CRUADALACH patří mezi naše nejpracovitější kapely. Po stabilizaci sestavy se loni tento klan přihlásil o slovo hned dvěma alby a stihl i řadu koncertů, včetně evropského turné, o kterém jste si na Fobii mohli podrobně přečíst, a to natřikrát. A protože CRUADALACH jsou nejen pracovití, ale i lehce kontroverzní, rozhodli jsme se trochu tnout do živého... A tady je výsledek.
Poprvé dal váš klan o své existenci vědět loni v polovině února, kdy vyšlo (vašimi slovy) EP coby součást metalového magazínu Pařát. Splnila tahle „akce“ všechna vaše očekávání, nebo dokonce překonala, či jste si mysleli, že z vydání pod časopisem vytěžíte víc?
Pokud víme, dostalo se mezi čtenáře Pařátu několik tisíc kusů. Někteří z nich mají CD doma na čestném místě ve sbírce a pověšený plakát, daleko víc jich samozřejmě album ani neslyšelo nebo ho prostě vyhodili, a to je v pořádku – v dnešní době běžný osud časopiseckých příloh. Koneckonců žijeme v době, kdy se z hudby stalo spotřební zboží. Hudebníkům by tak mělo jít o to dostat se do pozice, kdy vyprodukují práci, která tento bludný kruh protne a lidi si ji zamilují. To se ale málokomu povede napoprvé. My jsme se pomocí „Agni“ chtěli dostat k českým metalovým posluchačům s tím, že vezmou, nebo nechají ležet. A to se jednoznačně povedlo, ostatně Herdron z Pařátu poskytuje u nás v ČR pro takový cíl nejlepší možné podmínky a nejkvalitnější distribuční síť. Velice si ceníme i vinylového vydání „Agni“ s bonusem, se kterým jsme si náležitě vyhráli a je taktéž k dostání v e-shopu Pařátu.
Proč AGNI... nazýváte EP, když stopáž přesahuje třicet minut – což je u spousty kapel délka běžné řadové nahrávky? A že jsou zde některé starší skladby z dema „neberu“ – to dělá řada interpretů, že zařazuje na debut skladby z předchozích nahrávek...
My ale neděláme věci jen proto, že je dělá řada dalších interpetů. V době dohody s Herdronem jsme už jednali o kontraktu s Black Bards a Herdronovi jsme tak mohli nabídnout pouze natočení EP. Souhlasil, ale přál si, ať obsahuje osm skladeb, tak jsme to vzali jako příležitost k prezentaci pětice písní, jež jsme aktuálně měli prověřené častou koncertní činností, a přidali znovunahrané demo „V rytmu staré krve“. To je celé.
Jako jedné z mála českých kapel se vám podařilo chytit u zahraniční firmy. Bylo AGNI... tím, co přesvědčilo německou firmu BB, nebo jste se Němcům upsali na základě něčeho jiného? Čeho?
Nebylo, to v té době ještě nebylo na světě. Black Bards šlo o primárně o to, že nabízíme hudbu, které se dá věřit, a dokážeme ji podpořit vydatnou koncertní činností, pracovitostí a poměrně realistickým pohledem na věc, kdy rozhodně nečekáme, že by nám cokoli spadlo do klína – bez práce bychom si to ostatně ani nezasloužili. Měli možnost vidět záznamy z našich Samhainfestů i to, že jsme schopni bez pomoci promotérů udělat slušné koncerty po celé střední Evropě. O promptní komunikaci, schopnosti dostát závazkům a podobných věcech ani nemluvě. Právě ty jsou velmi klíčové, pokud se kapela hodlá „ustájit“. Pokud si někdo myslí, že on je přece muzikant a zbytek ať za něj zařídí jiní, tak je vedle jak ta jedle.
Po SSOGE jste druhou kapelou v krátké době, která se venku chytla, ačkoliv zpívá (alespoň částečně) česky. „Sajlenti“ říkali, že jejich vydavatel vůbec jazyk neřešil – co ten váš? Zajímal se třeba, o čem jsou česky nazpívané skladby?
O téma jazyka jsme se první otřeli my a zeptali se, zda firma souhlasí s naší koncepcí, kdy bude většina skladeb v angličtině a nižší procento v češtině. Zeptali se na přibližný poměr, odkývali ho, neměli problém ani s přítomností chorvatštiny na albu – koneckonců si myslíme, že o ní možná ani neví, a pokud není slovanský jazyk spjatý s azbukou, ani by si nevšimli rozdílu. Jinými slovy menší label bude jazyk stěží kdy řešit, protože to pro něj není důležité. Pořád se tady přece bavíme o ohromném undergroundu a nikdo se nesnaží vecpat tuto muziku bavorským matičkám k žehlení.
Nahrávali jste u Doda v Haciendě – SSOGE se netají s tím, že ač u zahraniční firmy, vše si platili sami – co Vy? Přispěli Němci, nebo se jelo ve vaší režii?
