Tak také naši východní bratia (klišé!) God Defamer se loni odhodlali k tomu vypustit ze svého lůna na svět dalšího extremně metalového parchanta a upřímně - Heavenly Hell je albem, na kterém jsem si dokonale pochutnal. Klasický valivý death metal, na nějž jsou naroubovány melodické (to hlavně) i disharmonické kytary, moderní místy až metal/deathcore (no jo, je to teď prostě v kurzu) postupy, parádní old-school Peterovy harsh-growly, jež stoprocentně v jedné ze svých četných poloh připomenou pana Michaela Stanne ze švédských klasik.
Pokud je „Organisation Of Fear“ ještě takovým úvodním flákem, v němž GD stručně představí horizont své tvorby, pak „Pestiferous Bastard“ je už dokonale vyváženou směsicí brutality a melodiky, kterou tentokrát Defamer dokázali seštelovat dohromady skoro až s hodinářskou zručností. Troufám si tvrdit, že právě tuhle smečku byste mohli v klidu zaměnit s nějakou bandou třeba kanadské provenience, a nikdo by si toho nevšiml. Ano, takové úrovně tato fošna dosahuje, a právě druhý track, jenž mne okamžitě nadchl výbornými kytarovými party se zdravě melodic death metalovým základem, parádními vyhrávkami a sóly, schopně promyšlenými a zahranými rytmickými party – je útvarem, v němž vše dává dokonalý smysl,ergo jest – tedy až na zcela zbytečný breakdown ke konci skladby přesně ve stylu drc coru - majestátním průjezdem death metal/coreovou krajinou a já za něj pánům uctivě děkuji.
„Sacred Pervert Low Life“ pak útočí především bestiálními zlomy, přesně nabouchanými sypačkami, opět seversky znějícími sólovými pasážemi – jednoduše nelze nevidět, že chemie, se kterou si GD pohrávají na své poslední desce funguje a funguje dobře. Jistě, podobně znějících spolků je dvanáct do tuctu, ovšem já jsem zatraceně rád, že se v tomto případě Slováci alespoň na dohled přibližují moderně metalovým světovým spolkům. Ty moderní deathcoreové pulsy jsou už jen takovou třešničkou na dortu, stejně jako naprosto neskutečně valivá rytmika, která to před sebou hrne prostě výborně. Spojení tradičního death metalu a neposedné melodiky je prostě klasika a i na Heavenly Hell funguje dokonale.
K deathcoru se vracíme v „Murders From The Past“, jež si to přihasí i s trendy čistými vokály, které se mi, přiznám, příliš nelíbí a nevím, kdo ze trojice „session vocalist“ je nařvával – naštěstí jsou během pár vteřin vystřídány poctivým low growlem, jenž je naopak naprosto brutální a super, přesto však kapela v tomto clean vokálovém trendu pokračuje i v dalších skladbách, například v jinak skvělé „Another Day, Another Death“ se vskutku zabijáckým rozjezdem a dobrým melodickým sólem..
No jak tak na to koukám, právě silné kytarové party jsou tím, co u mne na této nahrávce vybočuje nad vším ostatním a chtěl bych tímto vzdát pánům Renému a Alexovi hold. Jakkoliv jsou lead kytary často přehráním již slyšeného, rytmické a sólové nápady jednoznačně vybočují nad průměr a technicky jsou na tom oba také rozhodně nadprůměrně. Navíc hravost ve vyhrávkách a sólech, schopnost pochytit ty nejlepší triky od zahraničních kolegů je něco, co se v našich končinách vyvažuje zlatem.
Za co bych God Defamer rozhodně moc nepochválil, je potisk CD – booklet je zpracován poměrně pěkně, ovšem právě samotný print na CD je opravdu šílený a trochu mi připomněl nekvalitní bootlegy z 80. Let. Ostatní grafika je však v pohodě a front cover rozhodně neurazí, ačkoliv mám pocit, že se ke tvorbě formace příliš nehodí.
Co dodat, God Defamer u mne prostě zabodovali. Jejich výběr studia Grapow a spolupráce s Rolandem se vyplatila a kluci skutečně mají být právem na co pyšní. Jistě, deska bude mít trochu problém odlišit se od nekonečné masy, jež se v daném žánru nachází a nacházet bude, ale dle mého názoru si pozornost posluchače určitě zaslouží. Tyčí se totiž dosti vysoko nad průměrem česko-slovenské scény, kromě kopírovaní slavnějších si do své muziky dokáže otisknout i vlastní ksicht. A zbytek je poctivě oddřená makanice. Beru.
