Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Pátek 1.7.2011, Spálené Poříčí

Podobnou taktiku jako loni zvolili organizátoři devátého ročníku Basinfirefestu. Největší taháky rozdělili mezi pátek a neděli, takže kdo chtěl vidět to nejdůležitější, dorazil v pátek a čekal do neděle – i když pro někoho mohli být největším tahákem Sodom v sobotu (úsměv).

Hodnocení záležitostí, které přímo nesouvisejí s muzikou, se většinou píše na závěr, ale protentokrát si dovolím změnu a souhrn pátku nabídnu hned v úvodu. K neděli pak ještě cosi (možná) doplním...

Dramaturgie
Basinfirefest byl vždy o pestrosti, vedle pankáčů hráli metalisté, vedle mainstreamových bigbítovek hardcoristé. Ani letošek nebyl výjimkou, změnou ale bylo trochu podivné míchání stylů na jednom pódiu... třeba po Root šli na věc Snail, poTörru  Cocotte Minute, po Totálním nasazení Hypnos. Ale aspoň nehrozil stereotyp. Diskutovat bychom mohli o hracích časech některých kapel, třeba u PRVNÍ HOŘE mě překvapil brzký čas (kapela má Anděla), ale co člověk, to jiný názor.

Organizace
Dokonalá.

Návštěvnost
Těžko odhadovat počet příchozích, každopádně když vezmu v potaz psí počasí, lidí bylo dost... 3000?

Zvuk
Většinou dobrý, ale samozřejmě se nějaké drobné nesrovnalosti našly. Mě v pátek zklamal jen zvuk Firewind.

Počasí
Zlo! Zima jak na podzim, a ještě ji umocňoval zatracený déšť. V pátek jsme chtě nechtě promokli, zima a vlhko nás několikrát vyhnaly z areálu do auta a po Ill Niňo jsme zbaběle odjeli domů, do tepla a do sucha.

Občerstvení
Stěžejní věcí na letních festech je pivo... (úsměv) Na Basinu letos Budvar za lidové ceny 25,- Kč desítka, 30,- Kč dvanáctka – ale... česká fikanost nezná mezí a po Sonisphere se objevil další chytrák, který čepoval pivo do 0,4 l kelímků... takže ta cena až tak lidová nebyla. Ale proti Sonisphere, kde pivo stálo 35,- Kč, to ještě šlo... Na druhou stranu byly kelímky zálohované, z pevného plastu, takže je všichni chodili vracet (kromě těch, kteří si je chtěli odvézt domů jako suvenýr) a tím pádem panoval v areálu pořádek, s jakým jsem se snad ještě nikde nesetkal. Za tohle patří organizátorům palec nahoru... Navíc byl vymýcen nešvar s házením kelímků s pivem nad kotel.
Nabídka jídla byla dostatečně pestrá a ceny taky.

„Přílet“ jsme si s Vladimírem naplánovali tak, abych stihl PRVNÍ HOŘI. Cestou na STS jsem „jedním uchem“ zachytil produkci HAND GRENADE na hlavním BBS a bohatě mi to stačilo. Typický hard and heavy na vesnickou tancovačku nebo motosraz – bez kapky alkoholu v krvi prakticky neposlouchatelná záležitost. Ale abych HG nekřivdil, poslechl jsem ještě na BZ – a brrrrrrrrrr.