Ve studiu se jelo částečně v naší režii, ale i Black Bards přispěli. Máme-li v tomto srovnat situaci nás a SSOGE, my jsme měli výhodu v tom, že pokud se nemýlíme, SSOGE si nejdřív nahráli sami celou desku bez toho, aby měli vydavatele, a pak už jen nabízeli finální perfektní produkt. S takovým (velice odvážným a riskantním!) přístupem bychom se nedivili vydání ani u Nuclear Blast. SSOGE by laťku kvality určitě splnili a Nuclear Blast by se s vydáním nijak nenadřel a v případě odpovídajících prodejů by neměl problém poslat kapelu na turné. My máme samozřejmě menší label, než je Seasons of Mist, ale firma nám zaplatila část desky, a to ani nemluvíme o sice skromnějším turné po Německu a Holandsku, které však zdaleka převýšilo náš tuzemský standard. Stejně tak nám výrazně pomohlo spojenectví s českým labelem Metalgate, který nahrávku vydal pro český a slovenský trh a rovněž nám pomohl s financováním natáčení. Podpora Metalgate mladým českým kapelám je bezezbytku silná a úctyhodná, stejně tak je fantastický jejich koncept festivalů, soutěží i klubových akcí. Z celého srdce přejeme Metalgate, ať se jim jejich podpora nejen nás, ale i českých kolegů, vrátí. K tomu však je třeba maximální píle a odhodlání českých kapel!
Odjeli jste turné – určitě cenná zkušenost, hodně zážitků jste z něj pro náš web napsali – přesto se k tomu ještě vrátím. Jak s odstupem času tuhle akci hodnotíte? Co vám přinesla a co vám případně vzala (myslím tím, jestli jste si výlet hradili ze svého nebo se podílela firma)?
Není žádným tajemstvím, že u větších turné si spousta předkapel vysloveně hradí náklady a ještě platí labelům vůbec za možnost hrát. Pochybujeme, že bychom na takový koncept někdy přistoupili – jednak nám připadá ponižující, jednak bychom na něj neměli a nestál by nám za to. Naším vkladem bylo dojet na místo konání prvního festivalu, vše ostatní bylo zprostředkováno – od dopravy až po velmi slušnou stravu a catering. Turné nám samozřejmě dalo mnoho zkušeností, zejména se díváme zcela novýma očima na kapely schopné jet dvouměsíční a delší turné. Málokdo si umí představit, jak je to ve skutečnosti vyčerpávající. Člověk musí hraní s přáteli zkrátka milovat, aby byl ochoten něco tak vyčerpávajícího opakovaně podstupovat.
Pro Českou republiku má licenci MetalGate, což je v poslední době hodně aktivní label. Jak jste se ke spolupráci dostali? Liší se nějak české a zahraniční vydání?
Zahraniční vydání má uvnitř bookletu všitou reklamu na produkty Black Bards. Jo, i to je dneska standard. Ke spolupráci jsme se dostali jednoduše – lidé z Metalgate se znají s naším Alešem, díky čemuž nás v roce 2010 pozvali na svůj Metalgate Open Air, kde jsme si tak měli možnost zahrát s Belphegor či Darzamat. Mimochodem, letos se na jejich festivalu opět objevíme, tentokrát již pod názvem Metalgate Czech Death Fest. Bude se konat 16. 6. v Červeném Kostelci a jako hlavní hvězdy vystoupí Dark Tranquility a Suffocation, takže určitě dorazte! Metalgate Open Air byla velmi příjemná zkušenost, Metalgate si počínají nesmírně na úrovni, a tak chuť spojit s nimi síly byla nasnadě.
Vaše alba mají moc pěkné obaly – hraje podle vás i v dnešní digitální době roli grafické ztvárnění díla, nebo už je to jedno, když si většina posluchačů nahrávku jednoduše stáhne z netu?
Asi je jasný, co odpovíme, když máme tak hezký obaly:) Jistě, že to význam má. Naznačuje to mimo jiné, že svou nahrávku myslíš vážně a snažíš se ji mít ošetřenou po všech stránkách. Autorem našich obalů je Albrecht K. Smuten ze spřátelené celtic-rockové kapely Hakka Muggies, s kterými občas s chutí hrajeme. Albrechtovy služby jsou sice dražší, než kdybychom si stejně jako řada jiných stáhli nějaký artwork z deviantart.com, ale výsledek stojí za to a kupující tak nedrží v rukou kus grafického hnoje, jako se tomu často stává. Dáváme si práci, aby na albu nebyla jediná gramatická či jiná chybka, s Albrechtem vše ladíme do posledního detailu a proces tvorby bookletu pro „Lead - Not Follow“ trval od první myšlenky až po finální produkt pět měsíců pečlivého brainstormingu. Albrecht je fantastický a do budoucna určitě nemáme jediný důvod hledat jiného umělce. Nejenom, že je skutečně kvalitní, ale je přístupný nápadům, když ho sprdnem, nenaštve se, je sebekritický a dokáže reagovat, když to potřebujem. Čili ve výsledku má všechny kvality, které by měla mít i každá kapela, pokud chce spolupracovat s labelem.
