Tato liberecká banda s výrazným image, perfektní pódiovou show a chytlavými refrény vás nakopne takovým způsobem, že se ocitnete rázem v osmdesátkách.
Rozhovor s touto živelnou dirty rock´n‘rollovou kapelou, respektive s jejím hlavním tahounem Lessym, jsem si naplánoval na půlku března, kdy tato parta zahajovala otevření velmi příjemného rockového klubu v obci Lešany (vřele doporučuji tento klub navštívit). Atmosféra toho večera byla velmi, ale opravdu VELMI uvolněná (a to jsem ovšem netušil, jak se ten večer situace vyvine – smích). A až nyní, při psaní těchto řádek a přepisu rozhovoru lituji, že jsem neposlechlJohana a neposlal ty otázky mailem (úsměv). Ale na druhou stranu – vy byste přišli o jakousi autentičnost rozhovoru (protože jak známo, alkohol odbourává zábrany a názory se jeví pravdivějšími a já zas o nezapomenutelný zážitek (a bolest hlavy), jaký dovede vyvolat jen show Nobody Knows.
Fáze první: Lessy
Můžeš nám Lessy prozradit, kdo a co jsou N.K. a co vás vedlo k založení kapely?
Takže jsme v podstatě rock´n´rollová nebo rocková kapela, která vznikla někdy v roce 2003. A chceme bavit lidi. Z některých se pak stanou naši fanoušci a za to jsme velmi vděční.
Mimo záznam... Ty vole, aby to nevypadalo, že mluvím jak kretén. Já jím dort čokoládovobanánovej a je výbornej. Co tam máš dál?
Vaše skutečná jména zůstávají v utajení. Proč přezdívky, chcete dát kapele záhadný punc jako měli třeba Kiss?
Ne, není to kvůli nějakýmu utajení, ale jsme rocková kapela, tak se přece nemůžeme jmenovat např. Franta Stravenka. Rozumíš, mně připadá prostě mnohem lepší, když ty jména mají tah jako Tommy Rock nebo Stanley G. Můj názor je, že to k týhle muzice patří, že stejně nikoho nezajímá, jak se ve skutečnosti jmenujeme. Lidi chodí na naši show, chodí na Nobody Knows a ne na nějaký blbý jména.
Všichni v kapele jste milovníci Kiss, Mötley Crue a podobných kapel a stejně jako oni, i vy dbáte na svoji image. Existuje u vás demokracie, nebo máš ty jako kapelník hlavní slovo i v oblasti vizáže?
Dá se říct, že mám hlavní slovo, ale nevyžaduji to. Na druhou stranu jsem strašně rád, když to tak je, když každý člen má na pódiu tu svoji osobnost. A pak když vlezeme na scénu, tak si lidi hned řeknou „jooo, to jsou oni!“. A co se týká toho, že jsme milovníci Kiss a Mötley, mně se ty kapely líbí i proto, že mají tuhle image, že dělají výbornou show, mají pěkný písničky. To je prostě paráda, líbí se mi, když se baví kapela a baví se i lidi. Je mnoho kapel, který přijdou na pódium v tričku a stojí tam na svých postech a nic se neděje. Lidi se na ně dívají a já si říkám „do prdele na co ty lidi vůbec koukají?“ Kdybych tu hudbu chtěl dělat takhle, tak to můžu jít třeba do fabriky.
Ty a bubeník Tommy Rock jste pokud vím bráchové a začínali jste v kapele svého otce. Takže podpora rodiny u vás probíhala už od ranného dětství?
Určitě. Táta chtěl vždycky hrát a tak nás k tomu vedl už od mládí. Ale já jsem do 17 let hrál hokej, první ligu za Liberec. A pak jednoho dne jsem si prostě řekl, že budu hrát. Položil jsem hokej a udeřil jsem!
Proč zrovna prezentujete zrovna tenhle druh hudby, jste přece mladší generace... Proč nehrajete dejme tomu třeba nu-metal, nebo progresivnější věci?