PRVNÍ HOŘE mě nadchli novinkovým albem Club Silencio a tak jsem se na koncert strašně těšil. Když jsem dorazil pod STS, překvapil mě velký počet čekajících fanoušků, resp. fanynek, kterých bylo... přesně dvě. Příchodem nás dvou se tedy počet diváků zdvojnásobil (smích), ale postupně nějací zvědavci dorazili a PH mohli začít. Úvod patřil Silenciu (V cizím hrobě, Proti proudu, Diskokoule, No Future), postupně se pánové vraceli k Lamentu  (Óda na bestii) i Commedii dell' arte (Křídla). Dojem dokreslovaly divadelní vsuvky Pana Klauna, který si třeba nasadil masku s dlouhým nosem nebo si hrál s bublifukem. Taky jsem konečně zjistil, kdo – co zpívá... Milana doplňoval klávesista Rajs, a to jak čistými zpěvy, tak nečistými řevy. Mně se koncert líbil i přes absenci samplů (zasekla se technika, zasekla, za to půjde hard disk nejspíš do pekla – smích), na živo mi vůbec nechyběly, nejspíš díky pestrým klávesám i akordeonovým vsuvkám.

Mládí vpřed, tedy na BBS. V nepříliš lukrativním čase se SHOGUN TOKUGAWA nezalekli nepočetného obecenstva a podle hesla „vydáme ze sebe všechno kdykoliv a pro kohokoliv“ hrnuli své emo post HC screamo (nebo jak lépe směs ostrých riffů, řevu, čistého zpěvu, melodií, nářezů... nazvat) v plné parádě. Přiznám se, že mě na živo příjemně překvapili, a když vezmu v potaz mládí všech zainteresovaných, věštím kapele světlé zítřky (úsměv).

Co čert nechtěl, začalo silně pršet. Tak silně, že déšť zlil BBS a tak se začátek setu TÖRR posunul, než došlo k přesunutí techniky na suchá místa. Ořezané vystoupení čítalo pět nebo šest skladeb a opět jsem z kapely neměl dobrý pocit. Zase mi nesedělo pobíhání nových členů po pódiu, neseděl mi výběr skladeb (nevýrazné Já tu jsem resp. Sex, alkohol rock´n´roll) a tak jsem tak nějak bez zájmu poslechl Kladivo či Armageddon... Za zmínku snad stojí skutečnost, že za bicími nahradil indisponovaného Radka Sladkého bicmen Debustrolu Petr Miler a odbouchal to s přehledem.

Na STS mezitím zahájili své vystoupení první zahraniční hosté, ze Slovenska dorazivší BRAINSCAN. Ti se věnují, zjednodušeně řečeno, modernímu metalu. Strojově přesná rytmika, ostré riffy a dva zpěváci – přičemž ten řvoucí mi přišel o poznání přesvědčivější než čistým hlasem sekundující kolega. Repertoár kapely jsem neznal, ale příjemně mě překvapila.

Na PESHATU a její zoo punk s dechy jsme na chvilku zamířili, veselé songy se poslouchaly celkem příjemně, ale počasí začalo zase strašit... takže ŠKWOR a VYPSANOU FIXU jsme vypustili – z dálky k nám do auta (kam jsme se šli schovat před deštěm a ohřát) doléhaly hity jako Sraž nás na kolena nebo Dezolát a lidí pod pódiem bylo i přes tu slotu hodně.

Dana Horynu a MERLIN jsme ale vidět museli. Hardrockový veterán i v „pokročilém“ věku udivuje entuziasmem a energií, a nenechal se odradit ani silným deštěm, který se opět vrátil. Nejprve si „odbyl“ tradiční šplhání na konstrukci pódia a když fanoušci dali v lijáku vale placu a odešli se schovat do stanu, Dan opustil své teritorium a vydal se na výlet... Došel si pro lidi až do stanu (samozřejmě při tom nepřestával zpívat) a dokázal je tak vyburcovat, že jich nemalá část liják neliják odešla zpět k pódiu. V tu chvíli ani tak nešlo o muziku, ale o sounáležitost s tímhle bardem, který mimochodem obklopen mladšími spoluhráči servíruje poctivý a nekřečovitý hard rock. Před Danem klobouk dolů, pro mě se stal hrdinou prvního dne.

