
Před časem jsem se v recenzi „pral“ s rožnovskou skupinou Telefon a co čert (slovensky papoušek) nechtěl, je tu další podobná kapela. (úsměv) A ona ta podobnost není čistě náhodná, spíše naopak. Zkráceně lze říci, že byl Telefon, ten se odmlčel, začali hrát Co-Ca, ti se odmlčeli, vrátil se Telefon – přičemž personálně jsou obě kapely propojené.
O posledním albu Telefonu jsem loni napsal, že „jeden poslech zanechá spíše rozpaky a zvyknout si na svébytnou mozaiku specifické muziky, neobvyklého vysoko položeného zpěvu a abstraktních textů nějaký čas trvá. Ale věřím, že spousta posluchačů bude časem nadšena, zatímco část to s nechápavým pohledem vzdá...“
A úplně stejné věty mě napadají při poslechu Řádu, který potvrzuje chyba. První poslech = co to jako je? Pátý poslech = co tím vlastně chtějí říct? Desátý poslech = je to tak dobré nebo tak špatné? Ani jedenáctá rotace kotoučku v mechanice to nerozsekla, takže dál se trápit nebudu...
Co-Ca určitě nehrají klasický punk, ale hrají punkově. Tak nějak neučesaně, rozevlátě, tu připomenou osmdesátkový underground, tu punk, ale taky hospodský bigbít nebo Hudbu Praha – což je s podivem, protože Praha a Rožnov, to je jako nebe a peklo. (úsměv) Určité kouzlo tahle podivnost má, fanoušky nejspíš taky – proč by jinak tahle placka vycházela během čtyř let podruhé, přičemž poprvé to bylo na vinylu. A když píši, že nahrávka vyšla podruhé během čtyř let, je jasné, že nejde o novinkový materiál... ale ono nejde ani o čtyři roky starý materiál, ale o materiál daleko starší – většina skladeb byla nahrána v roce 2003. Dva bonusy pak vznikly na přelomu let 2003/2004 a původně vyšly na splitku s dalším svérázným souborem zvaným Balaclava.
Obal je doslova ošklivý, o grafice se ani mluvit nedá, uvnitř knížečky texty bíle na černém, na titulce i na zadku asi fotka zkázy amerických dvojčat. Chybí i uvedení sestavy, na druhou stranu ale zaslouží pochvalu překlady textů do polštiny a angličtiny a hlavně upřímné prohlášení s podtitulem „Takže, zatím jsme tady...“, ve kterém Fekál sympaticky popisuje o čem že Co-Ca jsou... Třeba že: „Pro nás byl a je moment autentičnosti a sebeúcty možná tím nejdůležitějším. Nechcem vás ohromit velkohubým kvákáním a pódiovým pózerstvím.“
Kdesi jsem četl, že nejhorší ze všeho je průměrnost. Tím chci naznačit, že Co-Ca nejhorší nejsou, protože v jejich případě je slovo průměrnost úplně mimo mísu. Oni jsou buďto geniální, nebo marní – nic mezi tím. Tudíž jim patří buď hodně vysoké bodové hodnocení, nebo naopak nízké; pětka šestka nic neřeší – protože průměr to není. Takže pro tentokrát si ty body odpustím, protože prostě nevím...
V Česku album seženete u PHR Records, kteří jsou jeho oficiálními českými distributory.
Seznam skladeb:
Čas: 27:57
www.complicite-candide.wz.cz
www.nnnw.pl
www.phr.cz
O posledním albu Telefonu jsem loni napsal, že „jeden poslech zanechá spíše rozpaky a zvyknout si na svébytnou mozaiku specifické muziky, neobvyklého vysoko položeného zpěvu a abstraktních textů nějaký čas trvá. Ale věřím, že spousta posluchačů bude časem nadšena, zatímco část to s nechápavým pohledem vzdá...“
A úplně stejné věty mě napadají při poslechu Řádu, který potvrzuje chyba. První poslech = co to jako je? Pátý poslech = co tím vlastně chtějí říct? Desátý poslech = je to tak dobré nebo tak špatné? Ani jedenáctá rotace kotoučku v mechanice to nerozsekla, takže dál se trápit nebudu...
Co-Ca určitě nehrají klasický punk, ale hrají punkově. Tak nějak neučesaně, rozevlátě, tu připomenou osmdesátkový underground, tu punk, ale taky hospodský bigbít nebo Hudbu Praha – což je s podivem, protože Praha a Rožnov, to je jako nebe a peklo. (úsměv) Určité kouzlo tahle podivnost má, fanoušky nejspíš taky – proč by jinak tahle placka vycházela během čtyř let podruhé, přičemž poprvé to bylo na vinylu. A když píši, že nahrávka vyšla podruhé během čtyř let, je jasné, že nejde o novinkový materiál... ale ono nejde ani o čtyři roky starý materiál, ale o materiál daleko starší – většina skladeb byla nahrána v roce 2003. Dva bonusy pak vznikly na přelomu let 2003/2004 a původně vyšly na splitku s dalším svérázným souborem zvaným Balaclava.
Obal je doslova ošklivý, o grafice se ani mluvit nedá, uvnitř knížečky texty bíle na černém, na titulce i na zadku asi fotka zkázy amerických dvojčat. Chybí i uvedení sestavy, na druhou stranu ale zaslouží pochvalu překlady textů do polštiny a angličtiny a hlavně upřímné prohlášení s podtitulem „Takže, zatím jsme tady...“, ve kterém Fekál sympaticky popisuje o čem že Co-Ca jsou... Třeba že: „Pro nás byl a je moment autentičnosti a sebeúcty možná tím nejdůležitějším. Nechcem vás ohromit velkohubým kvákáním a pódiovým pózerstvím.“
Kdesi jsem četl, že nejhorší ze všeho je průměrnost. Tím chci naznačit, že Co-Ca nejhorší nejsou, protože v jejich případě je slovo průměrnost úplně mimo mísu. Oni jsou buďto geniální, nebo marní – nic mezi tím. Tudíž jim patří buď hodně vysoké bodové hodnocení, nebo naopak nízké; pětka šestka nic neřeší – protože průměr to není. Takže pro tentokrát si ty body odpustím, protože prostě nevím...
V Česku album seženete u PHR Records, kteří jsou jeho oficiálními českými distributory.
Seznam skladeb:
- Vrah
- Velkej třesk
- Katova pěst
- Nechte mě spát
- Andělský křídla
- Konkvista
- Čeká
- Věčnost je sen
- Sekačky
- Krmič děl
- Klauna maska
- Držkou ryjem dál
- Prach
- Reinkarnace
Čas: 27:57
www.complicite-candide.wz.cz
www.nnnw.pl
www.phr.cz