Já si myslím, že to je každýho věc, že to není otázka kolik mi je let, jestli jsem starej nebo mladej. Otázka je, jak se mi to líbí a jak hudbu cítím. Mně to táhne k téhle hudbě jakou hráli třeba Led Zeppelin, Mötley Crue a nebo Credence Clearwater. To jsou přece nádherný jednoduchý písničky a při tom je to vymakaný, nádherný zpěv.
A jestli bych chtěl hrát nějaký nu-metal nebo tak něco ? Ne, neříkám, že se mi to nelíbí nebo že je ta hudba špatná – to ne. Ale já bych to nehrál a to z jednoho prostého důvodu, nešlo by mi to od srdce.
Vydali jste dvě alba, eponymní album z roku 2005 se mimo klasických témat sex, drogy, rock´n´roll zabývá v úvodní písni No Other Way i otázkou víry, sebevraždy a smrti. Co pro tebe tyhle věci znamenají? Věříš v boha?
Jestli se bůh jmenuje Gene Simmons, tak určitě věřím! (smích) A co se týká No other way, tak ten text je pro mě úplně perfektní, já si vzpomínám, jak ten text vznikal. Seděli jsme s naším textařem Alexem a říkali jsme, jak je to všechno tak nějak v prdeli. Popíjeli jsme nějaký drink, on psal tenhle text a ptal se, jak se mi to líbí a já byl nadšenej a dodnes za tím stojím. A jestli věřím? Vím, že něco určitě je, možná je to Star trek nebo co já vím. Ale nejsem takový, abych se klaněl jednomu nebo druhýmu bohu. Já se maximálně skloním před mistrem Simmonsem a Stanleym a Ace Frehley u toho musí taky být (smích).
Na tomto albu je i písen USA, jde o kritický text, proč? Nemáte rádi Ameriku?
Speciálně písničku USA budeme dělat znova na album, které by mnělo vyjít a chtěl bych to malinko přetextovat a udělat nějaký remix a myslím si, že se vám z toho všem postaví péro. Ale neznamená to, že bychom chtěli Ameriku nějak rozvracet nebo podvracet, mně se tenkrát strašně líbilo, jak to naše textařka Marcela napsala, jak ta písnička šlape! (Lessy začne důrazně prozpěvovat „unit-urine-unison“)
V tuto chvíli se k nám naklání basák Stanley G, samozřejmě v dobré náladě podpořené pár doušky zlatavého moku. „Lessy, ty tu děláš rozhovor, jo“? Tak nezapomeň říct, že máme taky velký péra“. K baru, kde tento rozhovor probíhá, přichází nejmladší člen kapely Flying Mike, který se neustále ptá, jestli se bude ještě hrát, což mu v této chvíli nikdo nedokáže říct (rozhovor probíhal o přestávce mezi dvěma sety). Lessy mezitím někam odběhl a zabředl někde mezi fanynkami a pivem. Abych tento rozhovor dokončil, rozhodl jsem se vyzpovídat bratra Lessyho, bubeníka Tommyho Rocka, jenž se mimo jiné rozpovídal i o událostech kolem alba Wake Up My Devil.
Fáze druhá: Tommy Rock
Tommy, k prvnímu albu jste natočili tři videoklipy. Na všech je vidět skutečně profesionálně odvedená práce. V klipu No Other Way jsem zahlédl i baskytaristu Stanleyho G, ten ovšem není uveden na obalu CD. Znamená to, že se k vám přidal až po natočení alba?
První desku jsme v podstatě natočili jen já a brácha, nikdo jinej. Až pak se k nám přidal kytarista Mark von Kreuzdorf, který je sice nafocen na obalu, ale na natáčení se nepodílel. Pak po vydání alba se k nám přidal Stanley G, který účinkuje v podstatě ve všech klipech a je s námi dodnes.
A co se pak stalo s Markem von Kreuzdorfem ?
Marek opustil kapelu, no dejme tomu z personálních důvodů. No coment.
V dalším videu účinkuje i Daniel Brown (známý jako barman Henry ze seriálu Ulice). Jak jste se k němu dostali a kdo měl ten nápad obsadit ho do role šíleného byznysmena?
To byl nápad našeho režiséra, který dal všechny ty lidi dohromady. A ten „Henry z Ulice“ byl jeho skoro příbuzný, takže ho oslovil a jemu se ten nápad zamlouval. Z písničky Mr. Canbum byl velmi nadšený, a proto taky do toho šel a ten klip s námi udělal.