Zvědavý jsem byl i na německé gotiky LORD OF THE LOST. Viděl jsem tři songy, které oscilovaly mezi gotickým rockem a melodickým metalem. Zpěvák Chris Harms střídal čistý zpěv a lehce zastřeným, kapela pak ostřejší riffy s melodickými pasážemi a syntetickými zvuky v režii kláves. Všichni členové byli stylově oblečení a vyzdobené měli i obličeje, ale celkově mi kapela přišla tak trochu sterilní, i když na druhou stranu působila profi dojmem, vše bylo precizně zahrané a pódiová prezentace byla v rámci žánru perfektní.

Ale na STS šli na věc ROOT a ty jsem chtěl vidět celé. Takže hurá na Big Bosse a spol. Loni jsem ROOT viděl na volyňském Metalfestu a byla to paráda, ve Spáleném Poříčí jsem až tak nadšený nebyl. Což o to, hudebně výborné, ale Big Boss tentokrát nedával zpěvu vše... některé pasáže mi prostě přišly odbyté. Ale pobavil některými průpovídkami, třeba tou, jak mu psal papež, že na to ve Vatikánu m+dá a vrací se zpět do Hitlerjugend. Hudebně ale parádní jízda, kterou opět narušil neustále se vracející déšť... Ten ale neodradil dav, který se na ROOT sešel a který vydržel... Největšího ohlasu se samozřejmě dostalo prahitům Hřbitov, Píseň pro Satana, ale nechyběly ani další parádní kousky, třeba Kargeras nebo They Are Silent. Závěrečný masakr 666 rozdivočel všechny přihlížející a ROOT opět triumfovali.

Kdo by nechtěl vidět kytaristu od Ozzyho... Gus G si s nástrojem rozumí, to je jasné, nicméně z jeho kapely jsem měl rozpačité dojmy. A myslím, že svůj díl viny na tom má zvukař. Kapela totiž zněla jako bezzubá standardní heavymetalovka, kterých po světě běhá řada. Gusova kytara sice kouzlila všeliké melodie, ale co to bylo platné, když druhá kytara jako kdyby neexistovala a tím pádem zněla kapela tak nějak polovičatě. A protože jsme byli zmrzlí a navlhlí, dali jsme po několika skladbách FIREWIND vale a šli si do auta zatopit.

A vrátili jsme se na ILL NIŇO, horkokrevné americké divochy s dredatými hlavami, kteří rozpoutali takové malé peklo. Energie z pódia doslova tryskala, kapela valila jak parní válec a fanoušci se pustili spolu s muzikanty do skoku. Etnické prvky a vložky obstarával perkusista, postavený těsně za hlavní sled tvořený kytaristy, a díky kvalitnímu nazvučení jeho hra nevyznívala jen pro oči, ale byla nedílnou součástí produkce. Jedinou drobností, která mi trochu neseděla, byl čistý vokál – z desek zní Cristian Machado přesvědčivě, na živo tak jistý není.

FREEDOM CALL a LATEXXX TEENS prominou, ale zima nás doslova ničila, tak jsme dali pátečnímu programu adieu...

BBS = Budweiser Budvar Stage
STS = Stock Stage

Top 3: ILL NIŇO, PRVNÍ HOŘE, Dan Horyna a MERLIN

Fotky: Ignor


Zveřejněno: 06. 07. 2011
Přečteno:
3717 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

10. 07. 2011 08:28 napsal/a Johan
Fotky z pátku jsou komplet
110 fotek...
07. 07. 2011 19:59 napsal/a DW
:)
To bychom měli dělat častějc:) Máš kecy? Napiš to:))
06. 07. 2011 12:28 napsal/a Johan
FC -> ov42
Nezlob se, ale měli jsme promočený boty i oblečení a třásla námi zima. Když napíšeš svůj pohled na kapelu a pošleš mi jej mailem, tak ho do reportu zařadím s Tvým nickem.
06. 07. 2011 10:37 napsal/a ov42
Freedom Call
Jediná kapela, kterou jsem v tom pátečním psím počasí dokázal dát celej set a tady o ní ani zmínka....