Z čí hlavy je ten vyjící beran? Mně se to líbí moc, ale slyšel jsme i opačné názory... Co tím chcete říci?
Jo? My opačné názory neslyšeli, všichni obal chválí, což je pro nás jednoznačný signál, že lidé skutečně oceňují pečlivou práci. Jestli někdo nepochopil, co tím chceme říct, tak si nad obalem jen tak odfrknul a nevěnoval mu ani pár vteřin času – to se pak nemůže divit. Na obalu je ovce vyjící na měsíc, čili chovající se jako vlk. Je to jen slabá ovce, symbol stádnosti, i přesto však našla sílu chovat se jako predátor a najít si své místo a svou výjimečnost. Nápad je výsledkem brainstormingu části kapely s Albrechtem. Každý dodal svůj nápad do mlýna a výsledkem je právě tento koncept.
Dá se říci, že jste „vidět“ – často koncertujete, vyšlo poměrně hodně recenzí na Lead... U nich bych se zastavil – něco jsem si přečetl a rozptyl hodnocení je obrovský – někde jste zatraceni do pekel, někde vynášeni do nebes... Jsou pro vás tahle diametrálně odlišná hodnocení nějak inspirativní, nebo to berete hlavně jako reklamu?
Po dvou měsících od vydání a přibližně čtyřiceti recenzích máme celkem jasný feedback. Průměrná známka hodnocení je 7/10, recenzenti nejzáporněji hodnotí nedotaženou produkci, což je pro nás jednoznačně signálem, že příště musíme mít daleko větší vizi o tom, jak máme znít. To je něco, co českým kapelám velmi často chybí, je to know how, které tady nemá tradici. Není to o studiu, skutečný problém vždy leží v kapele a jejím nedostatku vize, kým vlastně chce být. Za ty roky jsme si udělali různé názory na zvuk, například, že i hůře znějící nahrávka může být ve výsledku daleko atmosféričtější, protože kapela s producentem si dala daleko větší práci s detaily. Třeba neumí pořádně snímat kytary, udělá pár technických kiksů, ale přebije je ohromným nadšením, s jakým si vyhrává s každičkým detailem písní. Produkce je tedy tím, co nejčastěji recenzenti strhávají, my bychom k tomu dodali ještě stále zdaleka ne brilantní přednes a instrumentální výkony. Naopak zejména v zahraničí je vyzdvihována originalita materiálu a velmi často je zmiňováno, že žánr folk metalu buď pojímáme originálně, nebo jej různými způsoby překračujeme. Ostatně právě ve schopnosti skládat dobré písně vidíme naopak naši silnou stránku, na které neustále pracujeme. Jinak ještě k těm hodnocením – skutečně jinak hodnotí lidé, kteří recenzují, případně se neustále pídí po blozích po nové muzice, a jinak hodnotí ti, kteří tolik neposlouchají plejádu nových věcí, ale o to víc ocení, když je něco zaujme. Feedback samozřejmě vnímáme, třídíme jej na debilní (kdy kritik vůbec neví, o čem mluví) a konstruktivní. Ten je pro nás velmi cenný, byť může být bolestný. Důležité je, že o svých slabinách víme a pracujeme na nich.
Nezanedbáváte promotion – máte třeba spoustu pěkných fotek, kvalitní webovou prezentaci – je to další věc, kterou se snažíte mít zajímavou? Přijde mi to trochu v rozporu s tím nešťastným AFODEm, na který za chvilku dojde...
My se ze všech sil snažíme mít kvalitní vše.
Zabrousíme teď do míst méně veselých... Loňský AFOD, aneb koncert hrůzy? Já to viděl, dvě věci mi tam přišly hodně špatný... Za prvé zrovna to oblečení – vypadali jste hodně nesourodá parta – někdo v kiltu, někdo v civilu, dáma v šatech... Radalf ke kiltu bílé podkolenky a bílé botasky... poučili jste se z toho? (úsměv)
Koncert nebyl z nejpovedenějších. Bylo to dáno zejména tím, že nám na poslední chvíli vypadla Petra. Nicméně pravdou je, že se učíme ze všeho, a tak i z tohoto – hrajeme již výhradně v kompletní sestavě a pokud jde o druhé téma, ve zkompletovaných kostýmech, konkrétně v černých kiltech a košilích. Kritiku bereme vážně a pokud je smysluplná, pracujeme na tom, jak vytknutý problém přeměnit v plus.
Druhá ošemetná věc – Radalfův „čistý“ zpěv. Řešíte to? Ono kdyby to bylo jen na koncertu, dá se to omluvit únavou, nachlazením, nemocí... Ale ony i studiové nahrávky místy znějí falešně...
