Probuzení do pátečního festivalového šílenství zajišťovalo německé komando EXCREMENTORY GRINDFUCKERS, na které naprosto dokonale sedne přísloví „za málo muziky hodně zábavy“ (úsměv). Světoznámé hity převlečené do grindového hávu spolu s vizuální (homo hair metal 80's) show trumpetisto-klávesisty vykouzlily úsměvy na tvářích přihlížejících. A že jich nebylo zrovna málo. Půlhodinový grindcorový cirkus s velice slušným zvukem se rozloučil kultovní Final Grinddown a vyslal do davu poselství, že muzika může být především legrace a zábava. (Corbow)
Kvůli rannímu čekání u vstupu, kde se vytvořila fronta, přicházím až na druhou polovinu setu EXCREMENTORY GRINDFUCKERS. Světe div se, hrají grind (úsměv). Přesněji řečeno takový ten sranda grind, ale na to, že jsou to Němci a dělají si prdel, to bylo až překvapivě dobré. A tak, když na závěr zazněly něco jako covery techno hitu No Limit a té nejstrašnější písničky od EUROPE, kdy klávesák v tygrovaném oblečku vytáhl trumpetu, bylo vymalováno. Kotel pařil, hajzl papíry létaly vzduchem, prostě bylo veselo. (Coornelus)
Zato u CANNABIS CORPSE jsem se moc nezasmál. Kapela, která si dělá legraci ze svých slavnějších kolegů, mě svým death metalem US střihu celkem rychle znudila. (Coornelus)
Důvod toho, že jsem vyrazil tak brzy ráno a oželel snídani made in DéPéHá, byli Rumuni DORDEDUH. Myslím, že v naší výjezdní skupině nejzmiňovanější kapela celého festu a to jsem jí viděl jen já (úsměv). Odpadlíci z NEGURY BUNGET, konkrétně kytarová sekce, mě překvapili a to ještě ani nezačali hrát. První co mě napadlo bylo „ty vole to je celá Negura“ – stejné tradiční rumunské nástroje, které nevím jak se jmenují (úsměv), klávesačka, zbytek bubáci v černém. A hudba též dost podobná, atmosférická, klidná, ale i blackmetalově bouřící. Uznávám kvality kapely, těším se na někdy příště, ale jedenáctá ranní a denní světlo ubralo dost ze zážitku, který by v noci byl jistě úplně jiný. (Coornelus)
DORDEDUH personálně propojení se starou sestavou NEGURY BUNGET mne donutili si přivstat, abych stihl jejich ranní vystoupení. Kapela vydala zatím jen jedno EP se dvěma songy, ale už po prvních vteřinách poslechu je jasné, jakými kroky se kapela ubírá. Oproti Neguře je ale u DORDEDUH slyšet více black metalu, než-li atmosférických pasáží, ani o ty však není posluchač ochuzen. Jejich vystoupení bylo vynikající, songy do sebe perfektně zapadaly a vytvořily tak set, který se pozvolna rozjížděl a skončil u poctivého black metalového sypce s jedinečným ksichtem a hypnotickou atmosférou. (Aleš)
Ač z naší výpravy viděl DORDEDUH pouze Coornelus, název kapely byl za celý fest nejskloňovanějším slovem naší skromné společnosti. Posloužil totiž jako přezdívka pro nejmenovaného účastníka zájezdu i pro jeho řitní výkony, které čas od času dokázaly vyklidit část hlediště (smích). Takže se každou chvíli ozývalo „bacha, Dordeduh vypustil dorde-ducha“ (smích). Chudák kapela – kdyby věděla... (Johan)
Jedinou českou kapelou, která se dostala do hlavního programu, byli DEBUSTROL. A jasně se ukázalo, že pro tuzemské fanoušky je naše skupina zajímavá a táhne – na place bylo plno jako na zahraniční party. Pánové do davu naprali svůj thrash z demáče Vyznání smrti a ohlas měli mimořádný – většina přihlížejících si s Kolinsem vyřvávala letité šlágry a nejeden fanoušek v zadních řadách se pustil do pařby. (Johan)
Avantgardně laděné spolky z Norska většinou garantují záruku kvality a s RAM–ZET se kvalita vážně dostavila. Jako jediní se na pódium opravdu slušně oblékli (košile, kravaty, sáčka…) a spustili do davu svoji pestrou schizofrenní směsku plnou zvratů. Neustále se něco dělo a nuda se během jejich setu nedostavila. Příjemné. (Goro)
Na RAM–ZET jsem byl vylákán a jsem za to rád. Obecná škatulka „avangarde metal“ skýtala šíleně namaskované členy a členky, schizofrenní mix klidných pasáží s ohlušující bouří řevu slečny zpěvačky. Doporučuji jako probuzení po šíleném mejdanu. (Manafob)
RAM-ZET byli opravdu dobří, dali vzpomenout na krajany ATROX či MADDER MORTEM, kteří v našich končinách v minulosti hojně koncertovali. Dvě slečny v sestavě samozřejmě lákaly pánské obecenstvo k zvídavým pohledům, ale obě si své role v kapele obhájily s přehledem – jak divoká vokalistka, tak trochu klidnější klávesistka. (Johan)
SVART CROWN jsem měl možnost vidět v minulém roce v menších prostorách, a stejně jako v klubu, tak i na podstatně větším pódiu má jejich show sílu. Death metal okořeněný blackem se spoustou zajímavých pasáží a přesvědčivým přednesem. Skladby z posledního vydařeného alba Witnessing the fall zafungovaly i na letošním Brutal Assaultu. (Goro)
