Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
  • 24. 10. 2020Třetí pokračování pravidelně nepravidelný grind party v C...
Asmodeus

NIGHTWISH – Once CD 2004, Nuclear Blast

Hranice mezi genialitou a sebestřednou pompézností se rozplývá v textuře lidské mysli téměř do ztracena - neexistuje jasný předěl, není jednotka kýčovitosti či dobrého vkusu. Stejně tak není dobré vkládat dětem do rukou zápalky, dokud nepochopí sílu a schopnosti ohně - občas se ale najde dítě, kterému zážeh sirky nevyvolá v očích jen obyčejnou lidskou zvědavost, ale i pochopení; výjimka potvrzuje pravidlo. Překvapí ještě někoho, když tím dítětem bude Tuomas Holopainen? Koneckonců se tohle přirovnání přímo nabízí, kdo ví o téhle osobě trošku více, uvědomí si spojitosti mezi jeho vášní pro svět Disneyho, filmy Tima Burtona, ale i určitou dysfunkci v pojetí mezilidských vztahů...

V roce 2004 se Nightwish upsali německému kolosu Nuclear Blast a možnosti, jak pojmout (a hlavně nahrát) novou desku se rozšířily; vydavatel sám si uvědomil potenciál dojné krávy a umožnil k nahrávání orchestrálních partů využít Londýnský filharmonický orchestr v prostorách legendárních Abbey Road. V kontextu spolupráce s orchestrem města Joensuu při práci na poslední desce šlo vlastně o přirozený krok, tentokrát ovšem s tím rozdílem, že hlavní skladatel skupiny se naplno oddal své vášni pro filmové soundtracky a metalová složka ustoupila lehce do pozadí - jen pár skoků od kýče; jenže ono to vyšlo a Once se stalo pověstnou zlatou vstupenkou do ráje, albem, které s otevřenou náručí přijala nejen masa dychtivých posluchačů, ale i většina kritiky.

Po vlivech power metalu už zbývají jen náznaky, naopak lze na albu najít stopy thrash metalu, amerického folkloru, eponymního soundtracku i popu. Tak že by přeci jen nehrozilo ono pověstné "splývání", kterým se metaloví posluchači ohánějí v internetových diskuzích při hodnocení nových alb? Řečnická otázka zůstane poplatná své podstatě a já pro začátek konstatuji, že hodnotit, analyzovat a rozebírat Once je pro mě těžce subjektivní srdcovou záležitostí - na téhle desce jsem se naučil poslouchat metal, pátrat v mnoha orchestrálních vrstvách po skrytých melodiích.

První, co člověka trkne po zběžném poslechu desky do uší, je kompoziční (ne)propracovanost kytar. S příchodem "orchestrální" éry se tahle složka redukovala na záseky, které se na dalším albu (a podle ukázek i na tom nejnovějším) staly pro Nightwish až nehezky typickými. Nechápejte mě špatně, úvodní kytarový part v "Dark Chest of Wonders" vyvolává pocit šíleného řezavého kolotoče, sólo v "Romanticide" je na poměry těchto symfoniků více než povedené a kvílející kytara v "Creek Mary's Blood" pohladí po duši a zaševelí cosi o hodně vzdálené inspiraci u Pink Floyd. Jenže co jsou tyhle vypíchnuté věci platné, když ten zbytek je prostě jedno a to samé v mnoha variacích a rytmech. Ano, je to "symfonický" metal, jenže stále by měla být onou dominantní složkou ta kovová a to se zde, alespoň v rámci kytary, zdaleka nekoná. Zamrzí i absence vícera sól, jenže ty prý nemá rád ani Holopainen, ani (kupodivu) kytarista, Emppu Vuorinen. Naopak orchestrální složka je to, co udává albu konzistenci, i když stále v rovině zřetelného oddělení odkazu práce Ennia Morricona a jeho následovníků a Black Sabbath (a jejich početných nástupců). Výsostnou roli hraje filharmonie v dnes již kultovní "Ghost Love Score", která snad nemá slabý moment a patrně jde o vrchol celé desky. O to více člověka udiví, že byla v podstatě celá napsána během dvou hodin. Symfonické tělěso si svou polívčičku přihrálo i v "Planet Hell" - tvrdší skladbě s větším podílem kytar a naléhavým vyvrcholením. Duet mezi dvěma pěvci, tedy Tarjou a Marcem, je asi nejpůsobivější v "The Siren", dalším vrcholu desky; po přečtení textu člověka až zamrazí a Tarja ukazuje, že i ona je schopna nových hlasových poloh. Tuomas pro změnu prokáže, že klávesové minisólo možná nebude až takový prohřešek proti jeho hudebním zásadám.

