Po letech se z hibernace probral slovenský zine Cremation, počin Romana Demona Chocholáčka, kterého bylo možno nějaký čas registrovat i v redakci našeho Pařátu (spolu s ním píší Ruun, Roxor a Cobweburn). Roman v úvodníku vysvětluje důvody, které jej k obnovení časáčku vedly, a dodává že se chce věnovat hlavně kvalitním domácím kapelám.
A to je svým způsobem pravda, na stránkách převládají články věnované slovenským partám, většinou deathmetalovým, což je žánr, který má Demon asi nejraději. Největší prostor dostala úderka Diftery, se kterou vedl vydavatel čtyřstránkový rozhovor, jedna strana je věnována rozkladu textů z jejich posledního alba a dalších pět stran je věnováno anketě, ve které odpovídají všichni čtyři členové Diftery na totožné otázky. Ze slovenských luhů pocházejí další kapely, které obdržely otázky – Craniotomy, Leaked Society, Desecrated Dreams, Brotherhood, Typhoid nebo Attack Of Rage.
Hodně prostoru dostaly i zpovídané české party Root, Cruadalach a Neurotic Machinery, a pak taky Herdron, vydavatel Pařátu. Všechny rozhovory jsou čtivé, otázky k věci, dobrá práce.
Pakliže rozhovory jsou základem kvalitního časopisu, mohlo by se zdát, že Cremation je bezchybný. Ale je tu ještě několik „ale“. Ostatní články totiž kvalit rozhovorů nedosahují ani zdaleka a v některých případech mi nejde na rozum, proč vůbec zabírají místo. Prvním případem je vzpomínka na skupinu Mentality, která je napsaná zkratkovitě, navíc se mi zdá, že kus textu vypadl a tudíž na sebe nenavazuje text na první a druhé straně. Ještě slabší je tour report Demonical – jednak je napsaný kostrbatým jazykem, jednak je napsaný jednoduše a hlavně – z ničeho nic končí tím, že turné pokračovalo do dalších zemí. Jako kdyby šlo jen o to nějak zaplácnout dvě stránky... Další článek, který mi nejde pod nos, je blábol Varga Vikernese, který se objevil na internetu i tady. Proč?
Ale zpátky k tomu lepšímu, což jsou bezesporu rozhovory se zahraničními skupinami. Výběr je určitě dobrý – jak v případě polských Hate, kteří reprezentují řekněme hvězdnou část metalového spektra, tak Frantíci Impureza a Švédi Volturion (nadějná to jména...) mají rozhodně co říct.
Vždycky mě bavilo číst názory lidí, kteří se na metalové scéně pohybují, ale nikoliv coby interpreti, ale třeba zvukaři, ilustrátoři, výtvarníci, fotografové... Takže mě potěšilo povídání s fotografem Ruunem i s Jonem Zigem, kterého asi není třeba představovat...
A zbývají recenze, které mi přijdou jak z jiné planety. Ne, že by byly tak špatně napsané, ale v časáku, který vyjde na podzim 2011 se objevuje několik recenzí na nahrávky z let 2008 a 2009... Proč? Kdyby bylo recenzí tuny, pochopím, že tvůrci chtěli představit co nejvíc nahrávek, ale recenzí jsou všeho všudy čtyři strany! Navíc třeba grindové nahrávky hodnotí Cobweburn, kterému grind evidentně nejde pod nos – výsledkem je pokaždé podprůměrné hodnocení...
Grafická úprava připomíná již jednou zmiňovanou dobu před deseti lety, takže žádná sláva, ale ani žádný průšvih. Trochu horší je to se sazbou a gramatikou – chybné mezery, překlepy i chybějící části textu jsou poměrně častým a pochopitelně nevítaným jevem.
Možná vyznívá recenze negativně, ale Cremation není zas tak špatný – rozhovory svou kvalitu mají a už kvůli nim se vyplatí si časopis obstarat. Navíc je jeho součástí origoš CD Typhoid z roku 2002, které už v běžné distribuci není k mání – a za těch 70 Kč to určitě stojí.
