Proč se u každé druhé recenze na českou kapelu musí začínat slovy: no konečně, nebo po problémech s…? Ani u Smashed Face nebylo vydání desky procházkou růžovým sadem, patálie s vydáním alba neminuly ani je. Nicméně vše se v dobré obrátilo a máme tady dlouho očekávanou novinku, která před vydáním slibovala mnoho. Smashed Face, tuzemští čelní představitelé novodobé podoby death metalu, se představují se svojí třetí deskou, na které je vidět hromada odvedené práce.
První, co zaujme, je povedené celkové grafické zpracování, které hodnotím jako dobrou práci. Uznání zaslouží i pojmutí textů, kdy je k dispozici jak verze v angličtině, tak i v českém překladu. Což je chvályhodný nápad, protože by byla velká škoda, aby lyrická podoba alba pro neanglicky hovořící zanikla. O textovou složku se postaral Petr Pádivý a je potřeba uznat, že celý koncept je důkladně promyšlen. Každý text je následně rozvíjen o komentář autora, což také nebývá samozřejmostí. Lyrická náplň je plná apokalyptických vizí, po jejichž přečtení vás začnou přepadat chmury až začnete věřit tomu, že lepší zítřky prostě nepřijdou. Tento pocit se lehce dostaví i při poslechu hudby, kterou toto album obsahuje.
Další zdařilá záležitost, a neméně podstatná, je zvuk, který je na světové úrovni. Už po několikáté se setkávám se zvukovým kabátem ze studia Grapow a opět je potřeba chválit. Investovat finance do studia se vyplatilo, zvuková podoba nahrávky stojí za to, po této stránce zažijete ničím nerušený čistý poslech.
Po industriálním intru, které je součástí povedené instrumentálky The Day Man Turned To Ghost, se na nás vyvalí dalších šest vyrovnaných skladeb. Páteř desky tvoří deathmetalový nášup nesoucí se na vlně brutality. Ovšem v tomto případě je ona brutalita ve formě pomalejšího devastujícího účinku, který zašlape vše živé hluboko pod sebe. Ne, že by se celé album neslo ve středním nebo pomalém tempu, když je potřeba zrychlit, zavelí bubeník Luk k úprku, ovšem nejtypičtější poloha je někde v onom valivém nikam nespěchajícím tempu. V tomto směru mě nejvíce oslovuje pátá The End in Red (An Anatomy of Maya) kde na začátku sekavé kytary s pomalými bicími doslova zatloukají pod zem. Celý materiál je plný drsné jízdy, kde se občas vyklube i něco melodie, jako v poslední Architects of a New Aeon.
Co by ale byli Smashed Face bez duše kapely, vokalisty Freda. Psát o jeho kvalitách mi přijde dnes už téměř zbytečné. Na albu se prezentuje ve špičkové formě a tam, kde by jeho hlas už neplnil tu správnou funkci, zaskočil hostující Filip z Madcult se svým „hysterákem“ v hrdle, který dostal až překvapivě dost prostoru. Člověk neznalý poměrů se lehce může domnívat, že Smashed Face mají dva vokalisty, nebo že je Fred prostě dokonalý (úsměv).
CD Misanthropocentric mě ani chvilku nenudí, ono při délce 30 minut to zas tak složité není, čímž délku alba kvituji. Nedokážu plně ohodnotit jak jsou na tom Smashed Face v porovnání se světovou scénou, protože mi je tento styl docela ukradený a záměrně se mu vyhýbám. Hlavně pro svoji neosobnost, kdy je jedna kapela stejná jak druhá. Nemá cenu si lhát do kapsy, kdejaká originalita nebo něco doposud neslyšeného z Misanthropocentric nesálá, ale řemeslně je vše zvládnuto na vysoké úrovni. Není pochyb, že v Čechách na trůnu brutal death metalu, šmrncnutého deathcorem, sedí Smashed Face zcela bezpečně. Nic lépe zpracovaného jsem, aspoň doposud, neslyšel. Je to ale dost nebo málo? Hádám, že Smashed Face, při jejich ambicích, toto ke spokojenosti nestačí.
Čas: 26:06
Seznam skladeb:
- The Day Man Turned to Ghost
- Breaching the Arctic Seal
- Until the Indolence Makes Us Dead
- What Once Burnt
- The End in Red (An Anatomy of Maya)
- We are Drowning as We Reach for Stars
- Architects of a New Aeon