Od Radalfova příchodu do Cruadalach, kdy si jeho intonačních problémů samozřejmě všimli a byli vědomi všichni členové kapely, se Radalfův čistý zpěv neskutečně zlepšil. To znamená, že na začátku to bylo opravdu tristní, a přesto jsme tehdy na Radalfa vsadili s vědomím, co to znamená pro celou kapelu. Radalf se pak houževnatě pustil do odstraňování nejen intonačních problémů a pracuje na tom prakticky dennodenně. Takže ano, řešíme to. To, jak těžká a nevděčná (zvláště v časté konfrontaci s posluchači) je to práce, může pochopit snad jen člověk, kterému nebyl hudební sluch dán do vínku ideálně a on si ho musel tvrdým tréninkem hlasu i vnímání svého projevu vydřít. Že se taková věc nestane ze dne na den, je snad jasné. Zrovna na nahrávkách je Radalfův pokrok nejen v intonaci, ale i v kvalitě hlasu, výrazně znát, ale samozřejmě je kam dále kráčet. Dalším faktem je, že má-li mozek posluchače z předchozí zkušenosti zafixován Radalfův zpěv jako falešný, může při poslechu nových nahrávek falše předjímat a slyšet i to, co tam není. Mezi zahraničními recenzemi na naše nejnovější album jsme se nesetkali s jedinou výtkou ohledně Radalfovo falší, což je možná dáno tím, že s námi nemají tu čest od našich počátků a jsme pro ně nepopsaným listem. O to výrazně těžší je obhajování našeho postu na domácí půdě, je to pro nás velká výzva a zejména pro Radalfa ohromná motivace do sebezdokonalování.
Osm lidí na jednom místě není málo – sice se všude prezentujete jako jednotný monolit, klan, ale já si nedovedu představit, že by u vás nedocházelo k výměnám, názorů, konfliktům... Tak s pravdou ven – kvůli čemu a kvůli komu se klan hádá? Kdo má poslední slovo?
Tobě o ten bulvár jde, co?:) Chceš tvrdit, že jsme v uplynulých rozhovorech kecali? Zklameme Tě. Poslední slovo nemá nikdo. Vysvětlovali jsme mnohokrát, že fungujeme na bázi vzájemného respektu a poslední slovo mají určití lidé v oblasti toho, čemu nejvíc rozumí, a to navíc zcela přirozeně. Nikdo z nás nemá potřebu cpát se do toho, čemu nerozumí, a tak se navzájem učíme, obohacujeme a tak dále. Samozřejmě v nějakých konfliktech občas jsme, ale nenecháváme je vyčpět a případné špinavé prádlo se naopak okamžitě řeší před všemi a nahlas. Díky tomu si s sebou netáhneme žádné bolístky. Koneckonců jsme spolu najezdili desítky tisíc kilometrů a nemáme jediný důvod se navzájem nesnášet. Čili si mysli o tom, jak se prezentujeme, co chceš, ale odpovídá to skutečnosti.
Zlatovláska má na koncertech velký úspěch, na CD ani LP zatím nevyšla... Chcete se prezentovat pouze autorskou tvorbou, nebo hrálo roli něco jiného? Hrajete tenhle song ještě s chutí, nebo už vás trochu otravuje? A nevadí vám, když fanoušci na vašem vystoupení po první skladbě začnou hulákat, že chtějí Zlatovlásku? Jako by dávali přednost téhle pohádkové písni před těmi vašimi...
Ale to přece není pravda, takové věci se nedějí a když, tak ojediněle a při konci setu. Často naopak slyšíme během našich koncertů dožadování se našich vlastních věcí - velmi často funguje „Pramen Epony“, „Heavenly Forge“ nebo „Vrásčitá“, z novějších věcí má publikum v oblibě „Morrigan“ nebo „Cruadalach“ a další. V poslední době jsme naopak hráli sety bez „Zlatovlásky“ a nikdo nenamítl ani slovo. „Zlatovlásku“ jsme udělali z recese, občas ji budeme hrát pro radost fanouškům, ale že by na ni reagovali výrazně víc než na náš vlastní materiál? My takovou zkušenost nemáme.
Lze skladbu Nezlomní parafrázovat jako váš postoj, ať už v hudbě nebo životě? Jste rozhodnuti nezlomně kráčet dál, dál, až... Kam až vlastně může česká kapela dokráčet? Kde je váš nejbližší a kde řekněme vysněný cíl?
Skladba „Nezlomní“ pojednává o době, kdy jsme měli strach, že se s námi rozloučí kvůli očekávání rodiny naše klíčová a nepostradatelná členka Petra Jadrná. Bylo třeba si vše sesumírovat, například to, zda si vůbec můžeme být dovolit sobečtí a vyžadovat po Petře jakoukoli práci pro kapelu, když miminko je milionkrát důležitější než celý CRUADALACH dohromady. „Nezlomní“ jsou jakýmsi výsledkem utřídění si myšlenek. Ono člověku moc často víc než odvaha a odhodlání nezbývá a upřímně, právě strach z toho, co přijde, je často tím, co lidi paralyzuje k smrti a svazuje jim ruce. Naším nejbližším vysněným cílem je dělat lepší a lepší hudbu.
