LOCH VOSTOK – Dystopium

Píše se rok 2112.
Svíravé, nepřirozené ticho v ulicích je přerušováno pouze tlampači, hřmícími na stěny místy popraskaných, šedivých budov propagandistická hesla  o zákazu vycházení a možných následcích pro ty, jež se příkazu UNINATION vzepřou.

Rozladěné a elektronovými impulzy poškozené televize uvnitř ubikací statickým syčením informují Uniobčany o nových nařízeních politické kanceláře UN, o právě projednaných a jednohlasně schválených zákonech, nařízeních, náležitostech.

Malý Jeník v pokoji trochu vyplašeně, ostýchavě spouští starý, prachem a zbytky opadané omítky zavátý magnetofon po pra-pradědečkovi, a z něj vyhrává hudba kapely Loch Vostok z již neexistujícího Švédska. „Jaký asi tehdy byl svět?“ říká si. Tehdy, před Válkou? Před Velkým Zlomem?

Proč hned zkraje onen neobratný post-apokalyptický scénář? Inu, protože Loch Vostok, banda progresiviků ze švédského města Uppsala, se na své nové, v pořadí již čtvrté, řadové nahrávce, vydané za  necelých 12 let existence, zabývá právě tématy (technologického) utopismu, Nového Světového Řádu - a dalšími náležitostmi informační společnosti, jež jsou často bohužel i nám současníkům mnohem bližší, než si je kdokoliv z nás ochoten připustit.

 Silnou textovou složku pak v jejím úsilí notně podporují technicky nabouchaným prog metalem ála Evergrey, k němuž LV přidali trochu zdravé přemýšlivosti chytrých a nelhostejných myslí typu Nevermore, Dream Theater (v některých pasážích skutečně patrný odkaz) a nálad temných smeček typu Enthrope.

Určitě k bandě nově přistupující překvapí značná hlasová podobnost (mimochodem perfektně odvedených) procítěných čistých vokálů kytaristy a frontmana Teddyho Möllera (značné zlepšení oproti předchozímu počinu „Reveal No Secrets“), jenž v některých pasážích („World Trade Dissenter“) krajana Toma nejednou silně zaevokuje, zároveň se však nikdy neocitne v natolik tklivých, štkavých polohách.

Jednoduše řečeno, pokud jsou pro někoho Evergrey až příliš útlocitní (čti: gay), Loch Vostok jim tolik vadit nebudou, naopak, cleany perfektně dokreslují snahy Loch Vostok o moderní, téměř filozofický náhled na současnou společnost, a nacpat tam místo cleanů growly, rozdíl by upřímně nebyl zas tak veliký a tvorba by působila o poznání nevýrazněji („genericky“ – pro notorické angličtináře a zabijáky jazyka českého).

Ohledně hudby samotné – tak na tomto poli není o čem, naprostro parádní progresivní kytarové souhry, silná sóla, technická nabouchanost, živý, leč progresivně studený zvuk (produkce opět Teddy a nutno říci, že skvěle, zapomeňte na jakýkoliv clipping a další neduhy moderních studií), jenž dodává technické nádheře dokonalé mantinely a perfektně drží nahrávku pohromadě, občas výtečné prog výjezdy, přesné zlomy skladeb, sehranost. Zde jsou Loch Vostok velmi silní v kramflecích a z celé nahrávky vyplývá jediné – moc dobře to o sobě vědí.

Další věcí, kterou si na právě recenzovaných cením, je fakt, že jsou schopní napsat i nádhernou baladickou skladbu („Navigator“), což v dnešní době není nic samozřejmého – a že mi právě v tomto vále obsažené kytarové melodie ( v závěru se dočkáme i kytarových trylků) mile připomínají Ozzyho řádění na Ozzmosis (konkrétně "See You On The Other Side"), je jednoznačné plus, jelikož to je snad mé nejoblíbenější sólové album (nu dobrá, možná ještě „No More Tears“) od slavného Netopýrožrouta vůbec.    

Následný epos „In The Wake Of Humanity“ je pak ochotný posluchače vzít na výlet po houpavých tempech, aby se postupem času lámal ve středně tempé až rychlé jízdy – a to vše zakončí úžasnými sypačkami a rychlým prog metalovým kvapíkem s thrash/mdm riffy s dostatkem nápadů a parádními harsh vokály ve sborech. Tohle se mi vážně pozdává.

Album Dystopium má ovšem jeden problém – jako spousta dalších nahrávek selhává v nedostatečném vybalancování stopáže. Pokud jste první půlhodinku příjemně oblaženi souhrou všech zúčastněných, těch následujících několik minut pro vás bude spíše točením se v nekonečné spirále, navíc Loch Vostok se pokusí experimentovat i s vokálními efekty („Viral Strain“), a ačkoliv do konceptu alba se perfektně hodí, LV jednoduše nejsou Leprous, měli by to respektovat, a spíše se držet svého kopyta (v growlových pasážích ovšem opět hutná, temná atmosféra, což chválím). Brzy se však banda vzpamatuje, a předvede, že jim přeci jen nápady nedocházejí tak rychle.

Že umí zahrát také bytelný metalcorem okořeněný mdm dokazují pánové v „Disconnection“, suprový kytarový úvod odpálí groovy záležitost „Taste The Flame“ s nádhernými, houpavými riffy, veskrze příjemnými chorusy a hlavně - úžasnými klávesovými party Fredrika Klingwalla, jež bych do příště klidně ještě rozvinul, Fredrik hraje skvěle a pro Loch Vostok je škoda (a nerozvážnost) nevyužívat jeho talentu.

 Spíše než hrátky v pozadí, pustit ho občas do středu dění a hned se uvidí, jak se šelma rozhýbe. Ta hc pogo pasáž je ovšem tak trochu zbytečná, stejně jako následná disharmonická sóla. Pro mne dosti přešlap vedle, jenž si naštěstí kapela rychle uvědomuje a hbitě se oklikou vrací k chorusu.

Návrat zpět na výsluní pak přijde s čtyřminutovkou „Absence“ s nádhernými vokály (včetně opět výtečných growlů), náladotvornými melodiemi, přičemž  o samotný závěr se postará šestiminutový moderně-prog metalový monolit „Dystopium" a mix mírnějších Scar Symmetry a Evergrey mne celkově nechává věru spokojeného, škoda, že jsem se k nahrávce nedostal dříve!

Loch Vostok tedy mohu doporučit, ovšem vlastně za podmínky, že máte rádi v článku několikrát zmíněné kolegy, jinak pro vás bude poslech této placky, s přihlédnutím k vokálům, jen další útrpnou zkušeností. Máte to však podobně jako moje maličkost, s chutí se do „Dystopia“ ponořte a uvidíte, že Loch Vostok mají v rukávu značný počet es a rádi je vytáhnou na denní světlo. Pro mne tak trochu náhrada za loňské zklamání z poslední řadovky Communic. 80%.