednový rozhovor, ve kterém se tento zajímavý hudebník a zároveň i člověk  poodhalil našim čtenářům. Všechny ty, kterým se tyto dva zmíněné články líbily a byli jimi osloveni, doufám potěší i tato recenze, jejímž prostřednictvím se teď virtuálně přeneseme do roku 2006, kdy světlo světa spatřila Krestova debutová deska s názvem „Damaged Passion“.

Ten, kdo četl mé povídání o CD „Deliberate Offence“ už jistě tuší, o čem že teď v následujících řádcích bude řeč. Ano, správně, album obsahuje pořádnou porci špičkového melodického hard rocku a opět si zde dovolím přirovnání k veličinám typu Dokken nebo Whitesnake (nemám na mysli nějaké kopírování, ale spíše atmosféru, muzikantkou zručnost, hitovost a celkové vyznění vůbec). Desku otevírá skladba „Shine“, což je v podstatě takové intro, prolog k celému materiálu, po níž už přichází doslova exploze v podobě písně „Fantasy“, šikovný riff, zajímavé sólo a velmi zpěvný refrén, to vše jsou atributy dělající z tohoto válu světovou extra třídu. Jelikož v takřka podobném duchu se nese i následující „Savage Society“, můžu říct, že pro mě osobně je tohle tedy úvod jako hrom! Trošku škoda, že čtyřka „No Limits“ přináší zvolnění, jelikož by byl určitě schopen pokračovat v úvodem nastoleném tempu i nadále (smích). Ale i tato, pianem podmalovaná balada, opatřená zpěvem především v hlubších polohách, má pochopitelně svoje kvality. Ve středním tempu přednesená „Passion Of The Fire“ nás posune opět do rychlejší rockové polohy a hned po ní přichází častečně do „rocku pro dospělé“ hozená „Open Fire“, s příjemným kytarovo -  klávesovým úvodem. „Love Reaction“, to je název další svižné pecky, opět s výrazným podílem kláves, vzápětí následuje další balada nazvaná „Dream Away“, ve které nádherně vyniká propojení mužského a ženského vokálu. Devítka „Golden Time“ je místy zase ovlivněná stylem AOR, zdánlivě poklidné tempo však v posluchači jistě vyvolá spoustu různých emocí. Skladba „Zofie“, kterou deska pokračuje, by se dala považovat za takovou, řekl bych, polobaladu (spíše možná powerbaladu /úsměv/), předposlední věcí je pak vcelku rychlá a výrazově poměrně tvrdá instrumentálka (do hudby jsou zakomponované pouze útržky mluveného slova, které připomínají nějaký projev z rádia nebo něco na ten způsob). Na úplný konec je pak jako bonus přidána techno (či taneční) verze písně „No Limits“, kterou bych tedy já osobně rozhodně oželel, těžko říct, jaký význam mělo pro tvůrce zařazení tohoto remixu smysl. Autorem veškeré muziky, textů (vyjma skladby „No Limits“) a aranží je sám Petr Kresta, který rovněž CD i produkoval.

Album zdobí doslova plejáda různých muzikantů, vyjma ústřední dvojice Peter Kresta (kytary, klávesy, vokály), Ossy Pfeiffer (zpěv, klávesy) zde například nalezneme výraznou českou stopu v podobě účasti rytmické sekce Karel Adam (basa), Dan Haftstein (bicí) nebo kytarového mága Miloše Doležala, v jehož studiu Hacienda se celý materiál nahrával (finální mix byl pak proveden v německém Hannoveru pod dohledem dalšího chlapíka s českým původem Jana Němce, digitální mastering je dílem Bobbyho Altvatera ze Sky Studia z jiného německého města Taufkirchen).

Obal, jehož titulní stranu zdobí psí hlava (více o důvodu tohoto motivu říká Petr ve zmíněném rozhovoru), je zpracován v poměrně jednoduchém, ale účelném duchu, obsahuje veškeré texty a spoustu dalších informací spojených se vznikem celého materiálu.

Po, takřka už skoro nekonečném množství (ano, tolik mě CD zaujalo) poslechů, určitě můžu říct, že tohle je nepochybně debut jako hrom a pokud by tento materiál vznikl třeba pod hlavičkou jedné z mnou v úvodu zmíněných rockových veličin a byl zaštítěn nějakým velkým labelem, dovolím si tvrdit, že by i v dnešní době lámal prodejní rekordy. Tahle deska totiž nemá nejmenší chybu a její jedinou „slabinou“ je tak paradoxně fakt, že ji nevytvořil nikdo se známým jménem, ale „pouze“ jeden velice šikovný a nadaný „týpek“ z Německa, u něhož nás může hřát, že se i po spoustě let prožitých mimo naši republiku stále hrdě hlásí ke svým českým (respektive československým) kořenům. Takže, nedá se nic dělat, to je prostě za 10 (úsměv).

Seznam skladeb:

Čas: 44:41

www.kresta.de
www.bandzone.cz/kresta