Čas: 39:16
Seznam skladeb:
http://www.myspace.com/goddefamer
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=mD8YZz7q4bQ
Pokud je „Organisation Of Fear“ ještě takovým úvodním flákem, v němž GD stručně představí horizont své tvorby, pak „Pestiferous Bastard“ je už dokonale vyváženou směsicí brutality a melodiky, kterou tentokrát Defamer dokázali seštelovat dohromady skoro až s hodinářskou zručností. Troufám si tvrdit, že právě tuhle smečku byste mohli v klidu zaměnit s nějakou bandou třeba kanadské provenience, a nikdo by si toho nevšiml. Ano, takové úrovně tato fošna dosahuje, a právě druhý track, jenž mne okamžitě nadchl výbornými kytarovými party se zdravě melodic death metalovým základem, parádními vyhrávkami a sóly, schopně promyšlenými a zahranými rytmickými party – je útvarem, v němž vše dává dokonalý smysl,ergo jest – tedy až na zcela zbytečný breakdown ke konci skladby přesně ve stylu drc coru - majestátním průjezdem death metal/coreovou krajinou a já za něj pánům uctivě děkuji.
„Sacred Pervert Low Life“ pak útočí především bestiálními zlomy, přesně nabouchanými sypačkami, opět seversky znějícími sólovými pasážemi – jednoduše nelze nevidět, že chemie, se kterou si GD pohrávají na své poslední desce funguje a funguje dobře. Jistě, podobně znějících spolků je dvanáct do tuctu, ovšem já jsem zatraceně rád, že se v tomto případě Slováci alespoň na dohled přibližují moderně metalovým světovým spolkům. Ty moderní deathcoreové pulsy jsou už jen takovou třešničkou na dortu, stejně jako naprosto neskutečně valivá rytmika, která to před sebou hrne prostě výborně. Spojení tradičního death metalu a neposedné melodiky je prostě klasika a i na Heavenly Hell funguje dokonale.
K deathcoru se vracíme v „Murders From The Past“, jež si to přihasí i s trendy čistými vokály, které se mi, přiznám, příliš nelíbí a nevím, kdo ze trojice „session vocalist“ je nařvával – naštěstí jsou během pár vteřin vystřídány poctivým low growlem, jenž je naopak naprosto brutální a super, přesto však kapela v tomto clean vokálovém trendu pokračuje i v dalších skladbách, například v jinak skvělé „Another Day, Another Death“ se vskutku zabijáckým rozjezdem a dobrým melodickým sólem..
No jak tak na to koukám, právě silné kytarové party jsou tím, co u mne na této nahrávce vybočuje nad vším ostatním a chtěl bych tímto vzdát pánům Renému a Alexovi hold. Jakkoliv jsou lead kytary často přehráním již slyšeného, rytmické a sólové nápady jednoznačně vybočují nad průměr a technicky jsou na tom oba také rozhodně nadprůměrně. Navíc hravost ve vyhrávkách a sólech, schopnost pochytit ty nejlepší triky od zahraničních kolegů je něco, co se v našich končinách vyvažuje zlatem.
Za co bych God Defamer rozhodně moc nepochválil, je potisk CD – booklet je zpracován poměrně pěkně, ovšem právě samotný print na CD je opravdu šílený a trochu mi připomněl nekvalitní bootlegy z 80. Let. Ostatní grafika je však v pohodě a front cover rozhodně neurazí, ačkoliv mám pocit, že se ke tvorbě formace příliš nehodí.
Co dodat, God Defamer u mne prostě zabodovali. Jejich výběr studia Grapow a spolupráce s Rolandem se vyplatila a kluci skutečně mají být právem na co pyšní. Jistě, deska bude mít trochu problém odlišit se od nekonečné masy, jež se v daném žánru nachází a nacházet bude, ale dle mého názoru si pozornost posluchače určitě zaslouží. Tyčí se totiž dosti vysoko nad průměrem česko-slovenské scény, kromě kopírovaní slavnějších si do své muziky dokáže otisknout i vlastní ksicht. A zbytek je poctivě oddřená makanice. Beru.
Čas: 39:16
Seznam skladeb:
- Organization Of Fear
- Pestiferous Bastard
- Sacred Pervert Lowlife
- Murders From The Past
- Another Day, Another Death
- Heavenly Hell
- Postmortal Indignity
- Relibitch
- Blood-Atonement
- The Holiest One
http://www.myspace.com/goddefamer
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=mD8YZz7q4bQ