Francouzské SVART CROWN mám velice rád, nenechal jsem si ujít ani jejich plzeňské vystoupení, kde mi chybělo přesně to, co jsem dostal na Brutalu. Perfektní zvuk. Začalo se opět skvělým intrem z nové desky, načež se spustila black/spíš/deathová rubačka, která mne zcela pohltila. Celé jejich kázání a hrození zakončila rádiovka Caligula, takže jsem dohrozil i já a šel si koupit malinkovku. (Aleš)
Martin Van Drunen podruhé, tentokráte s HAIL OF BULLETS. A jestliže jsem v případě ASPHYX chválil, ani tentokráte tomu nebude jinak. Staří pardálové opět vyučovali. I zde se dostal ke slovu death metal staré školy, ale v tomto případě byl prokládán i pomalejšími pasážemi, které ale nikterak neubíraly na valivosti. Stejně jako ASPHYX i HAIL OF BULLETS předvedli suverénní set a v rámci death metalu patřili k tomu nejlepšímu na letošním ročníku. Zase budu za „fosiláka“, ale pro podobné věci mám prostě slabost. (Goro)
Martin Van Drunen se objevil den po vystoupení s ASPHYX na pódiu znovu s válečníky HAIL OF BULLETS. Svým hromovým hlasem vyprávěl válečné příběhy a kolem duněla těžká kavalérie. V setlistu byl největší důraz kladen na poslední desku On Divine Winds (např. Kamikaze nebo Tokyo Napalm Holocaust). Potěšila mě naprosto přirozená komunikace s publikem, žádné zbytečné hecování neproběhlo. HAIL OF BULLETS provedli útok s drtivým účinkem. (Bubu)
Deathmetalový dvojblok otevřeli Nizozemci HAIL OF BULLETS. Kapela tvořená zkušenými muzikanty a skvělým Martinem Van Drunenem za mikrofonem zahrála podle mého jeden z nejlepších deathmetalových setů za celý fest (neviděl jsem pravda vše...). Ač se hrálo ve středních tempech, kapela valila a Martin podával opravdu skvělý výkon. (Johan)
Stejně kvalitně zahráli i DECAPITATED. Poláci se otřepali z neštěstí, které je v roce 2007 zabrzdilo v rozletu, a předvedli se ve skvělé formě. Na živo zněli snad ještě energičtěji než z novinky Carnival Is Forever a jednoznačně převálcovali slavnější krajany VADER. Spolu s předchozími válečníky deathmetaloví premianti. (Johan)
Polští DECAPITATED jsou už delší dobu dokonale šlapající deathmetalovou mašinou. S nádhernou plachtou k poslední desce Carnival Is Forever v zádech předvedli zabijácký a nabušený set, který měl po celou dobu trvání pořádné koule. DECAPITATED možná nejsou ve svém ranku úplně nejoriginálnějším uskupením, ale jejich profesionalitu a nasazení by jim mohli závidět leckteré respektovanější spolky. (Goro)
DECAPITATED by mi byli putna, ale na radu starších a šedivějších jsem si je šel poslechnout (úsměv). A vůbec jsem nelitoval, death metal v jejich podání byl řádným válcem. Technicky dokonalé, zvukově lahůdka, navíc když si vzpomenu, co den nato zahráli VADER, tak polskými jedničkami festu byli rozhodně DECAPITATED. (Coornelus)
KYPCK měli hrát loni, ale nějak z toho sešlo... A možná to bylo dobře, protože Finové mezitím vydali nové album Nizhe a to se mi hodně líbí. Chápu hlasy, které brojí proti ruštině i monotónnosti produkce, ale já s prvním nemám problém a druhé vítám. Je to ponuré, valivé, zároveň melodické a chytlavé. Kapela nenechává nic náhodě a je zajímavá i vizuálně. Stylizuje se do Rusů oblečených jako na začátku minulého století, nechybí typická ruská čapka, kytara ve tvaru kalašnikova, rudé hvězdy... ale na pohled nejzajímavější je jednostrunná baskytara. Zatímco ChaotH z UNEXPECT měl na base strun devět, Finovi stačila jediná a jasně ukázal, že to bohatě stačí (basáci prominou) – jeho nástroj byl parádně nazvučený a skvěle hudbu KYPCK zatěžkával. Došlo samozřejmě na klipovku Alleya Stalina a KYPCK byli z mého hlediska přesvědčiví, styloví a splnili beze zbytku má očekávání. (Johan)
KYPCK nejsou Rusové, fakt ne. Spoustu lidem hlava nebere, proč Fin zpívá rusky, také jsem s tím měl zpočátku problém, ale nakonec jsem je vzal na milost. Ta hudba za to stojí. Sludge/doom šmrncnutý Sabbaty mě na živo bavil, stejně tak jako z desky. Jako na čerstvém CD Nizhe na mě nejvíce zabírala skladba Alleya Stalina, což je docela vlezlý slaďák, ale má něco do sebe. Samotnou kapitolou je pak skupina sama. Na živo navíc s pro mě neznámým hostujícím členem na kytaru. Ale víc než tento fakt musela, nejen všechny přítomné lampasáky nebo milovníky válečné tématiky, zaujmout kytara ve stylu samopalu a nás nevojensky založené pak hlavně baskytara pána, který si říká J.T. Yla-Rautio, které vládla jenom jedna struna. (Coornelus)
Obě alba KYPCK mám rád (hlavně to první), ale netušil jsem, co od těchto finských mužiků živě očekávat a jestli se jim podaří specifickou atmosféru studiových počinů přenést i na pódium. A dopadlo to skvěle. Jejich sludge kombinovaný s dřevním doom metalem byl pro někoho možná těžko stravitelný, ale já si užíval náramně. I cover BLACK SABBATH (stejně jako zbytek samozřejmě v ruském jazyce) naprosto dokonale zapadl mezi ostatní skladby. A když na závěr zazněla hymna Stalingrad, bylo o jedné z nej kapel letošního ročníku rozhodnuto. Vážně působivé. A basákovi k tomu stačila jediná struna… (Goro)
