Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je jedno ze stěžejních děl Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná sbírka básní, kterou vydal. Sbírka vyšla poprvé roku 1853 a obsahovala 12 básní; druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců. /Wikipedia/
Dalšími v řadě ovlivněných jsou MAKRAB, projekt Mazla (basa, řev, ex-Misogynist), Krabiceho (kytara, Misogynist) a Mineera (bicí, Deep Throat). V našich zemích jde o druhý pokus, v roce 2001 nahráli MCD K.Y.T.I.C.E. (a v roce 2009 vydali) LOVE HISTORY – ti ale nepoužili Erbenovy texty, ale nechali se jimi a filmem F. A. Brabce inspirovat. MAKRAB to vzali z gruntu, zhudebnili komplet celou sbírku.
Každý si ze školy určitě pamatuje básně Kytice, Vodník nebo Polednice (Kytici také z filmu Marečku, podejte mi pero a Polednici z filmu Kulový blesk – úsměv), znalci vzpomenou i na Svatební košili či Štědrý den, a všichni si nejspíš uvědomí, že Erben byl autor vskutku hororových textů, protože většina jeho příběhů končí tragicky. Živná to půda pro metalové extrémisty – ale abych pravdu řekl, spíše bych si dovedl představit, že po těchhle básničkách sáhnou nějací doomaři. Leč nestalo se tak a MAKRAB vsadili na death metal, který mi ke Kytici ale vůbec nepasuje.
Přitom úvod zní slibně, zvony zvoní, fouká vítr, atmosféra houstne... jenže jakmile pánové hrábnou do strun, udeří do bicích a Mazel otevře pusu, přichází zklamání. Tuctový death metal doprovází Erbenův „mateřídouškový“ text a mně to dohromady přijde jako slepenec bez nějakého hmatatelného významu. Prostě jako kdybyste si v hospodě dali k obědu čufty s mákem, sulc a blumy (úsměv). Mazel v první skladbě aspoň srozumitelně řve, v druhé střídá křik s murmurem, ale v obou případech to zní tak nějak nuceně, nepřirozeně. Ona je asi potíž v tom, že si při tom listuju bookletem a sleduju, o čem že to je. Kdyby Mazel něco brblal anglicky, asi by to nepůsobilo tak kontraproduktivním dojmem, protože muzika není vyloženě špatná, v prvním případě jde o střednětempý death, v druhém o death řádně našlapaný, nicméně nikterak objevný nebo výjimečný.
Svatební košile pokračuje tam, kde Poklad skončil, na lepší časy by se mohlo blýskat v Polednici, která začíná odbíjením zvonů (asi poledne – úsměv), jenže z intra pánové nic nevytěžili, zase se vrhli do deathmetalové divočiny – rychlejší pasáž nezní špatně, ale ten text do toho prostě nepasuje. Aspoň že Zlatý kolovrat se okolní rachotě vymyká – po obvyklém úvodu tempo výrazně polevuje, objevuje se kytarové vybrnkávání a šepot, kterým konečně dostává hororový příběh trochu jasnější kontury – takhle si měli MAKRAB pohrát s každou skladbou, pak by ani ty násilné přeskoky k death metalu nebyly tak nepříjemné. Štědrý den po rockovém začátku míří k doomu, ale po chvilce se to zase láme snad až k náznakům grindu, zachrchlanému řevu není vůbec rozumět. Album půlí Holoubek, který je slepený podle stejného mustru jako předchozí vánoční „veselice“.
Marně čekám na nějaké zpestření, něco, by k atmosféře veršů sedělo – pánové pořad drtí ten svůj death metal s nepříliš znělými vokály, s občasnou kytarovou vyhrávkou (Vodník), s bicími klepačkami (Vrba); až s Lilií se děje něco trochu jiného – aspoň na chvíli se objevuje melodie. I Dceřina kletba se nese zase v tom samém duchu – samozřejmě, že nejde o stejné riffy, ale vyznění je obdobné. Až závěrečná instrumentálka svědčí o jakés takés kreativitě kapely, ale mdlý dojem z celé nahrávky nezachrání.
Pochvalu zaslouží booklet obsahující texty a trefné obrázky (nic veselého – pohled do hrobu, rozsekané lidské tělo, malý vodník bez hlavy, „depresivní“ vrba), fotku kapely i základní informace o nahrávání, které proběhlo v Shaarku letos v únoru.
Závěr: Nápad určitě výborný, provedení žel nepříliš interesantní.
