Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 03. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
DARK GAMBALLE

3.7.2011, Spálené Poříčí

V pátek jsme si říkali, že horší počasí snad ani nemůže v červenci panovat, nicméně neděle nás přesvědčila o opaku.

Ale zase se ukázala zajímavá skutečnost – i v listopadu by mohly probíhat open air festivaly (hořký úsměv). Večer venku nějakých 7 °C, pršelo, foukal vítr, takže vyhráli ti, kteří se vybavili holínkami, zimními bundami, čepicemi, pláštěnkami... a zahlédl jsem i rukavice. Pravda, našli se i jedinci, kteří se v bahně brodili v sandálech, ale nechtěl bych být v jejich kůži.

Kvůli počasí jsme oželeli část programu a vypravili se déle, abychom pobyt vydrželi až do konce programu, který měli obstarat Paradise Lost. Tudíž příjezd do Spáleného Poříčí vyšel na 16. hodinu. Parkování na ofiko parkovišti jsme s výhledem na rozbahněný terén a nesnadný odjezd vzdali a zamířili do města, kde jsme byli v suchu. A pak hurá do areálu, kde se na STS producírovali TOTÁLNÍ NASAZENÍ. Stihli  jsme poslední tři šlágry ve svižném punkovém duchu, lidí bylo celkem dost a není divu, že v té zimě tancovali. Zaznamenal jsem skladby Samovar a Slaný a byl konec.

Naším cílem byl ale Miloš Dodo Doležal, který zahrál přesně tak, jak jsem si přál, tudíž staré hity z éry Vitacitu proložené novějšími kousky. Asi nemá cenu zmiňovat perfektní instrumentální výkony, ty jsou samozřejmostí, Dodovi a spol. navíc přál i zvuk a pětačtyřicet minut uteklo jako voda. Vedle Doda se na pódiu představil s baskytarou jeho syn a hlavně v Ohni dokázal, jak zručným baskytaristou je – Dodo z něj musí mít radost. Po vystoupení se Dodo vypravil mezi lidi prodávat a podepisovat své poslední CD Despekt, ze které v průběhu koncertu převzal Zlatou desku z rukou vydavatele.
Set list: Poutník životem, Loď, Samuraj, Oheň (cover Hendrixe), Já chci se ptát těch králů, Sybila a Hrdej českej lev.

Dodo se kryl s HYPNOS,  na které jsem původně chtěl odejít, ale nedokázal jsem to (úsměv). Vždy, když jsem řekl „po téhle skladbě jdu“, ohlásil Dodo nějaký hit... Takže na HYPNOS  jsem vyrazil až po Dodovi a, nerad to píši, byl jsem zklamán. A nemohla za to kapela, ale zvukař, respektive ignorant. To, co se z pódia ozývalo, byl nehorázný bordel, který rval ušní bubínky... kytary vytažené do výšek zněly jak bzukot nějaké blackové party, nesmyslně zesílený rytmičák vylézal nad všechny nástroje a tak se mohli Bruno, Igor, Vlasa a Pegaz třeba rozkrájet, nic platné to nebylo. Zaregistroval jsem Love Song, pak odešel za Dodem pro CD a podpis a pak se vrátil na Orthodox, který sice fanoušky rozdivočel, ale nechápavých pohledů směrem ke zvukaři nebylo zrovna málo...

Zato na BBS byl zvuk parádní a TUBLATANKA taky. Podobně jako Dodo, i Maťo Ďurinda se svými spoluhráči sázeli hlavně na staré prověřené fláky, které si s nimi zpívala většina příchozích. Došlo na Šlabikár, Dajte mi na to liek, Dnes, Moj straý dobrý kabát, Vo velkej škole dní a v závěru samozřejmě na Skúsime to cez vesmír a Pravda víťazí. Maťo si neodpustil několik komentářů k politické situaci (což mně moc po chuti nebylo), ale celkově bylo vystoupení perfektní.

Po Tublatance šla na věc DOGA. Z „lidových“ kapel, které se těší velké oblibě u bigbítového publika, patří DOGA k tomu jakž takž snesitelnému, ale na mě to stejně bylo moc. Jednoduché písničky s texty s náznaky vulgarismů ale roztancovaly nejen naplněný prostor před BBS, ale i prodavačku ve stánku, kde jsme zrovna pojídali klobásu.
DOGY bych se malinko zastal a asi bych ji neházel do stejného pytle jako Alkehol a Waldu. A to, že Izzi vystupoval s kolenem po operaci a na podium dobelhal o berlích se mu musí přičíst jen k dobru a uznat jako velmi profesionální přístup. (Vladimír)

Největším překvapením nedělního programu se stali mládežníci ze Švýcarska říkající si DREAMSHADE. Jejich „modern melodic death metal“ (jak praví jejich web), označil na úvod konferenciér zcela nesmyslně jako „brutální death metal“, ale to byla jediná vada na jejich precizním vystoupení. Jistě, nic objevného pánové nehrají, ale tah na bránu to mělo. Možná šlo zaslechnout ozvěny Arch Enemy, možná In Flames, trochu nepatřičně působila vizáž zpěváka a klávesáka (kteří jako kdyby utekli z nějaké chlapecké disko kapely), ale většina příchozích si podupávala, část se dokonce dala do pařby a tak mohli být DREAMSHADE s přijetím spokojeni.
DREAMSHADE  mě z celého dne nadchli nejvíce, u mně jednoznačně vrchol festivalu. (Vladimír)