Poslechnout si tuhle doomovou partu Finů KYPCK zpívajících rusky se rozhodně vyplatilo. Ačkoli jsem je před koncertem neměl naposlouchané a ruština mi ze začátku trochu vadila, po čase mě vystoupení naprosto vtáhlo. Kytara ve tvaru kalašnikova, stylové ruské čapky, ale hlavně výborný těžkotonážní doom, který ve spojení s ruštinou dostával další rozměr. Sice si dokážu představit jejich písně zpívané anglicky, ale projev kapely by tím určitě ztrácel. Jo, a dát si tu práci a zpívat do ruštiny přeložený BLACK SABBATH, to si určitě zaslouží respekt. (Bubu)
KYPCK odpadnuvší z loňského ročníku jsem smutně oželel a proto se na ně teď o to víc těšil. Výsledkem však bylo zklamání... Slyšet je loni, měl bych totiž šanci slyšet své oblíbené skladby z desky první, a ne jen osamělý Stalingrad. Nová deska mne při domácí produkci relativně baví, naživo mne songy ale nijak nechytly. Kapela sice hrála výborně, leč při poslechu doomu, kterého si užívám v Čechách žalostě málo, mi bohužel vadí gesta frontmana hodící se spíše pro heavy metalové publikum. (Aleš)
Veterány anglického HC/punku THE EXPLOITED mám spojené s jedněmi vánocemi, ke kterým jsem dostal vinyl The Massacre. Pamětníkům dojde, že to bylo v roce 1990 (úsměv), kdy tahle kultovka vyšla u Globusu. Uplynulo dvacet let a já viděl Wattieho a jeho kumpány poprvé koncertovat – a byl jsem nadmíru spokojený. Žádné cavyky, žádné serepetičky, jednoduchá, ale chytlavá muzika. I když Wattiemu trochu prořídl kohout, pořád má dostatečně charisma, a když zapěl „I love you my little porno slut“, zapěl jsem si v duchu s ním. Příjemných padesát minut a dobrý dramaturgický tah. (Johan)
Pod pódiem zhoustla koncentrace čerokýzů a scénu vlítli THE EXPLOITED. Bratři Buchanové obklopení mladou krví se nešetřili a koncert se roztáčel v divokých obrátkách. V pogujícím kotli si myslím nikdo ani nevšiml, že začalo pršet. Energie THE EXPLOITED se během víc než třech dekád na scéně rozhodně neztratila a punk v jejich pojetí pořád dává smysl. (Bubu)
KATATONIA patří mezi mé srdeční záležitosti, jejich posmutnělé pomalé písničky plné emocí mám moc rád. Viděl jsem tyhle melodiky na Brutalu před lety a moc rád jsem si je poslechl znovu. V mezidobí vyšlo album Night Is The New Day, a tak měli Švédové na výběr z dalšího skvostu. Jediné, co mi na celé té nádheře trošku překvapilo, byl ne zcela přesvědčivý pěvecký výkon Jonase Renskeho – místy byl takový nějaký zastřený (nevím, jak ne zcela čisté polohy lépe popsat). Ale to byla drobnost, nad kterou jsem se snadno přenesl. (Johan)
KATATONIA se vrátila na známá místa a stejně jako posledně i tentokrát zanechala příznivý dojem. Svůj vyměřený čas zvládla s jistotou a grácií sobě vlastní. Jonasův vokál sice v úvodu nebyl nejjistější, ale během několika skladeb se vše dalo do pořádku. Vcelku pochopitelně byl kladen důraz na nejnovější materiál (uhrančivá Nephilim patřila k tomu nejlepšímu), ale bylo podniknuto i několik výletů časem zpět (Ghost of the sun, The future of speech…). Škoda, že tyto výlety vždy končily u Tonight´s decison a nešlo se ještě dál. Ale co se dalo dělat. Času bylo málo. Takže i letos spokojenost. (Goro)
Desky KATATONIE mne po roce 1996 přestaly bavit, žil jsem tedy v očekávání, že mi změní názor na jejich novější tvorbu a ukáží, zač je toho loket. Bohužel se tak nestalo, ale nutno uznat, že hudbu po technické stránce mne bavilo pozorovat. V každém songu sic byly riffy, které mne zaujaly, odcházel jsem ale mírně znuděn. (Aleš)
THE DILLINGER ESCAPE PLAN patřili do mého užšího výběru kapel, které jsem chtěl vidět stůj co stůj. Jenže to, co se mi stalo s loňským albem albem Option Paralysis, se mi bohužel událo i v josefovské pevnosti. Přes nesporné kvality, hitové refrény a extrémní nasazení mě to nedokázalo dostat tak jako kdysi. Statut špičky ve svém oboru jim těžko někdo vezme, ale poslední dobou už to na mě nezabírá tak jako dřív. Přesto jsem je zase rád viděl a ujistil se, že se stále tak jako dřív někteří členové mění na pódiu v blázny (úsměv). (Coornelus)
THE DILLINGER ESCAPE PLAN přišli, zahráli, zaskákali do lidí, po bednách, bicích a kdo ví ještě po čem, a zvítězili :-) Kdo neviděl, nepochopí. (Manafob)
Now, Diabolical!!!!!! SATYRICON!!! Jednoznačně, opravdu jednoznačně, nejlepší kapela celého festu. Nadpozemské umění, které se dotýkalo hvězd. Nebo spíše podpozemské umění, které se dotýkalo zemského jádra (= pekla). Co víc psát... Now, Diabolical!!! (Johan)