RECENZE
www.cruadalach.com
http://bandzone.cz/cruadalach
http://www.metalgate.cz
Poprvé dal váš klan o své existenci vědět loni v polovině února, kdy vyšlo (vašimi slovy) EP coby součást metalového magazínu Pařát. Splnila tahle „akce“ všechna vaše očekávání, nebo dokonce překonala, či jste si mysleli, že z vydání pod časopisem vytěžíte víc?
Pokud víme, dostalo se mezi čtenáře Pařátu několik tisíc kusů. Někteří z nich mají CD doma na čestném místě ve sbírce a pověšený plakát, daleko víc jich samozřejmě album ani neslyšelo nebo ho prostě vyhodili, a to je v pořádku – v dnešní době běžný osud časopiseckých příloh. Koneckonců žijeme v době, kdy se z hudby stalo spotřební zboží. Hudebníkům by tak mělo jít o to dostat se do pozice, kdy vyprodukují práci, která tento bludný kruh protne a lidi si ji zamilují. To se ale málokomu povede napoprvé. My jsme se pomocí „Agni“ chtěli dostat k českým metalovým posluchačům s tím, že vezmou, nebo nechají ležet. A to se jednoznačně povedlo, ostatně Herdron z Pařátu poskytuje u nás v ČR pro takový cíl nejlepší možné podmínky a nejkvalitnější distribuční síť. Velice si ceníme i vinylového vydání „Agni“ s bonusem, se kterým jsme si náležitě vyhráli a je taktéž k dostání v e-shopu Pařátu.
Proč AGNI... nazýváte EP, když stopáž přesahuje třicet minut – což je u spousty kapel délka běžné řadové nahrávky? A že jsou zde některé starší skladby z dema „neberu“ – to dělá řada interpretů, že zařazuje na debut skladby z předchozích nahrávek...
My ale neděláme věci jen proto, že je dělá řada dalších interpetů. V době dohody s Herdronem jsme už jednali o kontraktu s Black Bards a Herdronovi jsme tak mohli nabídnout pouze natočení EP. Souhlasil, ale přál si, ať obsahuje osm skladeb, tak jsme to vzali jako příležitost k prezentaci pětice písní, jež jsme aktuálně měli prověřené častou koncertní činností, a přidali znovunahrané demo „V rytmu staré krve“. To je celé.
Jako jedné z mála českých kapel se vám podařilo chytit u zahraniční firmy. Bylo AGNI... tím, co přesvědčilo německou firmu BB, nebo jste se Němcům upsali na základě něčeho jiného? Čeho?
Nebylo, to v té době ještě nebylo na světě. Black Bards šlo o primárně o to, že nabízíme hudbu, které se dá věřit, a dokážeme ji podpořit vydatnou koncertní činností, pracovitostí a poměrně realistickým pohledem na věc, kdy rozhodně nečekáme, že by nám cokoli spadlo do klína – bez práce bychom si to ostatně ani nezasloužili. Měli možnost vidět záznamy z našich Samhainfestů i to, že jsme schopni bez pomoci promotérů udělat slušné koncerty po celé střední Evropě. O promptní komunikaci, schopnosti dostát závazkům a podobných věcech ani nemluvě. Právě ty jsou velmi klíčové, pokud se kapela hodlá „ustájit“. Pokud si někdo myslí, že on je přece muzikant a zbytek ať za něj zařídí jiní, tak je vedle jak ta jedle.
Po SSOGE jste druhou kapelou v krátké době, která se venku chytla, ačkoliv zpívá (alespoň částečně) česky. „Sajlenti“ říkali, že jejich vydavatel vůbec jazyk neřešil – co ten váš? Zajímal se třeba, o čem jsou česky nazpívané skladby?
O téma jazyka jsme se první otřeli my a zeptali se, zda firma souhlasí s naší koncepcí, kdy bude většina skladeb v angličtině a nižší procento v češtině. Zeptali se na přibližný poměr, odkývali ho, neměli problém ani s přítomností chorvatštiny na albu – koneckonců si myslíme, že o ní možná ani neví, a pokud není slovanský jazyk spjatý s azbukou, ani by si nevšimli rozdílu. Jinými slovy menší label bude jazyk stěží kdy řešit, protože to pro něj není důležité. Pořád se tady přece bavíme o ohromném undergroundu a nikdo se nesnaží vecpat tuto muziku bavorským matičkám k žehlení.
Nahrávali jste u Doda v Haciendě – SSOGE se netají s tím, že ač u zahraniční firmy, vše si platili sami – co Vy? Přispěli Němci, nebo se jelo ve vaší režii?