V roce 2007 měla vyjít vaše druhá deska Wake Up My Devil, proč nevyšla? Můžeš nám prozradit, co se tehdy přihodilo?
Tenkrát se to zastavilo někde mezi mixem a masteringem. Prostě už tenkrát nebyla ani nálada ani peníze a utnuli jsme to. Nevěděli jsme co dál, kam povede naše cesta. Tím pádem pak Marka Kreuzdorfa nahradil náš nový kytarista Edward Bazzo a my jsme s ním nechtěli vydávat album, na kterém se nepodílel. Takže po nějakém čase jsme s ním šli do studia znova a to k Miloši Dodo Doležalovi a natočili jsme zbrusu novou desku Only The Good Die Young (2008). A album Wake… jsme uložili tak říkajíc k ledu a čekali jsme, až přijde ta správná chvíle, která vlastně nastává nyní, protože jsme si řekli, že máme takoví tříleté cykly mezi alby a je na čase to vydat. Takže ta deska byla nahrána jako druhá, ale vydána bude jako třetí a bude jakoby sesterská s albem Nobody Knows (2005), což bude určitě slyšet.
Každopádně druhé vydané album Only The Good Die Young je o nějaký ten kousek drsnější a rozmanitější. Možná je to tím, že místo pro zpěv dostal i Stanley G, který má hlas jako skutečný Mr. Lemmy. Myslíš si, že se Lessy může cítit ohrožen jako hlavní vokalista?
Myslím, že ne. Právě tohle jsme vždy chtěli, abychom tak trošku byli jako Kiss nebo Beatles. Samozřejmě v přeneseném slova smyslu. Jelikož jsme první album nahrávali jen já a Lessy, tak tam skoro všechno nazpíval on. Každopádně teď je situace jiná a i když Lessy skládá 99% veškeré muziky, tak rád přenechává zpěv buď Stanleymu nebo mně. Jednoduše řečeno – komu ta píseň líp sedne, ať už po vokální stránce, nebo jinak, tak ten jí zpívá.
Na bookletech jsem si všiml, že texty skoro vždy píší externí textaři, je těžké se pak s texty ztotožnit?
Pro nás je určitě těžké psát texty, protože nejsme básníci ani textaři. My si zhruba myslíme, jak by ta skladba měla vypadat a o čem by měla být a zadáme přání našim textařům Tex Budovi, Alexovi nebo Marcele. Ti pro nás napíší adekvátní text podle našich představ. My totiž nejme schopní napsat tak kvalitní text jako oni.
Vaše texty se stejně z větší části zaměřují na ono klišé “sex, drugs and rock n’roll“.
Přesně tak. Je to vždycky o píchání, chlastání nebo o tom, jak má někdo druhej den opici. To je stejně všechno o čem člověk přemýšlí. Když si to přiznáš natvrdo, tak to tak prostě je.
Album Only The Good Die Young jste nahrávali v Haciendě u Doda Doležala. Jaká s ním byla spolupráce, podílel se nějak dejme tomu na struktuře skladeb?
Spolupráce byla v pohodě, jasně jsme mu řekli naší představu a on nám vyšel vstříc. Mám takový dojem, že nám malinko vypomohl s nějakým kytarovým sólem, ale jinak nám ponechal takříkajíc volnou ruku.
Máte dvě vydaná alba, skvělý merch, tři klipy. Kde na to berete finance? Určitě to není levná záležitost.
Hledáme sponzory kde se dá, ale pořád je to málo. Ještě nějaký bychom potřebovali. Vydání a natočení desky stojí strašně moc peněz, nikdo si to neumí představit. Další prachy stojí to CD dostat vůbec mezi lidi, snažíme se o to většinou sami, nikdo nám s tím zatím nepomůže. I když jedna firma se nabídla, že to vydá, ale bez jakékoli reklamy. Což je pro nás zcela nepřijatelné. Na co bude dejme tomu někde v Opavě ležet naše CD, když jsme tam nikdy nehráli.
Za dobu vaší existence jste hráli před takovými hvězdami jako Y+T, Uriah Heep apd. Máte trému hrát před takovými kapelami?
Ani ne. S Uriah Heep jsem byl na pódiu, šáhl jsem si na jejich hammondky. Dá se říct, že ani já, ani zbytek kapely s tím nemáme sebemenší problém. Naopak nás to nakopává ještě k mnohem většímu výkonu na pódiu.
Budete ovšem předskakovat i ESP (Eric Singer Project) a to už podruhé a hned dvakrát po sobě 31.3 v Praze a 1.4 ve Zlíně. Co to pro vás znamená, přeci jenom Kiss jsou vašimi největšími oblíbenci?
Pro nás tohle znamená strašně moc, protože Kiss jsou pro nás nejvíc. Bruce Kulick hrál v Kiss, Eric Singer tam pořád hraje a jsou to pro nás skoro modly. Jsme strašně nadšení a myslím si, že to j pro nás skvělá reklama. Mimochodem, při našem prvním předskakování ESP před dvěma lety jsme nahráli i naše DVD. A byl to pro nás ten nejlepší zážitek.
Plány do budoucna?
Vyjde jíž zmiňované CD Wake Up My Devil. I když bylo nahráno před nějakou dobou, jsou na něm minimálně tři skladby, které nakopnou všem prdel a rozvíří naší hudební scénu. Ta v dnešní době stojí za starý hovno. A až to doděláme, tak přijde zas něco novýho, naše show je pořád pestrá, máme to nejlepší, co se dá sehnat. Největší show, největší ohně, prostě nejvíc (smích).
Vzkaz pro čtenáře Fobia Zine...
Choďte na koncerty, to je to, o co v téhle posrané branži jde. Chlastejte pivo a píchejte!
Nobody Knows můžete na živo spatřit v roli předkapely ESP 31.3 v Praze a 1.4 ve Zlíně, případně v rockovém klubu Kožlany (Plzeň), kde budou 24.4. předskakovat legendě českého metalu, skupině VTACIT.
www.nobodyknows1.com
Video:
http://www.youtube.com/watch?v=wCj6POgm8q8
http://www.youtube.com/watch?v=-WYflEtH9UI&feature=related
Fotky: Petr Chlumecký
Rozhovor s touto živelnou dirty rock´n‘rollovou kapelou, respektive s jejím hlavním tahounem Lessym, jsem si naplánoval na půlku března, kdy tato parta zahajovala otevření velmi příjemného rockového klubu v obci Lešany (vřele doporučuji tento klub navštívit). Atmosféra toho večera byla velmi, ale opravdu VELMI uvolněná (a to jsem ovšem netušil, jak se ten večer situace vyvine – smích). A až nyní, při psaní těchto řádek a přepisu rozhovoru lituji, že jsem neposlechlJohana a neposlal ty otázky mailem (úsměv). Ale na druhou stranu – vy byste přišli o jakousi autentičnost rozhovoru (protože jak známo, alkohol odbourává zábrany a názory se jeví pravdivějšími a já zas o nezapomenutelný zážitek (a bolest hlavy), jaký dovede vyvolat jen show Nobody Knows.
Fáze první: Lessy
Můžeš nám Lessy prozradit, kdo a co jsou N.K. a co vás vedlo k založení kapely?
Takže jsme v podstatě rock´n´rollová nebo rocková kapela, která vznikla někdy v roce 2003. A chceme bavit lidi. Z některých se pak stanou naši fanoušci a za to jsme velmi vděční.
Mimo záznam... Ty vole, aby to nevypadalo, že mluvím jak kretén. Já jím dort čokoládovobanánovej a je výbornej. Co tam máš dál?
Vaše skutečná jména zůstávají v utajení. Proč přezdívky, chcete dát kapele záhadný punc jako měli třeba Kiss?
Ne, není to kvůli nějakýmu utajení, ale jsme rocková kapela, tak se přece nemůžeme jmenovat např. Franta Stravenka. Rozumíš, mně připadá prostě mnohem lepší, když ty jména mají tah jako Tommy Rock nebo Stanley G. Můj názor je, že to k týhle muzice patří, že stejně nikoho nezajímá, jak se ve skutečnosti jmenujeme. Lidi chodí na naši show, chodí na Nobody Knows a ne na nějaký blbý jména.
Všichni v kapele jste milovníci Kiss, Mötley Crue a podobných kapel a stejně jako oni, i vy dbáte na svoji image. Existuje u vás demokracie, nebo máš ty jako kapelník hlavní slovo i v oblasti vizáže?
Dá se říct, že mám hlavní slovo, ale nevyžaduji to. Na druhou stranu jsem strašně rád, když to tak je, když každý člen má na pódiu tu svoji osobnost. A pak když vlezeme na scénu, tak si lidi hned řeknou „jooo, to jsou oni!“. A co se týká toho, že jsme milovníci Kiss a Mötley, mně se ty kapely líbí i proto, že mají tuhle image, že dělají výbornou show, mají pěkný písničky. To je prostě paráda, líbí se mi, když se baví kapela a baví se i lidi. Je mnoho kapel, který přijdou na pódium v tričku a stojí tam na svých postech a nic se neděje. Lidi se na ně dívají a já si říkám „do prdele na co ty lidi vůbec koukají?“ Kdybych tu hudbu chtěl dělat takhle, tak to můžu jít třeba do fabriky.
Ty a bubeník Tommy Rock jste pokud vím bráchové a začínali jste v kapele svého otce. Takže podpora rodiny u vás probíhala už od ranného dětství?
Určitě. Táta chtěl vždycky hrát a tak nás k tomu vedl už od mládí. Ale já jsem do 17 let hrál hokej, první ligu za Liberec. A pak jednoho dne jsem si prostě řekl, že budu hrát. Položil jsem hokej a udeřil jsem!
Proč zrovna prezentujete zrovna tenhle druh hudby, jste přece mladší generace... Proč nehrajete dejme tomu třeba nu-metal, nebo progresivnější věci?
Já si myslím, že to je každýho věc, že to není otázka kolik mi je let, jestli jsem starej nebo mladej. Otázka je, jak se mi to líbí a jak hudbu cítím. Mně to táhne k téhle hudbě jakou hráli třeba Led Zeppelin, Mötley Crue a nebo Credence Clearwater. To jsou přece nádherný jednoduchý písničky a při tom je to vymakaný, nádherný zpěv.
A jestli bych chtěl hrát nějaký nu-metal nebo tak něco ? Ne, neříkám, že se mi to nelíbí nebo že je ta hudba špatná – to ne. Ale já bych to nehrál a to z jednoho prostého důvodu, nešlo by mi to od srdce.
Vydali jste dvě alba, eponymní album z roku 2005 se mimo klasických témat sex, drogy, rock´n´roll zabývá v úvodní písni No Other Way i otázkou víry, sebevraždy a smrti. Co pro tebe tyhle věci znamenají? Věříš v boha?
Jestli se bůh jmenuje Gene Simmons, tak určitě věřím! (smích) A co se týká No other way, tak ten text je pro mě úplně perfektní, já si vzpomínám, jak ten text vznikal. Seděli jsme s naším textařem Alexem a říkali jsme, jak je to všechno tak nějak v prdeli. Popíjeli jsme nějaký drink, on psal tenhle text a ptal se, jak se mi to líbí a já byl nadšenej a dodnes za tím stojím. A jestli věřím? Vím, že něco určitě je, možná je to Star trek nebo co já vím. Ale nejsem takový, abych se klaněl jednomu nebo druhýmu bohu. Já se maximálně skloním před mistrem Simmonsem a Stanleym a Ace Frehley u toho musí taky být (smích).
Na tomto albu je i písen USA, jde o kritický text, proč? Nemáte rádi Ameriku?