SATYRICON už se nám v těchto místech v roce 2007 předvedli a i letos byl jejich set naprosto profesionální a dotažený do posledního detailu. Navíc se slušným zvukem (snad jen kytary mohly více „zlobit“). Sázelo se především na prověřené koncertní tutovky (King., To the mountains, Fuel for hatred, Now, Diabolical…), ale zavzpomínalo a na starší kousky. Překvapila a potěšila úvodní Walk the path of sorrow (vč. startovního intra) z debutu, stejně jako Kvite Krists død ze Shadowthrone. A zkuste hádat, jestli chyběla Mother north… Jasně, bez téhle věci si koncert Sytyricon opravdu představit nejde. Takže i vtomto případě bez výhrad. (Goro)
A je to tady, první nálož odpálena. SATYRICON už dávno překročili hranici blackmetalové kapely a už je to cirkus se vším všudy, jednoduše jsou velkou kapelou. Ale ta kapela hraje a charismatický zpěvák Satyr řídí své pekelné vidle s noblesou norské celebrity. Přes začátek setu, který byl složen z jejich blackmetalové historie, se zabrousilo do pro mě nejoblíbenějšího období desek Now, Diabolical a The Age Of Nero. Hitovky jako King, The Wolfpack nebo Black Crow On A Tombstone měly ten večer navrch. A tak bez nějakých vytáček přiznávám na rovinu, že tohle byl můj vrchol festivalu. (Coornelus)
V popředí za stojanem na mikrofon v podobě vidlí ďábelský našeptávač Satyr, v pozadí Frost za bicí artilerií, oba podpořeni live sestavou hrající jako o život. SATYRICON jsou dnes zkrátka sázkou na jistotu a nečekal bych od nich špatný koncert. Byla to pekelná jízda, i když se mi zdálo, že přece jen více než skladby z aktuálního alba zabíraly prověřené jistoty z Now, Diabolical a starších desek. (Bubu)
SOILWORK (SE) byl jeden z důvodů proč jsem se letošního Brutal Assaultu účastnil. Potřetí a opět nadchnuli. V setu byly zastoupeny songy hlavně z posledního alba The Panic Broadcast: Let This River Flow, Two Lives Worth Of Reckoning nebo Night Comes Clean. K plné spokojenosti mi vadil možná až moc hallovaný zpěv frontmana. (Manafob)
Jak jsem tak poslouchal názory okolí po jejich setu, jsou CATHEDRAL kapelou, která účastníky festu rozdělila. Po jejich akci mi jeden známý nadšeně vyprávěl, že to byla nejlepší kapela festu. Za chvíli jsem se od dalšího dozvěděl, že se jednalo o nehoráznou hovadinu. Já každopádně patřím k těm, které jejich vystoupení bavilo. Když sáhli pro takové klenoty jako Midnight mountain, Hopkins (The witchfinder gerneral), nebo Soul sacrifice, nebylo co řešit. Stačilo se pohupovat a užívat si. U CATHEDRAL se mělo jednat o jednu z posledních akcí. Což je pro mne smutná skutečnost, protože tihle zastydlí hippiesáci mi budou chybět. Ale alespoň se přijeli rozloučit. (Goro)
S úderem páteční půlnoci pro mě začal jeden z vrcholů festivalu. Na pódiu stanuli angličtí doomoví věrozvěstové CATHEDRAL. Kapela s Lee Dorrianem v čele předvedla famózní výkon. Zřejmě i vzhledem k místu konání CATHEDRAL vsadili místo novinek na lety prověřené fláky a letité Midnight Mountain, Ebony Tears nebo závěrečná Hopkins (Witchfinder General) nemohly chybět. Jedinou vadou na kráse bylo to, že se jednalo o rozlučkové turné. Můžeme jen litovat, že se kapela v našich končinách vyskytovala tak sporadicky. (Bubu)
CATHEDRAL se údajně nacházejí na posledním turné, tudíž teoreticky šlo o jednu z posledních možností, jak Lee Dorriana a jeho kolektiv vidět a slyšet. A nebylo to věru radostné loučení – kapela působila takovým nemastným neslaným dojmem, muzika nevalila, jen tak proplouvala kolem, aniž by dokázala posluchače vtáhnout do děje. O doom metalu se mluvit nedalo, snad doom rock... jakoby se někdejší sáček silného čaje změnil v dvakrát vyluhovaný. Ani pódiová prezentace neměla šťávu – asi je opravdu na čase to zabalit. (Johan)
S MAYHEM je to těžké. Na jednu stranu je mám rád, na druhou už jejich snažení za poslední léta začíná zavánět lehčí nudou. No a z De Mysteriis Dom Sathanas se na věky žít nedá. Nicméně k věci, začátek byl tradiční smrští, kdy do toho „pekelné kladivo“ s novou vizáží tlouklo jako o život a Attila svými hlasovými kreacemi utvrzoval v tom, že je to pan Zpěvák. Abychom se přes experimentálnější věci konečně prokousali k tomu, na co jsem celou dobu čekal a to na song Freezing Moon, po něm jsme ještě zaslechli kus Deathcrush a to mi stačilo. (Coornelus)
MAYHEM do puntíku splnili očekávání černěkovových příznivců. Attila tentokrát nechal doma vizáž zombíka a vystačil si se strohým líčením, na vzývání nějakých pekelníků ale samozřejmě došlo a lebka v rukou mu také často posloužila jako vítaná rekvizita. Nemám MAYHEM naposlouchané, ale musel jsem uznat, že kvalita tu byla. Staromilci zapařili při Deathcrush, fajnšmekři při novější tvorbě. (Johan)
Fotky: Ignor, Coornelus
Pokračování...