Ve studiu se jelo částečně v naší režii, ale i Black Bards přispěli. Máme-li v tomto srovnat situaci nás a SSOGE, my jsme měli výhodu v tom, že pokud se nemýlíme, SSOGE si nejdřív nahráli sami celou desku bez toho, aby měli vydavatele, a pak už jen nabízeli finální perfektní produkt. S takovým (velice odvážným a riskantním!) přístupem bychom se nedivili vydání ani u Nuclear Blast. SSOGE by laťku kvality určitě splnili a Nuclear Blast by se s vydáním nijak nenadřel a v případě odpovídajících prodejů by neměl problém poslat kapelu na turné. My máme samozřejmě menší label, než je Seasons of Mist, ale firma nám zaplatila část desky, a to ani nemluvíme o sice skromnějším turné po Německu a Holandsku, které však zdaleka převýšilo náš tuzemský standard. Stejně tak nám výrazně pomohlo spojenectví s českým labelem Metalgate, který nahrávku vydal pro český a slovenský trh a rovněž nám pomohl s financováním natáčení. Podpora Metalgate mladým českým kapelám je bezezbytku silná a úctyhodná, stejně tak je fantastický jejich koncept festivalů, soutěží i klubových akcí. Z celého srdce přejeme Metalgate, ať se jim jejich podpora nejen nás, ale i českých kolegů, vrátí. K tomu však je třeba maximální píle a odhodlání českých kapel!
Odjeli jste turné – určitě cenná zkušenost, hodně zážitků jste z něj pro náš web napsali – přesto se k tomu ještě vrátím. Jak s odstupem času tuhle akci hodnotíte? Co vám přinesla a co vám případně vzala (myslím tím, jestli jste si výlet hradili ze svého nebo se podílela firma)?
Není žádným tajemstvím, že u větších turné si spousta předkapel vysloveně hradí náklady a ještě platí labelům vůbec za možnost hrát. Pochybujeme, že bychom na takový koncept někdy přistoupili – jednak nám připadá ponižující, jednak bychom na něj neměli a nestál by nám za to. Naším vkladem bylo dojet na místo konání prvního festivalu, vše ostatní bylo zprostředkováno – od dopravy až po velmi slušnou stravu a catering. Turné nám samozřejmě dalo mnoho zkušeností, zejména se díváme zcela novýma očima na kapely schopné jet dvouměsíční a delší turné. Málokdo si umí představit, jak je to ve skutečnosti vyčerpávající. Člověk musí hraní s přáteli zkrátka milovat, aby byl ochoten něco tak vyčerpávajícího opakovaně podstupovat.
Pro Českou republiku má licenci MetalGate, což je v poslední době hodně aktivní label. Jak jste se ke spolupráci dostali? Liší se nějak české a zahraniční vydání?
Zahraniční vydání má uvnitř bookletu všitou reklamu na produkty Black Bards. Jo, i to je dneska standard. Ke spolupráci jsme se dostali jednoduše – lidé z Metalgate se znají s naším Alešem, díky čemuž nás v roce 2010 pozvali na svůj Metalgate Open Air, kde jsme si tak měli možnost zahrát s Belphegor či Darzamat. Mimochodem, letos se na jejich festivalu opět objevíme, tentokrát již pod názvem Metalgate Czech Death Fest. Bude se konat 16. 6. v Červeném Kostelci a jako hlavní hvězdy vystoupí Dark Tranquility a Suffocation, takže určitě dorazte! Metalgate Open Air byla velmi příjemná zkušenost, Metalgate si počínají nesmírně na úrovni, a tak chuť spojit s nimi síly byla nasnadě.
Vaše alba mají moc pěkné obaly – hraje podle vás i v dnešní digitální době roli grafické ztvárnění díla, nebo už je to jedno, když si většina posluchačů nahrávku jednoduše stáhne z netu?
Asi je jasný, co odpovíme, když máme tak hezký obaly:) Jistě, že to význam má. Naznačuje to mimo jiné, že svou nahrávku myslíš vážně a snažíš se ji mít ošetřenou po všech stránkách. Autorem našich obalů je Albrecht K. Smuten ze spřátelené celtic-rockové kapely Hakka Muggies, s kterými občas s chutí hrajeme. Albrechtovy služby jsou sice dražší, než kdybychom si stejně jako řada jiných stáhli nějaký artwork z deviantart.com, ale výsledek stojí za to a kupující tak nedrží v rukou kus grafického hnoje, jako se tomu často stává. Dáváme si práci, aby na albu nebyla jediná gramatická či jiná chybka, s Albrechtem vše ladíme do posledního detailu a proces tvorby bookletu pro „Lead - Not Follow“ trval od první myšlenky až po finální produkt pět měsíců pečlivého brainstormingu. Albrecht je fantastický a do budoucna určitě nemáme jediný důvod hledat jiného umělce. Nejenom, že je skutečně kvalitní, ale je přístupný nápadům, když ho sprdnem, nenaštve se, je sebekritický a dokáže reagovat, když to potřebujem. Čili ve výsledku má všechny kvality, které by měla mít i každá kapela, pokud chce spolupracovat s labelem.
Z čí hlavy je ten vyjící beran? Mně se to líbí moc, ale slyšel jsme i opačné názory... Co tím chcete říci?
