Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 03. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
Asmodeus

MORTEMIA – Misere Mortem CD 2010, Napalm Records

Invence je věcí zábavnou, ale i poněkud ošemetnou. Jste-li v něčem dobří, ba až výborní, pak vlastně nemáte důvod stávající vzorec chování měnit - a je bezpředmětné, jde-li o vaření, balení žen či kompozici. Jedete si zkrátka to svoje a nekoukáte nalevo ni napravo, až jednoho dne zjistíte, že vaše okolí je neustálým opakováním stejného v lehkých variacích přeci jen poněkud... hm, znuděno? Pakliže je tento článek věnován sféře hudební, uvedu dva příklady tohoto krásného uměleckého odvětví - Timo Tolkki, pološílený kytarový bard s lilií v erbu, zakladající a rozpouštějící kapelu za kapelou; a Morten Veland, pravděpodobně posledních deset, patnáct let usínající za zpěvu chorálů na oltáři ve svém soukromém kostelíku. Obestřeném mlhou a bičovaném prudkými bouřemi, to se rozumí.

Jak jen ten Morten vybírá název nové kapely? Napíše si na kostku mystické, mýtické a fantaskní názvy (a jako bonus vlastní jméno), hodí a k výsledku připojí nesmrtelné "-ia"? Jelikož je Mortemia sólovým projektem (což je ostatně Sirenia též, pomineme-li přínos Ailyn), holt musela padnout šestka. Dost možná i proto, že dvě políčka z ohmatané kostky už využil, takže šance byla 1:4. Což je relativně slušné, pokud se zrovna neléčíte na onkologii a doktor před vás nepředhodí cár papíru o úspěšnosti léčby. A aby bylo člověku opravdu jasné, že je to jen a jen Morten(m)ův projekt, byl debut pojmenován "Misere Mortem". Aha... jenže - on je to dvojsmysl. "Misere Mortem" totiž v latině znamená, volně přeloženo, cosi na způsob počastování dámy s kosou přívlastkem "uboze, bídně". Doslovně pak, fandíte-li Google překladači, "bídně smrti". Smrt a její oslava, skoro až stylem Baudelairovým, je jednou ze základních esencí gothického metalu, i se vším tím patosem okolo. Připraveni vstoupit?

Mortemia se zrodila z přebytku materiálu, který se zdal autorovi příliš tvrdý na to, aby mohl být zužitkován v Sirenii. Ona "tvrdost" je poněkud zavádějící, protože dost podobně zní debut Sirenie, výborná "At Sixies and Sevens"; tehdy se na desce zmocnila ženských partů Fabienne Gondamin, ale co si budeme namlouvat, některé skladby byly možná i agresivnější, než na "Misere Mortem". A to je, bohužel, základní kámen úrazu - ono když nejsou pevné základy, je jedno, zda budou zdi vykládané alabastrem, v konečném důsledku nám zůstane hromada třpytivé suti. Skladby na prvotině Mortemie splývají, kytarové riffy se podobají jako vejce vejci, klávesové pasáže přetékají klišémi žánru. Sbory jsou dokonale uniformní a ani v jejich případě nelze než konstatovat, že ani s nimi si Veland hlavu příliš nelámal. Po poslechu první písně vlastně znáte skladatelské postupy celé desky, i nezkušený posluchač dokáže s téměř naprostou jistotou odhadnout, jestli zrovna zachrčí aparátem prohnaný akord, zakráká zpěvák nebo zapěje banda mnichů, jejichž tažné melodie jsou si až nehezky podobné - porovnejte refrén "The One I Once Was" a "The Malice of Life's Cruel Ways"!

Výsledné hodnocení vytahuje do vod průměrnosti především fakt, že pro gregoriánský zpěv mám velikou slabost, že první písnička se mi opravdu líbí a tím pádem se uplatní i můj vztah k variacím na jedno téma (partitury starých dobrých Goldbergových variací pravděpodobně rotují na zažloutlém rukopise) a že zkrátka musím něčím zabít čas ve sněhových vánicích při venčení psa...

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice, číhajíc
na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé
mršiny, z níž teď nemá nic.

Charles Baudelaire - Mršina (úryvek); překlad František Hrubín

Sestava:

  • Kytary, baskytara, bicí, klávesy, growling - Morten Veland
  • Sbor - Damien Surian, Mathieu Landry, Emmanuelle Zoldan and Sandrine Gouttebel

Seznam skladeb:

  1. The One I Once Was
  2. The Pain Infernal and the Fall Eternal
  3. The Eye of the Storm
  4. The Malice of Life's Cruel Ways
  5. The Wheel of Fire
  6. The Chains That Weild My Mind
  7. The New Desire
  8. The Vile Bringer of Self-Destructive Thoughts
  9. The Candle at the Tunnel's End

Čas: 40:34

http://www.mortemia.no/

Zveřejněno: 09. 12. 2011
Přečteno:
2833 x
Hodnocení autora:
5 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář