Rambajs kluků z The Haunted jsem měl vždycky docela rád. Již jejich první album přineslo tolik oceňovanou změnu oproti s nimi již vždy spojovanými At The Gates a pozornost jistě vzbuzovali také Peterem Dolvingem, který se usadil za mikrofonem. Jeho vokál je totiž jednoznačně unikátní a do žánru thrash metalu se výborně hodí. Jakožto základní kameny kapely byly vždy skloňovány svého času neskutečně naostřená břitva „One Kill Wonder“ a následná „rEVOLVEr“, po kterých však The Haunted začali mocně koketovat s post-thrashem (změna labelu – z neklidné stáje Earache k masovější hlavičce Century Media udělala své), což se odrazilo již na následném štychu „The Dead Eye“ z dvoutisícého šestého, které i přes vlažnější přijetí kritikou jistě obsahovalo některé nabušené skladby. To jen abychom chápali vývoj kapely – od klasického původním působením bratrů Bjölrerových ovlivněného melodic death/thrashe kamsi k dospělejší post podobě, ve které je mnohem více prostoru na různé tu (a hlavně) inovativnější, tu přeci jen konzervativnější nápady.
Svůj styl se kapela rozhodla dotvořit na tři roky staré placce „Versus“, a jak tak poslouchám ještě čerstvou novinku „Unseen“, tentokrát jdou ještě mnohem dále, než si kdy vůbec dovolili. Jestli se vám zdálo, že se „Versus“ sem tam vracelo k tradičnímu metalu, tentokrát na to naprosto zapomeňte. Recenzovat novou placku těchto Švédů je totiž suverénně nejtěžší prací ze všech jejich dosud vydaných nahrávek, jelikož jakoby již naprosto opouštěla žánr, ze kterého tento experiment vzešel, a metal vyměnila za syrovou alternativu, vsadila na určitou písničkovitost, těch vlivů, které bychom mohli na nových The Haunted vystopovat, je celá řada. Rozhodně překvapí post-hardcorem ovlivněná „Motionless“, která posluchače co již má něco za sebou, určitě upomene na legendu legend – energické buřiče At The Drive-In. Uf.
Mám pocit, že metaloví fans nad bratry Bjölrerovými a Dolvingem tentokrát již definitivně zlomí hůl, jelikož to, co si pánové dovolují, je neskutečné. Jsem až šokován, kolikrát se Peterův hlas zlomí někam k Maynardovým vokálním trikům – zatraceně, The Haunted nikdy neměli být Tool, nebo snad ano
? Třeba track „Unseen“ v posluchači chtě nechtě evokuje nu-metal raných 00’s se vším, co k němu kdysi patřilo – podladěné natlakované kytary, výjezdy a sjezdy v disharmonickém stylu, melodické vokály s nachově kovovým nádechem. Na refrény je snad u The Haunted zvyklý již každý – koneckonců pecka minulého alba - “Ceremony” snad mluví za vše. Určitě mne při poslechu mrzí basa – minulé album mělo mix, ve kterém byl sice utopen vokál, ovšem Jonasova basa byla naproti tomu přímo skvostná. Na novince nic takového nečekejte – co očekávejte je příval dospělosti, jakási změna pohledu na svou vlastní tvorbu, The Haunted jsou již proslulí tím, že každé jejich album a každá jednotlivá skladba na něm již od časů “The Dead Eye” zní jinak a s novinkou je to úplně stejně.
Psychedelií inspirovaný začátek „The Skull“, jenž se posléze změní v řízný thrashující rock s určitým progresivním přesahem, „Ocean Park“ připomínající experimentální skladby pozdějších Slipknot (nedělám si prdel), opět psychedelicky znějící „The City“ s typickými kytarovými sjezdy, recitativem uprostřed, vše dlouho instrumentální pasáž, při které si Pete na pódiu odpočine a zapaří s ostatními a připraví se na mafiánskou středně tempou valivou jízdu „Them“, ve které se opět dějí vokální čuňačiny (ve špatném slova smyslu) jedna báseň, následované alternativními vybrnkávkami. Ostré.
Ale ne dost. Rád bych upozornil všechny potencionální zájemce o koupi tohoto kotouče, že jestli měli po minulém albu pocit, že se The Haunted vracejí ke své tvrdosti, kterou jsme znali z předchozích alb, musím podotknout, že tento pocit byl bohužel(dík) mylný.
Novinka je prostě podivně alternativní deskou, ve které thrash metal, a už vůbec death nehraje nijak zásadní roli. Slouží pouze jako části z masivní řady další inspirace, zcela jistě míří na úplně jiné publikum, otázka ovšem je, jestli pánové cílí správně, jelikož v tomto žánru se nacházejí jiné, mnohem větší a profláklejší ryby.