Na STS si prohodili pořadí Konflikt a WALDA GANG. Já byl na WALDU zvědavý, Vladimír mě varoval, ale od přechodu k druhému pódiu mě neodradil (smích). A příště poslechnu! Něco tak příšerného jsem dlouho neviděl, od pódiové prezentace po nadšené fanoušky... Udělat si kariéru na omílání odrhovaček, které zná každý nazpaměť, je dobrý marketingový tah, ale nebohý Walda aby se v hrobě obracel... A nejen Walda, Šafránek, „nevímdko“ a jejich ochranka připomínající Maxim Turbulenc vykradli kde co, od nějakých lidovek po filmové písně. Utekli jsme záhy, ale nebylo úniku – na BBS se zatím nehrálo, takže ty hrůzy zněly celým areálem.

První tóny KRUCIPÜSKU byly vysvobozením pro mé uši. Nejsem zrovna znalcem repertoáru Hájíčkovy družiny, ale jejich muzika mě neurážela a místy i docela bavila. Bavil i principál, který nešetřil vtipnými průpovídkami, a který, k mému překvapení, v některých skladbách chytil do ruky kytaru.

Z CD (DVD) mě KONFLIKT hodně baví, na živo ta na Basinu dopadlo stejně jako Hypnos bledě. A zase za to mohl nahluchlý nebo na vše kálející zvukař. Sice jsem poznával některé skladby, ale jen s velkým sebezapřením jsem část setu vydržel.

A pak přišel čas hlavní hvězdy celého festivalu, PARADISE LOST. V období lemovaném alby Icon a One Second jedna z mých nejoblíbenějších skupin ale doplatila na dvě věci – na počasí a na složení publika. Kdyby hráli Britové před Dogou a Krucipüskem, bylo by na ně zvědavých daleko více lidí. Takhle se festivalové vystoupení proměnilo ve vystoupení klubové, kterému přihlížely odhadem nějaké čtyři stovky fanoušků. Ale zase to byli fanoušci opravdoví, protože většina si skladby s kapelou prozpěvovala a radostně reagovala na většinu songů hned s prvními tóny. Já se klidně přiznám, že jsem vše neznal, v poslední době už kapelu podrobně nesleduji, takže mi dělaly radost hlavně starší kusy, třeba skoro dvacet let starý As i Die, nebo hitovky One Second a Say Just Words. Z novějších věcí jsem poznal Erased ze Symbol Of Life a  došlo i na něco z Draconian Times. Nicméně celkový dojem z PL nelze popsat jako nadšení. Kapela působila chladně, snad ji otrávilo počasí (na které Nick neustále nadával) a tím pádem slabší kulisa, snad takhle působí stále (alespoň to kdosi tvrdil). Překvapila i absence plachty na pódiu (tu měly snad všechny kapely) a velmi nemile překvapil poměrně krátký hrací čas – ač program sliboval devadesátiminutový set, PL hráli i s přídavky hodinu.

Co dodat závěrem?

Lehce zkoriguji hodnocení zvuku z prvního dne, protože na STS byl v neděli špatný.

Lehce zkoriguji pohled na dramaturgii, která se v některých momentech neukázala jako šťastná. Na BFF totiž jezdí hlavně příznivci kapel typu Doga, Harlej, Alkehol, Walda gang apod. A když jejich miláčci dohrají, vykašlou se na zahraniční kapely a jdou v lepším případě chlastat, v horším spát nebo jedou domů. Kdyby tyhle lidovky hrály jako poslední, nemusel by se člověk trochu stydět, že na Paradise Lost kouká hrstka lidí, protože by zvědavci čekali na své Izaiáše, Šafránky a Hereše.

A škoda počasí, které určitě zamávalo s návštěvností, horší snad být nemohlo (když si odmyslím nějakou větrnou smršť nebo jinou katastrofu).

Top 4: DREAMSHADE, Miloš Dodo Doležal, TUBLATANKA a s přimhouřením oka PARADISE LOST

BBS = Budweiser Budvar Stage
STS = Stock Stage

Fotky Ignor


Zveřejněno: 14. 07. 2011
Přečteno:
2837 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

29. 07. 2011 17:53 napsal/a DW
:D
A přitom to celou dobu vypadalo, že jim změnou hudebního stylu do popíku chce jen udělat radost..
29. 07. 2011 15:24 napsal/a Veryška
Paradise Lost
Podle (mimochodem velmi zdařilého) vykreslení atmosféry na Paradise Lost jsem se jen utvrdila v tom, že tyhle britské suchary už si budu pouštět jen z desky. Že bylo špatné počasí? Já je viděla na Brutalu, kde bylo hezky a měli jeden z hlavních hracích časů, pak v pražském a belgickém klubu, a pokaždý byl Nick zpruzenej a vypadal, jako by ho fanoušci otravovali, že po něm vůbec něco chtěj..
15. 07. 2011 11:23 napsal/a inspektor Trachta
Fotky
Opravdu podařené fotky!