Cremation v ČR distribuuje Pařát...
http://bandzone.cz/fan/cremationzine
www.paratmagazine.com
A to je svým způsobem pravda, na stránkách převládají články věnované slovenským partám, většinou deathmetalovým, což je žánr, který má Demon asi nejraději. Největší prostor dostala úderka Diftery, se kterou vedl vydavatel čtyřstránkový rozhovor, jedna strana je věnována rozkladu textů z jejich posledního alba a dalších pět stran je věnováno anketě, ve které odpovídají všichni čtyři členové Diftery na totožné otázky. Ze slovenských luhů pocházejí další kapely, které obdržely otázky – Craniotomy, Leaked Society, Desecrated Dreams, Brotherhood, Typhoid nebo Attack Of Rage.
Hodně prostoru dostaly i zpovídané české party Root, Cruadalach a Neurotic Machinery, a pak taky Herdron, vydavatel Pařátu. Všechny rozhovory jsou čtivé, otázky k věci, dobrá práce.
Pakliže rozhovory jsou základem kvalitního časopisu, mohlo by se zdát, že Cremation je bezchybný. Ale je tu ještě několik „ale“. Ostatní články totiž kvalit rozhovorů nedosahují ani zdaleka a v některých případech mi nejde na rozum, proč vůbec zabírají místo. Prvním případem je vzpomínka na skupinu Mentality, která je napsaná zkratkovitě, navíc se mi zdá, že kus textu vypadl a tudíž na sebe nenavazuje text na první a druhé straně. Ještě slabší je tour report Demonical – jednak je napsaný kostrbatým jazykem, jednak je napsaný jednoduše a hlavně – z ničeho nic končí tím, že turné pokračovalo do dalších zemí. Jako kdyby šlo jen o to nějak zaplácnout dvě stránky... Další článek, který mi nejde pod nos, je blábol Varga Vikernese, který se objevil na internetu i tady. Proč?
Ale zpátky k tomu lepšímu, což jsou bezesporu rozhovory se zahraničními skupinami. Výběr je určitě dobrý – jak v případě polských Hate, kteří reprezentují řekněme hvězdnou část metalového spektra, tak Frantíci Impureza a Švédi Volturion (nadějná to jména...) mají rozhodně co říct.
Vždycky mě bavilo číst názory lidí, kteří se na metalové scéně pohybují, ale nikoliv coby interpreti, ale třeba zvukaři, ilustrátoři, výtvarníci, fotografové... Takže mě potěšilo povídání s fotografem Ruunem i s Jonem Zigem, kterého asi není třeba představovat...
A zbývají recenze, které mi přijdou jak z jiné planety. Ne, že by byly tak špatně napsané, ale v časáku, který vyjde na podzim 2011 se objevuje několik recenzí na nahrávky z let 2008 a 2009... Proč? Kdyby bylo recenzí tuny, pochopím, že tvůrci chtěli představit co nejvíc nahrávek, ale recenzí jsou všeho všudy čtyři strany! Navíc třeba grindové nahrávky hodnotí Cobweburn, kterému grind evidentně nejde pod nos – výsledkem je pokaždé podprůměrné hodnocení...
Grafická úprava připomíná již jednou zmiňovanou dobu před deseti lety, takže žádná sláva, ale ani žádný průšvih. Trochu horší je to se sazbou a gramatikou – chybné mezery, překlepy i chybějící části textu jsou poměrně častým a pochopitelně nevítaným jevem.
Možná vyznívá recenze negativně, ale Cremation není zas tak špatný – rozhovory svou kvalitu mají a už kvůli nim se vyplatí si časopis obstarat. Navíc je jeho součástí origoš CD Typhoid z roku 2002, které už v běžné distribuci není k mání – a za těch 70 Kč to určitě stojí.
Cremation v ČR distribuuje Pařát...
http://bandzone.cz/fan/cremationzine
www.paratmagazine.com