Já si opět nemyslím, že se The Haunted novinkou dostanou mezi opravdu velká jména metalové scény, spíše zůstanou tam, kde vždy byli. Ale pokud nahrání této desky byla nějaká jejich vnitřní potřeba – poté nemám námitek. Pár (avšak tentokrát skutečně jen pár) dobrých fláků na ní opět je.
Čas: 43:23
Seznam skladeb:
Svůj styl se kapela rozhodla dotvořit na tři roky staré placce „Versus“, a jak tak poslouchám ještě čerstvou novinku „Unseen“, tentokrát jdou ještě mnohem dále, než si kdy vůbec dovolili. Jestli se vám zdálo, že se „Versus“ sem tam vracelo k tradičnímu metalu, tentokrát na to naprosto zapomeňte. Recenzovat novou placku těchto Švédů je totiž suverénně nejtěžší prací ze všech jejich dosud vydaných nahrávek, jelikož jakoby již naprosto opouštěla žánr, ze kterého tento experiment vzešel, a metal vyměnila za syrovou alternativu, vsadila na určitou písničkovitost, těch vlivů, které bychom mohli na nových The Haunted vystopovat, je celá řada. Rozhodně překvapí post-hardcorem ovlivněná „Motionless“, která posluchače co již má něco za sebou, určitě upomene na legendu legend – energické buřiče At The Drive-In. Uf.
Mám pocit, že metaloví fans nad bratry Bjölrerovými a Dolvingem tentokrát již definitivně zlomí hůl, jelikož to, co si pánové dovolují, je neskutečné. Jsem až šokován, kolikrát se Peterův hlas zlomí někam k Maynardovým vokálním trikům – zatraceně, The Haunted nikdy neměli být Tool, nebo snad ano
? Třeba track „Unseen“ v posluchači chtě nechtě evokuje nu-metal raných 00’s se vším, co k němu kdysi patřilo – podladěné natlakované kytary, výjezdy a sjezdy v disharmonickém stylu, melodické vokály s nachově kovovým nádechem. Na refrény je snad u The Haunted zvyklý již každý – koneckonců pecka minulého alba - “Ceremony” snad mluví za vše. Určitě mne při poslechu mrzí basa – minulé album mělo mix, ve kterém byl sice utopen vokál, ovšem Jonasova basa byla naproti tomu přímo skvostná. Na novince nic takového nečekejte – co očekávejte je příval dospělosti, jakási změna pohledu na svou vlastní tvorbu, The Haunted jsou již proslulí tím, že každé jejich album a každá jednotlivá skladba na něm již od časů “The Dead Eye” zní jinak a s novinkou je to úplně stejně. Psychedelií inspirovaný začátek „The Skull“, jenž se posléze změní v řízný thrashující rock s určitým progresivním přesahem, „Ocean Park“ připomínající experimentální skladby pozdějších Slipknot (nedělám si prdel), opět psychedelicky znějící „The City“ s typickými kytarovými sjezdy, recitativem uprostřed, vše dlouho instrumentální pasáž, při které si Pete na pódiu odpočine a zapaří s ostatními a připraví se na mafiánskou středně tempou valivou jízdu „Them“, ve které se opět dějí vokální čuňačiny (ve špatném slova smyslu) jedna báseň, následované alternativními vybrnkávkami. Ostré.
Ale ne dost. Rád bych upozornil všechny potencionální zájemce o koupi tohoto kotouče, že jestli měli po minulém albu pocit, že se The Haunted vracejí ke své tvrdosti, kterou jsme znali z předchozích alb, musím podotknout, že tento pocit byl bohužel(dík) mylný.
Novinka je prostě podivně alternativní deskou, ve které thrash metal, a už vůbec death nehraje nijak zásadní roli. Slouží pouze jako části z masivní řady další inspirace, zcela jistě míří na úplně jiné publikum, otázka ovšem je, jestli pánové cílí správně, jelikož v tomto žánru se nacházejí jiné, mnohem větší a profláklejší ryby.
Já si opět nemyslím, že se The Haunted novinkou dostanou mezi opravdu velká jména metalové scény, spíše zůstanou tam, kde vždy byli. Ale pokud nahrání této desky byla nějaká jejich vnitřní potřeba – poté nemám námitek. Pár (avšak tentokrát skutečně jen pár) dobrých fláků na ní opět je.
Čas: 43:23
Seznam skladeb:
- Never Better
- No Ghost
- Catch 22
- Disappear
- Motionless
- Unseen
- The Skull
- Ocean Park
- The City
- Them
- All Ends Well
- Done