Speciálně písničku USA budeme dělat znova na album, které by mnělo vyjít a chtěl bych to malinko přetextovat a udělat nějaký remix a myslím si, že se vám z toho všem postaví péro. Ale neznamená to, že bychom chtěli Ameriku nějak rozvracet nebo podvracet, mně se tenkrát strašně líbilo, jak to naše textařka Marcela napsala, jak ta písnička šlape! (Lessy začne důrazně prozpěvovat „unit-urine-unison“)
V tuto chvíli se k nám naklání basák Stanley G, samozřejmě v dobré náladě podpořené pár doušky zlatavého moku. „Lessy, ty tu děláš rozhovor, jo“? Tak nezapomeň říct, že máme taky velký péra“. K baru, kde tento rozhovor probíhá, přichází nejmladší člen kapely Flying Mike, který se neustále ptá, jestli se bude ještě hrát, což mu v této chvíli nikdo nedokáže říct (rozhovor probíhal o přestávce mezi dvěma sety). Lessy mezitím někam odběhl a zabředl někde mezi fanynkami a pivem. Abych tento rozhovor dokončil, rozhodl jsem se vyzpovídat bratra Lessyho, bubeníka Tommyho Rocka, jenž se mimo jiné rozpovídal i o událostech kolem alba Wake Up My Devil.
Fáze druhá: Tommy Rock
Tommy, k prvnímu albu jste natočili tři videoklipy. Na všech je vidět skutečně profesionálně odvedená práce. V klipu No Other Way jsem zahlédl i baskytaristu Stanleyho G, ten ovšem není uveden na obalu CD. Znamená to, že se k vám přidal až po natočení alba?
První desku jsme v podstatě natočili jen já a brácha, nikdo jinej. Až pak se k nám přidal kytarista Mark von Kreuzdorf, který je sice nafocen na obalu, ale na natáčení se nepodílel. Pak po vydání alba se k nám přidal Stanley G, který účinkuje v podstatě ve všech klipech a je s námi dodnes.
A co se pak stalo s Markem von Kreuzdorfem ?
Marek opustil kapelu, no dejme tomu z personálních důvodů. No coment.
V dalším videu účinkuje i Daniel Brown (známý jako barman Henry ze seriálu Ulice). Jak jste se k němu dostali a kdo měl ten nápad obsadit ho do role šíleného byznysmena?
To byl nápad našeho režiséra, který dal všechny ty lidi dohromady. A ten „Henry z Ulice“ byl jeho skoro příbuzný, takže ho oslovil a jemu se ten nápad zamlouval. Z písničky Mr. Canbum byl velmi nadšený, a proto taky do toho šel a ten klip s námi udělal.
V roce 2007 měla vyjít vaše druhá deska Wake Up My Devil, proč nevyšla? Můžeš nám prozradit, co se tehdy přihodilo?
Tenkrát se to zastavilo někde mezi mixem a masteringem. Prostě už tenkrát nebyla ani nálada ani peníze a utnuli jsme to. Nevěděli jsme co dál, kam povede naše cesta. Tím pádem pak Marka Kreuzdorfa nahradil náš nový kytarista Edward Bazzo a my jsme s ním nechtěli vydávat album, na kterém se nepodílel. Takže po nějakém čase jsme s ním šli do studia znova a to k Miloši Dodo Doležalovi a natočili jsme zbrusu novou desku Only The Good Die Young (2008). A album Wake… jsme uložili tak říkajíc k ledu a čekali jsme, až přijde ta správná chvíle, která vlastně nastává nyní, protože jsme si řekli, že máme takoví tříleté cykly mezi alby a je na čase to vydat. Takže ta deska byla nahrána jako druhá, ale vydána bude jako třetí a bude jakoby sesterská s albem Nobody Knows (2005), což bude určitě slyšet.
Každopádně druhé vydané album Only The Good Die Young je o nějaký ten kousek drsnější a rozmanitější. Možná je to tím, že místo pro zpěv dostal i Stanley G, který má hlas jako skutečný Mr. Lemmy. Myslíš si, že se Lessy může cítit ohrožen jako hlavní vokalista?
Myslím, že ne. Právě tohle jsme vždy chtěli, abychom tak trošku byli jako Kiss nebo Beatles. Samozřejmě v přeneseném slova smyslu. Jelikož jsme první album nahrávali jen já a Lessy, tak tam skoro všechno nazpíval on. Každopádně teď je situace jiná a i když Lessy skládá 99% veškeré muziky, tak rád přenechává zpěv buď Stanleymu nebo mně. Jednoduše řečeno – komu ta píseň líp sedne, ať už po vokální stránce, nebo jinak, tak ten jí zpívá.