Seznam skladeb:
Čas: 37:44
ROZHOVOR
www.bandzone.cz/makrab
Dalšími v řadě ovlivněných jsou MAKRAB, projekt Mazla (basa, řev, ex-Misogynist), Krabiceho (kytara, Misogynist) a Mineera (bicí, Deep Throat). V našich zemích jde o druhý pokus, v roce 2001 nahráli MCD K.Y.T.I.C.E. (a v roce 2009 vydali) LOVE HISTORY – ti ale nepoužili Erbenovy texty, ale nechali se jimi a filmem F. A. Brabce inspirovat. MAKRAB to vzali z gruntu, zhudebnili komplet celou sbírku.
Každý si ze školy určitě pamatuje básně Kytice, Vodník nebo Polednice (Kytici také z filmu Marečku, podejte mi pero a Polednici z filmu Kulový blesk – úsměv), znalci vzpomenou i na Svatební košili či Štědrý den, a všichni si nejspíš uvědomí, že Erben byl autor vskutku hororových textů, protože většina jeho příběhů končí tragicky. Živná to půda pro metalové extrémisty – ale abych pravdu řekl, spíše bych si dovedl představit, že po těchhle básničkách sáhnou nějací doomaři. Leč nestalo se tak a MAKRAB vsadili na death metal, který mi ke Kytici ale vůbec nepasuje.
Přitom úvod zní slibně, zvony zvoní, fouká vítr, atmosféra houstne... jenže jakmile pánové hrábnou do strun, udeří do bicích a Mazel otevře pusu, přichází zklamání. Tuctový death metal doprovází Erbenův „mateřídouškový“ text a mně to dohromady přijde jako slepenec bez nějakého hmatatelného významu. Prostě jako kdybyste si v hospodě dali k obědu čufty s mákem, sulc a blumy (úsměv). Mazel v první skladbě aspoň srozumitelně řve, v druhé střídá křik s murmurem, ale v obou případech to zní tak nějak nuceně, nepřirozeně. Ona je asi potíž v tom, že si při tom listuju bookletem a sleduju, o čem že to je. Kdyby Mazel něco brblal anglicky, asi by to nepůsobilo tak kontraproduktivním dojmem, protože muzika není vyloženě špatná, v prvním případě jde o střednětempý death, v druhém o death řádně našlapaný, nicméně nikterak objevný nebo výjimečný.
Svatební košile pokračuje tam, kde Poklad skončil, na lepší časy by se mohlo blýskat v Polednici, která začíná odbíjením zvonů (asi poledne – úsměv), jenže z intra pánové nic nevytěžili, zase se vrhli do deathmetalové divočiny – rychlejší pasáž nezní špatně, ale ten text do toho prostě nepasuje. Aspoň že Zlatý kolovrat se okolní rachotě vymyká – po obvyklém úvodu tempo výrazně polevuje, objevuje se kytarové vybrnkávání a šepot, kterým konečně dostává hororový příběh trochu jasnější kontury – takhle si měli MAKRAB pohrát s každou skladbou, pak by ani ty násilné přeskoky k death metalu nebyly tak nepříjemné. Štědrý den po rockovém začátku míří k doomu, ale po chvilce se to zase láme snad až k náznakům grindu, zachrchlanému řevu není vůbec rozumět. Album půlí Holoubek, který je slepený podle stejného mustru jako předchozí vánoční „veselice“.
Marně čekám na nějaké zpestření, něco, by k atmosféře veršů sedělo – pánové pořad drtí ten svůj death metal s nepříliš znělými vokály, s občasnou kytarovou vyhrávkou (Vodník), s bicími klepačkami (Vrba); až s Lilií se děje něco trochu jiného – aspoň na chvíli se objevuje melodie. I Dceřina kletba se nese zase v tom samém duchu – samozřejmě, že nejde o stejné riffy, ale vyznění je obdobné. Až závěrečná instrumentálka svědčí o jakés takés kreativitě kapely, ale mdlý dojem z celé nahrávky nezachrání.
Pochvalu zaslouží booklet obsahující texty a trefné obrázky (nic veselého – pohled do hrobu, rozsekané lidské tělo, malý vodník bez hlavy, „depresivní“ vrba), fotku kapely i základní informace o nahrávání, které proběhlo v Shaarku letos v únoru.
Závěr: Nápad určitě výborný, provedení žel nepříliš interesantní.
Seznam skladeb:
- Kytice
- Poklad
- Svatební košile
- Polednice
- Zlatý kolovrat
- Štědrý den
- Holoubek
- Záhořovo lože
- Vodník
- Vrba
- Lilie
- Dceřina kletba
- Věštkyně
Čas: 37:44
ROZHOVOR
www.bandzone.cz/makrab