TOP kapely:
Aleš:
CATHEDRAL
DORDEDUH
SVART CROWN
Bubu:
CATHEDRAL
KYPCK
HAIL OF BULLETS
Coornelus:
KYPCK
SATYRICON
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Corbow:
EXCREMENTORY GRINDFUCKERS
SOILWORK
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Goro:
CATHEDRAL
HAIL OF BULLETS
DECAPITATED
KATATONIA
KYPCK
SATYRICON
Johan:
KATATONIA
KYPCK
SATYRICON
THE EXPLOITED
Manafob:
RAM-ZET
SOILWORK
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Veronika:
KYPCK
SVART CROWN
Kvůli rannímu čekání u vstupu, kde se vytvořila fronta, přicházím až na druhou polovinu setu EXCREMENTORY GRINDFUCKERS. Světe div se, hrají grind (úsměv). Přesněji řečeno takový ten sranda grind, ale na to, že jsou to Němci a dělají si prdel, to bylo až překvapivě dobré. A tak, když na závěr zazněly něco jako covery techno hitu No Limit a té nejstrašnější písničky od EUROPE, kdy klávesák v tygrovaném oblečku vytáhl trumpetu, bylo vymalováno. Kotel pařil, hajzl papíry létaly vzduchem, prostě bylo veselo. (Coornelus)
Zato u CANNABIS CORPSE jsem se moc nezasmál. Kapela, která si dělá legraci ze svých slavnějších kolegů, mě svým death metalem US střihu celkem rychle znudila. (Coornelus)
Důvod toho, že jsem vyrazil tak brzy ráno a oželel snídani made in DéPéHá, byli Rumuni DORDEDUH. Myslím, že v naší výjezdní skupině nejzmiňovanější kapela celého festu a to jsem jí viděl jen já (úsměv). Odpadlíci z NEGURY BUNGET, konkrétně kytarová sekce, mě překvapili a to ještě ani nezačali hrát. První co mě napadlo bylo „ty vole to je celá Negura“ – stejné tradiční rumunské nástroje, které nevím jak se jmenují (úsměv), klávesačka, zbytek bubáci v černém. A hudba též dost podobná, atmosférická, klidná, ale i blackmetalově bouřící. Uznávám kvality kapely, těším se na někdy příště, ale jedenáctá ranní a denní světlo ubralo dost ze zážitku, který by v noci byl jistě úplně jiný. (Coornelus)
DORDEDUH personálně propojení se starou sestavou NEGURY BUNGET mne donutili si přivstat, abych stihl jejich ranní vystoupení. Kapela vydala zatím jen jedno EP se dvěma songy, ale už po prvních vteřinách poslechu je jasné, jakými kroky se kapela ubírá. Oproti Neguře je ale u DORDEDUH slyšet více black metalu, než-li atmosférických pasáží, ani o ty však není posluchač ochuzen. Jejich vystoupení bylo vynikající, songy do sebe perfektně zapadaly a vytvořily tak set, který se pozvolna rozjížděl a skončil u poctivého black metalového sypce s jedinečným ksichtem a hypnotickou atmosférou. (Aleš)
Ač z naší výpravy viděl DORDEDUH pouze Coornelus, název kapely byl za celý fest nejskloňovanějším slovem naší skromné společnosti. Posloužil totiž jako přezdívka pro nejmenovaného účastníka zájezdu i pro jeho řitní výkony, které čas od času dokázaly vyklidit část hlediště (smích). Takže se každou chvíli ozývalo „bacha, Dordeduh vypustil dorde-ducha“ (smích). Chudák kapela – kdyby věděla... (Johan)
Jedinou českou kapelou, která se dostala do hlavního programu, byli DEBUSTROL. A jasně se ukázalo, že pro tuzemské fanoušky je naše skupina zajímavá a táhne – na place bylo plno jako na zahraniční party. Pánové do davu naprali svůj thrash z demáče Vyznání smrti a ohlas měli mimořádný – většina přihlížejících si s Kolinsem vyřvávala letité šlágry a nejeden fanoušek v zadních řadách se pustil do pařby. (Johan)
Avantgardně laděné spolky z Norska většinou garantují záruku kvality a s RAM–ZET se kvalita vážně dostavila. Jako jediní se na pódium opravdu slušně oblékli (košile, kravaty, sáčka…) a spustili do davu svoji pestrou schizofrenní směsku plnou zvratů. Neustále se něco dělo a nuda se během jejich setu nedostavila. Příjemné. (Goro)
Na RAM–ZET jsem byl vylákán a jsem za to rád. Obecná škatulka „avangarde metal“ skýtala šíleně namaskované členy a členky, schizofrenní mix klidných pasáží s ohlušující bouří řevu slečny zpěvačky. Doporučuji jako probuzení po šíleném mejdanu. (Manafob)
RAM-ZET byli opravdu dobří, dali vzpomenout na krajany ATROX či MADDER MORTEM, kteří v našich končinách v minulosti hojně koncertovali. Dvě slečny v sestavě samozřejmě lákaly pánské obecenstvo k zvídavým pohledům, ale obě si své role v kapele obhájily s přehledem – jak divoká vokalistka, tak trochu klidnější klávesistka. (Johan)
SVART CROWN jsem měl možnost vidět v minulém roce v menších prostorách, a stejně jako v klubu, tak i na podstatně větším pódiu má jejich show sílu. Death metal okořeněný blackem se spoustou zajímavých pasáží a přesvědčivým přednesem. Skladby z posledního vydařeného alba Witnessing the fall zafungovaly i na letošním Brutal Assaultu. (Goro)
Francouzské SVART CROWN mám velice rád, nenechal jsem si ujít ani jejich plzeňské vystoupení, kde mi chybělo přesně to, co jsem dostal na Brutalu. Perfektní zvuk. Začalo se opět skvělým intrem z nové desky, načež se spustila black/spíš/deathová rubačka, která mne zcela pohltila. Celé jejich kázání a hrození zakončila rádiovka Caligula, takže jsem dohrozil i já a šel si koupit malinkovku. (Aleš)