Zůstavají nám dvě škatulky - singly a balady. To první umí Nightwish na jedničku, to druhé trošku pokulhává (dodnes mě straší "Swanheart" z druhé desky). Vyznamenání si jistě zaslouží "Nemo", jehož úvodní tóny zná velká část hudebního obecenstva a to i z hudebních kruhů, kde jsou i takoví Within Temptation považováni za "tvrdou blicí muziku" (omlouvám se jejich fanouškům za toto neadekvátní přirovnání). Ostatně "Nemo" byl svého času snad i v Esu na Nově a koneckonců, skladba to není špatná, poslouchá se dobře a odsýpá, jen v porovnání se zbytkem alba z ní zkrátka číší prvoplánovost. Baladickým zástupcem je "Kuolema Tekee Taiteilijan" (aneb melodramatický způsob, jak nám sdělit, že jen smrt tvoří veliké umělce), kde Tarju doprovází jen symfonický podkres. Naživo byla hrána z playbacku, zatímco zbytek skupiny odpočíval a mj. je po GLS potvrzující tečkou o Holopainenově skladatelském umu v oblasti symfonických těles. Závěrečná "Higher Than Hope" byla napsána Marcem Hietalou a to, komu je určena a kdo v ní vystupuje, dodává její kráse tragický podtón (a ano, i trošku kýčovitý). Marc Brueland byl fanouškem skupiny, který onemocněl rakovinou a v srpnu 2003 jí podlehl. Mezitím se, ještě během boje s touto nemocí, stačil setkat se členy skupiny a nahrát pro ni krátkou rozmluvu o svých pocitech - právě ta je zakomponována v písni kousek po polovině. Akustická část je střídána rockovými vpády, které postupně převezmou vedoucí linku - skoro to symbolizuje boj člověka s nepřítelem, kterého není vždy snadné porazit a někdy se to bohužel nepovede vůbec.

Sestava:


  • Klávesy - Tuomas Holopainen
  • Zpěv - Tarja Turunen
  • Kytara - Emppu Vuorinen
  • Baskytara, zpěv - Marco Hietala
  • Bicí - Jukka Nevalainen

Seznam skladeb:

  1. Dark Chest of Wonders
  2. Wish I Had an Angel
  3. Nemo
  4. Planet Hell
  5. Creek Mary's Blood
  6. The Siren
  7. Dead Gardens
  8. Romanticide
  9. Ghost Love Score
  10. Kuolema Tekee Taiteilijan
  11. Higher Than Hope
  12. White Night Fantasy*
  13. Live To Tell The Tale*
  14. Where Were You Last Night?*

*bonusové skladby
       
Čas: 01:00:06

www.nightwish.com - oficiální stránky
http://www.spinefarm.fi/ - původní vydavatel
www.nuclearblast.de - nynější vydavatel

Zveřejněno: 28. 11. 2011
Přečteno:
2828 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

28. 11. 2011 20:48 napsal/a Crust
cajk ;)
já myslím že dokázal, třeba právě ten hlavní riff Dead Gardens je ve spodku dublovanej klávesama, ale se zvukem dist. kytary, z čehož usuzuju že to i na klávesy složil a koneckonců na kytaru hrát taky trochu umí :) jen by tam nebyly ty klávesový a orchestrální aranže všude kolem...představ si prostě Romanticide bez kláves ;)
28. 11. 2011 20:14 napsal/a Tomáš
2 Crust
No, tak to jsem trošku podělal no... omlouvám se za všechny chyby a ohledně riffů se přít nebudu, beru to subjektivně a je fakt, že krom tech vyhrávek, které jsem zmínil ve článku, tam prostě nic kytarovýho, co by praštilo od uší, není... stejně by mě zajímalo, jestli by Tuomas dokázal složit heavy skladbu ve složení dvou kytar, basy a bicích...
28. 11. 2011 19:56 napsal/a Crust
once
vesměs jde jen o detaily: nahrávání (i orchestru) proběhlo dávno před podpisem smlouvy s NB, takže to kapela zalepila ze svýho, ne že by si díky NB vyhodili z kopýtka. Marcova \"speech\" v Higher than Hope je z rozhovoru do rádia, nenahrál to pro kapelu. Sólo v The Siren je na elektrický housle, ne na klávesy (na klávesy to hraje akorát naživo),... sorry jsem hnidopich, ale tohle je holt srdcovka :) Jinak s těma kytarama taky moc nesouhlasím, ubylo sice powermetalových a neoklasických kudrlinek, který naoko vypadaj jako frajeřina, ale zas razantně přibylo riffů - Dead Gardens, nebo právě začátek Dark Chest..., je riffárna jak hovado a to hráčsky dost složitá. Má prostě jenom jinej hráčskej přístup.
28. 11. 2011 19:35 napsal/a Tomáš
rec?
Jaké nepřesnosti? To je tím, že to člověk píše pod časovým tlakem (prokrastinace je svině :-))...
28. 11. 2011 18:51 napsal/a Crust
rec
je tam pár historických nepřesností, někdy i skoro výmyslů, ale jinak recka v poho ;)