Na bookletech jsem si všiml, že texty skoro vždy píší externí textaři, je těžké se pak s texty ztotožnit?
Pro nás je určitě těžké psát texty, protože nejsme básníci ani textaři. My si zhruba myslíme, jak by ta skladba měla vypadat a o čem by měla být a zadáme přání našim textařům Tex Budovi, Alexovi nebo Marcele. Ti pro nás napíší adekvátní text podle našich představ. My totiž nejme schopní napsat tak kvalitní text jako oni.
Vaše texty se stejně z větší části zaměřují na ono klišé “sex, drugs and rock n’roll“.
Přesně tak. Je to vždycky o píchání, chlastání nebo o tom, jak má někdo druhej den opici. To je stejně všechno o čem člověk přemýšlí. Když si to přiznáš natvrdo, tak to tak prostě je.
Album Only The Good Die Young jste nahrávali v Haciendě u Doda Doležala. Jaká s ním byla spolupráce, podílel se nějak dejme tomu na struktuře skladeb?
Spolupráce byla v pohodě, jasně jsme mu řekli naší představu a on nám vyšel vstříc. Mám takový dojem, že nám malinko vypomohl s nějakým kytarovým sólem, ale jinak nám ponechal takříkajíc volnou ruku.
Máte dvě vydaná alba, skvělý merch, tři klipy. Kde na to berete finance? Určitě to není levná záležitost.
Hledáme sponzory kde se dá, ale pořád je to málo. Ještě nějaký bychom potřebovali. Vydání a natočení desky stojí strašně moc peněz, nikdo si to neumí představit. Další prachy stojí to CD dostat vůbec mezi lidi, snažíme se o to většinou sami, nikdo nám s tím zatím nepomůže. I když jedna firma se nabídla, že to vydá, ale bez jakékoli reklamy. Což je pro nás zcela nepřijatelné. Na co bude dejme tomu někde v Opavě ležet naše CD, když jsme tam nikdy nehráli.
Za dobu vaší existence jste hráli před takovými hvězdami jako Y+T, Uriah Heep apd. Máte trému hrát před takovými kapelami?
Ani ne. S Uriah Heep jsem byl na pódiu, šáhl jsem si na jejich hammondky. Dá se říct, že ani já, ani zbytek kapely s tím nemáme sebemenší problém. Naopak nás to nakopává ještě k mnohem většímu výkonu na pódiu.
Budete ovšem předskakovat i ESP (Eric Singer Project) a to už podruhé a hned dvakrát po sobě 31.3 v Praze a 1.4 ve Zlíně. Co to pro vás znamená, přeci jenom Kiss jsou vašimi největšími oblíbenci?
Pro nás tohle znamená strašně moc, protože Kiss jsou pro nás nejvíc. Bruce Kulick hrál v Kiss, Eric Singer tam pořád hraje a jsou to pro nás skoro modly. Jsme strašně nadšení a myslím si, že to j pro nás skvělá reklama. Mimochodem, při našem prvním předskakování ESP před dvěma lety jsme nahráli i naše DVD. A byl to pro nás ten nejlepší zážitek.
Plány do budoucna?
Vyjde jíž zmiňované CD Wake Up My Devil. I když bylo nahráno před nějakou dobou, jsou na něm minimálně tři skladby, které nakopnou všem prdel a rozvíří naší hudební scénu. Ta v dnešní době stojí za starý hovno. A až to doděláme, tak přijde zas něco novýho, naše show je pořád pestrá, máme to nejlepší, co se dá sehnat. Největší show, největší ohně, prostě nejvíc (smích).
Vzkaz pro čtenáře Fobia Zine...
Choďte na koncerty, to je to, o co v téhle posrané branži jde. Chlastejte pivo a píchejte!
Nobody Knows můžete na živo spatřit v roli předkapely ESP 31.3 v Praze a 1.4 ve Zlíně, případně v rockovém klubu Kožlany (Plzeň), kde budou 24.4. předskakovat legendě českého metalu, skupině VTACIT.
www.nobodyknows1.com
Video:
http://www.youtube.com/watch?v=wCj6POgm8q8
http://www.youtube.com/watch?v=-WYflEtH9UI&feature=related
Fotky: Petr Chlumecký