Martin Van Drunen podruhé, tentokráte s HAIL OF BULLETS. A jestliže jsem v případě ASPHYX chválil, ani tentokráte tomu nebude jinak. Staří pardálové opět vyučovali. I zde se dostal ke slovu death metal staré školy, ale v tomto případě byl prokládán i pomalejšími pasážemi, které ale nikterak neubíraly na valivosti. Stejně jako ASPHYX i HAIL OF BULLETS předvedli suverénní set a v rámci death metalu patřili k tomu nejlepšímu na letošním ročníku. Zase budu za „fosiláka“, ale pro podobné věci mám prostě slabost. (Goro)
Martin Van Drunen se objevil den po vystoupení s ASPHYX na pódiu znovu s válečníky HAIL OF BULLETS. Svým hromovým hlasem vyprávěl válečné příběhy a kolem duněla těžká kavalérie. V setlistu byl největší důraz kladen na poslední desku On Divine Winds (např. Kamikaze nebo Tokyo Napalm Holocaust). Potěšila mě naprosto přirozená komunikace s publikem, žádné zbytečné hecování neproběhlo. HAIL OF BULLETS provedli útok s drtivým účinkem. (Bubu)
Deathmetalový dvojblok otevřeli Nizozemci HAIL OF BULLETS. Kapela tvořená zkušenými muzikanty a skvělým Martinem Van Drunenem za mikrofonem zahrála podle mého jeden z nejlepších deathmetalových setů za celý fest (neviděl jsem pravda vše...). Ač se hrálo ve středních tempech, kapela valila a Martin podával opravdu skvělý výkon. (Johan)
Stejně kvalitně zahráli i DECAPITATED. Poláci se otřepali z neštěstí, které je v roce 2007 zabrzdilo v rozletu, a předvedli se ve skvělé formě. Na živo zněli snad ještě energičtěji než z novinky Carnival Is Forever a jednoznačně převálcovali slavnější krajany VADER. Spolu s předchozími válečníky deathmetaloví premianti. (Johan)
Polští DECAPITATED jsou už delší dobu dokonale šlapající deathmetalovou mašinou. S nádhernou plachtou k poslední desce Carnival Is Forever v zádech předvedli zabijácký a nabušený set, který měl po celou dobu trvání pořádné koule. DECAPITATED možná nejsou ve svém ranku úplně nejoriginálnějším uskupením, ale jejich profesionalitu a nasazení by jim mohli závidět leckteré respektovanější spolky. (Goro)
DECAPITATED by mi byli putna, ale na radu starších a šedivějších jsem si je šel poslechnout (úsměv). A vůbec jsem nelitoval, death metal v jejich podání byl řádným válcem. Technicky dokonalé, zvukově lahůdka, navíc když si vzpomenu, co den nato zahráli VADER, tak polskými jedničkami festu byli rozhodně DECAPITATED. (Coornelus)
KYPCK měli hrát loni, ale nějak z toho sešlo... A možná to bylo dobře, protože Finové mezitím vydali nové album Nizhe a to se mi hodně líbí. Chápu hlasy, které brojí proti ruštině i monotónnosti produkce, ale já s prvním nemám problém a druhé vítám. Je to ponuré, valivé, zároveň melodické a chytlavé. Kapela nenechává nic náhodě a je zajímavá i vizuálně. Stylizuje se do Rusů oblečených jako na začátku minulého století, nechybí typická ruská čapka, kytara ve tvaru kalašnikova, rudé hvězdy... ale na pohled nejzajímavější je jednostrunná baskytara. Zatímco ChaotH z UNEXPECT měl na base strun devět, Finovi stačila jediná a jasně ukázal, že to bohatě stačí (basáci prominou) – jeho nástroj byl parádně nazvučený a skvěle hudbu KYPCK zatěžkával. Došlo samozřejmě na klipovku Alleya Stalina a KYPCK byli z mého hlediska přesvědčiví, styloví a splnili beze zbytku má očekávání. (Johan)
KYPCK nejsou Rusové, fakt ne. Spoustu lidem hlava nebere, proč Fin zpívá rusky, také jsem s tím měl zpočátku problém, ale nakonec jsem je vzal na milost. Ta hudba za to stojí. Sludge/doom šmrncnutý Sabbaty mě na živo bavil, stejně tak jako z desky. Jako na čerstvém CD Nizhe na mě nejvíce zabírala skladba Alleya Stalina, což je docela vlezlý slaďák, ale má něco do sebe. Samotnou kapitolou je pak skupina sama. Na živo navíc s pro mě neznámým hostujícím členem na kytaru. Ale víc než tento fakt musela, nejen všechny přítomné lampasáky nebo milovníky válečné tématiky, zaujmout kytara ve stylu samopalu a nás nevojensky založené pak hlavně baskytara pána, který si říká J.T. Yla-Rautio, které vládla jenom jedna struna. (Coornelus)
Obě alba KYPCK mám rád (hlavně to první), ale netušil jsem, co od těchto finských mužiků živě očekávat a jestli se jim podaří specifickou atmosféru studiových počinů přenést i na pódium. A dopadlo to skvěle. Jejich sludge kombinovaný s dřevním doom metalem byl pro někoho možná těžko stravitelný, ale já si užíval náramně. I cover BLACK SABBATH (stejně jako zbytek samozřejmě v ruském jazyce) naprosto dokonale zapadl mezi ostatní skladby. A když na závěr zazněla hymna Stalingrad, bylo o jedné z nej kapel letošního ročníku rozhodnuto. Vážně působivé. A basákovi k tomu stačila jediná struna… (Goro)