Jo? My opačné názory neslyšeli, všichni obal chválí, což je pro nás jednoznačný signál, že lidé skutečně oceňují pečlivou práci. Jestli někdo nepochopil, co tím chceme říct, tak si nad obalem jen tak odfrknul a nevěnoval mu ani pár vteřin času – to se pak nemůže divit. Na obalu je ovce vyjící na měsíc, čili chovající se jako vlk. Je to jen slabá ovce, symbol stádnosti, i přesto však našla sílu chovat se jako predátor a najít si své místo a svou výjimečnost. Nápad je výsledkem brainstormingu části kapely s Albrechtem. Každý dodal svůj nápad do mlýna a výsledkem je právě tento koncept.
Dá se říci, že jste „vidět“ – často koncertujete, vyšlo poměrně hodně recenzí na Lead... U nich bych se zastavil – něco jsem si přečetl a rozptyl hodnocení je obrovský – někde jste zatraceni do pekel, někde vynášeni do nebes... Jsou pro vás tahle diametrálně odlišná hodnocení nějak inspirativní, nebo to berete hlavně jako reklamu?
Po dvou měsících od vydání a přibližně čtyřiceti recenzích máme celkem jasný feedback. Průměrná známka hodnocení je 7/10, recenzenti nejzáporněji hodnotí nedotaženou produkci, což je pro nás jednoznačně signálem, že příště musíme mít daleko větší vizi o tom, jak máme znít. To je něco, co českým kapelám velmi často chybí, je to know how, které tady nemá tradici. Není to o studiu, skutečný problém vždy leží v kapele a jejím nedostatku vize, kým vlastně chce být. Za ty roky jsme si udělali různé názory na zvuk, například, že i hůře znějící nahrávka může být ve výsledku daleko atmosféričtější, protože kapela s producentem si dala daleko větší práci s detaily. Třeba neumí pořádně snímat kytary, udělá pár technických kiksů, ale přebije je ohromným nadšením, s jakým si vyhrává s každičkým detailem písní. Produkce je tedy tím, co nejčastěji recenzenti strhávají, my bychom k tomu dodali ještě stále zdaleka ne brilantní přednes a instrumentální výkony. Naopak zejména v zahraničí je vyzdvihována originalita materiálu a velmi často je zmiňováno, že žánr folk metalu buď pojímáme originálně, nebo jej různými způsoby překračujeme. Ostatně právě ve schopnosti skládat dobré písně vidíme naopak naši silnou stránku, na které neustále pracujeme. Jinak ještě k těm hodnocením – skutečně jinak hodnotí lidé, kteří recenzují, případně se neustále pídí po blozích po nové muzice, a jinak hodnotí ti, kteří tolik neposlouchají plejádu nových věcí, ale o to víc ocení, když je něco zaujme. Feedback samozřejmě vnímáme, třídíme jej na debilní (kdy kritik vůbec neví, o čem mluví) a konstruktivní. Ten je pro nás velmi cenný, byť může být bolestný. Důležité je, že o svých slabinách víme a pracujeme na nich.
Nezanedbáváte promotion – máte třeba spoustu pěkných fotek, kvalitní webovou prezentaci – je to další věc, kterou se snažíte mít zajímavou? Přijde mi to trochu v rozporu s tím nešťastným AFODEm, na který za chvilku dojde...
My se ze všech sil snažíme mít kvalitní vše.
Zabrousíme teď do míst méně veselých... Loňský AFOD, aneb koncert hrůzy? Já to viděl, dvě věci mi tam přišly hodně špatný... Za prvé zrovna to oblečení – vypadali jste hodně nesourodá parta – někdo v kiltu, někdo v civilu, dáma v šatech... Radalf ke kiltu bílé podkolenky a bílé botasky... poučili jste se z toho? (úsměv)
Koncert nebyl z nejpovedenějších. Bylo to dáno zejména tím, že nám na poslední chvíli vypadla Petra. Nicméně pravdou je, že se učíme ze všeho, a tak i z tohoto – hrajeme již výhradně v kompletní sestavě a pokud jde o druhé téma, ve zkompletovaných kostýmech, konkrétně v černých kiltech a košilích. Kritiku bereme vážně a pokud je smysluplná, pracujeme na tom, jak vytknutý problém přeměnit v plus.
Druhá ošemetná věc – Radalfův „čistý“ zpěv. Řešíte to? Ono kdyby to bylo jen na koncertu, dá se to omluvit únavou, nachlazením, nemocí... Ale ony i studiové nahrávky místy znějí falešně...
