SEPTAGON CHIMERA – Propast Bohů

Septagon Chimera, toť chiméra české nezávislé tvrdé hudební scény.

Kořeny souboru tkví v roce 1995, tedy hluboko v minulosti, kdy basák Monster (Master’s Hammer) oslovil ostatní členy (Voral – klávesy/samply, Aleš Kruml – kytara, Vráťa Šebesta – kytara a Ivo Plaček – bicí) s tím, že by rád udělal jakousi bokovku. Po několika nepříliš úspěšných adeptech na post zpěváka nakonec materiál zůstal instrumentální, a jelikož nahrávání, jež započalo již roku 1996 a zastavilo se tak nějak v roce 2001, provázela řada nezáviděníhodných událostí (aby toho nebylo málo, než kotouč spatřil světlo světa, zemřel jeden z jeho autorů, jmenovitě Vráťa Šebesta), byla nahrávka na celou dekádu (!) uložena k ledu, takže se z ní vlastně stala taková pěkná raritka. A o čem, že vlastně Propast Bohů je?

Stručně řečeno: o spojení kakofonních apokalyptických orchestrací/samplů  (poslepovaných ze starých desek maďarského hudebního skladatele, žijícího převážně v první polovině 20. století, Bély Bartóka) a hodně progresivních kytar, které místy za výše naznačenou pošukaností samplů ani v nejmenším nezaostávají.

Je pravda, že vzhledem ke stylizaci nahrávky, jež je jakousi exkurzí do kultur starých, kdysi mocných civilizací (názvy skladeb jako "Hněv Chufevův" nebo "Údolí Králů" hovoří za vše),  je hudební složka silně korespondující. Osobně se mi líbí, že obě části nahrávky, jak symfonická, tak ona tvrdě rocková se nikdy zcela nesejdou a tvoří naprosto dokonalou, ovšem na poslech řádně náročnou směs, v níž přímo vidíte ty houfy otroků poháněných bičem, jak táhnou další a další masivní kvádry do údolí, kde se zrovna chystá další posmrtný příbytek pro některého z velkých egyptských faraonů.

K tomuto obrazotvornému snění je přímo určena třebas skladba „Pochod Otroků“, jejíž název podobné výjevy přímo a jasně implikuje.

„Písečná bouře“ a „Karavana“ zase moc pěkně kreslí velbloudí pochod arabských kupců vyprahlými pouštěmi Sahary, zatímco někde na obzoru září životospásná oáza a zeleň egyptského údolí.

Songy, povětšinou nemají příliš přes dvě minuty (s výjimkou v podobě pětiminutové "Karavany"), celkem se jich pak  na kotouč vměstnalo patnáct, a celá nahrávka tak trvá něco kolem půlhodinky, společně stavějí skutečně působivý monument, jenž sice vzdáleně připomíná některé pasáže starých nahrávek Hollenthon, ovšem zároveň je notně svojský a speciálně v našich končinách hodně unikátní.

Je potom radost sledovat strachem Šílenou Kleopatru, jak s hrůzou v očích sleduje vývoj bitvy u Aktia léta páně 31 př. n. l, jež pro ni a jejího milence Marka Antonia nedopadla právě nejlépe. Výborná basa, pohotové, tak neskutečně zvláštně zvučené elektrické bicí, výtečné progresivní kytary, které ani na okamžik nedají posluchači vydechnout a jestli něco umějí skvěle, tak společně s pošukanými samply vytvářet atmosféru naprostého šílenství a náboženstvím předepisované panské degenerované zhůvěřilosti egyptských elit.

Poslech nahrávky jednoznačně doporučuji - ovšem jen ve chvíli, kdy si budete chtít hlavu vybrakovat něčím intenzivním, novým (v kontextu Chimery to zní až ironicky), disharmonickým a přece – kvalitním. V takovém případě na nic nečekat a Septagon Chimeru obstarat. Tahle muzika ani po nekonečných peripetiích s vydáním totiž nestárne a byla by škoda, aby další dekádu odpočívala jen tak v šuplíku. Doporučuji. 

P.S.: Album vychází u Underground Records ve slušivém digipacku s nádhernou kresbou od Martina „Vrány“ Vrany na front coveru a designem Franty Štorma. Alespoň důstojné vydání, po všech těch letech!