Hah, tak tihle kluci se nezdaj. Revolting, tříčlenná partička ze Švédska, jež se zhlédla v žánru totálního old school chřestivého death metalu, letos přináší třetí (dle jejich statusu na myspace však druhou – že by někdo nepočítal „Dreadful Pleasures“?) dlouhohrající kolekci zlobou a oživlými i neoživlými mrtvolami nabitých songů. Pokud se posluchači při poslechu vybaví jména jako Grave, Carnage, Dismember, Entombed na počátku 90's atp., je na zcela správné adrese. Očividná inspirace osmdesátkovými béčkovými horory se navíc jako vlhká rudá stopa vine celým tímto kolotočem, a že se posluchač baví, o tom nemůže být nejmenších pochyb.
Formace odstartuje skvěle, úvodní „Hell in Dunwich“, plnými doušky čerpající z Lovecrafta. Když se z husté mlhy na hřbitově pomalu potácejí první nemrtví, také cháska Revolting otevírá oči, svými zkřehlými pařáty se chápe nástrojů a předvádí vynikající old school bicí tempa Martina s bohatými perkusemi, zatímco Rogga Johannson (Paganizer) mocně diktuje svými sóly jak z 80. let, a hlavně neustále se proměnnými kytarovými výjezdy a sjezdy. Navíc hlavní melodická linka, jež prochází celou skladbou je totálně super, evokuje ony staré gore snímky (typu Evil Dead/ Re-Animator) a člověk si vzpomene na nejednu atmosféricky black metalovou smečku.
„The Plague Of Matul“ začíná zdánlivě naprosto stejně, člověk má pocit, že jde o pouhé pokračování otevíráku.
Kdepak, to jen Revolting jednoduše nemají rádi, když se do jejich tvorby mísí něco, co tam nepatří. Melodie na albu se nacházející, jsou tedy velice podobné, na druhé straně album naprosto netrpí rozháraností, a lze jej bez obav poslouchat jako výtečně semknutý celek. Dostává mne hlavně basová linka Tobiase, jenž si ke konci kompozice dovolí zahrát takový menší podkladový nesmysl, to aby posluchače pobavil (stejně se tomu děje například v „Sucked Into The Sand“). A daří se.
Hlavní hrdinové snímku se již v tuto chvíli ukryli v kostele a nenechavé ruce oživlých mrtvol se v hojném počtu začínají pozvolna rojit kolem posvátné země.
„Human Exterminator“ pojednává o muži, jenž byl zavražděn během války a s posledními výstřely v roce 1945 povstává, aby se pomstil na živých. Pohřební melodie společně s nátlakovými atmo riffy udělá své, navíc Revolting vše dávají dohromady s patřičnou lehkostí. Zvuk kopáků je v tuto chvíli boží a než se člověk vzpamatuje, vrah dostane svou poslední oběť, skladba prosviští kolem, vše utichá.
Zkrátka, po několikerém poslechu celé fošny mi nezbývá, než ji všem fanouškům řízné old school muziky doporučit. Obsahuje všechny atributy, které jsme milovali při poslechu starých švédských death metalů, a zároveň pro dnešního posluchače oplývá moderním, vyčištěným zvukem – to vše při dostatku silných riffů a některých velmi zábavných nápadů. Navíc hudba dokonale koresponduje s krvavým striktně hororovým anti-lidským poselstvím textů, což se ani v žánru horror worship death metalu moc nevidí a smečka dokázala to, co stovky jiných nikoliv.
Revolting jednoduše pokračují v tom, co jim jde nejlépe, a opět se jedná o velmi dobrý zážitek. Jasně, nic originálního, ovšem rozhodně si během poslechu vlasy trhat nebudete.
A propó, ten cover je tedy dost dobrý.
Čas: 37:56
Seznam skladeb:
Formace odstartuje skvěle, úvodní „Hell in Dunwich“, plnými doušky čerpající z Lovecrafta. Když se z husté mlhy na hřbitově pomalu potácejí první nemrtví, také cháska Revolting otevírá oči, svými zkřehlými pařáty se chápe nástrojů a předvádí vynikající old school bicí tempa Martina s bohatými perkusemi, zatímco Rogga Johannson (Paganizer) mocně diktuje svými sóly jak z 80. let, a hlavně neustále se proměnnými kytarovými výjezdy a sjezdy. Navíc hlavní melodická linka, jež prochází celou skladbou je totálně super, evokuje ony staré gore snímky (typu Evil Dead/ Re-Animator) a člověk si vzpomene na nejednu atmosféricky black metalovou smečku.
„The Plague Of Matul“ začíná zdánlivě naprosto stejně, člověk má pocit, že jde o pouhé pokračování otevíráku.
Kdepak, to jen Revolting jednoduše nemají rádi, když se do jejich tvorby mísí něco, co tam nepatří. Melodie na albu se nacházející, jsou tedy velice podobné, na druhé straně album naprosto netrpí rozháraností, a lze jej bez obav poslouchat jako výtečně semknutý celek. Dostává mne hlavně basová linka Tobiase, jenž si ke konci kompozice dovolí zahrát takový menší podkladový nesmysl, to aby posluchače pobavil (stejně se tomu děje například v „Sucked Into The Sand“). A daří se.
Hlavní hrdinové snímku se již v tuto chvíli ukryli v kostele a nenechavé ruce oživlých mrtvol se v hojném počtu začínají pozvolna rojit kolem posvátné země.
„Human Exterminator“ pojednává o muži, jenž byl zavražděn během války a s posledními výstřely v roce 1945 povstává, aby se pomstil na živých. Pohřební melodie společně s nátlakovými atmo riffy udělá své, navíc Revolting vše dávají dohromady s patřičnou lehkostí. Zvuk kopáků je v tuto chvíli boží a než se člověk vzpamatuje, vrah dostane svou poslední oběť, skladba prosviští kolem, vše utichá.
Zkrátka, po několikerém poslechu celé fošny mi nezbývá, než ji všem fanouškům řízné old school muziky doporučit. Obsahuje všechny atributy, které jsme milovali při poslechu starých švédských death metalů, a zároveň pro dnešního posluchače oplývá moderním, vyčištěným zvukem – to vše při dostatku silných riffů a některých velmi zábavných nápadů. Navíc hudba dokonale koresponduje s krvavým striktně hororovým anti-lidským poselstvím textů, což se ani v žánru horror worship death metalu moc nevidí a smečka dokázala to, co stovky jiných nikoliv.
Revolting jednoduše pokračují v tom, co jim jde nejlépe, a opět se jedná o velmi dobrý zážitek. Jasně, nic originálního, ovšem rozhodně si během poslechu vlasy trhat nebudete.
A propó, ten cover je tedy dost dobrý.
Čas: 37:56
Seznam skladeb:
- Hell in Dunwich
- The Plague of Matul
- Human Exterminator
- Dr. Freudstein
- "Died of Fright"
- Sucked Into the Sand
- (Beyond) the Book of Eibon
- The Devil Witch
- Hideous & Revolting