Poslechnout si tuhle doomovou partu Finů KYPCK zpívajících rusky se rozhodně vyplatilo. Ačkoli jsem je před koncertem neměl naposlouchané a ruština mi ze začátku trochu vadila, po čase mě vystoupení naprosto vtáhlo. Kytara ve tvaru kalašnikova, stylové ruské čapky, ale hlavně výborný těžkotonážní doom, který ve spojení s ruštinou dostával další rozměr. Sice si dokážu představit jejich písně zpívané anglicky, ale projev kapely by tím určitě ztrácel. Jo, a dát si tu práci a zpívat do ruštiny přeložený BLACK SABBATH, to si určitě zaslouží respekt. (Bubu)
KYPCK odpadnuvší z loňského ročníku jsem smutně oželel a proto se na ně teď o to víc těšil. Výsledkem však bylo zklamání... Slyšet je loni, měl bych totiž šanci slyšet své oblíbené skladby z desky první, a ne jen osamělý Stalingrad. Nová deska mne při domácí produkci relativně baví, naživo mne songy ale nijak nechytly. Kapela sice hrála výborně, leč při poslechu doomu, kterého si užívám v Čechách žalostě málo, mi bohužel vadí gesta frontmana hodící se spíše pro heavy metalové publikum. (Aleš)
Veterány anglického HC/punku THE EXPLOITED mám spojené s jedněmi vánocemi, ke kterým jsem dostal vinyl The Massacre. Pamětníkům dojde, že to bylo v roce 1990 (úsměv), kdy tahle kultovka vyšla u Globusu. Uplynulo dvacet let a já viděl Wattieho a jeho kumpány poprvé koncertovat – a byl jsem nadmíru spokojený. Žádné cavyky, žádné serepetičky, jednoduchá, ale chytlavá muzika. I když Wattiemu trochu prořídl kohout, pořád má dostatečně charisma, a když zapěl „I love you my little porno slut“, zapěl jsem si v duchu s ním. Příjemných padesát minut a dobrý dramaturgický tah. (Johan)
Pod pódiem zhoustla koncentrace čerokýzů a scénu vlítli THE EXPLOITED. Bratři Buchanové obklopení mladou krví se nešetřili a koncert se roztáčel v divokých obrátkách. V pogujícím kotli si myslím nikdo ani nevšiml, že začalo pršet. Energie THE EXPLOITED se během víc než třech dekád na scéně rozhodně neztratila a punk v jejich pojetí pořád dává smysl. (Bubu)
KATATONIA patří mezi mé srdeční záležitosti, jejich posmutnělé pomalé písničky plné emocí mám moc rád. Viděl jsem tyhle melodiky na Brutalu před lety a moc rád jsem si je poslechl znovu. V mezidobí vyšlo album Night Is The New Day, a tak měli Švédové na výběr z dalšího skvostu. Jediné, co mi na celé té nádheře trošku překvapilo, byl ne zcela přesvědčivý pěvecký výkon Jonase Renskeho – místy byl takový nějaký zastřený (nevím, jak ne zcela čisté polohy lépe popsat). Ale to byla drobnost, nad kterou jsem se snadno přenesl. (Johan)
KATATONIA se vrátila na známá místa a stejně jako posledně i tentokrát zanechala příznivý dojem. Svůj vyměřený čas zvládla s jistotou a grácií sobě vlastní. Jonasův vokál sice v úvodu nebyl nejjistější, ale během několika skladeb se vše dalo do pořádku. Vcelku pochopitelně byl kladen důraz na nejnovější materiál (uhrančivá Nephilim patřila k tomu nejlepšímu), ale bylo podniknuto i několik výletů časem zpět (Ghost of the sun, The future of speech…). Škoda, že tyto výlety vždy končily u Tonight´s decison a nešlo se ještě dál. Ale co se dalo dělat. Času bylo málo. Takže i letos spokojenost. (Goro)
Desky KATATONIE mne po roce 1996 přestaly bavit, žil jsem tedy v očekávání, že mi změní názor na jejich novější tvorbu a ukáží, zač je toho loket. Bohužel se tak nestalo, ale nutno uznat, že hudbu po technické stránce mne bavilo pozorovat. V každém songu sic byly riffy, které mne zaujaly, odcházel jsem ale mírně znuděn. (Aleš)
THE DILLINGER ESCAPE PLAN patřili do mého užšího výběru kapel, které jsem chtěl vidět stůj co stůj. Jenže to, co se mi stalo s loňským albem albem Option Paralysis, se mi bohužel událo i v josefovské pevnosti. Přes nesporné kvality, hitové refrény a extrémní nasazení mě to nedokázalo dostat tak jako kdysi. Statut špičky ve svém oboru jim těžko někdo vezme, ale poslední dobou už to na mě nezabírá tak jako dřív. Přesto jsem je zase rád viděl a ujistil se, že se stále tak jako dřív někteří členové mění na pódiu v blázny (úsměv). (Coornelus)
THE DILLINGER ESCAPE PLAN přišli, zahráli, zaskákali do lidí, po bednách, bicích a kdo ví ještě po čem, a zvítězili :-) Kdo neviděl, nepochopí. (Manafob)
Now, Diabolical!!!!!! SATYRICON!!! Jednoznačně, opravdu jednoznačně, nejlepší kapela celého festu. Nadpozemské umění, které se dotýkalo hvězd. Nebo spíše podpozemské umění, které se dotýkalo zemského jádra (= pekla). Co víc psát... Now, Diabolical!!! (Johan)
SATYRICON už se nám v těchto místech v roce 2007 předvedli a i letos byl jejich set naprosto profesionální a dotažený do posledního detailu. Navíc se slušným zvukem (snad jen kytary mohly více „zlobit“). Sázelo se především na prověřené koncertní tutovky (King., To the mountains, Fuel for hatred, Now, Diabolical…), ale zavzpomínalo a na starší kousky. Překvapila a potěšila úvodní Walk the path of sorrow (vč. startovního intra) z debutu, stejně jako Kvite Krists død ze Shadowthrone. A zkuste hádat, jestli chyběla Mother north… Jasně, bez téhle věci si koncert Sytyricon opravdu představit nejde. Takže i vtomto případě bez výhrad. (Goro)