Od Radalfova příchodu do Cruadalach, kdy si jeho intonačních problémů samozřejmě všimli a byli vědomi všichni členové kapely, se Radalfův čistý zpěv neskutečně zlepšil. To znamená, že na začátku to bylo opravdu tristní, a přesto jsme tehdy na Radalfa vsadili s vědomím, co to znamená pro celou kapelu. Radalf se pak houževnatě pustil do odstraňování nejen intonačních problémů a pracuje na tom prakticky dennodenně. Takže ano, řešíme to. To, jak těžká a nevděčná (zvláště v časté konfrontaci s posluchači) je to práce, může pochopit snad jen člověk, kterému nebyl hudební sluch dán do vínku ideálně a on si ho musel tvrdým tréninkem hlasu i vnímání svého projevu vydřít. Že se taková věc nestane ze dne na den, je snad jasné. Zrovna na nahrávkách je Radalfův pokrok nejen v intonaci, ale i v kvalitě hlasu, výrazně znát, ale samozřejmě je kam dále kráčet. Dalším faktem je, že má-li mozek posluchače z předchozí zkušenosti zafixován Radalfův zpěv jako falešný, může při poslechu nových nahrávek falše předjímat a slyšet i to, co tam není. Mezi zahraničními recenzemi na naše nejnovější album jsme se nesetkali s jedinou výtkou ohledně Radalfovo falší, což je možná dáno tím, že s námi nemají tu čest od našich počátků a jsme pro ně nepopsaným listem. O to výrazně těžší je obhajování našeho postu na domácí půdě, je to pro nás velká výzva a zejména pro Radalfa ohromná motivace do sebezdokonalování.
Osm lidí na jednom místě není málo – sice se všude prezentujete jako jednotný monolit, klan, ale já si nedovedu představit, že by u vás nedocházelo k výměnám, názorů, konfliktům... Tak s pravdou ven – kvůli čemu a kvůli komu se klan hádá? Kdo má poslední slovo?
Tobě o ten bulvár jde, co?:) Chceš tvrdit, že jsme v uplynulých rozhovorech kecali? Zklameme Tě. Poslední slovo nemá nikdo. Vysvětlovali jsme mnohokrát, že fungujeme na bázi vzájemného respektu a poslední slovo mají určití lidé v oblasti toho, čemu nejvíc rozumí, a to navíc zcela přirozeně. Nikdo z nás nemá potřebu cpát se do toho, čemu nerozumí, a tak se navzájem učíme, obohacujeme a tak dále. Samozřejmě v nějakých konfliktech občas jsme, ale nenecháváme je vyčpět a případné špinavé prádlo se naopak okamžitě řeší před všemi a nahlas. Díky tomu si s sebou netáhneme žádné bolístky. Koneckonců jsme spolu najezdili desítky tisíc kilometrů a nemáme jediný důvod se navzájem nesnášet. Čili si mysli o tom, jak se prezentujeme, co chceš, ale odpovídá to skutečnosti.
Zlatovláska má na koncertech velký úspěch, na CD ani LP zatím nevyšla... Chcete se prezentovat pouze autorskou tvorbou, nebo hrálo roli něco jiného? Hrajete tenhle song ještě s chutí, nebo už vás trochu otravuje? A nevadí vám, když fanoušci na vašem vystoupení po první skladbě začnou hulákat, že chtějí Zlatovlásku? Jako by dávali přednost téhle pohádkové písni před těmi vašimi...
Ale to přece není pravda, takové věci se nedějí a když, tak ojediněle a při konci setu. Často naopak slyšíme během našich koncertů dožadování se našich vlastních věcí - velmi často funguje „Pramen Epony“, „Heavenly Forge“ nebo „Vrásčitá“, z novějších věcí má publikum v oblibě „Morrigan“ nebo „Cruadalach“ a další. V poslední době jsme naopak hráli sety bez „Zlatovlásky“ a nikdo nenamítl ani slovo. „Zlatovlásku“ jsme udělali z recese, občas ji budeme hrát pro radost fanouškům, ale že by na ni reagovali výrazně víc než na náš vlastní materiál? My takovou zkušenost nemáme.
Lze skladbu Nezlomní parafrázovat jako váš postoj, ať už v hudbě nebo životě? Jste rozhodnuti nezlomně kráčet dál, dál, až... Kam až vlastně může česká kapela dokráčet? Kde je váš nejbližší a kde řekněme vysněný cíl?
Skladba „Nezlomní“ pojednává o době, kdy jsme měli strach, že se s námi rozloučí kvůli očekávání rodiny naše klíčová a nepostradatelná členka Petra Jadrná. Bylo třeba si vše sesumírovat, například to, zda si vůbec můžeme být dovolit sobečtí a vyžadovat po Petře jakoukoli práci pro kapelu, když miminko je milionkrát důležitější než celý CRUADALACH dohromady. „Nezlomní“ jsou jakýmsi výsledkem utřídění si myšlenek. Ono člověku moc často víc než odvaha a odhodlání nezbývá a upřímně, právě strach z toho, co přijde, je často tím, co lidi paralyzuje k smrti a svazuje jim ruce. Naším nejbližším vysněným cílem je dělat lepší a lepší hudbu.
RECENZE
www.cruadalach.com
http://bandzone.cz/cruadalach
http://www.metalgate.cz
