ET MORIEMUR – Cupio Dissolvi

Tvorba pražské doom metalové formace mi byla poprvé představena loni živě v Rokycanech. V té době měla na svém kontě jediné EP „Lacrimae Return“ a již tehdy byl ze skladeb cítit velký potenciál. Kapela si vybrala příznačné zachmuřené období pro vydání své debutové desky „Cupio Dissolvi“ (ve volném překladu z latiny „Chci zemřít“) a k tomu dopomohl magazín Pařát.

První, co zaujme ještě před vložením alba do přehrávače, je vskutku originální přebal. Dřevěné panence zármutek z očí přímo srší a právě panenkami, které jsou dílem Zdeňka Hajducha, je booklet protkán. Kromě fotografií zde nalezneme kompletní textovou složku desky, jež je nedílnou součástí díla. Ústředním tématem „Cupio Dissolvi“ je sebevražda a na melancholičnosti lyriky přidává fakt, že se v značné míře jedná o skutečné příběhy. Pro představu zmíním příběh znásilněné bosenské muslimky několika srbskými vojáky či vyprávění o polské studentce, která si sáhla na život po opakované šikaně spolužáků. Zajímavým zpestřením několika textů je také použití citátů autorů, jako jsou John Milton nebo Rainer Maria Rilke, a to v původním jazyce. Tudíž lyrika na albu je okořeněna o němčinu, italštinu, ruštinu, latinu a v jednom případě také češtinu.

„Cupio Dissolvi“ není záležitostí na jeden poslech. Po něm totiž z alba můžete mít dojem nezáživnosti – do hloubky díla se těžko dá ponořit při nesoustředěném poslechu. Čeká na vás takřka uchopitelná ponurá atmosféra, doprovázená melancholickými kytarovými melodiemi, velice výraznou klávesovou kompozicí a rozmanitým vokálním projevem Zdeňka Něvelíka, jenž vhodně prolíná murmur, šepot, blackový ryk a čistý zpěv (přiznám se, že v pětce The Cross and the Rose mi úplně nesedí).

Nemá význam zde popisovat skladbu po skladbě, jelikož deska se vyznačuje vyrovnaností kompozic, nenachází se zde žádná, jíž bych snad při poslechu „Cupio Dissolvi“ měl potřebu přeskakovat. Vyzdvihnout však musím dvojku Deep, jež na první poslech upoutá svým krátkým schizofrenickým kytarovým výpadem; titulní Cupio Dissolvi, ve které se vystřídají disharmonické polohy s depresivním black metalem a naprosto klidnými, akustickými pasážemi; šestou v pořadí – Vanity in Vain se sípavým vokálem, příjemnými kytarovými melodiemi a zajímavou gradací do rychlejšího tempa v prostřední části songu; či závěrečnou bonusovku Žal, jež je hudebně na míle vzdálená od zbytku desky – jedná se spíše o báseň, česky přednášenou, avšak tematicky příbuznou s konceptem. Ačkoliv se obecně jedná o velmi pochmurně znějící dílo, v některých pasážích (např. ve skladbách Deliverance nebo Deep) jako bych pociťoval záblesk jisté naděje, navzdory textové náplni. ET MORIEMUR si zkrátka umí s náladami pohrát.

ET MORIEMUR nahrávali ve studiu Hacienda a to pod taktovkou Miloše „Dodo“ Doležala. Zvuková kvalita je tedy nepopiratelná, avšak malou výhradu bych měl k hlasitosti kytar – v některých úsecích šestistrunné nástroje hrají primární roli a zasloužily by si tak být malinko výraznější.

Pražská šestice se tedy vytasila s velice důstojnou debutovkou, do níž mi sice trvalo se zabrat (může to být též mým vkusem – nejsem až tak zarytým doomařem), ale opakované poslechy mi přinesly kýžený zážitek. „Cupio Dissolvi“ je silně atmosférické a posmutnělé dílo, variabilní a vyrovnané zároveň.