A je to tady, první nálož odpálena. SATYRICON už dávno překročili hranici blackmetalové kapely a už je to cirkus se vším všudy, jednoduše jsou velkou kapelou. Ale ta kapela hraje a charismatický zpěvák Satyr řídí své pekelné vidle s noblesou norské celebrity. Přes začátek setu, který byl složen z jejich blackmetalové historie, se zabrousilo do pro mě nejoblíbenějšího období desek Now, Diabolical a The Age Of Nero. Hitovky jako King, The Wolfpack nebo Black Crow On A Tombstone měly ten večer navrch. A tak bez nějakých vytáček přiznávám na rovinu, že tohle byl můj vrchol festivalu. (Coornelus)
V popředí za stojanem na mikrofon v podobě vidlí ďábelský našeptávač Satyr, v pozadí Frost za bicí artilerií, oba podpořeni live sestavou hrající jako o život. SATYRICON jsou dnes zkrátka sázkou na jistotu a nečekal bych od nich špatný koncert. Byla to pekelná jízda, i když se mi zdálo, že přece jen více než skladby z aktuálního alba zabíraly prověřené jistoty z Now, Diabolical a starších desek. (Bubu)
SOILWORK (SE) byl jeden z důvodů proč jsem se letošního Brutal Assaultu účastnil. Potřetí a opět nadchnuli. V setu byly zastoupeny songy hlavně z posledního alba The Panic Broadcast: Let This River Flow, Two Lives Worth Of Reckoning nebo Night Comes Clean. K plné spokojenosti mi vadil možná až moc hallovaný zpěv frontmana. (Manafob)
Jak jsem tak poslouchal názory okolí po jejich setu, jsou CATHEDRAL kapelou, která účastníky festu rozdělila. Po jejich akci mi jeden známý nadšeně vyprávěl, že to byla nejlepší kapela festu. Za chvíli jsem se od dalšího dozvěděl, že se jednalo o nehoráznou hovadinu. Já každopádně patřím k těm, které jejich vystoupení bavilo. Když sáhli pro takové klenoty jako Midnight mountain, Hopkins (The witchfinder gerneral), nebo Soul sacrifice, nebylo co řešit. Stačilo se pohupovat a užívat si. U CATHEDRAL se mělo jednat o jednu z posledních akcí. Což je pro mne smutná skutečnost, protože tihle zastydlí hippiesáci mi budou chybět. Ale alespoň se přijeli rozloučit. (Goro)
S úderem páteční půlnoci pro mě začal jeden z vrcholů festivalu. Na pódiu stanuli angličtí doomoví věrozvěstové CATHEDRAL. Kapela s Lee Dorrianem v čele předvedla famózní výkon. Zřejmě i vzhledem k místu konání CATHEDRAL vsadili místo novinek na lety prověřené fláky a letité Midnight Mountain, Ebony Tears nebo závěrečná Hopkins (Witchfinder General) nemohly chybět. Jedinou vadou na kráse bylo to, že se jednalo o rozlučkové turné. Můžeme jen litovat, že se kapela v našich končinách vyskytovala tak sporadicky. (Bubu)
CATHEDRAL se údajně nacházejí na posledním turné, tudíž teoreticky šlo o jednu z posledních možností, jak Lee Dorriana a jeho kolektiv vidět a slyšet. A nebylo to věru radostné loučení – kapela působila takovým nemastným neslaným dojmem, muzika nevalila, jen tak proplouvala kolem, aniž by dokázala posluchače vtáhnout do děje. O doom metalu se mluvit nedalo, snad doom rock... jakoby se někdejší sáček silného čaje změnil v dvakrát vyluhovaný. Ani pódiová prezentace neměla šťávu – asi je opravdu na čase to zabalit. (Johan)
S MAYHEM je to těžké. Na jednu stranu je mám rád, na druhou už jejich snažení za poslední léta začíná zavánět lehčí nudou. No a z De Mysteriis Dom Sathanas se na věky žít nedá. Nicméně k věci, začátek byl tradiční smrští, kdy do toho „pekelné kladivo“ s novou vizáží tlouklo jako o život a Attila svými hlasovými kreacemi utvrzoval v tom, že je to pan Zpěvák. Abychom se přes experimentálnější věci konečně prokousali k tomu, na co jsem celou dobu čekal a to na song Freezing Moon, po něm jsme ještě zaslechli kus Deathcrush a to mi stačilo. (Coornelus)
MAYHEM do puntíku splnili očekávání černěkovových příznivců. Attila tentokrát nechal doma vizáž zombíka a vystačil si se strohým líčením, na vzývání nějakých pekelníků ale samozřejmě došlo a lebka v rukou mu také často posloužila jako vítaná rekvizita. Nemám MAYHEM naposlouchané, ale musel jsem uznat, že kvalita tu byla. Staromilci zapařili při Deathcrush, fajnšmekři při novější tvorbě. (Johan)
Fotky: Ignor, Coornelus
Pokračování...
TOP kapely:
Aleš:
CATHEDRAL
DORDEDUH
SVART CROWN
Bubu:
CATHEDRAL
KYPCK
HAIL OF BULLETS
Coornelus:
KYPCK
SATYRICON
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Corbow:
EXCREMENTORY GRINDFUCKERS
SOILWORK
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Goro:
CATHEDRAL
HAIL OF BULLETS
DECAPITATED
KATATONIA
KYPCK
SATYRICON
Johan:
KATATONIA
KYPCK
SATYRICON
THE EXPLOITED
Manafob:
RAM-ZET
SOILWORK
THE DILLINGER ESCAPE PLAN
Veronika:
KYPCK
SVART CROWN
